Téma: Kamarád - spíme spolu, chodíme za ruce, ale nemiluji ho

  Pokud je to tokhle vlažné, nešla bych do vztahu..... Zamilování musí být pecka, bušení srdce, pendolino po páteři a růžový brejle, který vidí nekonečný štěstíííííí. Láska musí bolet, když jsi s ním i když jsi sama.....

Jsi tak mladinká a už se chceš odsoudit ke vztahu z rozumu? Proč? Jednou potkáš někoho, kdo Ti rozbuší srdce a co potom uděláš? Odejdeš stejně. Tak to raději hned a právě z rozumu.

Barča a julie to vystihly dobře - pokud se ti nerozbuší srdce jako zběsilé při pouhé myšlence na něj, nevznášíš se v sedmém nebi, když jsi s ním, a každá minuta, kdy s ním nejsi, ti nepřipadá jako věčnost, když nejste spolu - pak to nebude ten pravý a jsi opravdu moc mladá na to, abys ztrácela čas vztahem s někým, koho nemiluješ. Já osobně si neumím představit, že bych chodila - a dokonce se milovala - s někým, ke komu cítím jen přátelství. Jestli nechceš vodit za nos jeho i sebe, řekni mu, jak na tom jsi a co k němu skutečně cítíš. Jestli je opravdový přítel, tak to pochopí.

A co chcete od života? Bušení srdce? Pendolino po páteři, či se na pár okamžiků vznášet v sedmém nebi? Nebo spokojený štastný život? Vyberte si. Obojí dohromady se stává ve velmi mizivém procentu, spíš promili.

Bohouši, ani "kalkulačka" místo mozku není zárukou šťastného a spokojeného života.... ať už kalkuluješ s čímkoli.

Jste mimo. Nejde o žádnou kalkulačku. Jde o to zda si jsem jistý, jestli budu s partnerem štastný, či ne. Peníze a jiné nesmysly jsou až na posledním místě, neboli nehrají absolutně žádnou roli. Jde jen o nás dva. A tady nějaké pendolína na hrbu, či vznášení se jsou úplně mimo.

V poslední větě jsem psala - ať už kalkuluješ s čímkoli - tedy i se štěstím. Tady prostě není záruční list. Pokud stále nechápete, tak je mi líto, ale jen málokterá žena nedává do vztahu srdce.

Co to pořád melete za nesmysly, Jaká kalkulace se štěstím? Kde berete ty nesmysly? Kde jsem to psal? Proč mi tyhle výmysly strkáte do úst. Partnera si hledám takového, abych s ním byl spokojený, pak budu štastný. Pokud hledám pendolíno na zádech, nebo to vaše bušení srdce či další nesmysly, pak se nedivím, že tu je víc jak poloviční rozpad manželství a u mladých párů se již údajně jedná o kolaps. Záruku vám na život nikdy nikdo nedá ale pokud upřednostnujete vyloženě capiny před hodnotou člověka, pak si naběhnete, tak jako jsme toho dnes svědkem.

Tak veškeré pocity související s počáteční zamilovaností jsou nesmysly, a včetně peněz jsou až na posledním místě, neboli nehrají absolutně žádnou roli. Tak co tedy hraje roli? To tu ještě od Vás konkrétně vůbec nezaznělo, pouze samá kritika.

  Bohůšu! To že máš s láskou špatnou zkušenost Ty, neznamená, že to tak mám i já!   Jo a zapoměla jsem na husí kůži, ta je u toho taky!!!

U mě většinou vztahy, které byly z mé strany silné, kdy jsem byla poblázněná až k šílenosti, tak právě tyhle vztahy nikdy nedopadli dobře, takže bych možná Zuzce radila, ať se tím jestli je zamilovaná nebo ne moc netrápí a pokud je jí se současným přítelem dobře, tak ať s ním je... věkem jsem dospěla k tomu, že nejdůležitější je charakter člověk, takže lepší je být s chlápkem ve vlažnějším vztahu, když ten chlápek je charakterní a je na něj spoleh, než být šílená zamilovaností do hajzla, který je křivák a podrazí tě.

Tak pokud by existovaly jen tyto dvě alternativy, pak bys měla pravdu.

Julie, to co píšeš jsou láry fáry........ kolik ti je let? Kdyby ti bylo 17, tak se nedivím, že tohle napíšeš, ale je vidět, že jsi asi za celý svůj život nic nezažila a nepochopila

Náhodou mě se líbí, jak to Julie napsala. Docela se s tím ztotožňuju. Když je člověk fakt čerstvě zamilovaný, tak to má grády a šťávu a cítí to, co Julča popisuje.

To pendolino po páteři, to mě dostalo

  Milá, zlatá. Jestli nejsi zaslepená láskou, tak věk mám napsán hned pod fotkou!   A jestli jsem něco zažila, či pochopila, je čistě moje věc!

Predstava pendolina po pateri je to krasna, ale taky je dulezite to vybalancovat.

Pokud k nemu nic neciti, nema to smysl, ale predstava, ze budu hledat partnera pro zivot podle toho, jestli me jezdi pendolino po pateri tak to teda dobre nedopadnu.

Tusim jak to julie myslela, ale me naopak se ta formulace vubec nelibi. Ona zamilovanost vydrzi jak dlouho?

At si sni clovek, kterej si to muze dovolit, ja musim chodit nohama po zemi.

  Vdaná budu 16 let a zamilovanost přišla o dost dřív. Taky jsem nehledala podle vzplanutí, ale našla jsem a zatím to drží..... Kurňa copak jste všichni jak Pankrác, Servác, Bonifác.... ?   Jo a taky stojím nohama na zemi!  

Podle mne by ses měla zamyslet nad svými pochybnostmi. Myslím, že je nemáš náhodou. Žena je intuitivní člověk, a proto se spoléhej na svou intuici. Zvol zpátečku. Klíďo píďo! Máš na to právo. Neboj, chlapi jsou sice citliví, ale na odmítnutí od přírody vybavení. Nebude se nad tím trápit jako by ses trápila ty. Řekni mu o svých pocitech na rovinu, ale citlivě. Otevři mu oči. Pak budete dál přáteli, ale už s ním nebudeš moci spát. Ať tak či tak, máš zodpovědnost k sobě samé, na to pamatuj.

Pokud není padání na kolena a tajení dechu, alespoň na začátku, je to jen takový poloviční život.. Ale pokud to někomu stačí, proč ne.

Děkuju Vám za psaní : )

Jde o to, že mám tak nějak pocit, že to nevychází. Nehledám za každou cenu vztah, být sama má svoje výhody (nic není černý a bílý), ale stává se mi, že když se mi někdo líbí (hrozně moc), je buď zadaný, ženatý, je to kluk, který mě nechce, nebo je zdaleka, hned na něm vidím důležité chyby (moc pije, je to kluk, co má kolem sebe hodně holek)... Tak jsem si řekla, že když to nejde takhle, zkusím to jinak... Ale opravdu nevím, co je správně a co ne.. Mám ale ještě čas, spíš je to na takové zamyšlení.. co myslíte?

  Černo bílé není nic, vždyť proto je barevné spektrum... děvče musíš vědět sama a VŽDYCKY máš dvě možnosti. Podle mého názoru do vztahu půjdeš, vyzkoušíš rok-dva a pokud se nezamiluješ půjdeš o dům dál... Nebo do vztahu nepůjdeš, potkáš někoho jiného a buď to vyjde, nebo ne.   Pokud máš čas a nejsi zadaná, tak to s fešákem vyzkoušej, poznáš jeho polohy, klady, zápory, charakter a uvidíš sama. Já nemám Tvoje oči ani Tvoje zkušenosti, tady hraje každý sám za sebe....

Časem se do něj můžeš taky zamilovat

... myslím že jsi dost mladá na to, aby jsi měla vztah "z rozumu". kdyby ti bylo 35 dá se pochopit že takhle přemýšlíš... ale v tvém věku bych si počkala raději na toho, do kterého se zamiluješ... vždyť cítit ty motýlky kolem žaludku je tak nádherné, že by bylo škoda se o ty pocity dobrovolně připravit...

podobnou vec proživam i ja, ale jak poručit srdci, je me fajn, deti me miluje snad vic než me,    řekne slovo laska, mam te rad miluji te. ale  co dal, deti za par lt odjdou a ja se budu trait dal nevim, pocity mam hrozne a to jsme spolu moc x mesicu i roku