Téma: Komplikovaný vztah na dálku - přítel se zamiloval do jiné ženy a já v něj ztratila důvěru

Ahojky,

prosím o radu, o názor… jsem 6 let rozvedená (2011-2017), po 13 letech si bývalý manžel našel o 10 let mladší ženu.

Máme spolu dvě děti, já i děti jsme se z toho dlouho vzpamatovávali a máme doživotní památku a poznamenání, hlavně já psychické problémy, ale to se hold v životě stává, to je pro úvod… Radu potřebuji na můj další vztah, mám (jestli se to tak dá říct) přítele, se kterým jsme zhruba 3 roky (2014-2017) s většími přestávkami. Už jsme byli dvakrát rozejití a nevím jestli dělám dobře, že ve vztahu setrvávám.

Zamilovala jsem se do něj, hlavně proto, že jsem ho obdivovala jaký je táta, dvě děti, které má ve své péči jsou pro něj všechno. Problém byl a je hlavně v tom, že jsme od sebe asi 50 km, on kromě dětí, práce. má i většího koníčka a tak na mě moc času nikdy nebylo, ale když přijel moc mi pomáhal a pomáhá na baráčku, kde bez chlapa je to hodně moc těžké a přestávám to zvládat.

2016 ale přišla pro mě velká rána, opět nevěra a ne jen ledajaký úlet, ale pravděpodobně se zamiloval do ženy přímo od něj z města a měl snad jen krátce. dva vztahy, protože nevěděl co chtěl a popravdě nevím, jestli to ví dnes (17.06.2017). Samozřejmě jsme se rozešli, ale pak jsem mu dala šanci znovu, odpustila, ale zas mě zklamal, s ní se sice rozešel, ale pořád nevěděl co chtěl. Následovala delší pauza, kde jsem se snažila seznámit se s někým jiným a zapomenout, ale potkávala jsem jen ještě mnohem horší. a když se po několika měsících začal snažit hodně a slíbil, že se ke mě nastěhuje, znovu jsem podlehla a uvěřila, láska je hold opravdu slepá a srdce si nevybírá, k tomu opravdu potřebuji tu chlapskou pomoc na baráčku. Teď to ale zas vypadá, že se stěhovat nebude, protože prý děti nechtějí, a já nevím co dál. Nevím jestli to zvládnu znovu na dálku, s takovou ztracenou důvěrou a mám se spokojit s málem, než nemít nic. Navíc jsem do toho zas hodně spadla a mám ho opravdu ráda a bojím se, že další rozchod už psychicky nezvládnu, zkusila jsem to znovu skončit, ale bylo mě hodně zle, ale takhle trpím také, jen prostě neumím být sama, a on je jediný, kdo mi aspoň občas věnuje hezké chvilky a slůvka a vím, že kdybych opravdu něco potřebovala, a mohl by tak pomůže. také mě na tom přijde sprominutím něco nadpozemského, že se od sebe prostě ani jeden nemůžeme úplně odstřihnout, ale to velké ALE, budu ráda za každý názor či radu, děkuji. (PS: tomu, kdo by dokázal strávit s jedním partnerem celý život a touží jen po rodiném štěstí to bohužel není dáno)