Téma: Manžel už mi nemá co říct

Omlouvám se, jméno se nějak nenačetlo...

 Jak selže komunikace, je to v řiťce.... Je divné, že nic neprožívá, to jako ani děti? První den ve školce, první tábor, narozeniny, kino atd.... To ani jako rodina nikam nevyrážíte? Výlety, ZOO.... Děti umí dospělé vtáhnout do hovoru, pořád štěbetají, na všechno se vyptávají.... Jestli on nebude citově labilní.... umí projevit city k Tobě?   Sorry, asi se moc ptám, ale bylo-by škoda pěkného manželství.....

Já ti nevím Dančo, řešila jsem tu v podstatě podobný problém... a nakonec jsem došla k závěru (i na základě odpovědí na mé dotazy a příspěvky), že můj partner je prostě takový. Sděluji mi to, co považuje za důležité a sem tam nějakou vzpomínku. V hospodě s kamarády zavzpomínají na své spolužáky, ale on není ten, kdo by povídal... spíš poslouchá. Stejné je to doma. Řekne mi, kde jede na služebku a kam, že se zítra zdrží v práci a že na víkend bychom někam mohli jet. Pak se mě zeptá, co jsem ten den dělala, jestli jsem se učila a co kluci (máme 3 potkany) a to je asi tak vše.

       Taky mě to strašně trápilo. Vždycky leží ve vaně a očividně se mu něco honí hlavou. Pořád jsem se ptala, ale snad jen 2x mi řekl něco konkrétního. Tak to neřeším. Je prostě tichý a já upovídaná a tak se doplňujeme. Naštěstí mu nevadí, že ráda vše komentuji a povídám a já si zvykám, že je tichý. Jdeme se spolu projít, koukneme na film... a jde to i v tichosti. Sice mně moc ne, ale vypovídám se s holkama

     Není Tvůj manžel taky jen tichý typ? Vadí mu, že povídáš? I ticho má svou krásu

Jo, Lucy, nejspíš. Jen na začátku "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají"... A já jsem užvaněná, jsem úča (tam se to už asi rovnou očekává), děcka jsou malý, rok a půl a 3 a půl, mám dvě dobré kamarádky, sem tam se sejdeme a popovídáme si, ale osobní věci jsme vždycky řešili spolu s manželem. Pořád si říkám, že když mu to jde jinde, telefonuje denně a hodiny, je problém ve mně. Třeba na něj tak tlačím, až má z toho nějakej blok. Tak potom netlačím a vyjde to stejně. Možná kdybych tu měla rodiče, příbuzné, kteří sem tam zajedou. Třeba je mi jen smutno a teď, v době mateřský, kdy jsem doma, je to horší. Jenže mě trápí to, že potřebuju vědět, co se s ním děje. Nejen slyšet to jeho "dobrý". Teď jsme se chytli, řekl, že je to vlastně moje vina, že mu vkládám slova do úst, že vidím, jak teče voda jenom z kopce, do kopce už ne apod. Prý mám pravdu a on že cítí, jak se změnil. Potom ale řekne, že mu taky vidí, že tu spolu sedíme jak dva cizinci. Máma s děckama často slyší jenom "kakala a čůrala a spinkala a hajala", mě moje děti ohromně baví - bez nich bych už nežila, umí dokonale vyplnit volný čas Jenže i to mu člověk musel ukazovat - aby na ně mluvil, odpovídal na jejich otázky, v autě aby nebylo ticho - jen ploše neodpovídal na jejich otázky a zvolání: "Tatínku, podívej, řeka. Odpověď: "Ano, Danečku, řeka. " teď už aspoň mluví o tom, jak se jmenuje, odkud teče. Vážně to odpovídá tomu, že u nich doma to bylo jinak, moc toho nenakecají ani teď. Já u nich sedím, nikdo mě neoslovuje, nikdo na mě nemluví. Horko těžko mi potom někdo vymluví, že jsem tam vítaná. Ale to je věc druhá. Na začátku vztahu jsme si měli co říkat, protože jsme se potřebovali poznat, teď už je to bohužel závislé na tom, co zažiju já s dětmi, co já vyprávím (což tedy nechci říkat bohužel, opravdu mě to moc baví), ale jako člověk, o kterého by měl mít partner zájem jinak než sexuálně, si nepřipadám zrovna kvalitně. Takže jo, asi bych se s tím měla smířit. jenom nevím, jestli to se svým naturelem dovedu. Taky by někdo mohl říct, že jsem to měla vidět dřív. Nad tím taky pořád přemýšlím - jak to teda dřív bylo... Chodila jsem do práce, byla víc s kamarády. Asi mě to semlelo, jsem přecitlivělá, já už nevím. Manžel si toho ani moc nepamatuje, neví, co jsme kde zažili (svatbu si pamatuje ), on to zkrátka vnímá jinak než já... Díky za odpovědi, stejně se s tím nějak budu muset porovnat sama.

   Muži „celkově" vnímají jinak než my.... Byla doba, kdy jsem si i myslela, že cit pro lásku nemají v základní výbavě....

Juli, ta jejich určitá racionalita je mnohdy k dobru, jindy zase ne (chytrá myšlenka ), a nemyslím, že bych to jinde zrovna vyhrála Takže rozvádět se a hledat lepšího, to se mi teda nechce Já už si z toho asi dělám legraci. Ale co mi zbývá ) Asi nahradit chybějící komunikaci kamarádkami. Jen nevím, jak on nahradí chybějící "to" Venku to vypadá pěkně, jdeme přesazovat kytky a sušit bylinky. Pěkný den ))

  No hlavně aby chybějící „to" nenahradil dvacetiletým prsatým stvořením..... Ale nechci děsit Tebe, ani sebe...

já to vidím tak, že prostě potřebuješ jít do práce! být mezi lidmi, mít honičku a večer být ráda za trochu klidu... Kolik ti zbývá ještě z mateřské?

? Mít honičku? Já si v práci odpočinu Nejsem máma, která si sedne na písek a dívá se na to, jak na sebe děcka hází písek. To bohužel není mojí nevytížeností. Jsem náruživá kuchařka, s děckama děláme všechno společně. Máme dost aktivit, ne zrovna konzumních - nechci, aby to vypadalo, že si na tom zakládám, tedy aby to vypadalo, že jsem supermatka - já si přeiju, aby děti byly vychovaný citlivě, aby se nenudily, nevysedávaly u televize, takže se jim zkrátka snažím ukázat, jak jde trávit čas jinak Máme rádi zvířata, navštěvujeme je u našich sousedů a společně je krmíme, pečeme, s prdíkama, denně něco tvoříme, hodně čteme, povídáme. Jsme hodně venku, vedu hudební kroužek, chodím cvičit - já si umím najít zábavu - studuju poslední ročník magisterského studia na VŠ, státnice o Vánocích. Vyrábím, předcvičuju dětem ve škole, ... Já mám vážně co dělat, s kámoškama si popovídáme, děti si pohrají.  Tohle nemá být ukázka toho, jak jsem skvělá, snad to tak nebude nikdo chápat. Jen je pro mě důležitej můj muž... To je mi líto, že to někdo může vidět takhle. Já si jenom přála mít takový oboustranný partnerství s určitou mírou zájmu svýho muže. Nevěděla jsem, že komunikaci ve vztahu můžu takhle snadno nahradit...

Tak mě napadlo... jsi přímo příkladná matka (bez ironie), snažíš se dětem dát co nejvíc a snad Tě k tomu předurčuje i Tvoje povolání úči. Jen jestli se to ale taky nepromítá do komunikace s mužem? Jak dlouho děti spinkaly, kakaly, papaly apod. , to není téma pro muže a myslím, že jsi vycítila správně, že půjde o vynucená slova. Nepíšeš ale nic o jeho zájmech, ale právě na nich se dá postavit komunikace. Ty jsi celý den s dětmi, Tvoje témata jsou logicky spojena s nimi. Zkus vypnout, když přijde muž z práce a navaž na jeho témata, na jeho zájmovou oblast. Přece jste si v něčem museli rozumět, než přišly děti?