Téma: Manželka neustále uklízí jsem z toho zoufalý

Múže se jednat o výchovu k pořádku v jejím dětství,  o nemoc, ale také může být příčina ve vztahu, kde není žena spokojená a tak si energii nechává na úklid. Je možné si s ní popovídat? Pokuste se k ní najít ní cestu, jinak nevím.

Je to tak odjakživa? Nebo jak to začalo? Mám kamarádku s takovouto uklízecí mánií, ale není nervní a nikomu nenadává.

Možná trpí nějakým stresem v práci a toto je pro ní takový ventil. Já to znám také. To je utrpení.

co s ní? pošli ji aspoň občas ke mě ale teď vážně - je fakt že ženy mají tendenci být nervní a uklízet prostě tehdy, když jsou nervní - žena nedokáže prostě vypnout jako chlap. pokud chce něco dostat z hlavy, musí se prostě soustředit na něco jiného. co sex, nezkoušel jsi to na ní? samozřejmě pokud nejsou zrovna všude okolo děti nebo si prostě sednout večer s lahví vína a u dna se rozpovídat o tom co jí trápí? taky to samozřejmě může být psychická porucha, takový ten chorobný strach ze špíny, bakterií a nepořádku - ale to by vyřešil jen odborník, takže bych začala spíš s řešením "podomácku".

... a já bych si měla PROSTĚ po sobě všechno přečíst než to pošlu

Tak já bych chtěl nesměle poděkovat za radu, no a nyní se na chvilku odmlčím...

.. a není náhodou znamení Panna? ty tu pořádkumilovnost mají už tak nějak danou, moc dobře to znám jsem v tom znamení narozená, taky jsem měla období, kdy jsem uklízela víc než bylo zdrávo... ale já se s tím srovnala docela rychle, jsou mnohem důležitější věci, než mít doma naklizeno. sterilní prostředí domácí pohodu neudělá, raději si zajdu na procházku, do lesa, na kávičku s kamarádkou, s rodinou na výlet, něco dobrého upeču.. aspon mám pocit že žiju.. to že utřu prach jednou za měsíc mě vůbec netrápí, ale nebylo to hned, taky jsem s tím bojovala.. zkus ji nějak zabavit, navrhnout rodinný výlet, nějakou aktivitu, možná nemá žádné koníčky, nevím a hledá si smysl života v uklízení a péči o domácnost.. možná by pomohlo si s ní otevřeně promluvit a navrhnout nějaký kompromis..

Tak tímhle v poslední době trpím i já neustalým uklízením. Přítel se diví proč stále uklízím, podle něho máme čisto , leštím něco i když máme návštěvu, jenže já to dělám, protože mám strach až to nevypada  jak u  přítelové maminky, která má všechno umaštěné, upatlané a většinou ta špína je tak stará že už nejde umýt. Ona totiž pomývá nádobí v lavoře, protože má strach až neucpe dřez, nebo talíře jen otře ubrouskem. Nikomu nedovoli až ji to umyje, vzdala jsem to. totež z úklidem. Bít se s ní o hadr nebudu. Takže když u ní použiju nádobí, si ho nejdřív znovu umyju. Jsem si na to zvykla že se nehlídám a  dělám to i doma i když mám nádobí čisté naleštěné. Doma pokud přítel myje nádobí, který mi chce moc pomáhat, tak má taky všechno umaštěné a  zapatlané, proto to pak po něm znovu musím mýt a leštít.

Když jsem naštvaná chodím většinou leštit koupelnu, WC a kuchyň.

No tak to je docela síla. Osobně mi to připadá jako situace vhodná pro psychologa. Nějaký důvod proč to dělá, mít musí a je třeba najít příčinu, protože tohle není rozhodně pro život dobré.

I když... pošli ji k nám domů, třeba vyřádí a doma už dá pokoj. To jen trochu odlehčení. Mám ráda uklizený dům, ale že bych to zase nějak zásadně prožívala, to tedy ne.

Děkuji Vám všem za rady. Pokusím se to udělat po domácku. uvidím.

"Po domácku"... ? A to je u Tebe  jak?

viz můj příspěvek 2.6. 21:22

Až budeme sami, tak nachystám příjemné posezení u vína a budu se snažit si o všem promluvit. Ale co mě ještě trápí je že má manželka s námi, čili se mnou a dětma, nechce snídat, obědvat, večeřet a když jsem se ptal proč, tak prý až se naučí děti jíst, tak pak bude jíst snámi. Máme tři děti, Dvě jsou mé z prvního manželství a Dcerka, která je manželky z prvního vztahu.

hm, tak tohle už ale nevypadá jen na "uklízení ze stresu"... no zkus to z ní vytáhnout tím vínkem a uvidíš, připadá mi to jako slušnej psychickej teror vůči tobě i dětem. když nic, tak holt odborníka, ale předpokládám, že to ona nebude chtít... Kdyby byly všechny děti jen tvoje, tak řeknu že na ně žárlí, ale když tam má i vlastní... proč je teda ona sama nenaučí jíst slušně, když jí to tak moc vadí? jinak se o děti stará, hraje si s nimi? a mezi vámi po intimní stránce všechno funguje? může to být že je prostě přetažená z toho že příjde domů a nemá tam klid, což předpokládám že při třech dětech opravdu nemá - a dost možná jí z toho třeba i "hrabe"... a taky může být psychicky v pořádku a mít výčitky svědomí. čistě hypoteticky, a teď to neber nijak vážně, kdyby někoho měla, bylo by dost logické že se doma cítí nesvá, a nechce s vámi jíst jako rodina, protože jí to svědomí nedovolí...  

chiquita, "kdyby někoho měla, bylo by dost logické že se doma cítí nesvá, a nechce s vámi jíst jako rodina, protože jí to svědomí nedovolí... ", tato úvaha mi přijde nepravděpodobná. Spíš paní hlídá pořádek u jídla, aby to mohla hned uklidit a dát do pořádku, kdyby někdo ucintal stůl. Co říkáš?

Mě jako první napadlo, že je alergická na jeho děti.

Psala jsem že je to jen čistě hypoteticky, poté, co jsem napsala dvě o mnoho pravděpodobnější varianty... A ona nehlídá pořádek u jídla - ona s nimi odmítá jíst. To je dost rozdíl, a rozhodně to není v pořádku.

Já vím, žes to psala hypoteticky, ale ta poslední varianta mi přišla nepravděpodobná. Ano nechce s rodinou, kde jsou děti u stolu, jíst, ale proto mně napadlo, ře zřejmě kvůli tomu, aby uhlídala u stolu čisto. No už to nebudu rozebírat.

Neříkám že je to pravděpodobné, jen bych to prostě nevylučovala... čistě hypoteticky se taky třeba stala upírem a jí tudíž jenom krev, že jo čisto by právě uhlídala, pokud by stolovala s nimi - spíš si myslím že má opravdu nějaký blok sedět s nimi u jídla. Teď jde o to proč. No snad to postylka zjistí a podělí se s námi  

   A jak děti jedí? Čistě, příborem jak lidé a nebo nemlaskají? Jestli paní nemá depku a pocit služebné, tak stoluje jinde. Nebo si to prostě víc vychutná v jiné místnosti.

Tohle jsem dělala, když mne všechno štvalo. Odnášel to partner, i když se snažil.... No, muselo mi dojít, že je chyba ve mně. Dodnes mám uklízecí mánii, když mám pocit, že se nedaří, ale tehdy jsem fakt hledala důvod, jak a proč někoho seřvat. No, on to zvládl, já snad taky. Ale co tím chci říct - rozhodně jsem neuklízela kvůli pořádku. Byl to stav permanentní nasr.... osti, a my našli důvod, možná ho zkus hledat taky... Ale je to jen můj názor a zkušenost