Téma: Pasivně-agresivní partner - zkušenosti, diskuze, názory

A co má být ta porucha? Že sněží?  

Vážně, dala jsi mu kopačky a on má podle Tebe nějakou poruchu, protože už je opatrný chtít Tě zpátky?

No tak to byl přiklad. A samozřejmně jsem se nerozešla bez duvodu. Když stravis s partnerem vikend a on pak prestane komunikovat bez toho aniž by jste se pohadali a cokoli se stalo tak po 5 dnech mně to prostě vytočilo. No, ale to je asi jedno. Je to složity a zas tu nechci sepisovat roman.

Tak to spíš zase vypadá, že si partnerství jen namlouváš. Pro něj je to třeba jen kratochvíle.

Ale uvidíme, třeba ten "román" dokončíš, aby Ti mohl někdo odpovědět bez toho, že přijde další díl…

Vůbec mi není jasné z toho mála co jsi tu zatím napsala, podle čeho vůbec usuzuješ, že Tvůj partner či expartner je pasivně agresivní? To, že se vyhnul odpovědi či reakci, když jsi mu napsala, že Ti chybí nebo otočil konverzaci, si myslím, je pro tuto poruchu málo.

http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/pasivne-agresivni-osobnost.htm

No na začátku vztahu byl úplně super pak třeba s ničeho nic vyvolal hádku a já to nechápala. Ale nějak moc sem to neřešila. Pak mi napsal mám Tě rád a bylo vše o. k. Ale pak mi třeba napsala těším se na Tebe pak zas, že ne. Příjde mi takový zvláštní. Má velké výkyvy nálad. A o té pasivni agresivite jsem trošku četla ale nevím. Možná neví co chce ale sám od sebe mi řekl že by chtěl dítě. Jsem s toho všeho zmatená.

Nevím, kolik je Tobě a partnerovi, jak dlouho jste spolu, ale pokud má velké výkyvy nálad, jednou Ti napíše, že se na Tebe těší a pak zas, že ne, tak s takovým partnerem bych si rodinu nezakládala.

Bobino, myslím si, že to není dobrý vztah. Buď se ten pán baví a Vy jste z toho zmatená, Chápu, že není dobře člověku samotnému, ale aby si s vašimi city někdo zahrával, na to nemá nikdo právo. Vyčkejte, jistě se časem najde někdo jiný, máte už věk, kdy nelze vidět svět přes růžové brýle. Pavla

Děkuji Pavle a Dany za odpoved. No pritelovi bude 38 let a ja mám 36 let vztah byl na dálku měl dva psi takže jsem jezdila ja tam. Jen sem se nikdy nesetkala s takovým jednáním. Představil mně doma a to už sem si říkala, že o žádný pobavení nepůjde. No každopádně asi se dobře baví když vidi, že se druhý trápí. Chvíli to asi ještě potrvá, ale asi je pravdou že pro rodinu asi nebude.

Bobi, já Vás chápu moc dobře. Neřekla bych, že tohle fakt byla ona "diagnóza" i mého - teď už ex, kdy některé "příznaky" byly podobné jeho chování, které na 1. pohled vypadá neuvěřitelně a které jsem snášela donedávna, ale už řekla DOST. Nemyslím, že by byl až tak zákeřný, že by to dělal schválně, ale pořád 1 a tu samou věc dokola, vč. těch nesmyslných a nesouvisejících zmínek místo odpovědi (nebo vysvětlení). Dodnes nechápu mnoho věcí, i proto, že mi NIKDY nic nevysvětlil, proč to dělá, proč mě trápí…no, moje chyba - já mu to totiž DOVOLILA.

Vzdala jsem to. A že mi to teda trvalo - přes 2 roky! (asi po roce vztahu, takže celk. 3 a půl) Ano, tak dlouho jsem se (nejen zbytečně, ale pořád jenom a jenom já) snažila zachraňovat něco, co bylo předem prohrané.

Nechce se mi o tom teď psát, možná později nebo Vám pisnu soukromě, ale takový člověk je vážně v parnerském vztahu zcela nepoužitelný.

Já čas od času zadávala do vyhledávače všechna možná témata  a problémy/projevy a 1x mi také totiž vyjelo to, co uvádíte v názvu tématu, tak si osobně mám důvod myslet, že asp. něco nebo v něčem na tom pravdy bude.

Leni, děkuji moc. No já se rozhodla, že už nebudu reagovat na jeho zprávy. Třeba mně dřív volal a teď poslední dobou když sem viděla že mi volal volala jsme mu zpět a on mi napsal to volala kapsa. Přitom předtím to nikdy nedělalo a navíc dotykový tel. těžko najde v seznamu zrovna mé jméno. Hraje si se mnou a nechápu co tím sleduje. Knížku jsem o pasivní agresi četla a je hodně zajímavá. A dost věci tam bohužel na přítele sedělo.

Něco jako by měli společného (nebo mi to tak asp. připadá) - chovají se jako děcka. Asp. mnou zmíněný až tak, že jsem nevěřila, že o 10 let starší partner (i když na věku vždy nezáleží) to už nedělá schválně. A to s tou kapsou. to mi tak + jako snad vyloženě schválnost nebo provokace, připadá.

Asi bych šla raději o dům dál, s ním by jste se mohla dočkat věcí, že by jste valila oči. Ale to je jen na Vás.

Já už to mám tak probrané, prodiskutované s kámoškama i psychologem, že se mi to teď zatím rozepisovat nechce, ale když se partner jen tak neozve ani nepřijede 1/4 roku (! )  a pak podá "vysvětlení" (! ? ! ), že "byl unavenej", tak máte chuť už ho praštit palicí po palici. , vůbec mu nestojím ani za obyčejný promiň, žádná snaha mi to asp. nějak "vynahradit" jiným chováním a snahou to napravit…Ale to už byla jen 1 z posledních kapek, bylo toho moc  a moc. A já si to částečně nechtěla připustit+i tomu uvěřit…ale jak už je Vám ten člověk protivný a leze Vám na nervy a necítíte se s ním dobře, je konec.

Vám přeju hodně štěstí, aby jste potkala někoho kompatibilního (i když se mi chce napsat "normálního").

Já mám s pasivní agresivitou velké zkušenosti, protože právě tyto chlapíky přitahuju.

Oni mě hází rukavičku (sami se bojí začít, aby náhodou nebyli odmítnuti) a když ji

zvednu, tak se škubou, vymlouvají na práci, maminku a kdoví, co ještě. Když se

před nima ženská neplazí a nedoprošuje, tak je z jejich pohledu namyšlená. Přečtěte

si knížku "Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem" a budete mít jasno. Už jsem ve věku,

že když na takovýho narazím, tak dám od něho ruce rychle pryč, protože to nemá smysl

si s nima začínat. Je to ztráta času.

Ahoj, četla jsi knížku"- Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem. ! Je hodně zajímavá … doporučuji

Leni ano i já to s přáteli probírala. Nechapali, říkali, že se chova jak kdyby se bavil. Já si pokaždé řekla že má špatný den, ale jak toho bylo víc a víc. Ke své máme se choval taky zvláštne je hodná a taky na ni byl kolikrát skaredej. Ona se na mně mlčky podívala a byla ticho. Rozumím si s ní a říkala, že ji to celé mrzí, ale dál se jí o tom mluvit nechtělo. No můžu říct, že mi tady od všech názory moc pomohli Děkuji. A Leni, Tobě obzvlášť pač jsou si asi hodně podobní. Aspoň konečně vím, že to nebyla jen má chyba člověk se pak musí ozvat pač jinak to nejde.

Nechápu téma. Je zmatené.

Vím, o čem píšete. Mám přítele už více jak deset let, ale náš společný život je jak na houpačce.

Znám to moc dobře. Po krásném víkendu či romantické dovolené se přítelovo chování náhle otočí,

nekomunikuje, a to třeba tři týdny, aby se mi pak ozval, že jsem mu chyběla. Jen mně však naladí

a uklidní, že je vše v pořádku, po čase se vše opakuje. Jsou jen dvě řešení. Buď se smíříte s tím,

že nikdy nebude mít jistotu ve vztahu nebo se rozejít. Velmi výstižně je toto soužití s agresivně

pasivním mužem popsáno v knize Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem od psychologa Scotta

Wetzlera. Dodá Vám sebevědomí a poradí, jak v tomto vztahu, když takového muže máte ráda,

žít a nezbláznit se.

Ahoj,

tohle vypadá na rys pasivního agresora.

Sama jsem s jedním rok a půl chodila a řeknu ti, půl roku jako v nebi, rok pekla, lžá a dramat.

Přečti si knihu ,, Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem´´ Scott Wetzler.

Oni se v podstatě bojí ztráty toho druhého, strašně moc a taky se bojí závislosti na tom druhém (i té běžné zdravé) - být závislý je ale ve vztahu normální. Jsme závislí na svých partnerech, rodině, kamarádech. Oni mají v sobě obrovskou nejistotu a bojí se vyjadřování citů, oni se bojí ty city i prožívat, proto je potlačují a dělají tyhle vytáčky.

Tím, že jsi mu řekla, že se rozejdete, jsi zasáhla jeho slabé místo- nejistotu a strach ze ztráty. On se stáhnul do své pasivní agrese. Tím, že ti napsal, že mu chybíš a ty jsi mu odpověděla stejně, se on ujistil. , že ho chceš a dodal si sebevědomí. Na to aby se přestal trucovat a manipulovat tebou ale nemá.

No. přrčti si knihu, je to mnohem zapeklitější.

Můj bývalý mě naháněl 3 měsíce, dokud jsem ho nechtěla, tak byl jako milius, jakmile se ten vztah začal rozvíjet, byl schopný mi říct, že mě miluje a pak mezi řečí pronést : ,, Třeba se odstěhuju a najdu tu pravou´´ Nebo se mnou jel na drahou dovolenou a pak tam pokukoval po jiných a řekl mi, že by se vyspal  stou a tou kdyby byla hezčí. Nebo odjel na Vánoce domů a měsíc se neozval. No peklo. Málem mě to zničilo, je to 8 měsíců a pořád mám z toho trauma. Všechny tyhle věci byly trestem za to, že jsem ho znejištovala, že si nevěřil, že se bál, že mu zdrhnu.  Chtěl tím u mě vyvolat žárlivou scénu a tak si potvrdit, že mi o něj jde. psycho. Je to k nežití 

PASIVNÍ AGRESOR  Žiji s ním 32 let. On je o 15 let starší. Jsem s ním od 19 let trvale v jiříkově vidění. Fakt  je, že mi několik lidí řeklo -  chce se sebou něco dělat? Ne? Tak něco udělej ty - odejdi - jdi si za svým štěstím!!! A já jsem to  dlouho plánovala uskutečnit a odejít. Jenomže se letos (2019) stala osudová věc - lékaři mi vyhrozili velmi vážnou diagnozou a já měla pocit, že se loučím se světem. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, že je pro mě na světě nejdůležitější  dcera a ON. Mám ho ráda. Naštěstí se diagnoza nepotvrdila a mě se ulevilo,  ale jsem zase tam, kde jsem byla. Zase mě tu týrá pasivní agresor. Všechny vás moc moc chápu a moc moc lituji. Je to peklo. My jsme za mlada  neměli  knihu o pasivní agresi a tak jsem vůbec nechápala co se to  děje. Teď už mám knihu, ale mnoho let je pryč. Jedno už vím - je to vlastně 

šikana, psychický teror, který se ve výsledku  moc neliší od fyzického násilí (a nemá k němu daleko!!!! ).

A víš o tom, že mnoho vážných nemocí může spouštět právě dlouhodobý stres?  

Já bych tu letošní osudovou věc, která se naštěstí nepotvrdila, brala ale vážně a zcela jasný signál k tomu, že máš ve svém životě něco zásadního změnit, tj. definitivně se odpoutat od stresu, v Tvém případě od partnera/pasivního agresora.  

Čili moje rada je jasná, uskutečni to, co jsi dlouho plánovala, pro sebe, svoji dceru, vnoučata…

Rádi bychom měli mít ty lidi, kteří nám neubližují.