Téma: Přítel je despota a puntičkář, jsem z toho vyčerpaná a uvažuji o sebevraždě

A proč přemýšlíš o konci svého života? Přeci není povinnost zůstávat s někým, s kým se necítíš dobře  

Jitulo, puntickar a despota je primo silena kombinace. A kdyz k tomu jeste on vsechno vi a umi nejlip - s takovymi lidmi se neda zit!
Podle me mas jenom dve moznosti:
1. bydlet kazdy zvlast
2. rozejit se s nim
V zadnem pripade nehledej chybu v sobe. On nebude nikdy spokojeny a hlavne ty jeho vlastnosti se budou s vekem stupnovat.   Neni jediny muz na svete a pokud ma takovyhle nestastny charakter, tezko k sobe bude hledat partnerku.

Jitule, on ti zneprijemnuje zivot natolik, ze uvazujes o sebevrazde? A I presto ho nadevse milujes? Jsi si jista? Neni to jen o zvyku spise nez o lasce? Kolik ti je let?

Bohužel je to pořád láska, jsem typ člověka, když miluje tak opravdově a celým svým srdcem a nejsem nějaká puberťačka, je mi45, takže žádný vrtoch.

Ale tohle neni laska, to je jen zavislost a strach byt sama.

Laska preci nevypada tak, ze mas pocity tak negativni, az premyslis nad sebevrazdou.

Závislost určitě ne, sama bych dokázala být, jen představa že nebudu s milovaným člověkem je pro mně nepřijatelná, nemůžu si pomoci, tak to mám já, třeba je to špatně, ale jsou s ním i příjemné a krásné chvíle, třeba jsem opravdu ten zádrhel.

Ne, ty jsi spíše zadrhnutý kolovrátek.

Pokud se zabiješ, tak taky s milovaným člověkem nebudeš… tudíž to asi nebude tak špatné, a to je vlastně dobře.

Děkuji za tvůj názor, vím že to tak asi je, jen já jsem hrozně i tak moc zamilovaná, je to asi divné, ale je to tak a bez něj si neumim představit žít, tak bude chyba asi ve mně

.

Jitule, tomu se rika zavislost. Doporucila bych ti, promluvit si s nejakym terapeutem.
Pokud uz jsi tak daleko, ze si chces kvuli nemu vzit zivot, musis to zacit resit, pokud mozno hned.
Kdyz nedokazes od neho odejit, musis alespon vedet, jak s nim jednat tak, aby te to nenicilo.  
Kdyz nebudes jednat, tenhle vztah te drive nebo pozdeji znici!
Tvuj pritel o tvem trapeni vi? Je si vedom, jak ti svym jednanim ublizuje? Urcite bys mu to mela rict a hlavne taky navrhnout, aby jste sli na tu terapii spolecne. Jsem si temer jista, ze on o zadnem trapeni nevi.
Preji ti hodne sily a odhodlani!!

Že by něco jako stockholmský syndrom?

V tom případě též navrhuji návštěvu odborníka.

Není v pořádku:

1) si nechat ubližovat (je jedno jestli psychicky nebo fyzicky),

2) chtít setrvávat s ubližovatelem, být na něm závislá, mít k němu pozitivní city,

3) místo správného řešení raději přemýšlet o ublížení sobě, o sebevraždě atd.

Tak to jsem překvapena, sama bych si to nepřipustila, děkuji Listicce i Dany, samozřejmě o tom vi, neustále argumentuje tím že je blíženec, tudíž rozdvojená osobnost a nikam by nešel, jemu nic není atd. , takže je to složité, odejít když někoho miluješ nade vše je moc těžké a takè není kam, rodiče bohužel nežijí, moje děti jsou dospělí a pryč, kamarádky daleko, no je to neřešitelnè pro mně a trápit se nechci ani přítele, jinak je dobrý člověk, zní to asi divně.

O tom to je, ten, kdo v tom tolik let žije, strápený, zlomený atd. , ztrácí pak pojem o realitě = připustit si to, kde a v kom je ten opravdový problém, a tak pak už jen přežívá za denodenního stereotypního chodu, který se dá přirovnat jízdě v rychlíku, ze kterého se neumí vystoupit. Proto je třeba pomoci zvenčí, pomoci zachránit, pomoci ten rychlík zastavit pro možnost vystoupení z něj  

No moc hezky se mi to čte, když to čtu dokola, tak je to asi opravdu tak nějak, jenže ten rychlík nejde zastavit, takže nevím jestli vyskočit?

Samozřejmě ne vyskočit (ublížit si)   ale vystoupit (neublížit si) v nejbližší zastávce.

Ale pokud je to myšleno tak že, zda-li tento vztah ukončit a odejít, tak za mě ano. V tomhle věku už to lepší nebude, ba naopak, myslím hlavně na straně partnera.

Tzn. , buď to opravdu utnout a vyřešit sama, nebo, pokud k tomu chybí síly, odhodlání atd. , tak za pomoci odborníka.

Dany, moc vám děkuji, musím popřemýšlet asi trochu sama nad sebou, nikdo nejsme bez viny, děkuji!