Téma: Přítel neví jestli se mnou chce být nebo ne

Nejsem psycholog aby jsem Vám poradil, můžu to jen porovnat s tím co jako to probíhalo u naších (mojich a manželky) známych. Čast se po takovem rozloučení sešla zpátky, čast ne. Otázka zní jak to výpada teď po těch 4 měsicech? Toužili jste po sobě? Mate pocit, že je vůbec nějakej rozdíl mezi tím co je teď a tím co bylo počas těch 4 měsiců? (resp. před nimi).

…teď jsem sama v půlce listopadu jsem mu řekla upřímě co k němu cítím co jsem od vztahu očekávala a odešla s tím, že jestli chce o nás ještě přemýšlet, ať přemýšlí. je to 14 dní ještě se neozval . strašně se trápím a nevím zda za ním jít nebo ne. takhle vše zahodit mi připadá nesmyslné a navíc nevím jak dlouho mám čekat??? ….

Myslím si, že pokud by jsi příteli opravdu chyběla, ozval by se nebo se ozve sám. Navíc měl pochybnosti o Vašem vztahu již před tím, než jsi odešla. Původně jsi na něj nechtěla tlačit a věci uspěchat, ale v podstatě jsi to svým odchodem udělala. Sice jsi mu řekla, co k němu cítíš, co jsi od vztahu očekávala, ale zároveň jsi mu řekla, že jestli chce o Vás ještě přemýšlet, ať přemýšlí a odešla jsi. No a teď je otázka, jestli ještě o Vás přemýšlí, nebo si uvědomil a cítí, že mu nechybíš. V tuto chvíli bych za ním nešla. Co k němu cítíš jsi mu řekla, je na něm, jak se rozhodne. Nevím, kolik Vám je a proč Váš vztah vlastně dospěl do situace, kdy přítel začal o něm pochybovat a měl pocit, že Váš vztah nikam nevede, ale myslím si, že místo vídání se méně či Tvého odchodu jste se mohli spíše pokusit si vzájemně ujasnit co a jak, co komu vadí či s čím je nespokojen a pracovat na zlepšení, zpestření atd. Samozřejmě za předpokladu, že by jste to chtěli oba dva.

děkuji za názor. spoustu věcí jsme si řekli přes léto, když jsme se vídali…pak jsem mu s něčím pomáhala na baráku a tak nějak se to vyvinulo, že jsem tam září, říjen zůstala…on ale byl chvilku o. k. choval se pěkně a pak zas opak, zamyšlený, chodil pozdě domů. já začala mít podezření, že to není krize, ale že někoho potkal…když jsme spolu o všem mluvili, vždy z něj vylezlo jen to, že neví co chce, že ještě pořád nemá jasno (40 let). a já už to bohužel nevydržela byl to děsný nápor na psychiku. tak jsem mu úplně v klidu řekla, že ho mám ráda, co jsme od vztahu očekávali. atd. a odešla s tím, že jestli potřebuje čas tak ho má mít (myslím, že se zamiloval, ale nechce z toho vztah. jen asi potřeba něčeho nového.). rozuměli jsme si ve všech směrech a vztah nám fungoval to je na tom to smutné. a teď nevím zda mu jít s očí nebo se s ním občas vidět a o všem si promluvit. potřebovala bych tak trochu mužské myšlení . nechce se mi to vše zahodit mám ho moc ráda a pole jeho chování on mě také, ale. ???? !!!!!

Zdravím, chtěla jsem se zeptat zakladatelky diskuze jak to tedy dopadlo??? vrátil se, nebo vy k němu? zrovna řeším podobnou situaci, kdy po 4 a půl letech přišel partner s tím že neví co chce. Máme dvě děti, 4 roky a 10měsíců… děkuji za odpověď

Jak - neví co chce? To ty dvě děti nejsou jeho? V první řadě tu je  - co musí a ne vidět jen sebe. Už není sám.

no právě nejhorší na tom je že jsme nikdy krizi neměli, občas nějaká ta malá hádka, nebo spíš jen vysvětlení co se někomu z nás nelíbí a najednou toto. Obě děti jsou jeho. sám prý neví co se s ním děje. žijeme spolu vlastně už od počátku našeho vztahu, kdy jsem chvíli potom neplánovaně otěhotněla. nevím co mám dělat, jak se chovat atd…

Asi bych to s ním nerozebírala. Jen bych mu to prostě řekla. Jsou tu dvě děti a kolem nich je dost co dělat, nebo ne? Více ho zapoj, ať nemá čas na … třeba na to, kvůli čemu to vzniklo.

no prý v tom žádná ženská není, tak nevím. on má hodně starostí ohledně rekonstrukce domu co jsme koupili, takže je furt tam a já mám doma na starosti dvě děti. to jsem mu už řekla že bychom měli trávit více času spolu. On mi na to řekl že spíš musí být teď sám ať si to urovná v hlavě

Sám? Jako kde sám? Pokud si jen nechce povídat a je doma, pak ho nech … třeba má jen takový splín. Třeba potřebuje jen na chvíli vypnout.

No já právě navrhovala abychom spolu byli více, někam si spolu zašli, a on že musí být teď sám, nejspíš na tom baráku. několikrát v týdnu, když má třeba odpolední, ráno vstane, jede makat na barák, pak do práce, pak na barák kde přespí, pak do práce a z práce domů. Já vůbec nevím co mám očekávat. Prý to není mnou a vychvaloval co všechno zvládám atd

Proč přespává na tom baráku?

Vychvaluje, co všecko zvládáš, ale to nestačí. Pokud nespává doma, je možné si myslet ledacos … a i kdyby ne, rozhodně to nepřispívá k pohodě rodiny. Nechci se ani ptát na sex.

podle něj, protože na baráku ráno vstane brzy a hodně toho udělá, takhle kdyby spal doma tak vstane později a než tam dojede. museli jsme si vzít na rekonstrukci hypotéku a máme na vyčerpání určitou dobu, proto to podle něj spěchá. a už se blíží zase zima takže se toho pak nedá tolik udělat… a se sexem nebyli žádné problémy, tak 1x týdně, někdy vícekrát. spíš byl problem z mojístrany že mám taky dost starostí o děti a nemám na to pak ani pomyšlení a nejde mi se naladit hned 

A není třeba jen moc unavený? Třeba má pocit, že jste si na sebe naložili příliš … a nechce Tě s tím zatěžovat. Pokud teda nic nenaznačuje, že by chtěl vzít do zaječích.

On sám říká že unavený není, i když už se jednou složil a skončil v nemocnici. Naštěstí hned po kapačkách se mu ulevilo. Jinak do zaječích nechce vzít, je skvělý táta, děti ho mají rády, vždy se o nás pěkně staral. než jsme koupili dům, tak jsme jezdili k jeho rodičům na barák a nikdy problem mezi námi nebyl, až teď. Dnes jsem mu řekla že už barák asi začínám nesnášet kvuli toho jak nás rozděluje

Takže  - co vlastně není v pořádku? Co Tě trápí? To, že oprava domku bude náročná na sílu i čas jste přece oba věděli. Možná je to jen těžší, než jste si mysleli, ale i to pomine. Mám pocit, že ne, že Vás to rozděluje, ale spíš ta únava. jen to nechce přiznat. Možná má toho baráku taky plné zuby a ví, že musí a musí …

no co trápí mě? byl pár dní divný, přišel z práce, šel si lehnout, vím že je unavený, ale nemluvili jsme spolu ani pořádně, já pak naplánovala konečně hlídání dětí že pujdem někde sednout, spočneme, po dloouhé době jen my dva. ptala jsem se co se děje že se chová tak divně a nakonec mi řekl že už ke mě necítí to co by chtěl, a po pár dnech z něj vypadlo že neví co chce, a že chce být teď spíš sám, než abychom vymýšleli nějakou akci ve dvou