Téma: Sobecký partner a krize ve vztahu - pokračování

Nějak nechápu. Proč být s tak sobeckým člověkem? Co čekáš, vždyť už ho znáš, ne? Hodil ti kost a slibem nezarmoutíš!

To není krize ve vztahu, prostě tě má na háku, zas Ti něco slíbil a nalítla si, podle mě jsi měla dávno ten vztah ukončit, Tvůj manžel se nezmění, jak vidíš.

Jsi jako dítě, kterému nehodný tatínek něco nasliboval. Brečíš, ale neřešíš.

Takže to bude to, na co on hřeší. V tom případě bych mu dala jasně najevo, že tohle všechno pro sebe podstoupíš a opustíš. Jestli mu to nedokážeš říct, pak mu nech třeba lístek na stole tak, aby ho našel v době, kdy nebudeš doma a nebude moci hned reagovat. Prostě aby měl čas přemýšlet. (Tykám Ti, doufám, že to nevadí, předpokládala jsem od Tebe totéž)

Jej, to mi něco připomíná - "dal jsem Ti barák a Ty mi budeš do srmti vděčná…" Ne, takhle to nefunguje. A z vděčnosti s ním taky být nemůžeš a myslím, že to všichni chápou, že pokud Ti nedává nic, jen takříkajíc sodu, nemůžeš s ním být. Vím, že je to těžko překonatelný pocit, ale z vděčnosti nemůžeš být živa. Nebo můžeš, ale rozhodně nebudeš šťastná. Umíš a chceš si představit dalších 40, 50 let po jeho boku?

     Přijde mi, že jsi takový ten dobrotivý člověk, který na sobě nechá dříví štípat. On Tě trápí, dělá Ti naschváli, vylévá si na Tobě zlost a Ty ho nevzbudíš, abys mu řekla, že Tě vytáčí? Musíš se trochu naštvat, ale zdravě. Kdyby mi partner předvedl půl toho, co popisuješ, byl by mi jeho spánek a ještě po prochlastané noci úplně ukradený. On nebere ohledy na Tebe tak proč Ty na něj.

   Až se naštveš, převahu mít nebude. Stanov si, co mu chceš říct a prostě to na něj vyval ať si říká co chce. Nejsi 5ti leté dítě, aby Tě odpálkoval. Jestli u toho budeš brečet nevadí, hlavně mu to všechno řekni a běda jestli si pokusí Tě shodit. Asi jsem cholerik, ale člověk si nemůže nechat všechno líbit. A jen proto aby se zavděčil někomu dalšímu…

    Jestli s jeho babičkou vycházíš, pobav se s ní o tom. Řekni jí, co a proč Tě trápí. Uvidíš, že Tě pochopí a hned se Ti to bude snáz řešit.

Přesně o tom jsem už tady psala. Chlapi si většinou vůbec neuvědomují, jak si sami dokážou nahnojit jen tím, že neví, co si můžou dovolit a co už ne. Oni to hned zapomenou, ale my?

Sandro, nemůže po Tobě přeci chtít sex. Pokud ani tady nejsi schopná vzdorovat… A když nefunguje vztah, je jasný, že nemůže fungovat ani sex. Za tím bych si tvrdě stála - pokud Ti to je nepříjemný a nechceš, musí to akceptovat.

Sandro, možná jen Ty sama si dokážeš odpovědět na otázku, kde se u Tebe vzalo ono "bojím se, že někoho (JEDNO, koho! )  zklamu, když nebudu jednat, jak "vyžadují" ostatní, třeba i proti svému přesvědčení a pocitům", ale takhle to v normálním a vyváženém partnerství opravdu nefunguje.

Souhlasím se všemi přede mnou a dodám k tomu třeba i to, že ten, kdo se takhle chová (natož ke své vlastní polovičce! ? ) je jen prachobyčejný slaboch, který si ovšem JENOM myslí (! ), že tímto  manipulativním chováním a hrou "na drsňáka"  dosáhne  toho, že jeho polovička bude - s prominutím, držet hu*bu a krok - to se šeredně mýlí. Asi si sám sebou není jistý a tímto chováním to zakrývá. Ale bohužel díky tomu, že mu na to vždy "skočíš", se mu to i daří.

O jeho slabošství svědčí i to vyžadování sexu, což je - už jen jako představa. jistě nejen pro mne něco odporného a  jak sama píšeš, si dovolí (! ), když je posilněn alkoholem. Vidíš, jaký je to chudák…? Vynucovat si sex násilím i přes to, že partnerka bolestí pláče (píšeš ve svém předešlém tématu), může jen. (promiň, bych musela být hodně sprostá)!

Pokud Ty sama mu (a vlastně i sobě) nestanovíš hranice, on sám se sebou asi nezačne dělat nic, nezmění se -  naopak, jeho agresivní chování se může i stupňovat. A alkohol je často i spouštěčem  agresivního chování (sama vidíš), ale NENÍ omluvou! Nikdy a v ničem!

Ale hlavně - ten jeho hněv a nespokojenost totiž ve skutečnosti vůbec nepatří Tobě, ale JEMU samotnému (i já to bohužel zažila, ale naštěstí jen 1x a je to dávno za mnou), je to neskutečný sobec, kterému totiž chybí sebevědomí  (! ), i když Tobě to zrovna tak nepřipadá, ale agresor je vždy ve skutečnosti slaboch!

Jo - a slzy neřeš už vůbec, to není žádná slabost, my jsme prostě víc "emoční", takto to u nás prostě je, tak je už neschovávej a  i s  nimi na tváři mu řekni svůj názor, i kdyby to (konečně  ) mělo být dooost hlasitě. Nebo…od takového rovnou zdrhej a nic neřeš za něj, příležitostí měl až až.

A opravdu si nemysli, že "musíš" být vděčná všem, kteří Vám pomohli. Kromě toho, že by to nedělali, kdyby nemohli / nechtěli, tak Vám chtěli pomoct s bydlením, ale se vztahem, kdy se jeden k druhému chová tak, že se v něm cítí jako Ty…to už je na Tobě. Prostě už to (vy)ŘEŠ, jak píše Barča.

Nejsi přecitlivělá. Tvůj manžel je další z těch, kteří by potřebovali pár facek, aby se probrali. A budeš mu je muset dát Ty.

   Máš - li kam jít, sbal si kufry. Chová se, jako by žil sám a na Tebe nebere ohledy a ubližuje Ti, tak ať si sám žije, Jestli ho to neprobere, tak asi hledej štěstí jinde. Lidi se nemění, ale třeba pochopí, že se chová jak rozmazlenej fracek a budeš mu chybět.

    To je fakt děs…je mi smutno i za Tebe. Tak se drž, ať si jde milostpán po svých.

Souhlasím se vším co tu holky psaly. Jen bych k tomu ještě doplnila… děvče, nemáš si co vyčítat a říct, že on má navrch? No má jen proto, že to takhle necháš.

Slíbil sám od sebe, že si uděláte neděli pro sebe, nedodržel to, Ty jsi šla ven sama. V čem je problém?

Osobně bych nevysvětlovala a prostě se zařídila podle sebe.

Říkáš, že nechceš zklamat lidi kolem sebe… to je fajn, ale sama sebe zklamat můžeš? Odpověz si sama.

Ty nemáš svůj život? Tvůj život řídí jiní? Jak si myslíš, že bys lidi zklamala? Pravda vyplave napovrch, tak i kdyby nedejbože Ti třeba nevěřili, že ten Tvůj je vůl a ještě ho chránili apod. , tak nemá ani cenu, aby ses s takovými lidmi bavila.

Je Ti 30. To seš mladá holka a ztrácíš čas.

A práce a peníze na baráku? Já dřel na baráku jak kůň, abychom ušetřili a taky ušetřili, ale nestačilo to. Prachy jsem tam taky nechal, no bohužel i tak to dopadá no. Ale život jde dál! Nějaké vyrovnání jsem dostal, ale ne vše. Otřepal jsem se a už jedu na novo zase, sice s jizvou jak blázen, ale nevzdávám to.

A Ty bys taky neměla, dokud je čas.

Já bych jěště zašla do poradny( s ním samozřejmě) a pokud nebude chtít tak i sama, poradit se. A klidně do více poraden, oni jsou psychologové taky jen lidi a kvality se různí. A pak bych se rozhodla.  

Dělat to, co chtějí ostatní, protože- to je tvůj kříž, nikam nevede. Oni si toho neváží a berou všechno samozřejmě, a ty jsi neštastná, to je špatná cesta. Přečti si aky něco o hranicích ve vztahu, kdo často vyhoví, stává se hadrem.