Téma: Vyhořelé manželství - jsme spolu kvůli dětem, majetku a setrvačnosti

Zkušenosti nemám, ale Vám chybí komunikace. Pokud se domluvíte na nějaké slušnější formě soužití, myslím, že to může fungovat. Ale záleží v jaké fázi jste.

Pokud si to oba takhle uvědomujete, pak to chce udělat nějakou změnu. Ale nemyslím tím partnerů. Kdysi Vás něco spojovalo. Dnes to může být zase něco jiného.... děti máte určitě velké, máte určitě větší volnost, než dříve. Jenže taky nepíšeš nic o tom, co si o tom myslí manželka. Má stejný náhled?

Zhruba polovinu komunikace tvoří hádky, druhou polovinu věci okolo domácnosti. Mladší dceři je 12, starší 19. Co nás spojovalo nevím. Manželka (i já) je ráda, když se chvilku nehádáme (to ale umíme jen mlčením), ale vadí jí to celé taky hodně ale neví jako já co s tím, asi čeká že to přejde a bude zase dobře.

Hádky... o co? Jste doma tak moc, že si jdete na nervy, nebo máte každý jiný program v tom volnu? Napsal jsi toho opravdu málo k orientaci a případné radě. Nebo možná sbíráš odvahu k rozvodu?

... a nebo se rozhodujete konečně zajít k psychologovi... ? Zatím se mi zdá, že máte šanci, že opravdu vázne(dost)ta komunikace, ale ta "správná", ne osočující, obviňující... Jak nikdy nic nefunguje SAMO, tak ani "návrat" do těch hezkých chvil i uvědomění si toho, proč jste se vzali a chtěli spolu být, co jste na sobě měli rádi, nepůjde bez Vašeho přičinění(OBOU).

Není to že bych sbíral odvahu k rozvodu, spíše nechci nikomu ublížit. Doma moc nejsme ty hádky vznikají z toho že jsme na sebe alergičtí, každý má jiný názor úplně na vše...

Já vůbec nevím co poradit. Je tu dcera, ta mladší.... kvůli ní určitě stojí za to manželství udržet. Prostě - kde to celé vázne? Řekl jsi ženě, co se Ti honí hlavou? Možná vůbec netuší, že je manželství reálně ohroženo a proto nic neřeší....

Tuší, ví, už jsme se i bavili o tom jestli by nebylo lepší se rozvést a pak jsme toho nechali, asi jsme se oba zalekli. Pěkné, že?

Tak se k tomu zase vrať a řekni jí, že se chceš domluvit. Že prostě chceš vědět, jestli máte společnou budoucnost a jak to vidí ona sama. Lekli jste se a ani se nedivím... je to velká změna po tolika letech.

"Setrvačnost, děti a majetek, lenost něco měnit, strach z budoucnosti a samoty".... tohle-o čem píšeš, se může po nějaké době přihodit skoro v každém vztahu, důležité je to hned nevzdávat a řešit to. Zvl. když jste se sami (oba) zalekli té představy, že by jste to měli změnit, jít od sebe, všechno, co jste si pracně vybudovali (teď samozřejmě nemyslím "hmotné statky") najednou jedním šmahem zbourat a oba začínat prakticky od začátku.... to Ti teda potvrdím, že je dooost náročné (i když u nás to bylo po 14 letech a já nic takového nechtěla), i když já pak pochopila, že u nás to tak asi mělo být a teď jsem tomu ráda, ale  řekla bych, že Váš případ tohle není a za tu snahu s tím něco dělat to jistě stojí! Budu Vám oběma moc držet pěstičky, aby jste to ustáli. A... požádejte o odbornou pomoc, mě to kdysi (i ikdyž ne kv. chlapovi) hrozně pomohlo. Psycholog Vám ukáže něco, co si sami třeba ani vůbec neuvědomujete a třeba by jste mohli být i celkem "snadný" případ. Myslím tím to, že Váš vztah (se mi zdá) má ještě velkou šanci.

Díky moc za povzbudivá slova. "Hned" to nevzdáváme. Žijeme tak zhruba posledních 5 let.

 5 let?   Nechápu!

"Igor", to je dobře, že to hned nevzdáváte, bylo by to trochu sobecké. Myslím, že k sobě najdete cestu. Jen už není ten kolotoč, jako s mrňaty, a tak je nová situace, a přijdou léty další, a vy se oba naučíte se s novým vypořádat a nakonec budete vzpomínat a bude vás těšit, že jste to nevzdali.

Jsem poměrně konzervativní člověk a institut manželství a tím i rodiny považuji za důležitý. Nicméně, když manželství nefunguje a jediný důvod je zvyk a majetek... dle mého názoru to nejstojí za to a je lepší se rozvést. Zejména dokud byste byli schopni se dohodnout jako rozumní lidé.

V takovém případě je to velmi jednoduché - dohoda o svěření dětí do péče, výživné na děti, o majetku, nechat ověřit podpisy a žádost o rozvod za 2.000Kč. To jsou veškeré náklady a pokud bude dohoda ohledně dětí rozumná, tak bude rozvod vyřízen bez zbytečných průtahů.

Nevidím jediný smysl toho proč setrvávat v nefunkčním manželství a rozhodně ne kvůli dětem. Dětí se takové manželství dotkne víc, než když se rodiče rozumě dohodnou a nebudou si dělat naschvály.

Navíc... co až děti vylétnou z hnízda? Na nový život je už obvykle člověk relativně starý a hlavně změna už není vůbec jednoduchá.

Igore, asi to nebude hezké, co napíšu, ale vy oba jste se úplně vykašlali na to, co je potřeba a čekáte, že se to spraví samo. A ejhle... je to 5 let a nic. Nic se neděje a vaše manželství se hroutí.

5 let jste nic neřešili a seděli s rukama v klíně.  

Já jsem zastánce toho, že pokud nemám manželství nějak ohroženo patologickou nefunkčností, tak je třeba ho živit a nepomýšlet na rozvod.  

Na vašem místě bych začala makat na tom, aby ten rozvod byl jen to poslední řešení, když tedy vše ostatní selhalo.  

Ale jak na to, to bych šla hledat k odborníkům.  

Protože rozvést se jde velmi lehce, ale jen zbabělec utíká bez boje.  

A kvůli dětem bych se snažila ten boj vést.  

A děti v jakémkoli věku nenesou toto nejlépe. Jsou sice vyjímky, pro které je rozvod rodičů přínosem, ale těch je sakra málo.  

Takže moje rada je : " Najděte si nejbližší poradnu ".

Poradnu či psychologa zkusit asi můžeme, je pravdou, že můžou třeba přinést nečekaná řešení. Otázkou je, jestli jim jsme schopni říct všechny detaily. Taky nevím jak nás naučí psycholog mít se rádi.

 Nečetl jsem příspěvky, ale reaguji na tvé téma.  Odpovím Ti zcela jednoduše. Žít se dá za každých okolností, ale proč bez lásky. Bez lásky se dá žít, ale proč??? Zůstávat v manželství bez lásky je jako nepolévat svůj oblíbený květ, nechat ho bez vody a pak, úplně uschne.

Igore, co to píšete za nesmysly. Dvacet let se nehází za hlavu. Vám odrostly děti, máte s manželkou více času a zřejmě vás to zaskočilo. To je fáze manželství, ale ne důvod k rozvodu. Koukejte manželce koupit kytku, řekněte jí, jak ji máte rád.   Víte, jakou jí uděláte radost? Hádky někdy pročistí vzduch, ale ne pořád dokola, to by umořilo i osla. Hledejte pěkné věci, říkejte si pěkné věci, dělejte si pěkné věci a začněte změnou u sebe. Manželka je po dvaceti letech trochu utahaná, dopřejte jí i sobě vzpruhu. Víte, jsme s dědečkem spolu 42 roků, tak vím, co píšu. Chtěl jste poradit, tak radím ze života.   

Zkuste určitě tu poradnu, kde vám poradí, jak spolu komunikovat i bez hádek. A pak udělejte za minulostí tlustou čáru a zkuste začít jakoby od začátku. Začněte se na sebe více usmívat, pokuste se provozovat nějakého společného koníčka... třeba turistiku i s mladší dcerkou. Ta by tím vaším rozchodem trpěla ze všech nejvíce, tak alespoň kvůli ní to zachrańte své manželství.

Na rozchod máte vždycky času dost, ale už s tím konečně začněte něco dělat.. Pět let je dlouhá doba a škoda je každého prožitého dne bez lásky...

Nikdy není "vina" jen na tom jednom z páru. Vždycky se na vyhoření podílejí oba, odebírají polínka z krbu různým způsobem. Když k sobě budeš poctivý, poznáš, jak velký podíl máš na současném stavu Ty sám. Kolik v tom bylo z Tvé strany sobectví, ješitnosti, lhostejnosti atd. Není dobré přemýšlet, co a jak by měl změnit ten druhý partner, člověk má řešit jen sebe. Když pochopím, v čem dělám chybu, mám možnost ji změnit (jestliže ji změnit vůbec chci).

Zamysli se, jak vnímáš dotyk a vůni manželky. Aspoň v duchu, pokud to teď fyzicky není možné. Stále Ti voní? Kdyby Tě vzala za ruku nebo pohladila po tváři - ucukneš? Umíš si představit, že bys ji objal, kdyby plakala? A co nečekaná zdravotní komplikace - vnímal bys strach o její život nebo bys celou situaci prožíval jako nepříjemný zádrhel, který momentálně zabrzdí Tvoje plány? Umíš si představit další budoucnost s manželkou? Otázky tímto směrem Ti mohou poodkrýt realitu. Kam až sahá opravdová lhostejnost, nuda - a kde je ještě nějaký cit, byť slabý. Dotyková alergie bývá předzvěstí konce vztahu. Někdo doma začne zanedbávat společenské chování, chodí neupravený, dovolí si to, co by mezi přáteli neudělal, odmítá spolupracovat na běžném chodu domácnosti atd.

Psycholog vás nenaučí mít se rádi, protože láska se nevyprosí ani nevyhrozí. Láska není otázkou chtění. Ta buď je (třeba nemocná) - a nebo není. Je víc než pravděpodobné, že oba opakujete nějaký vzorec chování, který způsobuje zamrznutí v komunikaci. A svépomocí nejste schopni z toho kruhu hádek vyskočit. V poradně se pracuje individuálně i v páru. Psycholog nebo terapeut vám pomůže ukázat, jak a v čem dál. Nic nepřikáže, nedá čarovný návod. Svůj život mají klienti ve svých rukou, je na nich, co v reálu změní. Je to jako s domem, který zachvátil požár. Máš možnost sebrat svoje osobní věci, zachránit něco z majetku, prodát pozemek a odejít pryč (s vidinou, že jinde bude líp). Nebo se budeš snažit zachránit, co jde, vyklidíš binec po požáru a s podporou rady postaviš na dobrých základech dům opravený. Kdo chce, hledá způsob, jak. I kdyby všichni lámali hůl nebo něco doporučovali - jednej podle svého nejvnitřnějšího přesvědčení. Přetržený provázek nesvážeš bez uzlíku. Slepovat vztah jen proto, že by se to tak mělo, stejně nevydrží. Musí chtít oba. Ne kvůli někomu, něčemu - ale proto, že se oba ještě chtějí.

Děti se učí řešit problémy podle vzoru, který jim dávají rodiče. I neřešení manželské krize je vzor, který si přenesou do svých vztahů. A týká se to nejen mladší dcery, protože stres z nesouladu rodičů prožívají i dospělí potomci (starší dcera je jen na hranici plnoletosti, nezaměňovat se zralostí).

Myslím si, že je život moc krátký na to, aby se prožil vedle někoho, ke komu skoro nic necítím.

Osobně bych nebyl líný udělat změnu.

Nejsnažší řešení je zdrhnout. Co je to u nás za sport, hned se rozvádět bez toho, aniž bychom hledali řešení?  

Igore je fajn, že ty přemýšlíš o tom, že prostě navštívíš odborníka. A to jen z jednoho prostého důvodu.  

Až jednou budeš uklízet své svědomí, budeš si jistý, že jsi pro záchranu rodinného krbu udělal maximum.  

Moc všem děkuji za postřehy. Že jsem tady k tomu nic dál nenapsal znamená, že přemýšlím . Nejbližší je mi asi Avatárkovo "Myslím si, že je život moc krátký na to, aby se prožil vedle někoho, ke komu skoro nic necítím". Ale nějak nemůžu najít sílu to aktivně řešit.

Takže to, co napsáno bylo, jestli by jsi ji objal, jestli by ti byl fyzický kontakt příjemný je jasné. Odpověď zní ne?  

Znamená to, že už nic necítíš?

Vážený Igpre, přečetl jsem si vetšinu příspěvků a myslím, že to nebude tak jednoduché, jak někteří radí, hlavně dámské pisatelky. Já se se stejnými problémy potýkám už taky cca pět let. A skutečné nebýt dětí, už bych byl mimo.

Proč se většina chlapů ožení? Láska - ano, ale netrvá věčně, sex - ano měl by trvat co nejdéle, vaření praní a starost o rodinu - ano mělo by trvat co nejdéle.

Proč se ženská vdává? Láska - ano vyžaduje striktně, i když už sama láskou po nějaké době nepřekypuje, sex - jen po splnění si kvóty plánovaných dětí, pak už zájem končí, a pak je to majetek a zaopatření, o které s přibývajícím věkem naopak zájem roste mnohem více než ostatní.

Když jsem si ji bral, věděla o všech mých "nedostatcích", snad věřila blábolu o převýchově a teď jí ty "nedostatky" vadí. Je toto normální a férové jednání po tolika letech a dvou dětech (4, 8)? Tomu se říká podvod na partnera a na tobě ho spáchala stejným způsobem jako zbývajících 50% žen (statistika rozvodovosti). Problém v rodině nastává, pokud něco, co by mělo fungovat, fungovat přestane a partner to logicky hledá jinde.

Možnosti, jak z toho ven?

- nechat se "převychovat" k obrazu jejímu, jestli na to budeš mít povahu

- kompromis, na který pochybuji, že tvá manželka bude ochotna přistoupit, protože její představa o kompromisu je diametrálně odlišná od tvé (příklad zde uvedeného příspěvku paní s 45 letým manželstvím, která ti radila, aby jsi hned běžel koupit květiny a sdělit jí, jak ji miluješ atd. , což ženy samozřejmě nemusí, proč taky, když milovat musí chlap)

- nechat to v tomto stavu do dospělosti dětí a pak to "vyřešit" (pokud se to nevyřeší samo)

- ukončit to trápení se všemi negativními důsledky rozvodu (rozvedení se rádi podělí o to divadlo)

Moc jsem ti neporadil, ale nalijme si čistého vína, ono už moc možností nemáš (a já taky ne).

Jejda, jejda, "valžáne". Tolik napsaných nerozumností. Ty musíš mít mít vůči ženám nějaké předsudky, nebo trauma, možná chyba ve výchově nebo něco jiného.

Co je to za slova - "Tomu se říká podvod na partnera a na tobě ho spáchala stejným způsobem jako zbývajících 50% žen (statistika rozvodovosti). Problém v rodině nastává, pokud něco, co by mělo fungovat, fungovat přestane a partner to logicky hledá jinde. "

Jaký podvod, co hledat jinde? Myslím, že bys měl zapracovat na sobě a nebo si vzít za manželku chlapa a pak si budete rozumět na 100%, jinak to nevidím.

Proč hledáš rozdíly mezi partnery a prohlubuješ je? Proč nehledáš to, co partnery spojuje? Proč hledáš chyby u druhého a ne u sebe? Ty takto nebudeš nikdy šťastný s žádnou ženou, po čase to skončí.

Souhlasím, doporučuji hospodu, kde ženy moc nechodí, ale nám chlapům je tam mnohem lépe než u uštěpačné manželky co pořád něco chce, i když ví, že nejsme schopni pochopit co vlastně chce,

Síly nebo alespoň snahy měnit tam je dost. Jak typické, když jsem chodil s jednou z ex, začla semnou chodit a po půlroce mě chtěla začít měnit, ale zásadně, tak jsem jí řekl, že bude chodit s tím, s kým začala chodit před půl rokem, tak jsme nakonec chodili dál. Ale dvacet let, svazek, děti, to už je jiná. Ale to už by mohly děti být odrostlé, tak pryč pryč dokud máš čas, ale předtim ještě vyveď co nejvíc majetku a ohlaš úpadek

Ahoj Igore,

  napsal jsi toho málo, ale stačí, abys odpověděl sám sobě jednu jedinou otázku: "Umím si představit s ní dál fungovat na všech frontách? " - (což znamená tisíc jiných otázek: Chtěl bych s ní zase mluvit jako dřív? Chtěl bych s ní trávit volný čas jako dřív? Chci, aby byla v posteli jako před dětmi? ... ). Pokud si odpovíš na tu hlavní otázku ANO, pak navštivte poradnu a snažte se to OBA řešit, pokud už nemáš potřebu s ní cokoliv sdílet, jdi od toho... zařiď si styk s dětmi a koukej být dobrým tátou!

Pěkný večer...