Téma: Jsem na přítele upnutá a žárlím na něj

Ahoj. 11 měsíců chodím s klukem, moc ho miluju, je to můj první vztah, dá se říci, je mi 15, mu 18.  Od začátku jsem s ním buďto nadpozemsky šťastná a nebo v absolutním trápení. Často se hádáme. Máme na sebe hesla na facebook, všecko všetně mobilu - si kontrolujeme. Začal s tím on. Já s tím nějakej zvláštní problém nemám ale jenom díky tomu se neustále dohadujeme. Není z toho krok zpátky.

Jsme spolu každej den. Jsem čím dál žárlivější. A on je úplně stejně jako já už od začátku. Já jsem čím dál víc.  Hádáme se tím způsobem, že po sobě řveme, ječíme, oba pláčeme. Ale za chvilku je to v pohodě. Zas na pár chvil. Na pár dnů.

Musím říct že se moc snaží a už se semnou hádá mnohem méně.  Ale hádejte kdo to najednou nevydržel. Já. Začínám mít pocit, že ztrácím sama sebe, svoji svobodu. Chybí mi si někdy vyrazit pařit s kámoškama a užívat si. Jenže při představě že by mi udělal něco takovyho on mě bolí břicho. Chce se mi plakat při pomyšlení že bych ho viděla s jinou holkou.  

Jsem hysterická a nechci aby se bavil i s holkama ze třídy. Je mi jen 15. Všichni mi říkají jak mě to může bavit být pořád s jedním ať zkouším a objevuju. A já jsem vážně nic nezkusila a nescházím se ani moc s kamarádkama. Já ho miluju a nechci ho opustit, umíme se kvalitně pohádat, a v těch chvílich ho nenávidím, ale jinak si rozumíme, blbneme,  smějeme se spolu od rána do večera, a po sexuální stránce se známe, ví co mám ráda a já vím co on a máme spolu spoustu plánů. Jenže do mě pořád kamarádky a kamarádi valí,  že jsem blázen,  že je to idiot ať s ním nejsem.  Před ním jsem byla zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda, a on  se semnou chce doteď scházet, začal mě chtít až sem začla být s tímto.  Nýnější přítel to všechno ví, a já doteď někdy přemýšlím jestli jsem se rozhodla správně. Pořád nám s tím kterýho mám, říká jeho sestra všichni kamarádi, nikdo nechápe jak můžem být pořád spolu, jakobychom k sobě vůbec nepatřili. Já vím že je to pubertální co řeším. Možná mi moc záleží na názoru okolí.