Téma: Nevěra pohledem nevěrníka a podváděného

Co se týče tvého příkladu, tak si myslím, že pobouření té ženy pramení z toho, že onen muž se dotkl jejího ega tím, že jí byl nevěrný, přestože ona mu nic neudělala. A když ona se chová fér, tak on na nevěru nemá právo. Což je podle mě samozřejmě blbost.

Přijde mi, že když je člověk nevěrný, má tisíce důvodů, proč na to má právo. Ale jakmile se ocitne na druhé straně, je najednou za chudáčka podvedenýho. V lepším případě mu dojde, že se sám tenkrát choval hnusně.

Podle mě je to asi o férovosti jedince a taky o jeho duševní vyspělosti. Nikdo nejsme svatý a tak nechci nevěrníky soudit. Ale ve chvíli, kdy se rozčiluju a sesílám boží hněv na někoho, kdo mě podvedl a sama jsem byla někdy nevěrná, tak je to pokrytectví.

No, je to asi na dlouhé povídání o nevěře. Souhlasím ale s tvým tvrzením: "Nečiň druhému co nechceš, aby někdo činil Tobě a vše co v životě děláme má i své důsledky". To prostě platí, i kdyby byl konec světa, i kdybych byl papež nebo prezident nebo nevím kdo - nebo teda - mělo by platit za každých okolností

Takhle bych to asi neviděla…

Nevěrný je tu ten muž, ona nepodvedla jeho a podle mě ani tu ženu (pokud to nebyla nějaká kamarádka nebo tak). Ten muž je svéprávný, rozhodl se dobrovolně zahýbat jak v prvním vztahu tak ve druhém a dobrovolně se rozhodl vyčenžovat partnerky - formulace, že "byl odveden" mi přijde jak kdyby on byl v tom nevinně a za všechno mohla ta milenka - což je mimochodem ale taky dvojí metr… Proč ona by si za tato jeho rozhodnutí měla ordinovat nějaký trest?

Ona si podle mě může vyčítat špatnou volbu patrnera, ale to ještě neznamená, že by měla akceptovat nevěru a rezignovat na požadavek věrnosti.

Takže když to shrnu, tak chtít věrnost může, ale když si vybere někoho, kdo jí to nesplní, tak je jí to prd platný.

Tak nevím, ale když ona zahýbala svému muži, tak taky přeci byla nevěrná a ano odvedla, nezůstala milenkou… když už tedy, ale odvedla ho od jeho ženy. Samozřejmě, že ten muž byl nevěrný své ženě a odešel. To nerozporuji, ale zaujal mě právě její názor. V zásadě přeloženo - co byl bylo, teď jsem věrná tak je to zapomenuto.

Aha, já to o zahýbání vlastnímu muži nějak přehlédla-mno jo, tak to asi jsou trochu "boží mlýny", to co se jí děje.

Nicméně stejně stále zastávám názor, že muži nejsou psi, aby je vzal za vodítko a odvedl kdo si kam zamane. Spíš tedy vlastně voli, bo ani toho psa neodvedeš, když nechce.

Takže když už tedy jsi začala o dvojím metru (což už je z nadpisu smazáno), proč tedy to nepodáváš tak, že on odvedl ji od manžela jen proto, aby ji teď podváděl???

Zrovna tenhle chlap vypadá na to, že ho nikam nikdo vodit nemusí, protože podvádění bude mít trošku v krvi a když nezahne s jednou, zahne s jinou.

Jen zkrátka asi ty milenky by měly být disciplinovanější a po použití ho hezky přivést zpátky domů, aby se náhodou nezatoulal, že…???

Prostě nemohu se zbavit dojmu, že jsi vůči ní trochu předpojatá (a přeješ jí to), přestože objektivně vzato co do počtu zahnutí on má evidentně víc zářezů na pažbě. Ona sice měla možná předsevzetí už na to jít v životě jinak a lépe, ale ať trpí, bestie, nemá "odvádět" manžely, a co si to dovoluje si na něco stěžovat.

A právě ta předpojatost je asi trochu to, co mi na tom vadí a co mě vede k potřebě jí trošku udělat obhájce.

Ale tak třeba se s tou předpojatostí pletu…co myslíš? Pletu nebo nepletu?

Ne, nemyslím si, že jsem předpojatá. V zásadě to asi vidíme celkem podobně. Ona odvedla muže od ženy a on odvedl ženu od muže. Obojí je totéž a stejný metr, na tom nic jiného není. Oba udělali stejnou věc. Jenže zatímco jeho názor neznám, její ano.

Nepřeju jí to, ale myslím si, že si nemá nač stěžovat.

Zkrátka dle mého vše co v životě dělám se mi může nějakým způsobem vrátit a tak je s tím třeba počítat Jsem-li tedy v pozici milenky a považuji to za správné, tak prostě nemůžu později z pozice ženy jejíž muž má milenku, vidět nevěru jako špatnou jestliže jsem jí před tím schvalovala.

To ale házíš všechny vztahy do jednoho pytle - vztah jako vztah, nevěra jako nevěra, rozchod jako rozchod.  

A lidé jsou loutky, které může kdokoliv vzít za provázek a odvést kam mu libo.

Rozhodně si nemyslím, že to vidíme podobně.

Já na rozdíl od tebe si myslím, že každý normální člověk touží po tom, aby mu protějšek byl věrný a trpí, když tomu tak není - a to i přes to, že třeba jeho dosavadní partnerský život nebyl jak z Bible. Žít v partnerském životě s tím, jak je spravedlivé, že mi partner zahýbá a jak mi to patří a jak si nemám právo na to stěžovat, je podle mě tak na to, skončit na psychiatrii.

Dál na rozdíl od tebe nepředpokládám, že milenka a-priori považuje své počínání za správné a že ho schvaluje. Znám vícero žen, které se někdy nějak zapletly se zadaným a nadšená z toho nebyla ani jedna, naopak se většinou dost trápily a žily ve velkém životním rozporu.  

Shodně s Tebou si sice myslím, že se jí děje něco, protože si to sama nadrobila, ale zadostiučinění, které tu dávaš najevo, rozhodně nesdílím.

Naopak mi to přijde i vcelku líto.

Mám mezi přáteli tři páry, které vznikly přes mužovu nevěru, v jednom případě i ženinu.

S Tvým názvoslovím, jak "milenka odvádí manžela", se nemohu ztotožnit, protože ti muži byli v udržení těch nemanželských vztahů ve všech těch případech sami hodně aktivní a ony milenky žily s informací, že dotyční muži od rodin neodejdou. A trápily se a byly bezradné.

Za své "vítězství" mohou všechny tři milenky víceméně poděkovat podváděným manželkám.

Pouze v jednom případě dal manžel po té, co manželka vypátrala nevěru a zaútočila na něj, jasně najevo, že ten nemanželský vztah došel tak daleko, že pokračování manželství už asi nebude možné - ale on sám říkal, že kdyby manželka udělala mrtvého brouka, sám by neodešel.

Ve zbývajících dvou případech manželé vyloženě požadovali udržení manželství. V jednom případě toho manželka nebyla schopná a manžela vyhodila - a přestože mou kamarádkou nebyla ona, ale jeho milenka, tak se té manželce ani trochu nedivím.

Ve třetím případě si sama manželka našla milence, tedy nevěra tam byla oboustranná a jeho manželství skončilo ne kvůli jeho milence, ale protože ona chtěla svobodu.  

A jak jsou na tom dnes?

V jednom z těch párů zůstává ten muž sám, protože jeho nová manželka, která byla původně jeho milenkou, si našla někoho jiného a jako bonus onen muž dostal velmi vážnou nemoc.

Kdybych na to pohlížela Tvou optikou, mnu si ruce, jak mu to patří, nevěrníkovi hnusnému. Ale nějak toho nejsem schopná, je to kamarád, přestože nadělal spoustu nepravostí. Neraduju se jak "boží mlýny" hezky zamlely, ale přijde mi líto, že když ten vztah zpočátku stál tolik bolesti tolik lidí, že to všechno přišlo vniveč. A pro zajímavost, i on nese svoje nové parohy jako velké příkoří a ne jako projev spravedlnosti.

Z druhých dvou párů se staly stabilní, dnes už dlouholetá manželství, kterým sice zpočátku dost lidí nevěřilo (včetně mně), ale postupem častu jsou to vztahy, kde ti lidé vypadají, že se tak dlouho hledali, až se našli - jen bohužel když se našli zrovna když nebyli singl.  

Kdybych na to pohlížela Tvou optikou, asi bych měla být rozmrzelá, jak je nespravedlivé, že někdo zahýbá a on je z toho šťastný vztah? Jak to, že jim to vydrželo? To je ale nespravedlnost, kde jsou "boží mlýny"? Proč se jim nevrátily ty ošklivé věci, co udělali svým bývalým protějškům?

Nu, jelikož jsou to taky kamarádi, nějak nesvedu jim přát, aby se jim ty jejich nevěra vrátily a naopak mě těší, že když už tedy se staly takové nepříjemnosti, že se nestaly zbytečně. A přeju jim, aby jim to vydrželo a aby už je nevěra nepotkala v žádné podobě, přestože někteří z nich mají másla na hlavě, že by mohli zásobovat Makro.

Život je o zkušenostech a pokud se někdo dokáže změnit k lepšímu, tak k něčemu byly i chyby, které nadělal. Ale pokud nedokáže, nezbývá, aby dostal další lekci.

Kdybys tak černobíle nevyjadřovala zadostiučinění nad tím, co se té ženě teď děje, možná bych na to měla i stejný zjednodušující pohled jako Ty. Ale právě kvůli té zjednodušující černobílosti jsem pocítila potřebu prezentovat i jiný úhle pohledu.

Třeba se mi to jednou taky (v dobrém) vrátí.

Tak to opravdu nevidíme stejně a hlavně si nerozumíme, protože mi tu stále podsouváš, že nevěrnému (ať už ženě či muži) v budoucnu přeji, aby neměl nárok na štěstí a to není a nikdy nebyla pravda. a nemluvila jsem ani o božích mlýnech.

Evidentně každá vidíme nevěru jiným způsobem, jen mi z toho není jasný ten Tvůj. Psala jsem o tom, že dle mě by každý měl měřit stále stejným metrem a to tedy, jestliže jsem někdy byl/a nevěrný/á, tak se nemohu rozčilovat nad tím, že totéž někdy může udělat můj protějšek. Nevím jaké jiné přirovnání bych použila, aby to bylo jasné. Nejsou to boží mlýny, jak říkáš, protože není "to zlé se mi vrací". Jen někdo udělal totéž co já. A prioritně ani nevěru nepovažuji vždy za špatnou. Resp. to by bylo na dlouhé povídání.

Osobně považuji nevěru za něco co se může stát a to i přesto, že většina lidí jde do vztahu s tím, že se jim to nestane a to z jakékoliv pozice.

Proč jsem psala o tom, že daná žena nevěru (tu svojí) považovala za správnou, je právě proto že ona sama to tak sdělila, ale když se dostala do obrácené pozice už to viděla jako absolutní špatnost.

No a na to konto já tvrdím, že pokud to tehdy viděla jako správné, nemá právo na to nyní pohlížet jako na špatné jen proto, že je na opačné straně.

Myslíš si, že je to černobílé? Vidíš a ti kdo mě znají ví velmi dobře, že černobílý svět nevidím a neznám. Jen věřím tomu, že nemůžu mít jiné nároky na ostatní než na sebe.

Stejně tak jako věřím tomu, že lidé nejsou loutky i přesto, že se tak někteří chovají a každý je za své jednání zodpovědný. A to ať už se rozhodl věc (a ono je skutečně jedno o co se jedná) řešit nebo dělat na základě jen a pouze svého rozhodnutí nebo nic řešit nechtěl a nechal za sebe rozhodnout partnera.

I já znám několik párů kde proběhla nebo probíhá nevěra a že ve většině i po takové nevěře spolu takový pár zůstal a buďto spolu vydrželi dál a nebo se později rozešli, na tom nevidím nic divného. Žít to co už znám a nebo jít do neznámého? Každého volba a většinou po několika společných letech málokdo opouští to společné. Když stejně vztah nevydrží, tak je s ním prostě obecně něco špatně, ale to většinou stejně s nevěrou nesouvisí.

 Evidentně každá vidíme nevěru jiným způsobem, jen mi z toho není jasný ten Tvůj. Psala jsem o tom, že dle mě by každý měl měřit stále stejným metrem a to tedy, jestliže jsem někdy byl/a nevěrný/á, tak se nemohu rozčilovat nad tím, že totéž někdy může udělat můj protějšek.

Můj pohled je ten, že požaduješ od lidí nemožné, protože jak jsem psala, cituji:

Žít v partnerském životě s tím, jak je spravedlivé, že mi partner zahýbá a jak mi to patří a jak si nemám právo na to stěžovat, je podle mě tak na to, skončit na psychiatrii.

Jinak řečeno, podle mě, budovat seriózní vztah se stoprocentním nasazením, upřímností a citovou angažovaností podle mě není možné, když zároveň očekáváš partnerovu nevěru a považuješ ji za něco, co je správné, protože ti to patří.

Ptala jsi se, co si o tom myslíme my.

Tak já jen naprosto chápu, že jeden a tentýž člověk může na jeden a tentýž čin pohlížet různým způsobem jen proto, že se změnily okolnosti.

Dále chápu, že nevěry nejsou jedna jako druhá a odmítám je měřit stejným metrem jen proto, že v nich figuruje jeden a tentýž člověk.

Takže podle mě se ta žena rozčilovat může a vůbec se jí nedivím, že když kvůli tomuto vztahu obětovala ten předchozí vztah, že asi čekala, že na tom bude líp a ne hůř. Ona má pravděpodobně pocit, že si kvůli tomuto muži dost vytrpěla a on se jí takto odvděčil.

Podle tebe má ale asi jen právo na to svěsit uši a říct si, jak jí to patří.  

No a podle mě v jejím postoji hraje roli mnohem víc aspektů, než podle kterých to hodnotíš Ty. Ty na to pohlížíš jen s přihlédnutím k tomu, čím se v minulosti provinila negativním, ale ona si pravděpodobně dovoluje brát v potaz i nějaké "polehčující okolnosti".

A ty podle mě právo má.

Takže podle mě jen ať si postěžuje a zanadává, chápu jí a nedivím se jí (na rozdíl od Tebe).

Jen opakuji, co jsem napsala na začátku - všechno je jí prd platné, když vsadila na špatnýho koně a to žádná argumentace nespraví.

Já se vám do toho nechci míchat, ale stejně to udělám

Podle mě nevěra vůbec nemusí být, pokud je člověk schopný říct - Sorry, ale tenhle náš vztah nemá cenu, raději to zabalíme.

Je ale jasný, že ne každá nevěra má za následky rozpad vztahu a ne každá nevěra blablablabla, je to fakt komplikovaný.

Mně přijde srabský neříct, že mi něco vadí a odskotačit si jinam. Proto pokud dotyčná podváděla svého ex a pak odešla, mohla se s ním klíďo rozejít a vztahy navazovat až posléze.

Ale absolutně netuším, jaký měli vztah a co se přesně dělo, takže se to jednoznačně nedá posoudit. A taky nejsem soudce světa. Zbytek mého názoru je nahoře ↑↑↑↑

voslíku, máš pravdu, ale ono asi kdyby to bylo tak jednoduché, tak lidi nezahýbají, nemyslíš?

Hodně z těch, co zahýbají, vůbec nemají v úmyslu ukončovat stávající vztah - dokonce jsem četla statistiku (bohužel už nemám odkaz), z níž vyplývalo, že nemalé procento nevěrníků uvedlo, že v době nevěry partnera mělo rádo.

Hodně nevěr je neplánovaných, nevznikají tak, že si dotyčný začne vědomě hledat s kým by zahnul (i když i takových je dost - viz. seznanamky plné nadržených ženáčů). Hodně lidí začne zahýbat protože se zamilovalo a to si taky moc naplánovat nejde.  

Ale samozřejmě hodně jich je z povrchnosti, požitkářství a pod.

Mě je jasné, že teď možná vypadám jako obhájce nevěry, ale ono tak to není. Jde o to, že o nějakém "škraloupu" vím, nebo tuším, snad u poloviny lidí, které nějak líp znám (dokonce i v rodině máme případy). Bohužel se - nevím proč - občas dozvídám i věci, které bych raději nevěděla. Mohla bych říct: nevěra=fuj! Nevěrník je srab, nevěrnice nemá právo na tohle a na támhleto…Mám jimi pohrdat, odsuzovat je? Nebo před nimi se mám tvářit jakože nic a pak anonymně na netu na ně dštít oheň a síru? Nebo se mám stěhovat dokud nenajdu nějaký ideální "hobitín" kde nevěra neexistuje?

Jako jediné řešení jsem zatím našla to, že na to nebudu koukat černobíle.

Děkuji za odpověď. Ukázala mi, že používání dvojího metru není skutečně nic vyjímečného.

Není … i když si o tom myslíme svoje.

Není. Je to dokonce skoro stejně tak časté jako generalizování.

Není zač.  

Ano, máš pravdu je to stejné, málokdo se dokáže odpoutat od vlastních emocí a nepromítat si do všeho sám sebe.

Nevím, jaké emoce máš na mysli.

A co se týče promítání si sám sebe, tak ono je špatné, když si někdo při odpovědi na otázku, co si myslí o nějaké situaci, do ní promítne sám sebe?

V čem je lepší, když to neudělá a odpoví pouze distancovaně neosobně?  

Mám sice pocit, že je marné na Tebe již reagovat, protože si to přebereš vždy "po svém", ale to je jedno, mě písmenka neupadnou.

Mít a cítit emoce je samozřejmě v pořádku, avšak promítat své emoce do všeho už tak úplně v pořádku není.

V této konkrétní situaci Ty uznáváš dvojí metr, což je Tvůj názor, který sice nesdílím, ale stále je to Tvůj názor na který máš plné právo.

Nicméně promítáš si své emoce například v tom, že zcela bez znalosti daných osob, automaticky považuješ ženu, tedy tu která je podváděna, za téměř nesvéprávnou osobu, která "jen toužila po štěstí" zatím co ten muž je automaticky špatný, viz. určitě má zářezů víc apod.

Netuším, co se Ti kdy stalo, že cítíš takovou abnormální soudržnost se ženami (možná všemi, možná jen určitými, nevím) proti mužům a je to jen Tvá věc. Jen doplňováním svých vlastních emocí dokresluješ příběh který neznáš.

???

U onoho konkrétního muže jsem uvedla víc zářezů na pažbě pouze proto, že se tu od tebe dočítám, že zmíněná dáma byla nevěrná bývalému manželovi s tímto novým mužem, tj. mám od tebe informaci o  jednom nemanželském poměru, zatímco onen muž byl podle tvých informací nevěrný bývalé ženě s touto dámou a nyní je nevěrný této dámě s další ženou - to jsou dva poměry. Dva jsou víc jak jeden. Automatické to není, je to "výpočet" na základě tvých informací.

Je-li "špatný" proto, že byl nevěrný víckrát, to je relativní, ale že má sklony k nevěře se na tomto základě myslím usoudit dá, což je to, co jsem měla na mysli. Jen mi to nepřijde automatické jako spíš kauzální.

Za nesvéprávnou tu ženu určitě nepovažuji. Považuji ji za ženu, která se zmýlila ve volbě partnera, to ano, ale to přeci neznamená, že by byla nesvéprávná.

Je pravda, že automaticky předpokládám, že "toužila po štěstí", protože je pro mě krajně nepravděpodobné, že by někdo měnil partnera v očekávání, že bude méně šťasten než byl před tím.

Že s ní cítím soudržnost bych neřekla, je mi víceméně lhostejná, jako každý z virtuálního světa, jen se nedivím tomu, že se jí nelíbí, že jí zahýbá partner, protože komu by se to líbilo. Neznám nikoho. A pokud snad někdo dojde k závěru, že si partnerovu nevěru zaslouží, tak myslím že leda proto, jak se ve vztahu choval k onomu nevěrníkovi a ne k nějakým bývalým partnerům.

Pokládám toto všechno to za celkem logické úvahy a co máš tedy pořád s těmi mými domnělými emocemi mi stále uniká…

Snažila jsem se tu vyjadřovat pouze ve smyslu:

mít na nevěru jeden metr   versus   individuálně posuzovat každý konkrétní případ (včetně toho, že jde o více případů v životě jednoho jedince).

A v této polemice jsem skutečně zastánce toho, posuzovat to případ od případu a odmítám na všechny víceúhelníkové vztahy brát jeden metr, protože to je pro mě zevšeobecňování.

A svůj "metr" - který považuji ne za "dvojí", ale za "multimetr" - nemám jen v souvislosti s tím Tvým konkrétním příběhem, ale obecně na nevěry, což jsem se snažila vyargumentovat svými příklady.

Ten Tvůj příběh a ty osoby skutečně neznám, ale domnívala jsem se, že ten tu osobně krom Tebe nezná nikdo a když se ptáš, co si o tom myslíme, zajímáš se vlastně o názory lidí, které ty osoby neznají.  

To byl ode mě asi omyl, vy se tu možná mezi sebou znáte a víte o kom je řeč, já jsem tu jen krátce a tak mi opravdu nedošlo, oč tu ve skutečnosti jde - to se opravdu omlouvám.  

je to "výpočet" na základě tvých informací.

Nikoliv, protože já nepsala celý příběh (ten ani neznám a je to zřejmé hned v úvodu tématu) a jen Ty sis jej doplnila, že žádný jiný takový poměr ona žena neměla. Psala jsem o této konkrétní situaci, nic víc. Možná neměla (jak Ty předpokládáš) a možná měla, v každém případě to ví ona, nikoliv my dvě.

Jsem pro rovnoprávnost ve všech oblastech lidského konání.

Pokud žena odloudí chlapa jiné ženské, pak hned na začátku vztahu dostává informaci o tom, že její nový partner nebude zrovna zářný příklad věrnosti. Když i s tímhle zjištěním do vztahu jde, musí počítat s tím, že když ten dotyčný opustil jinou kvůli ní, může pak klidně zase opustit ji kvůli nějaké jiné. Takže já nechápu, čemu se diví.

Souhlasím. Jen malý dovětek - on totiž chlap jak zblbne, tak je to konečná a i když si to uvědomí za den dva, tak už je pozdě.

Na druhou stranu se nemůže generalizovat, protože té odloudilce a tomu odlouděnému (nebo naopak) to pak může klapat do konce života už jen proto, že si zkrátka sedli.