Téma: Opakovaně nevěrný manžel - našla jsem si milnece, náš vztah to paradoxne zlepšlo (2.díl)

Dobý den,

již jsem sem psala článek 5.4.2016 - ČLÁNEK ZDE.  

Dovolila bych si na něj navázat. Od té doby, co jsem si začala s ženatým (v rozvodovém řízení) milencem stýkat pravidelně a rozhodně toho nelituji. Nemám v plánu s ním vyytvořit partnerský vztah a rozvést se, prostě nám to teď takto vyhovuje. A rozhodně nemám v plánu tento vztah ukončit. Píši sem spíš se zkušeností, kterou jsem za těch pár měsíců získala. Jak sem byla nešťastná, že mě muž podvádí, tak mi teď došlo, proč tomu to vlastně udělal. Byla jsem slabá.  Nevěřila jsem si. Podceňovala se a ještě mu ukazovala, že hodně žárlím, čehož on využíval k dokázání si nadřazenosti nademnou. To byl hlavní důvod, proč mě začal podvádět. Sám mi to jednou při naší rozmluvě řekl. Údajně jsem ho do náruče milenky vehnala svým podceňováním se, srážením a uzurpováním jeho osoby pro sebe. Sám mi řekl, že nyní vidí, jak sem vyrovnaná a hrdá sama na sebe. Prý takto mě může milovat a vážit si mě, ne jako předtím nevyrovnanou hysterku co mu stále něco vyčítá. Takto je semnou rád a je hrdý na ženu, jakou má.

V podstatě mě to přesvědčilo o tom, že jsem si za vše mohla vlastně sama svou žárlivostí a ukňouranstí. Neříkám, že  mě už nikdy nepodvede, to nemůže vědět nikdo, ale vím,  už nikdy nechci sklonit hlavu a prosit ho, aby mě neopouštěl, když by měl "máslo na hlavě on". Slabost, že budu dělat žárlivé scény, už  nikdy nechci ukázat. Tak nějak jsem si zjišťovala věrost mezi partnery známýh a kamaráů a rozhodně to není povzbudivé zjištění. Partnery podvádí v dnešní době kde kdo a rozhodně i lidi, do kterých bych to dříve nikdy neřekla. Konečně jsem pochopila rady - zatloukat, zatloukat a zatloukat. Je každého věc, co kde chce dělat a druhý s jeho rozhodnutím nic neudělá. Pokud bude chtít podvést, podvede.

Všem doporučuju nepátrat, nezjišťovat, akorát to ublíží vám a ve vztahu nic nevyřeší. Já vím, že chci zůstat se svým mužem, že se milujeme a založíme spolu v budoucnu i rodinu. A že jestli někdy bude mít zas potřebu zahnout, já s tím nic neudělám, bude to jeho rozhodnutí. Teď je pro mě důležité si udržet důstojnost a hrdost, aby si mě partner vážil a měl co nejméně chutí si "odskočit" jinam. To je jediná možnost, jak bez nátlaku toho docílit.

Tímto příspěvkem jsem chěla upozornit na to, co jsem za tu dobu zjistila a jak budu dle těchto zjištění reagovat. Třeba někomu můj názor pomůže. Diskuze u mého příspěvku se točila ohledně nekvalitního vztahu, co by nikdy neměl vychovávat děti, protože se vzájmně podvádíme. Po mém menším průzkumu okolí (přátelé,  kolegové, bývalí spolužáci, známí)  jsem si jasně vyvrátila tuto domněnku diskutujících, protože v dnešní době je nevěrný ve vztahu skoro každý druhý (v podstatě vždy jeden z páru nevěrný někdy byl - žen nevyjímaje, ne-li častěji a ještě nemají problé o tom mluvit, což je možná horší) to by pak děti neměl kdo vychovávat.

Žijeme jen jednou a život si chceme užívt plnými doušky ne? Byla by škoda život prožít jen výčitkami a řešením poblémů, které stejně vyřešit nedokážeme a nemusíme se jimi trápit. Budu ráda, pokud někdo pochopí, co jsem tím chtěla říct. Není to podpoře být nevěrný, ale spíš o řešení, jak s s tou nevěrou lépe vyrovnat, aby vztah neutrpěl. Každý dělá chyby, odpuštět se občas prostě musí…

Děkuji E.