Téma: Partnerova žárlivost a intenzivní strach z nevěry - co s tím?

Nechci tu házet rozumy, ale jednou jsem četl dlouhý článek o žárlivcích a jeden psycholog tam říkal, že je to duševní porucha a musí se řešit s psychologem, protože daný člověk neumí sám žárlivecké bludy potlačit. Myslím si to taky. Mrkni na další články o nevěře, je jich tu spousta. Jsou na konci této stránky.

   Jj, to vypadá jako paranoia. Zkušenosti nemám, co se má stát, stane se.

Není žárlivost jako žárlivost…totiž s přítelem jsem si prošla taky touto fází na začátku, kterou popisuješ. Žárlivé scény úplně bezdůvodně, málem rozchod kvůli tomu, že jsem jela k matce na pár dní, že tam budu s někým z minulosti atd…samozřejmě jsem se s ním kolikrát pohádala, štvalo mě, že si o mě něco takového myslí, ale dokazovala jsem mu každý den, že pro mě nikdo jiný než on neexistuje…no a asi po třech měsících jeho žárlivost zmizela. Teda žárlí do teď ale v té zdravé míře, kdy je mi to  příjemné, když vím, že mu na mě záleží i po několika letech.

Koukám, že můj příspěvek byl lehce poupraven, ony to totiž nejsou nějaké scény a dohady. Jen se mi normálně se svým problémem svěří a snažíme se to probrat. Na jednu stranu tomu rozumím, předchozí negativní zkušenosti udělají své.

Jinak děkuji za tvoji zkušenost a za rady ostatních, čím více pohledům, tím lépe.

Napadlo mě … to víš od něj, že ho expartnerky podváděly, nebo jsi ty partnerky znala? Jde o to, jestli víš na 100%, že věci jsou tak, jak partner říká, nebo mu to jen věříš.

Ah, někdo pozorný! No, v příspévěku mám " podle jeho slov", takže nemohu tvrdit, že to vím na 100%, právě nikoliv.

No … každopádně asi víš, co jsem tím chtěla říct.

Můj pan domácí měl " smůlu" na ženy, vždy skončila v náručí jiného.  

Naštěstí je tak rozumný, že ví, že je to opravdu na těch dvou a nepřemýšlí nad tím, že i já totéž udělám.  

Navíc mám spoustu kamarádů, se kterýma jsem v kontaktu, to by žárlivce zabilo.  

Já mám zkušenost se žárlivým přítelem, no nic příjemného, navíc ta žárlivost nezmizela ani po 4 letech.  

Jedna mi blízká osoba měla takové žárlivce, že když venku pozdravila muže, už se jí ptal, co s ním má.  Byl to otec spolužáka jejího syna.  

Takže buď opatrná. Může to být prvotní pocit strachu, ale taky nemoc.  

Dobrý den

Váš partner ještě bohužel není připraven na vztah. Pravděpodobné nevěry u něj způsobily zmatek v citové oblasti a on sám sobě nevěří, má díky předchozím zážitkům malé sebevědomí.

Doporučovala bych k odbourání tohoto stavu návštěvu kvalitního psychologa, psychiatra, kineziologii, rodinné konstelace> (je možné, že zárodek mohl vzniknout již v jeho dětství).

Pokud s tím nic nebude dělat, Váš vzájemný vztah nemá nadějné vyhlídky a trápit se budete oba. Ovšem, zde je nutné> on sám musí chtít a snažit se o změnu

Přeji hodně štěstí

Dobrý den,
tak se taky vyjádřím (jako další žárlivec, aspoň tu budete mít názor od druhé strany).

Měl jsem přibližně 5 vztahů, ve všech mi dívky časem zahnuly, možná jsem na ně byl až moc hodný. Nyní mám přítelkyni, která žárlí na jakoukoliv zprávu od nějaké osoby ženského pohlaví. Samozřejmě žárlíme vzájemně. Ono když všude vidíte jak nevěra pomalu vládne světem a dost lidí to dnes nepovažuje nějak za zlé. Rozvody jsou dnes na každém rohu. Tak se tomu ani nedivím a když už navzájem žárlivost přeháníme, tak si to řeknem, však jste dva, vždy je dobré si o tom vklidu popovídat.

Například různé profily na internetu a mobil. Občas si je zaměníme a jen tak ze srandy se vyptáváme kdo a odkud je. Ono když si uděláte jasno a víte že vám váš partner vše poví a neskrývá nic o sobě ani o svých známích, kamarádech apod. potom získáte klid duše .

Já bych se pokusil třeba večer v posteli, pro můj vztah idealní věc. Občas si lehnem a říkám tomu Otázky . Dáváme si jakékoliv otázky na tělo, odpovídáme si samozřejmě pravdivě.

Pokud ale Váš přítel je žárlivý tak, že Vám nenechá ani chvilku pro sebe, tak bych si osobně s nim na vašem místě popovídal, že už to tak trochu přehání a není to normální. Vztah není o tom aby jste byli vězni, ano že vam zavola kdyz jste někde s kamaradkami to je dukaz toho ze o vás má strach . Ale jakmile by vás omezoval, dle mého je to trochu moc.
Jsem nesvůj když nevím co dělá má přítelkyně, jsme spolu přez 2 roky ale věřím jí ono je dobré vzít přítele třeba mezi přátele a tak podobně, kde ho ukázat tak ze by jste ho nevyměnili, dokázat mu lásku i před ostatními, to mu utvrdí že chcete opravdu jeho. Doma a nebo na veřejnosti je to jiné. A když bude vědět že se za něj nestydíte a že všem ukazujete jak ho máte ráda je to přeci jen lepší než když mu to doma řeknete 20x , jelikož po čase to ztrácí význam.

Pokud se s ním nedokážete ani trochu domluvit, nebo on nepřistoupí na snížení dotazů a žárlení, tak vztah neklape, ve vztahu jsou 2 a musí to klapat tak, že se dokážete domluvit na správném řešení a přistoupit na nějaká omezení, ale nekazit si tak vztahy s ostatními.

Přeji krásné vztahy Všem 

  No já nevím, ale nebylo by lehčí zamakat na svém sebevědomí a smířit se s tím, že každý začátek má i svůj konec? Tak nějak mám pocit, že se ta nevěra lépe tráví, páč život je dlouhej, klikatej a nikdy nevíš, na koho protějšek za rohem narazí.

Ahoj všem,

tvůj  příspěvek Pavle999 se mi líbí a souhlasím s ním.

Jen mě trklo do očí jak jsi porhlásil…odpovídáme si na jakékoli otázky SAMOZŘEJMĚ PRAVDIVĚ.

Vřím tomu a moooc vám to přeju…jenbych tu "pravdivost" nebral jako klíč ke štěstí a jako to, co funguje všude a všem…

Mýslím tím to, že je to krásné a správné VĚŘIT v pravdivost partnerových slov…ale v životě jsou situace, kdy to nejde…

Mám s tím velice čerstvou a smutnou zkušenost.

ALE VĚŘÍM v to…!!!!

sluníčko všem…

Promiň, Pavle, ale to, že budeš volat přítelkyni, když je někde s kamarádkami, NENÍ projev strachu o ni, ale projev oné žárlivosti a kontroly. Info  o tom, že je s kámoškama, pro Tebe musí být zcela dostačující.

"Výměna" mobilů a  profilů (ééé? ) není něco, co mi k normálnímu vztahu pasuje (jistě nebyl její nápad), na to jistě žena přistoupí většinou jen aby měla klid, než poslouchat nějaké řeči, jinak se to nedělá tak, jako se neleze třeba do kapes, kabelek apod, to je něco, co je soukromé a co když tak oba dělají - prosím, ale já byla i tak vychovaná a  tohle by mě teda ani nenapadlo, aniž bych měla co skrývat. Ve zdravém vztahu si lidi věří a k tomuto se nesnižují.

A od žárlivce přátelkyni  ostatním "ukazovat" beru spíš  jako "bacha, tohle je MŮJ "majetek" - NESAHAT. Ve zdravém vztahu se lidé - ptž jsou prostě zamilovaní, ukazují ve společnosti  sice rádi, ale od žárlivce bych to já brala takto.

Mmch - naštěstí jsem se v žádném svém vztahu se žárlivostí nesetkala a nikdy se ani takto hloupě nechovala. My si vždy věřili, to je ten základ, i když jistotu máme jen jednu (dřevěnou truhlu ), ale nic z jmenovaného do vztahu prostě nepatří.

Je to jen můj názor a tím pochopitelně netvrdím, že jsi nějaký  patologický žárlivec, jen mě ve Tvém příspěvku nějak těchto pár zmínek trochu trklo. Buď šťastný.

Tak mi to nedá a pokusím se v krátkosti napsat náš obrovský průšvih. Začalo to asi před patnácti lety a nemůžu říci, že jsem byl bezhlavě zamilovanej, prostě jsem tu chytrou holku měl rád a to mi stačilo.

Když dnes mluví moje žena o našem začátku říká, že mě obrovsky milovala. Asi 5let jsem nevěděl, co to žárlivost vůbec je a jak se projeví, až když jsem ji čistě náhodou přistihl s jiným při vzájemném sex. vzrušování. Byl jsem naprosto zmatenej a nechápal jak je to možný, na její obranu musím říci, že byla lehce opilá. Od té doby jsem žárlivost prožíval a odporně se cítil, když měla příležitost to opakovat. A teď ten opravdovej průšvih, seznámil jsem se s jinou ženou a bohužel jsem to "kamarádství" dost dlouho nedokázal ukončit. Jak správně předpokládáte, vše se provalilo a ku podivu já si tak trochu oddechl. Jenomže moje žena jistě ne, nemohl jsem v tu dobu být u ní a z jejího vyprávění vím, že se asi dost trápila a nesmyslně hledala chybu u sebe. Další vývoj je pro mě noční můrou, našla si oporu, která ji měla asi z toho marastu vytáhnout, ze začátku jsem si myslel, že to ustojím a že si to naprosto zasloužím, dokonce jsem ho našel a poděkoval mu, že jí v té hnusné době pomohl. Bohužel, podle mě to mezi nimi dost jiskří.  

Výsledek je děsivej, mám mojí ženu mnohem radši než kdykoli před tím, ale ona mi nevěří. Neustále se prohlubuje odtažitost z její strany, kterou já přičítám onomu "zachránci".

Chci to napravit, ale jak?  

    Konstruktivní radu Ti nikdo nedá, páč co vztah, to originál. Osobně bych si s partnerem sedla a promluvila o tom, co dál. Jak si to představuje, jeho přání a pod. Jestliže ji jde pouze o získání důvěry v Tebe, chce to čas, ale musí chtít. Pakliže už má jiný vztah, nezbývá než se podle toho zařídit. Rozhodně si to ale musíte vyříkat a odpustit si.

Dnešní den a vpodstatě už i celé asi dva měsíce si o prožitcích a pocitech nás obou intezivně povídáme,

výsledek je nula, nebo spíš mínus 1. Je to jako na houpačce jeden z nás je chvíli v pohodě a druhý v depresi, druhý den opačně. Její vnímání celého patnáctiletého manželství je příšerně negativní (moje určitě ne). Dnes byl její stav při rozhovoru asi nejstrašnější. Vím, že každý normální člověk by s takového příšerného problému nejradši odešel, ale proč to nejde? Kdo si prošel tímto peklem a dá nám cenné rady?

V manželské poradně se mi zdá, že je to všechno příliš povrchní a nevím jestli tam příště ještě půjdu.