Téma: Po nevěře jsem si uvědomil jak skvělou manželku mám

    Nene, největší trest bude to, že si svoji chybu uvědomíš a budeš na to pořád myslet.... Člověče, copak nestačí neštěstí co nám postaví do cesty sám život, musíme si ubližovat navzájem sami?

Já bych řekl, že už si to uvědomil, proto tolik popela.

No netuším vůbec, jak to dopadne. pokud ho má někdo nahoře rád, tak se to časem napraví (časem myslím roky šlapání jak hodinky z jeho strany) a pokud nemá rád, tak si manželka někoho najde, jen co děti opustí hnízdo.

Btw. by mě zajímalo, co na to děti, aspoň jedno už to musí trošku chápat...

  Pokud je to s itálií, tak určitě. Ale paní bude světice, takže funguje jako štít. Je mi jí líto, tři děti, pořád doma, prakticky se obětovala pro rodinu a ve finále, kdy-by měla čerpat z toho, jak úžasnou rodinu má.... bolest, kudla v zádech..... Lukáši, Ty bys zasloužil...

Já si myslím, že pokud, jak píšeš, se manželka nakonec (ač obdivuhodně silná osobnost) zhroutila, nemusí  to být jen o tom, že o to nestojí, nýbrž i důsledek stresu. To máš tak, člověk může být silná osobnost x let, ale tělo si prostě může jednoho krásného dne říct dost. Je to tak, jako když žiješ jako by jsi jel v rychlíku, nevěnuješ pozornost fyzickým nebo psychickým signálům těla, aby jsi zpomalil. Tak Tě pak tělo donutí zastavit - onemocníš psychicky nebo fyzicky. A to si myslím, podle toho co píšeš, že se stalo Tvé manželce. Takže jedoznačně bych v tomto případě neřekla, že to je tím, že už nechce. Zvážila bych i možnost, že nemůže, aniž by chtěla. Ty jsi jí sice začal zase pomáhat a věnuješ jí svou pozonost, její psychika ale zřejmě ještě potřebuje čas a nebo pomoc. Když říkáš, že se manželka zhroutila, chodí třeba k nějakému odborníkovi? Mluvíte spolu o tom, nebo se zatím ptáš tady?  

Jinak prosím Tě, na to třetí přání zapomeň, nic takového si nepřej a nepřivolávej. Tvoje rodina teď potřebuje zase Tvojí oporu. Podle toho, co jsi zatím napsal, to jako úplně ztracené nevidím.

Podle mě je ze všech nejblíž pravdě Dany. Moje manželka byla po celé ty roky silnou osobností, dokázala se o všechno postarat, vždycky si věděla rady. Na prvním místě u ní byla vždy rodina.  Nejšťastnější jsme spolu byli když jsme nic neměli a žili jsme z mateřské a z peněz co nám občas dali moji rodiče. V té době jsem ještě dodělával VŠ. No a čím víc peněz jsme měli tím to bylo hoší až jsem tomu nasadil korunu.

Smutné na tom je, že jsme hned hledali pomoc odborníka, ale nejspíš jim to připadalo jako banální a nechtěli nám hned pomoci. Myslím, že má domluvený termín na 29.10. a zkoušela se dostat i dříve ale nepodařilo se jí to. Je teď u ní veliký psychický blok vůči mě, ale plně to chápu, byl jsem jediná osoba, které naprosto věřila a já ji tu víru sebral.

Máme spolu 3 syny a maželka byla dlouhou dobu doma a tak, když ji letos na jaře končila mateřská, tak se s obavami připravovala na změnu. Místo toho abych ji jarních měsících řekl, že nevadí když si hned nedajde páci, protože dokáži uživit rodinu, tak jsem ji řekl že do práce od září půjde. Až teď vidím, že práce na 1 směnu nelze nikde najít a tím ztratila i to, že múže být někde potřebná.

Doufám že ji odborník pomůže,  že i najdeme pro ni práci a časem se to i mezi námi zlepší.

To že rodina teď potřebuje moji oporu vím moc dobře a budu se snažit být tou oporou

Ahoj Lukáši.

V první řadě přeju všechno nejlepší k svátku, teď už vlastně víc než hodinu včerejšímu

Ale to je asi to poslední, čím Tě můžu potěšit. Budu mluvit ze své vlastní zkušenosti. Stalo se mi vlastně něco podobného, co Tvé ženě. S přítelem, teď už bývalým, jsme spolu byli několik let. Byl moje všechno, středobod mého vesmíru, když to tak povím. I po letech jsem ho moc milovala, snažila se pro něj dělat první poslední, starala jsem se o něj, kdykoliv jsem si na něj v obchodě vzpomněla, přinesla jsem mu z lásky dárek, i když hloupou maličkost. U něj to však bylo trochu jinak. Nejdříve to začalo tím, že i po letech, co jsme byli spolu, se začal stýkat se svou bývalou přítelkyní. Nedošlo zřejmě k nevěře, jak si ji všichni představujeme, ale čisté to taky nebylo. Později, kdy musel cestovat za prací do Prahy, se seznámil s nějakou jinou ženou. V té chvíli patřily všechny ty drobné radosti jí. Milé smsky, květiny, dárečky a sladká slova. Bohužel si neuvědomil, že naše spárované mobilní účty znamenají, že společný výpis přijde mně domů. Jaké bylo moje překvapení, když jeho faktura byla trojnásobně vyšší než obvykle. Tato horentní částka mě dokopala k tomu, abych zavolala operátorovi a snažila se ho přesvědčit, že jde o nějaký omyl. To jsem si také myslela. Nedovedete si představit tu trapnou chvíli jako z filmu, když mi poslal podrobný výpis, kde byly všechny ty hovory a smsky na jedno číslo. A to jsem si nepřipadala trapně jen já, ale i operátor! Tady už o nevěru šlo. Řešili jsme, co bude dál a já byla pevně rozhodnutá mu to všechno odpustit, když slíbí, že toho nechá. Slíbil. Po nějaké chvíli se to opakovalo. Byla jsem ještě zlomenější, ale věřila jsem, že to zvládneme. Věřila jsem mu jako nikomu na světě! A on mou důvěru zklamal. Dvakrát! V tuhle chvíli se vloudí myšlenka, jestli když i znovu slíbí, že se změní, jestli to tak opravdu bude nebo jestli si příště dá jen větší pozor. Skončila jsem v rukách odborníků, zhroutila jsem se nejen fyzicky, ale také psychicky. A že ta psychosomatika má něco do sebe! Bylo mi neustále špatně, stažený žaludek, zvracela jsem a potom dokonce i krev.

Ale vloudí se také další myšlenka. Je to spíš neuvědomované. I přes to, že jsem byla pevně rozhodnutá mu všechno odpustit, postupně se mi začal odcizovat, i když sekal dobrotu. Jako by tam byl nějaký červík, co hlodal. Ale vůbec jsem si to neuvědomovala. Možná je to něco jako ten Tvůj pocit, že už manželka nechce. Nevím, jak to popsat, ale připadá mi to podobné. Abych to ukončila, rozešli jsme se po roce od té události. Ten vztah se rozbil nějak zevnitř a myslím, že prvotní příčinou byla právě ta nevěra a hlavně to zklamání od člověka, kterému věříš nejvíc! No to jsem se hodně rozepsala Každopádně přeju, ať to dopadne líp než u nás!

Ahoj momentálně smutná

Je to jako přes kopírák. Vidím jak láska manželky časem uvadá(momentálně už asi žádná není). Postupem času je to horší. Je mi ze mě strašně špatně. Ublížil a zničil jsem jsem jsou milovanou manželku. Přestávám mít chuť do života a bojím se že už ani starost o děti mi nedokáže vynahradit(třeba jen částečně) lásku manželky.

Bez ní už nechci žít. Budu tady je přežívat a snažit se aby to děti nějak nepoznamenalo.

Ahoj Lukáši, těšímě že  se dokážeš k tomu postavit čelem, a říct to na rovinu a taky to ukončit. Takovychto mužů moc není, co si přiznají vlastní chybu a rozhodnou se proto co měly doted. Jsem ve stejné situaci jako ty, ale stím rozdílem že můj si chybu nepřizná, naopak ještě člověku v pálí do očí, že jsem mu zkazila čtrnáct let života. To že jste vyhledali pomoc odborníka mě těší dvojnásob, můj se ztoho už dvakrát vylhal, a sama vím že čekací doba je tam dost dlouhá, bez něj mě nakonec ani nevzali. Taky jsemse z toho zhroutila a musím se léčit, věř že pro tu ženu musíš být velkou oporou, a když to jen půjde tak ipo ruce. To u nás není, oporou mi asi ani nebude. Vím jaké to je když se člověk psichicky zhroutí a je nadně, mýmu seto stalo asi před čtyřma rokama, a byl opravdu hodně na dně. Já nemohla jít ani nakoupit aby  ihned nevolal a kde jsem, nestačila jsem ani sejít deset schodů, když už zvonil mobil kde jsem tak dlouho. A jak se chová on dnes ke mě? Když mu napíšu že je mi zle, nebo chci zavolat tak to nezvedne, ani nenapíše. Radši se schová ke kamarádovi nebo najednou k mamince. Ale já nemám ke komu, jen tady té klávesnici, nenapsal jsi jak máte staré děti, a jestli něco tuší nebo vědí. U nás doma to vědí, myslela jsem že to budou brát špatně, ale oni ani nějak ne. To jsem spíš natom víc hůř já. Držím palce at to dopadne dobře, já bych tu druhou šanci po přiznání a ukončení dala. Můj to ale ukončit nechce. Tak se drž a jdi do té poradny, věřím že ta pomůže.

Je to skvělé, že sis to uvědomil. Vlastně procházím něčím obdobným, ovšem z té druhé strany. Manžel mě rok podváděl a lhal mi, nyní zjistil, že ho milenka podvádí a najednou tvrdí, jak mě miluje a chce se vrátit. Já mu však nejsem schopna věřit, nevadí mi ani tak, že mě podvedl jako to, že mi tak dlouho lhal. Nevím co mám dělat. Když jsem si připustila tu myšlenku, že ho vezmu zpátky, dostala jsem se opět na dno, jsem paranoidní, za vším vidím, že jde za ni nebo jinou, myslím si o něm, že je hrozný děvkař nebo děvkař zůstane děvkařem. Chci jen říct, že pro tvou manželku je to hrozně těžké ti uvěřit, bohužel nic nejde vzít zpátky. Přála bych Vám, aby se to spravilo. Možná to spraví čas, nevím. Kdyby jsi věděl o něčem co může nabýt ztracenou důvěru tak dej vědět. Možná, je tvoje manželka na tom stejně jako já, miluje tě, chtěla by se k tobě vrátit, ale její vlastní pocity a obrovský strach ze zklamání ji v tom brání. M¨Podle mě by sis měl hodně sypat na hlavu popel, říct ji veškeré svoje pocity, i také, které by jsi normálně nikdy neřekl, i když tě to poníží, ale ji to pomůže, protože si uvědomí, že to myslíš upřímně a vážně. Měl bys ji říct pro co ji miluješ, jak všechno vzniklo a z jakého důvodu se chceš vrátit, co všechno sis uvědomil. Třeba i říct ji, jak špatná byla ta tvoje milenka, v čem všem je ona lepší. Možná, to je to co mě chybí, co by mi pomohlo nabýt důvěru. Samozřejmě jistě to nevím. Nabytí důvěry je však hodně dlouhodobý proces, možná i na několik let. Ještě mě napadlo, že by pomohlo, kdyby jsi přinesl potvrzení o tom, že nemáš žádnou pohlavní chorobu. Mě by to pomohlo, myslím, že to musí být pro chlapa dost ponižující toto vyšetření podstoupit, a tím dokážeš, že to myslíš vážně, protože kdo by chtěl jen tak pro nic za nic toto podstupovat. Možná je to hloupost, co jsem napsala, já to tak prostě cítím. Přála bych všem co si tím prochází, aby to dopadlo dobře.

    Smutný příběh. Přeji Ti hodně dobrého a šťastné zítřky....

Přeji Vám krásný spokojený společný život. Máte velmi silnou manželku, Milujte jí i své děti. U nás doma bylo něco podobného o čem píšete vy, teď už slavíme s manželem 35 výročí svatby, máme dvě dospělé dcery a radost z toho, že jsme všichni pospolu.

Strašně moc bych si přál kdyby se to nikdy nestalo. Za těch 8 měsíců od té doby co jsem to řekl, dělám všechno tak, abych mohl se sám sobě podívat do očí. Starám se o děti a snažím se starat i o svoji ženu. Za těch 8 měsíců byly krásné chvíle, ale taky ty strašný.  Je to jako na vahách, jednou nahoře a pak dlouho dole. Nejsem si jistý zda moje snaha bude něco platná. Teď o svátcích je to zase hodně špatný a začíná mě hlodat červík sebevraždy.

Lukáši, neblbni, přidělal bys dětem neuvěřitelné problémy do života, neřeš sebe, řeš děti za které máš zodpovědnost.. řeš manželku, která potřebuje zázemí a oporu jakkoli se ti zdá, že tě nemá ráda.. možná i nemá, ale nechat jí teď na holičkách bynebylo úplně fér, ne?

Proč už mě skoro tak šíleně vytáčí, jací jsou někteří chlapi srabi (pardon). Ženský bojují a vydrží víc, než člověk, ale chlap - jakmile nemá hned, co chce a nebo se mu nedaří něco napravit, co dlouho kazil, by hned chtěl opustit tento svět (proč je asi víc sebevrahů mezi muži.. ? ) a tím pádem v tom svou polovičku nechat úplně. Jsi dobrej, že jsi to ustál a vzpamatoval se - to ANO, ale musíš mít prostě TRPĚLIVOST, nic nejde napravit šmahem, když jsi ztratil u své ženy důvěru - tu musíš získávat postupně, ale NETLAČIT, to by se pak projevil efekt "přibližuju se - druhý se vzdaluje". Musíš to ustát a stát jako by opodál.. ale pořád se snaž, jen nic násilím.

Leňo, protože muži, ač to neradi slyší a neradi si to připouští jsou od přírody sice nadáni větší fyzickou silou (ulovit mamuta není prdel) ale daleko menší duševní odolností. Muž je bojovník, jede na výsledek a na čas, žena je stratég, jede na cíl, i za cenu drobných proher vidí vzdálený cíl.. jejím úkolem je držet tlupu pohromadě a vytvářet zázemí, proto jsme silnější a kousnem i to, co se mužům nedaří. to, že se nastolila jakási "rovnost pohlaví v pokřiveném významu" je volovina a nikdy nebudeme stejní, rovnost není stejnost.. nemáme stejné dispozice, nemáme stejné schopnosti, nemůžeme být stejní a reagovat stejně..

ahoj LUKAŠI co tvoje žena už je na tom lip zajimalo by mě co cítíš

 po tom všem ke své ženě a co k milence znamenala pro tebe

asi hodně když ses vykašlal na děti i ženu

nepíšeš ani co ona jak se pak

zachovala proč si musel všechno nejdřív zničit aby ti vše došlo

mej se a hodě štěstí

asi je to hodně blbí že si neodepsal

Ahoj moc se omlouvám Všem, kteří mi tady psali, že jsem se tak dlouho neozýval. Mohu říci, že jediným lékem je sposta času, oddanosti, pozornosti a vyhíbání se zbytečným stresovým situacím (pozdní příchody, večení volání atd.). Teď s odstupem času můžu říci, že se máme docela dobře. Pořád jsme s manželkou spolu a tuším, že mě opět má ráda.  

Starám se o děti i o manželku jak nejlépe dovedu. S dětmi dělám úkoly, starám se o hospodářství, chodím včas z práce. No a kolikrát jsem tak unavený, že plně chápu manželku, že neměla chuť se milovat.

Věřím, že jsme na dobré cestě a doufám, že nám to vydrží spolu až dokonce.

Jo a pro všechny ženy (teda ty slušný, ne coury a běhny) - máte můj neskonalý obdiv, že to s námi muži vůbec vydržíte. Přeji vám všem pevné nervy a spoustu prosluněných dní ve vašem životě.

Jo pro DAREČKA - moje žena je na tom už docela dobře, dokonce přestala brát i prášky. Ke své ženi cítím ohromný obdiv, úctu a lásku. K té druhé se nebudu vyjadřovat, protože je to i moje temná část a snažím se to vymazat z paměti.

Děkuji moc všem že jste mi věnovali trochu svého času

Lukáši, už přede dvěma lety jsi zde napsal, že bys byl raději, kdyby se to nestalo, ta tvoje nevěra. Tvoje žena ti dala tři děti, starala se o ně i o tebe a o domácnost a tolik jsi jí ublížil. Myslím si, že to udělalo prasklinu na vašem vztahu a ta tam zůstane. Tebe bude trápit svědomí až do smrti. Už nikdy nezklouzni tak hluboko. Vše ukáže čas, ne za pět let, ale třeba za dvacet, za třicet let. Přeji ti, abyste to zvládli, snaž se. Pavla

Mám trochu podobný problém. několikrát jsem své maželce lhal v dost zasadnich vecech …po narozeni druheho syna jsme se zacali dost odcizovat…malo casu na sebe, minimum milovani. tedy zadne prvni rok a neco po porodu a pak sporadicky. proste celkem mazec. a jak sel cas zacal jsem travit stale vice casu v praci. vikendy nocni…kazdodenni prescasy v tydnu a podobne.

. a pak se objevila ona. kolegyne z prace. jedina ktera se ke mne v praci vzdy chovala normalne. a mela problem. potrebovala resit slozitou zivotni situaci…zacal jsem ji pomahat a delalo mi dobre ten pocit ze mne potrebuje. postupne jsem s ni travil stale vice casu, pil s ni dost alkoholu a plkal o nesmyslech…a pak se strizlivy vracel domu k manzelce a detem.

Nejhorsi na cele veci je (vlastne nejlepsi) ze jsem s ni nikdy nespal, nikdy jsem s ni nemel sex ani jine intimnosti…proste s ni jen travil cas a utapel se v chlastu,,,,, i kdyz je hezka a atraktivni, nikdy mne to ani nenapadlo. na to manzelku moc miluju takze bych ji neco takoveho nedokazal udelat

ted jsem totalne na dne. moje milovana manzelka mi neveri ze jsem s ni nic nemel a diky mym predchozim lzim a blbostem co jsem v zivote pohnojil se ani moc nedivim. navic se ted zamilovala do jineho muze…jsme stale spolu ale ja citim kazdym dnem ze ji ztracim stale vic…. snazim se to cele ustat a dat do poradku…ale nejak mi dochazeji nervy a jsem jak hromadka boziho umuceni…nevim jak napravit co jsem tak zpackal

"Nejblbější", Vy že teď zdtrácíte nervy? Co měla dělat vaše žena - ta Vás potřebovala, a po narození dalšího dítěte toho měla až nad hlavu a Vy jste naopak mizel a místo, abyste jí byl oporou (ne nějaké cizí, která navíc chlastá? ! ? ), tak se holt stalo, že se asi objevil někdo, kdo ji vyslyšel, kdo jí dal to, co jí od Vás chybělo, tak se moc nedivte.

Musíte si opět získat její důvěru, což bude trvat delší dobu, takže na to nervy prostě mít musíte. Něco jste zpackal a zvl. tyto věci se napravují hooodně dlouho. Ani netlačit na pilu nebo se najednou přehnaně snažit, ale ani se odevzdaně nekoukat, jak se "angažuje" jinde. Tohle zvládla - spíš musela, spoousta žen, kterým se pánové zakoukali jinde. Tohle - pokud se zamilovala, musí pominout (snad ano, jen to chce čas), k čemuž můžete přispět svým (ale upřímným! ) přístupem a chováním Vy. Když uvidí, že se snažíte o nápravu, bude třeba pomalu litovat, že se věnuje jinému a třeba to s Vámi ještě zkusí. Nic není ztraceno, jen si musíte uědomit, že ty nervy to stát bude, ale bude to stát za to.

A až bude vše ok, tak stále (! ) setrvat a už nikdy v ní podobným chováním  nevyvolat pocit, že utíkáte od rodiny raději do práce, natož za někým jiným. Držím Vám pěsti, zvládnete to.

Posílám článek o poučení se ve vztazích

zapomněl jsem dodat ře mladšímu synovi je už pět let, po porodu (po obou)  jsem se nažil být své milované ženě oporou jak to jen šlo , k té mé nerozvážnosti které lituji došlo až cca 3/4 rokem

Byla jsem také na místě vaší manželky, můj přítel mi také lhal a dělal různé lumpárny, prosil mě ještě o jednu šanci, po čase jsem mu tu šanci dala, a dnes toho nelituji, držím vám palce aby i ta vaše poslední šance vyšla.

kačenka1994:

diky za podporu, ale nejak to nezvladam