Téma: Přítel má silný citový vztah ke své sestře - žárlím na ni

Vyjádření jeho matky je pitomé a urážející, cítíš se v rodině nepřijatá jestě někým jiným?  On má jistě nějaké důvody, proč s tebou je, ačkoliv mohou být i pygmalionské. Zeptej se ho, proč s tebou je, co se mu na tobě líbí a na tom stav. Pokud by to měla být jeho představa, že ti pomůže a bude tvým ochranitelem a tak trochu mentorem, jako to udělal u své sestry, asi by to nebyl dobrý základ, ale  jiné varianty, jako například, že nemusí být všichni jen extroverti a že se mu líbíš jak jsi, by byly dobré 

Mně třeba extroverti dneska (17.06.2016) už moc nejedou. Šílenýho povyku a  pod tím často nic. A mé opravdové kamarádky jsou obě introvertky.

Povahu nezměníš, ale měla by sis uvědomit, co je na tobě cenného. On je dneska (17.06.2016) introvertovaný člověk nahlížen pomalu jako nemocný, ale kdo má věčně poslouchat to plané žvanění extrovertů?

Kdysi jsem byl v podobné situaci. Těžko s tím bojovat, lépe si na to zvykonout. Važ si toho, že vám vztah funguje a event. se zkus v něčem zdokonalit, aby jsi byla v některých oblastech lepší. Ale jen tehdy, pokud to tak budeš cítit. Nenuť se.  

Některé oblasti možná nedoženeš (krása, vtipnost) - to je dáno do vínku jen některým a bojovat s tím je asi zbytečné

Nicméně ber to jako příležitost posunout se dál, aneb z blbého vytěž to nejlepší

K trápení určitě nemáš důvod. Horší by bylo, kdyby hledal pro své zájmy parťáka jinde, než u své sestry. Ona ho baví, ale pro život nejspíš hledá jiný typ ženy.

Trochu mě ale zaráží komentář jeho matinky. Ale znáš to, jak to občas je -  tchýně a uzený …

Děkuji Vám všem moc za příspěvky  

On sám mi nikdy nic nevyčítal, opravdu nám to ve vztahu klape. Když jsme spolu sami, všechno je v pořádku. Akorát jak říkám - ve společnosti jeho mnoha přátel a velké rodiny se cítím nesvá. Nedokážu se prosadit, zaujmout vtipem, jako třeba jeho sestra. Ale je pravda že budu žít s ním - ne s jeho rodinou.

Pokusím se nějak se s tím vyrovnat a netrápit se tím. Jen mě zarazil ten komentář jeho matky. Jako bych pro něj nebyla dost "zábavná" a zajímavá. Zkrátka mě to zamrzelo.  

Ellie, vidím to tak, že se sestrou si rozumí, jako s kamarádem, mají hodně společného jako sourozenci i jako kamarádi. Ale pro život potřebuje jiného člověka, TEBE, proto si tě vybral, proto tě má rád, proto mu vyhovuješ. Když je pospolu s rodinou, poslouchej historky, pobav se zasměj se, ale nekonkuruj, to nemá cenu, ty seš pro něj hlavně partnerka pro život, pro soukromí a tam se jistě doplňujete.

Lidé obecně se rádi montují do všeho, co jim přijde (z jejich pohledu) jednoduché. No a každý se rád montuje do vztahů – o to víc matky. To pak vzniká pravé peklo.  

Ale myslím, že to není váš případ. Brácha se sestrou se jeví jako dobří lidé, proto lze říct, že byli dobře vychování. Takže bych spíše řekl, že každému z nás občas ujede trapná průpovídka. Možná se jejich máma za to sama trápí, že to řekla (nevím neznám ji, ale možné to je). Na druhou stranu to nemusela říct ve zlém, ale z čiré zvědavosti. Prostě si jen dělala představy o tom, co si syn přivede domů a když si přivedl sebe, tak je jen překvapena a nejde jí do hlavy, že se její domněnky nepotvrdili. Možná jí jen mrzí, že není tak dobrá „předpovídačka“, jak si myslela.  

Ať je to tak či onak, je to úplně jedno. Tebe by to trápit nemělo. Na váš vztah má větší dopad to, co si o něm myslíš Ty, než to, co si o něm myslí jiní. To si musíš uvědomit. A myšlenky, které do vztahu dáváš formuješ Ty! Tak se uvědomuj, že pro vztah jsou důležité myšlenky pozitivní, ne negativní.  

Pokud má Tvůj partner sestru, se kterou si tak dobře rozumí a vybral si Tebe, pak bys to měla chápat jako kompliment! Máš pro něj cenu a máš pro něj hodnotu, kterou chce a o kterou chce pečovat. Vzbuzuješ v něm emoce, které chce pociťovat. Proto je s Tebou.  

Já osobně například dávám přednost více nesmělé ženě, která mě umí rozesmát, ukazuje mi ženskost a poskytuje něhu, před nějakou amazonkou. Ty mě prostě ani nebaví ani nefascinují.  

Brutálních bojů a dobrodružství mám dost v práci. V soukromí chci pohodu, relax, něhu.  

A bez ohledu na to, do jaké škatulky bych mohl být učebnicovým psychologem zařazen, mám to tak odjakživa a je to tak, jak to cítím. Nic víc a nic míň v tom není.  

Takže pokud Vám to klape, tak ráno se probouzej s pocitem vděčnosti za váš vztah. Uvědomuj si to dobré. Negativní myšlenky zažeň a rozhodně je nekrm, abys z nich nevychovala nezkrotitelné zvíře.  

(Bohužel admin opět změnil nadpis. Opět mírně zavádějící. Začíná mi unikat užitečnost takových změn.)

Ahoj. Určitě to nevzdávej i když je to pro Tebe asi dost těžký  Má krásný vztah k sestře. to je normální… Pokud mezi sebou nemáte problém bude to v poho  Hlavně prosímtě nežárli nebo to nedopadne dobře… Je trošku na škodu že nemáte společné zájmy ale pokud se milujete neměl by to být problém… já to moc dobře znám. držím palečky  

Děkuji ještě jednou všem za komentáře a podporu 

Já se s nikým jiným o tom problému nebavila, protože mi to přišlo hloupé ale samotnou mě to tížilo. Zvlášť když si ostatní neušetřili občas poznámku že jsem taková tichá, nesmělá - že jsem úplný opak jeho.  

A s tím žárlením - ano, závidím, jaký mají spolu vztah, ale snažila jsem se to nikdy nedat znát, přítel o tom neví. Zkrátka nad tím vším a nad naším vztahem jen často přemýšlím a přemýšlím jestli jsem skutečně pro něj ta pravá.  

možná byste si měli promluvit o tom, co tě trápí, ale aby se pak nezačal hlídat a chovat nepřirozeně, to by také ničemu neprospělo, tak zvaž své žárlení na sestru. Možná jim trochu závidíš ten krásný sourozenecký vztah, protože si jej ve své rodině nepoznala, ale spíše jim ho dopřej, je to pěkný a příkladný vztah…

Máte pravdu. I s tím, že jsem takový vztah nepoznala a ani ve svém životě jsem nikoho tak blízkého neměla. Na přátele jsem měla vždycky smůlu.  

A určitě nechci aby se změnil a choval jinak. Také nechci, aby se změnil jejich vztah, protože vím, co pro něj sestra znamená. Souvisí to i trochu s tím, že měla závažný úraz a málem přišla o život a on to tehdy nesl těžce.

Budu si to muset vyřešit sama se sebou.