Téma: Zakoukaný do kolegyně v práci - přitom ženatý a mám děti

Ahoj. Ty to vidíš moc dramaticky. Je to uplně normální s stává se to každému. Co se honí hlavou tvé manželce také nemůžeš nikdy nevět.  

Pokud to zůstane u normálního povídání si o práci, nebo o životě, nevidím na tom nic špatného, pokud nepřekročíš hranici kolegiality a přátelsví.  

Začít si s ní by bylo opravdu to nejhorší, co bys mohl udělat, protože vztahy v práci jsou ošemetné a přjít o rodinu, kvůli ženě, kterou v podstatě neznáš, by byla velká škoda. To bys teprve koukal, jak bys měl vůči manželce nečisté svědomí!!!   

počítej s tím, že pár krát  za život se ti tohle ještě může stát a vzhledem k tomu, že nehodláš svou manželku podvést, tak máš jako chlap velké kvality a jen tak dál : )  

Někteří lidé jsou totiž šílení, že kvůli kolegině, nebo kolegy z práce opustí svou rodinu, při tom je pořádně neznají a když to nevýjde, tak se potom diví i ušima.

Takové vztahy většinou nevycházejí. Ale snaž se to moc neživit a časem to určitě přejde.   Ber na vědomí, že to jsou jenom hormony a ty netrvají věčně, i když ti to tak momentálně nepřipadá    j

No chlape, trochu ses zamiloval.

Vnímání toho, co je a co není nevěra je individuání - dobrá pomůcka je si to představit naopak - kdyby tvoje žena vůči někomu cítila to co ty k té kamarádce - cítil by ses podvedený nebo ne?

Pokud ano, tak už jsi asi v hodně nebezpečném území.

Co s tím dělat, když se člověk takhle zamiluje?

No, jak píšeš, stýkat se s ní musíš - ale tak alespoň je vhodné ten kontakt minimalizovat. To je věc vůle. Nekecat s ní víc než je nutné a mluvit opravdu jen o práci, všude, kde se jí můžeš vyhnout, se jí vyhnout. A doufat, že se to časem omrzí. Pokud s ní budeš vykecávat, tak riskuješ že to bude sílit a to tím spíš, že je ona pro tebe "zakázané ovoce".

Pokud to udržíš na uzdě, nemá asi smysl si dělat výčitky a bát se o svůj vztah, je to přirozené že se ti občas někdo zalíbí (a počítej s tím, že i tvé ženě se určitě sem tam líbí jiný chlap než jsi ty) - manželství nezaručuje, že už nikdy pro člověka nikdo nebude přitažlivý - ale nezapomínej, že tvůj kontakt s tou dívkou je hra s ohněm.

Je dobré nepřikládat - ať to jen doutná a nezačně hořet.

Já mám z něho dojem, že už to nedoutná, ale hoří.   Aspon z toho jak to prožívá to na mě působí.  

ale to časem přejde, jen mít pevnou vůli a mluvit s ní jen z nutnosti o práci, jak říkala Kateřina - omezit to…

Počítej ale s tím, že to může nějakou dobu trvat. Netroufám si říct jakou, protože každý to máme jiné.  

Mám to úplně stejně jako tazatel Dark. Mám skvělou ženu, náš vztah je krásný a je to přesně to, co jsem si vždycky přál. I okolí mi to nezávisle na sobě říká, jaké máme oba štěstí. Jsem si toho moc dobře vědom, nicméně, taky je zde jedna paní (o to hůř, rozvedená s dítětem) která mi ale naprosto učarovala a poslední dny skoro nemyslím na nic jiného. Trápí mě svědomí vůči mé ženě, ale zároveň vím, že bych nedokázal žít s pocitem, že jsem ji podvedl a vše zničil. V kontaktu s výše řečenou dotyčnou moc nejsem, řešíme teď jeden společný fotografický a grafický, projekt, ten ale snad dokončíme do konce měsíce a bude klid. Jen ty myšlenky tam stále jsou. Přesně jak píše Dark, když jsem s ní, nabijí mě to nepopsatelným pocitem pozitivní energie a cítím se naprosto jiný, ale vzápětí si uvědomím, na co to vlastně sakra myslím.

Mě jedna kamarádka řekla, že podvedla manžela a to svědomí ji hodně žralo, že za to ji to nestálo.  

Já jsem se kdysi nechávala fotir, jeden fotograf mě přemlouval k tomu, ať se s ním vyspím. Řekla jsem mu, že mám pritele on mi odpověděl - však on se to nemusí dozvědět.   Podstatné je ale to, že bych to věděla já a to je dostačující…

Jsi zdravy chlap, normalne si uzij, nikomu nic nerikej, o nic neprijdes, to jen stare panny zde moralizuji.