Téma: Žárlím na manželovy přátele a trápím se - špatně spím, jsem dušná, mám vysoký krevní tlak

Ach jo… co s tím? Tady je každá rada drahá. Je potřeba uvěřit mu, nebo se z toho zblázníte. Měl jsem podobnej problém, navíc podpořenej tím, že přítelkyně se chovala opravdu všelijak (i jsem o tom tady před pár dny založil jedno téma). Samozřejmě jsem přemýšlel o tom, jestli nejsem nadměrně žárlivej, ale ať tak či tak - pomohlo mi až to, kdy jsem jí opravdu uvěřil.  

Do tý doby jsem zkoušel cokoli. Přesvědčovat sám sebe, zhluboka dýchat, když jsem měl chuť jí něco říct, prostě všechno možný - a taky jsem měl pocit, že prasknu. Zpětně si člověk uvědomuje, že ve spoustě věcí žárlil nesmyslně, ve spoustě věcí to naopak nebyla žárlivost, ale celkem oprávněný pocit toho, že partnerka dělá věci, které by dělat neměla, ale pokud s ní (a v tomhle případě s ním) není řeč a nenechá toho, pak nezbývá než - buď jít od toho, nebo to přijmout. A přijmout se to dá buď tak, že to budete pořád s vypětím všech sil kousat (a to doživotně nejde), nebo se prostě jednou něco stane a vy se vzbudíte s čistou hlavou a pocitem, že VÍTE, že vás ten druhej nepodvede. Zkuste si to říkat. Místo toho - co tam sakra asi dělá - myslet na to, že vás miluje, že vás má rád, že by vám neublížil. A třeba to přijde. Držím palce, strašně moc. Protože žárlivost je věc, se kterou se moc bojovat nedá. A ničí. Oba dva.