Téma: Mám práci, ženu, dítě, milenku a pořád mi něco chybí

na co je nekomu milenka ktera kdyz mame byt spolu odejde do prace? ty ji spis delas takoveho hlidace bytu 

tvoje zena mozna tusi ze mas milenku a tak nepotrebuje tusit kdy mas narozeniny 

kdyz si byl dite tak si tohle vsechno ovlivnit nemohl ale ted pokud ti je tech 27 tak se chovej jako chlap 

Je to smutný příběh a věřím, že zážitky z dětství si táhneš jako balvan na  zádech. Asi jsi nedostal to, co jako dítěti ti patřilo, a zřejmě to tedy ani neumíš dát, ale tvé děti to potřebují. Nedopusť, aby si prožily stejné dětství. Zkus více dávat, možná více dostaneš. Někdy není ta chyba v těch druhých, je třeba podívat se do sebe.  

Já věřím tomu, že lidi, které potkáváme, nám nastavují zrcadlo, ukazují nám ve svém chování naše nitro. Jsi přehlížen, protože sám přehlížíš?  

Zkus popřemýšlet o tom, jestli jsi dobrý otec a manžel, jestli se pouze neutápíš v sebelítosti, jak tě nikdo nemá rád a sám tu lásku nedáváš.  

Je to takovy vecny kolotoc. Kdyz clovek nedostane lasku v detstvi, nedokaze ji v dospelosti davat dal. Proto se v tom porad motas. Kazdy dostavame v zivote to, co vyzarujeme. Zkus si to na malickostech v praxi: usmej se na prodavacku v obchode, na pani na urade… odpovi ti usmevem.
Kdyz budes davat lasku sve zene a diteti, oplati ti to (pokud uz neni pozde, kdyz mas milenku) laskou.

Pokud nezacnes sam u sebe, budes cely zivot hledat. a stejne nenajdes.

Zaza, každý Vám napsal dobrou a pěknou odpověď. Víte, stále hledáte, to, co jste moc nepoznal a nedostal a to je nedostatek lásky. Bez lásky se žije těžko a člověk strádá pak ve více věcech. Vidím to také na sobě. Ale člověk se musí vzchopit i přes bolest, kterou cítí, i přes beznaděj a začít to dobré, co je v nás tak rozvíjet, a nechat růst, jako květ. Vždyť ty nejkrásnější věci jsou zadarmo, jako úsměv, dobré slovo, pohlazení a přitom, se chováme, jako, když nás to stojí milion.  Snažte se tyto věci uvědomovat a denně na nich pracovat a výsledek přijde, uvidíte změnu. Jsou chvíle, kdy to člověk vzdává a nechce vidět celý svět, ale je to náš vnitřní pocit. Od toho jsme tady na světě, my lidé, abychom si v takových chvílích pomohli milým slovem a pomohli tomu druhému vidět svět z té pěkné stránky, jen musíme v našem srdci otevřít tu druhou půlku vrat, i když to jde někdy z těžka. Vykašlete se, jak se k Vám chovají druzí, ale zaměřte se na to, abyste se choval k druhým Vy vždy pěkně. Pavla

Milý Zaza, neviem co presne prezivas, ale zazila so mv zivote cosi podobne. Podla mna su veci v zivote ktore nezvladneme samy a niekedy su veci tak komplikovane ze je potrebna pomoc druheho cloveka, aby sme sa zorientovali samy v sebe. Z vlastnej skusenosti viem, ze ak clovek neodpusti sebe a druhym, nepohne sa vpred. Nas zivot je plny nespravodlivych veci. Ublizuju nam a aj my obcas ublizime druhym. Mozme sa hnevat na cely svet, lutovat, skakat, kricat, palkat. Ale nepomoze to. jedina cesta je zmierit sa sam so sebou, s druhymi a s Bohom. Odpustit si a prijat odpustenie. Nepochopime nikdy preco su niektore veci tak ako su, preco je tolko bolesti na svete a nepravia. Mozme to len prijat a verit Bohu ze to raz obrati na dobre.  Prajem Ti, aby si nikdy nedovolil bolesti obrat ta o radost a aby si nasiel zmysel svojho zivota v laske. Aby si spoznal, aku velku cenu mas v Bozich ociach a ze ta stvoril, lebo Ta ma rad . Si vzacny a mozes zazit  aj urobit v zivote vela peknych veci.  Samemu Ti to asi nepojde lahko, ale je vela dobrych psychologov, ktory studuju prave na to, aby nam pomohli.  dobry psycholog ta vypocuje a poradi Ti ak osa pohnut vpred, vysporiadat sa s bolestou z minulosti. (V Olomouci jevelm idobra psychologicka napr. Ludmila Liberdova).  Nech sa Ti dari mily Zaza, uvidis, zvladnes to

Jen se polituj. Gratuluji! Právě děláš život svému dítěti stejně mizerným, jako jsi ho měl Ty. Opravdu jsi se vyznamenal. Jsi pašák.

   Zvedni zadek od milenky z bytu, řekni ji, že to bylo fajn, ale už se scházet nebudete protože máš ženu a dítě, kterým chceš udělat život krásný protože oni Ti to jediný můžou vrátit. Jeis relativně mladý, tak se Tvůj ůlet dá možná pochopit, i když ne omluvit. Ale manželka na Tvé narozeniny "zapomněla" možná právě proto, že se jí to od Tebe nevrací. Proč hledáš jinde, když máš všechno doma. Proč se tady lituješ, když máš dítě (předpokládám, že zdravé, jinak by sis asi stěžoval na něco jiněho - a v tom případě právem) a jeho matku, kterou jsi miloval natolik, že ses rozhodl s ní to dítě mít.

    Seber se chlape. Jste v tom přinejmenším oba. Každý rodič se na svém dítěti podepíše a každá z nás si v životě něčím prošel a musíme se tomu naučit čelit. Sebelítostí nic nespravíš a navíc ublížíš těm dvěma lidem, pro které jsi všechno a kteří Tě milují (ano myslím Tvé dítě a Tvou manželku). Jak vidíš, i Tvá milenka má sebelitování dost.

   Takže: vrať se domů, řekni manželce, že jsi trubec a žes jí podváděl, že sis tím ventiloval nějakou svou minulost, že toho lituješ a mrzí Tě, jak jste Váš vztah zpackali. Pak si spolu o tom promlvute na zítra odpoledne vyraýte s prckem někam ven a buďte rodina. Tvé dětství Ti nikdo nevrátí a nezlepší, ale Ty můžeš udělat krásné dětství svému dítěti. A to sebevraždou rozhodně nezařídíš. Chápu Tě, je smutné, čím sis prošel, ale nebuď sobec. Už to není jen o Tobě. Tak neseď u pc a vyřeš s manželkou, co a proč se púodělalo, a jak to napravit. Rádi Tě tady uvidíme, ale od počítače u Vás doma a se zprávou, že už pomalu nacházíš něco, co v životě stojí za to. Snad nechceš, aby z Tvého dítěte vyrostl taky tak nešťastný člověk.

…a on se zaza zatím k tomu ani nějak nevyjadřuje… Nevím, jestli to tu už vůbec četl, ale snad nám napíše.

Já se radši taky nevyjadřuju, když vidím ty hrubky :-/ Jejdamane. Snad mě omlouvá, že jsem to psala z mobilu a mohl to být překlep. Brrrr.

   Uvidíme, snad si to uvědomí. Nechtěla jsem být zlá, ale člověk občas potřebuje dostat facku, aby si uvědomil co má a kde má být.

Zajdi za psychologem.

K tomu Tvému: "Lidičky, co to tady melete? Jaká sekce? Jaká kategorie? ":

Jak funguje tento web. Tam je uvedeno co je to sekce a kategorie. Bez nich by byl ve webu totální chaos - a to by tu nikod nechtěl.

Presne tak, ja jsem si v detstvi taky necim prozila a dlouho jsem se litovala a myslela na to. Je ale potreba jit proste dal. Ke me se nechovali segry hezky. Dlouho jsem pak jako teta jejich deti k nim nechtela mit nejaky vztah. A pak jsem jednoho dne zjistila, jak je hezke se na ne usmat, koupit jim neco hezkeho a hrat si s nimi.  

Na oplatku jsem dostala taky usmev a objeti. A byl to ten nejhezci pocit.