Myslím, že "správnému" vztahovému chování člověka žádná příručka nenaučí. Ten nejdůležitější zákald pro budování jakéhokoliv vztahu by si mělo dítě přinést z vlastní rodiny. Právě na vzájemném chování rodičů by se mělo každé dítě učit, jak podávat a přijímat kritiku, jak řešit konflikty, jak dávat najevo city a hlavně, že by měl človkě s durhým člověkem jednat vždy s úctou a respektem. Jenže spousta rodičů v dnešní době místo toho, aby dětem něco z toho předala, posadí dítě k televizi nebo počítači v domnění, že to tato média udělají za ně. Také rodiče, kteří na sebe před dítětem křičí a vulgárně se napadají, nebo mluví vulgárně přímo na děti, nemohou čekat, že z jejich dítěte bude člověk, který bude schopný vybudovat a udržet si vztah. Samozřejmě, že naši schopnost budovat vztahy potom formují i kamarádi, partneři, kolegové z práce apod. , ale rodina je nejdůležitější.  

Jenže minulost už nikdo z nás nezmění - takže každý z těch, kteří mají ve vztahu nějaký problém, by si měl v první řadě uvědomit, že ke vzniku problému přispěli vždy oba dva a pokusit se změnit to, co změnit lze - začít se změnou u sebe - a neřešit to, co změnit nelze.

poslouchat své nitro.. modely rodiny jsou samozřejmě otištěny do našeho podvědoí a to buď tak, že je kopírujeme a nebo s takovou emocí, že ne NECHCEME opakovat a děláme si své, jiné, opačné chyby bohužel doba (už dlouho předlouho) je taková, že rachot zvenku přehlušuje plaché hlásky uvnitř a my velmi často vzpomeneme na to co nám šeptaly až s velkým odstupem.. (že já tenkrát, když. jsem neudělal. , to už bych dnes. ) všichni to známe.. čím častěji se nám to stane, tím větší šance je, že nás to nakopne konečně se poslouchat. církev selhává proto, že je mocenským nástrojem, který má k lásce k bližnímu sakra daleko.. rodina selhává, protože selhává vlivem společnosti její role jako i role mužů a žen, škola selhává, protože to není příprava na život a tříbení hodnot, ale cvičiště.. většina lidí se dostvává do vztahových problémů proto, že jde do vztahů z nějakého zástupného důvodu (ať už si to uvědomuje nebo ne) bývá to únik z rodiny, touha po svobodě, dospělosti, potřeba být s někým, potřeba se o někoho starat, potřeba, aby se o mě někdo staral, potřeba být zajištěn, zejména ekonomicky, snaha vyrovnat se okolí a tlaku společnosti, strach ze samoty, touha po zázemí, které dosud chybělo. málokdy láska, spíše touha mít a vlastnit - a neznalost sebe sama.. jedním ze smyslu rodiny je zachování druhu, v naší společnosti je k tomu  nezbytné zázemí jak ekonomické, tak faktické, mít kde a za co být a to by rodina měla umět zajistit a to nejméně po dobu, než se mláďata osamostatní. Smyslem rodičovství je připravit mláďata na život, ne je nažehlit a ukazovat po babičkách a tetičkách, ne je nutit dělat cvičené opičky, ne skrze ně řešit a cedit své ego a realizovat své nenaplněné sny.. taky ne umetat cestičky, ne je jen zabavit, aby nezlobily a nezdržovaly.. pokud by si tohle rodiče uvědomili, mnozí by ani žádné děti neměli.. člověku chybí přirozený nepřítel, který by jednak ukázal, že život má smysl a cenu a také pomohl selektovat. degenerujeme ať se nám to líbí nebo ne.. nabývá kvantita na úkor kvality - všeobecně a ve všech směrech. planeta je přelidněna a chováme se jako magoři, co si řežou vlastní větev pod zadkem.. a to nejen přímo fyzicky, ale zejména devastací hodnot zajiš´tujících kvalitu, základem je kvalita morální.

Zdravím všechny!

I já jsem často přemýšlel o tom, proč mi rodiče ani trochu neporadili něco o vztahu, než jsem si to musel sám prožít a zjistit.

Ale hned jsem se zeptal: A poslechl bych je? Nevím. Jako mladý a nezkušený jsem mohl mít jiné názory a hlavně jsem si tenkrát mohl myslet, že to přece všechno vím a nepotřebuju radit.

Dnes si myslím, že by každý měl od svých rodičů slyšet základní poučky, které mohou zásadně ovlivnit jeho spokojenost ve vztahu.

Napřiklad kritéria výběru partnera. Hledat takový protějšek, se kterým je více společného, než jen snaha o samostatnost a svobodu od rodičů. společné zájmy, priority a celkově vyhovující partner, se kterým jde všechno spíš samo přirozeně a nemusí se ani jeden z partnerů omezovat a přizpůsobovat nebo vymlouvat.

Po nalezení vhodného protějšku jde všechno dlouhá léta samo a dobře. A když přijdou problémy, je aspoň člověk vyzrálejší a dospělejší, aby je lépe zvládl řešit.

A i když jsem já tuhle radu nedostal, svým dětem ji dám.

    Někdy mám pocit, že o pomoc snad ani nestojí. řeší malichernosti a své já víc, než jak udělat druhého šťastným. Nevěra pro ně není zrada, mají na své štěstí přece nárok a právo. Ustoupit, tolerovat a vážit si druhého se dnens nenosí.

    Osobně se mi dostalo ponaučení jak ze strany rodičů, tak ze strany církve (povinné schůzky snoubenců před svatbou). Hodně mi dala i četba a ve finále mi to do sebe všechno zapadlo, jak ano a co tedy už ne. Podotýkám, že o červenou knihovnu nešlo..

Napíši zkráceně, co jsem již zde někdy dříve psal.

Byly dva bratři. Jejich otec byl alkoholik. Z jednoho syna vyrostl také alkoholik a z druhého úspěšný člověk. Když se zeptali prvního, proč se stal alkoholikem, odpověděl: „A co jste ode mě očekávali, když víte, jaký byl můj otec. “ Druhý odpověděl: „Co se divíte, přece víte, jaký byl můj otec. “ Jeden syn to, že jeho otec byl alkoholikem a žil životem bez cílů, to bral jako výmluvu a ten druhý jako výzvu.

Také jsem zde na MS zadával téma, zdali zavést na školy předmět, kde by se vyučovala etiketa. Říkám ano. Jak na základní tak i na střední školy. Ano vím. Rodina by měla být základem k výchově dětí, ale k tomu může dopomáhat také škola a společnost. Je mnoha případů, když spořádaná rodina má problém s dětmi a pak vyrostou z nich problémoví jedinci, a pak jsou nespořádané rodiny, z kterých vzejdou vzdělaní, moudří a úspěšní lidé.

Dříve se vyučovalo na školách náboženství, sám si to pamatuji a měl jsem ten předmět rád, protože zde nám vyprávěl pán farář, různé příběhy z Bible a byl hodný a vlídný.

Názor jednoho moudrého člověka:

Pro lidi, kteří jsou v těžké situaci, která se vůbec nelepší, je velmi těžké být pozitivní a věřit, že se věci zlepší.

Nemusíte věřit, že se stane zázrak, jen uznejte, že se MŮŽE stát, že se všechno MŮŽE vyřešit a že to MŮŽE dopadnout dobře.

To, že nevíte jak, nic nepopírá, protože častokrát nevíme, jak se něco může stát, a přesto víme, že je to možné. Vaše "MŮŽE" má v sobě moc otevřít dosud zavřené dveře..

ano, pouhý fakt, že připustíte, že je možné pohnout se z místa už je prvním krokem tím směrem.