Téma: Krizová životní situace a právo člověka na lásku

Já si myslím, že fér je partnera seznámit se všemi takovými skutečnostmi, ale jinak mám dojem, že když se lidé vzájemně milují, chtějí s druhým sdílet vedle radostí i starosti.

Alespoň tak to cítím já.

Myslím že i nezaměstnaní, zadlužení, nevyléčitelně nemocní a další mají potřebu milovat a být milováni. Jak už psala veverka, dost záleží na férovosti daného jedince - někdo radši tyhle dost podstatné informace zatají ve strachu, že by ho pak dotyčný protějšek nechtěl, a někdo vyloží karty na stůl a bude čekat jak se ten druhý zachová. Samozřejmě, dost záleží na závažnosti daného problému. Nezaměstnaný nebo zadlužený člověk může bez problémů navázat vztah, a vyřešit své problémy "za pochodu". Pokud jde ale třeba o HIV pozitivního člověka, jde už spíše vysloveně o sobeckost, pokud se snaží navázat vztah (ačkoliv to možná zní hnusně, je to tak - milovaného člověka radši uvidím daleko ode mě, ale neohrozím ho). A nemyslím že je v tomhle případě velký rozdíl mezi pohledem žen a mužů...

Myslím, že ak má muž záujem o skutočný vzťah so ženou, a vidí, že má u nej šancu, určite to dá nejako najavo - začne sa viac o ňu zaujímať a vždy je ochotný jej pomôcť, poradiť (sám od seba, ochotne a s úsmevom)   Ak má problémy toho druhu, aké si opísala, tak určite ich nevyloží na prvom rande, ale ak to myslí vážne, určite ti o nich opatrnou formou povie a bude čakať na tvoju reakciu (záleží od typu muža). A ako to už bolo napísané, určite treba rozlišovať medzi problémami, ktoré sa dajú (hoci aj spoločne) vyriešiť (dlhy, nezamestnanosť, ... ) a takými, s ktorými nepohnete (nevyliečiteľné chorý, odsúdený na dlhý čas vo väzení a pod. )

Ja, ak by som mal podobné problémy, kvôli ktorým by som nemohol plánovať ani tú svoju budúcnosť, nieto ešte spoločnú, tak by som radšej ostal pri priateľstve (načo zbytočne ubližovať niekomu, na kom mi záleží). Radšej pekné priateľstvo ako zlý vzťah. Aj keď určite by to bolo veľmi ťažké, lebo ja som typ, ktorý keď sa zaľúbi, tak je absolútne slepý

Takže pokud byste byl v situaci, kdy byste nemohl plánovat svou budoucnost, do vztahu byste nešel. Ráda bych se Vás zeptala ještě na jednu věc. Jaký postoj byste v tom případě radil mě?

Mám ho ráda, chtěla bych mu pomoci, ale nevím, jestli  pro něj není lepší být jen kamarádka.

Momentálně ( poslední 2 měsíce) se mi totiž hranice mezi přítelkyní a kamarádkou trochu rozostřily ( objetí ano, svěřuje se, ale jen s něčím, pusa na rozloučenou na tvář, ale nic víc), právě kvůli mým citům a jeho rozporuplným reakcím. Mám být kamarádkou, dokud si nesrovná život, protože tato role je opravdu těžká i pro mne, když cítím víc. Dokud jsme byli oba v hranicích přátelství bylo to snazší, tedy pro mne určitě.

Děkuji

Dúfam, že nevadí, že tykám, tak automaticky vyšlo

Ja by som povedal, že veľmi závisí od druhu chlapa a tiež od toho aký problém má. Ak je to "len" o tom, že nemá prácu, alebo je zadĺžený, tak to sa ešte dá spraviť. Ale veľmi to závisí od toho, či je ľahtikár a na problémy kašle, resp. nesnaží sa ich riešiť, alebo je zodpovedný a má proste dočasne smolu, a hlavne - chce svoje problémy riešiť. S týmto ale my (ľudia, na tejto stránke) nedokážeme pomôcť, lebo ho nepoznáme.

V ideálnom prípade, ak je zodpovedný a chce svoje problémy riešiť, by mu teoreticky mohol vzťah aj pomôcť. Pretože niektorí muži sú schopní veľkých vecí, keď sú zaľúbení   Proste, mohol by sa začať snažiť, aby urobil dojem.

Ale ak je nezodpovedný a problémy nerieši, tak sa radšej drž o neho ďalej, lebo stiahne do problémov aj teba.

Záleží na tom, aký typ je on.   Určite by to chcelo otvorenú debatu o tomto, ak ste dobrí kamaráti, tak znesie aj takúto komunikáciu. Držím palce

Děkuji za  odpověď, tykání nevadí. Já jsem zvyklá spíše vykat, dokud mi druhá strana výslovně neřekne, že mohu tykat, takže doufám, že Vám nebude vadit opak .

Vím, že nakonec bude vše na nás dvou, jen jsem si potřebovala ujasnit některé věci. To, že byste zůstal v přátelství, pokud byste nemohl plánovat budoucnost, je povzbuzující. Kamarádka mi totiž říká, že muži (tedy většina) takto nepřemýšlí. Buď zájem najevo dají nebo nedají, zvláště pokud se známe více než rok.

Měla jsem trochu problém se slovem  "ľahtikár" ( ještě, že existuje google) a je pravda, že dost lidí z mého okolí ho právě tak vmímá. Vím, že má dobré srdce. Lehkovážný je a v dost věcech i nezodpovědný. Nějaké problémy díky němu mám, ale kvůli lidem, na kterých mi záleží se s nimi klidně budu potýkat. Když nad ním zlomím hůl teď, budu chránit jen sama sebe. Navíc  se bojím, že už vzdá úplně vše a nechá se zavřít.   Jinak o budoucnosti (své, naší) nechce mluvit, dokud nebude vědět, jak dopadne soud.

Jinak děkuji i za ostatní reakce.

Jak zájem mají nebo nemají muži (dají nedají najevo)? Přece když se mi někdo líbí, tak jdu po ní čili mám zájem. Nebo chlap snad prvně hledá přátelství? Takového neznám (pokud je sám a seznamuje se se ženami).

Ale je to složitější. Přes všechnu lásku, která mezi váma zjevně je (i když ji říkáte přátelství) bych byl opatrný, abys do něčeho nespadla. Nechci Tě z ničeho zrazovat, ale ať je to chlap nebo ženská, tak tito lidé umí bezvadně manipulovat s lidmi. Vůbec neříkám, že je to tento případ! ani nechci nikoho urazit, ale podobných případů je dost...

Každopádně, když bych já byl v jeho kůži, tak pomoc by mi bodla, ale nechtěl bych zatahovat super holku, která by o tom veděla, do těchto záležitostí a naplno bych to rozjel až po vyřešení - tedy bavím se hlavně o dluzích a hrozícímu vězení. Čili bych řekl, že mám zájem a chci, ale nerad bych, aby se jí něco stalo (exekutoři a státní aparát jsou mršky a tím jak to vše dlouho může trvat, tak po roce by partnera mohli brát už jako "rodinu", pokud by bydlel u partnerky).

Pokud bych byl nemocný, tak bych to vybalil hned u prvního rande a totéž bych očekával u holky, která by byla v této situaci.

Dobrý večer,

vím, že ty otázky asi nedávájí moc smysl. Pokusím se to přiblížit.

Jak píšete: " každopádně, když bych já byl v jeho kůži, tak pomoc by mi bodla" a trochu výše, abych byla opatrná a " Nechci Tě z ničeho zrazovat, ale ať je to chlap nebo ženská, tak tito lidé umí bezvadně manipulovat s lidmi". Často slýcháte příběhy o tom, co jsou někteří lidé ochotni udělat pro peníze, zisk, zábavu.

Vemte si, že najdete někoho, kdo je Vám ochotný pomoci ( půjčka, jídlo, popovídání si)  i přesto, že za většinu problémů si můžete sami, dokonce riskuje i  že si problémy udělá, pokud nedodržíte slovo. A nezlomí nad vámi hůl, protože věří, že za to stojíte.   Pro mě je prostě logické, že se ke mě bude chovat hezky a pomáhat mi, když bude moci ( vyslechne mě, povzbudí, ... ). Vždyť přátelství je přeci o tom, že je Vám spolu hezky a pokud můžete pomáháte si, znáte se a víte, v čem se na druhého můžete spolehnout a v čem ne.

Já si nechci splést vděk přítele s náznaky, že by chtěl být víc než přítel, protože jsem ho začala vnímat jinak. Když mě viděla jeho maminka, její reakce byla, že jsem podobná její dceři.   A někdy mám pocit, že mě bere jako sestru.  

Říkáte, že kdybyste zájem měl, řekl byste to a plánoval budoucnost. Jenže jak, jsem se bavila s panem Mathew, o své budoucnosti nechce mluvit, natož, aby řekl, jak mě v ní vidí.   Já prostě nechci čekat do soudu, chtěla bych to umět vyčíst už teď.   Protože by to znamenalo, že o budoucnosti sice nemluví, ale přemýšlí o ní. Pokud o budoucnosti nepřemýšlí, pokud v ní se mnou nepočítá ani jako s kamarádkou, jak chce vyřešit problémy? A největší strach mám z toho, že mě využívá a já to nepoznám, protože jsem se zamilovala a nevidím věci objektivně.

děvče, s tím spasitelským syndromem opatrně, pokud sázíte u lidí na "vděčnost" jako že já mu pomůžu, já se ho zastanu, já ho podržíma on se za to bude ke mě hezky chovat, možná se budete v životě divit. Neříkám nepomáhat, pokud to tak cítíte, ale říkám neočekávat, pokud nemilujete ten pocit, že se řítíte do propasti s vědomím, že ten, kdo vás strčil přes okraj je ten váš konzument pomoci Každý vztah má být v rovnováze, ne denně a ne nonstop, ale v určitém časovém úseku, v určitých souvislostech...   Zamilovat se do nezodpovědného člověka a doufat, že "kvůli mě se změní" je téma, které by knižně zpracována zabralo kilometry polic v knihovnách... Pravidlo zní, že takhle to nefunguje. Růžové brýle dolů a kouknout se realitě do očí... Jak vidéte vaší případnou společnou budoucnost? Jak vidíte sebe? v jaké roli, s jakým pocitem? co očekáváte? a jak vidíte jeho? v jaké roli? a shoduje se to s tím, co očekává on? pokud ne, přijde kolaps... a bude bolet... a nespíš vás...   A pozor i kamarádství je vztah... takový bezsexový nebo snad raději přátelství... mnohdy vysoce překračující angažovanost ve vztahu partnerském....   Žádný jiný muž vám na vaše otázky neodpoví, jen ten jeden, kterého se týkají.... a odpovědi se v průběhu času mohou změnit... netuším, kolik času zbývá do rozhodné chvíle, ale uspěchat to asi nepůjde

  Záleží jak to máš nastaveno. Určitě by měl chlap něco nabídnout- upřímné srdce, pracovité ruce, vřelou náruč..... Pokud jej nahání exekutor, u soudu je každý měsíc asi to o něčem vypovídá.....

Úplně přesně tu otázku nechápu. Hlavně to spojení lásky či zájmu o druhého s tou materiální stránkou. Tzn. když mám o někoho zájem, počkám půl roku než budu mít práci. No a co když mi tu mou vysněnou osůbku někdo "klofne"? Podobně s těmi dluhy. Budu dlužit 20 tisíc a počkám rok než nebudu zadlužený?  

Co se týče té závažné nemoci nebo soudního řízení, tak je asi důležité "to na sebe prásknout", tzn. ta vysěná osůbka by to měla vědět od počátku a pokud by jí to hodně vadilo, tak je na jejím rozhodnutí, jestli bude opětovat zájem nebo ne.

Možná bych na sebe nenapráskla vše hned na prvním rande, ale až třeba na třetím, aby mě vysněná osůbka stihla aspoň trošku poznat a mohla si udělat ucelenější obrázek. Pokud bych jí hrůzvy vyklopil hned na prvním rande, asi by se už neozvala nebo vše zarazila.

Dobrý večer,

myslela jsem to tak, že máte opravdu životní krizi ( dluhy, nemáte trvalé bydliště, trvalou práci, čeká Vás soud), ne jedno z toho, ale vše dohromady a nevíte, jestli se z toho vyhrabete. Muži jsou většinou velmi hrdí, ještě dnes funguje obraz muž-živitel... a vy byste byl takto vychován.

Pokud byste byl v této pozici a záleželo by Vám na někom, vtáhl byste ho do vztahu a tak i do svých problémů? A pokud ne a udržoval byste přátelství, protože se druhé osoby vzdát nechcete? Na lásku má přeci právo i člověk bez práce, bydlení, ..... A druhá strana o problémech ví ( ne všech). Nejde o to je říci nebo ne. Takové závažné věci by se měli ve vztazích, kdy Vám na druhém záleží ( láska, přátelství, rodina, .. ) říkat.   Jenže skrývat city je v těchto situacích i jedna z možností, jak druhého chránit.   Ptala jsem se, jak se dá poznat, že prostě city  skrýváte, protože druhého chráníte, ale chcete víc, od toho, když víc nechcete. Jste jen přátelé.