Téma: Můj první vážný vztah - přítel to asi nebere tak vážně

Ahoj, potřebovala bych někoho kdo by mi napsal jeho názor, pokud možno i poradil. V životě jsem se doopravdy zamilovala, bohužel mi to nevyšlo a já kvůli toho ztratila několik let. Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Na nové škole jsem potkala jednoho fajn kluka. Nějak jsme se sblížili. Už od začátko šel vidět z obou stran velký zájem. Když jsem s nim šla poprvé ven a my si mohli konečně pořádně popovídat bylo mi hned jasné, že takového kluka jsem přesně hledala. První polibek, sex vše proběhlo tak nějak trošku rychleji, a pak mi řekl že by semnou chtěl být, jakože vztah. Oficiálně spolu budeme kolem dvou měsíců. Pro mě to je první vážnější vztah pro něj dá se říct taky, s holkou moc dlouho nebyl max. měsíc. Nechci psát slohovku omlouvám se. Už od začátku byl hrozně nespolehlivý. Čekala jsem že budu zářit smát se, že budu šťastná ale pořád jenom brečím. Když jsem s ním je mi fakt moc hezky. Dokonce jsme si řekli "miluju tě" jenomže on se ke mě chová jako bych byla samozdřejmost. Pořád všechno musím zařizovat já, na začátku jsem za ním pořád jezdila, byla pořád ta co mu psala, ale už mě to prostě nebaví. Příjde mi jak kdyby si mě nevážil. Chová se ke mě hezky to jo, ale třeba i na vánoce mi nic nekoupil. Celý den se mi neozve a pak kolem půl noci mi píše že šel s kámošema do hospody atd atd. Na něco se domluvíme a pokaždé se to nějak pohrotí. Slibuje ale neplní. A mě to tak hrozně mrzí protože vím že je hrozně hodný kluk, ve všem si vyhovujeme máme toho hrozně moc společného,   ale nevidím z jeho strany žádné snažení prostě nic. Už jsem mu to jednou řekla a on mi řekl že se napraví, vydrželo mu to ani ne 4 dny. Hrozně mě mrzí jak vidim kolem sebe kamarádky jak říkaji že ten jejich kluk je užasný kde všude byli a já nic. Nejhroší je to, že se na něj pomalu upínám a chybí mi čím dál tím víc. Včera jsme měli být spolu, čekala jsem schválně jestli se sám ozve napsal mi až večer takže bylo jasné že už spolu nebudeme. Nechci mu pořád říkat že to takhle nejde nechci znít jak nějaká hysterka. Myslíte si, že je ještě brzo na takové věci a on si to uvědomí? Jo a ještě jedna věc co mě na něm štve, píše si s plno holkama a jednou když jsem mu řekla ať mi ukáže co si píšou tak mi s klidem řekl " ne ty by jsi byla na mě naštvaná". Děkuju všem i jen za přečtení, potřebovala jsem se vypsat, nikomu to řikat nechci, už tak mi stačilo když mi mamka řekla ať se na něj vykašlu. Ale já to zahodit nechci právě naopak.