Téma: Návštěvy u rodičů partnera, partnerky

Podle mě to dost záleží na rodičích.

   Za rodiči bývalého jezdím doteď a vycházíme spolu báječně a vždycky si máme co říct. Po rozchodu mi jeho maminka nabídla i tykání, takže jsme teď jako kamarádky a někdy i matka s dcerou (s mojí mámou bohužel moc dobře nevycházíme a nekomunikujeme…).

   Máma současného přítele je dost podobná té mojí, takže si moc neumím představit, že bych tam jen tak jela na pokec. Vycházíme spolu, popovídáme si, i s tátou prohodíme pár slov, ale že bych tam každý týden jela na kafčo… Taky z nich mám takový respekt a přítel je taková moje "opora", když tam jsme 

   Asi všeho moc škodí - z nějakého důvodu vznikají všechny ty vtipy o tchýních

Řekl bych, že společné návštěvy by měly stačit.

ja k manzelcinym rodicum taky jezdim jenom s manzelkou pripadne tam neco vyzvednout  ( to vemu ve dverich a jdu )  ale jinak tam taky nemam duvod chodit

nevidim na tom nic spatneho, nic proti nim nemam ale proc tam sedet

 telefonovani manzelky a jeji matky to je taky neco co nechapu, bydli 2,5km od nas a oni mesicne protelefonujou i 4 hodiny, pokud by resili nejake veci tak to pochopim ale bavi se o naprostych blbostech jako kdo co varil, kdo tam byl a tak, posledni dbou to uz nastesti trosku omezila kdyz sem rekl ze to moc normalni neni

Také jsem sama za celé ty roky nebyla bez manžela u jeho rodičů, jezdíme tam skoro pravidelně každou druhou neděli, tak si myslím, že je to tak akorát.

Tak u nás je to obráceně, nebo spíš bylo. Manžel nemá a nikdy neměl problém se u našich (a později jen u mojí maminky) zastavit, když jel kolem, nebo u mých sester a to trvá.

  On sám měl jen maminku a sama bych k ní nikdy nejela. Jediná z jeho rodiny, za kým klidně jedu i sama je žena jeho bráchy. Je hrozně hodná a mám si s ní o čem povídat. Horší je to s jeho sestrama. Panuje tam jakási rivalita, nebo jak to nazvat a pokaždé se přetřásají navzájem a to pro mě není. (Jeho maminka dělala to samé).

většinou jsem vycházela o dost líp s tatínky svých partnerů než s maminkami, tátu svého bývalého bych klidně navšítivila i sama, je moc fajn, ale mám to k nim skoro 500 km, takže bohužel, jeho maminka (jsou rozvedeni) je člověk, kterému se velmi ráda vyhnu a nemám potřebu to ani zdůvodňovat.   Ale třeba moje první tchýně byla úplně jednoduchoučká paní, ale hodná, neměla jsem problém se tam zastavit třeba na kafe, jen tak, aby měla radost (a ne moc často)  Ale chápu, že pokud si ti lidé vyloženě nepadnou do noty, pokud je nespokuje nic jiného než vztak k jejich synovi (dceři) tak mi to také nedává smysl…

   My jsme hodně kontaktní, takže s našima víc a klidně i každý zvlášť, ale k tchánům jen spolu (v jednotě je síla) Co neděláme a osvědčilo se, tak sdělování čehokoliv, zvláště otázky peněz, výchovy a pod. s rodiči neřešíme. Hned po sňatku jsme si řekli, že na sebe nebudem žalovat (švagrová mamince hlásí od oholených nohou až po večeři co bude za týden a mého manžela to iritovalo). Máme svatý klid.