Téma: Životní překvapení - biologický otec je otčím, manžel mé matky ne

Co se týče pohledu na biologické a nevlastní rodiče, tak to, že se někdo stal "dárcem spermatu" z něj v mých očích ještě rozhodně nedělá tátu. Táta je ten, kdo dítě vychovává, vidí jeho první krůčky, slyší první slova, fouká mu bolístky, sdílí s dítětem radosti i starosti - to je opravdový táta.

Ale jinak myslím, že člověk má právo vědět, kdo je jeho biologický rodič - pokud je dítě adoptované nebo žije v pěstounské rodině - mělo by se tu informaci dozvědět, pokud možno právě od "nevlastních" rodičů.

Přesto.... musí to být divný pocit.... nevědět vlastně nic o tom, kdo to byl... ano, táta je ten kdo vychoval, ale přesto tam někde uvnitř něco chybí....

Já jsem svého otce navštívila po 25 letech v roce 2005, od tohoto roku jsem ho opět neviděla. Jako dítě jsem na něm doslova visela. Bohužel žena, která mého otce od nás odvedla, nás opětovně rozdělila. Když jsem ho tenkrát viděla, cítila jsem lhostejnost, jako člověk mi nic, bohužel, neříkal-byl mi cizí. Zázrak, který vidíme ve filmech se nekonal. Takže tátou-dle mého názoru-je ten co se dítěti věnuje, hlásí se k němu, buduje vztah i když třeba jen na zapřenou. Povědět něco takového po mnoha letech je velmi zvláštní, asi bych přemýšlela o důvodu a tátu bych uznala, toho kdo se mi věnoval, ale je to jen můj názor, vyřešit si toto dilema musí každý sám.

   S rodiči zkušenost nemám, ti jsou asi v poho (soudě podle vizáže a řečí otce, který často říkal, že měl jít raději dělat to dřevo..... ) Ale krátce po mé svatbě, se mi doneslo, že babi má pěkného kostlivce ve skříni. Taky mi to nikdo neřekl a když jsem konfrontovala moji mámu se skutečností, řekla mi, že o tom ví moc málo..... ale pamatuji si reakci mého chlapa: „Sodoma, Gomora, to za našich mladejch nebylo...... " Myslím, že všude je něco......

Myslím, že každé dítě má právo vědět, jak to je s rodiči doopravdy.

Říci mu o biologickém otci, ať má jasno. A čím dříve, tím lépe se s tím vyrovná. A toho tátu, kterého má doma přece miluje a bere za svého, to mu nikdo neodpáře.  

Já za sebe bych určitě chtěla vědět, po kom mám geny.