Téma: Bojím se s ním rozejít

Chodíte spolu, nebo žijete? A jakou souvislost má úvod se zadaným přítelem?

Chodíme spolu.. ani ne půl roku... a díky tomu zadanému jsem si uvědomila, že chci cítit tu zamilovanost a těšení se na někoho (protože to tak u toho zadaného mám, i když mi je to k ničemu - nechci, aby se kvůli mě rozešel)... Tady v tomhle vztahu jsem si říkala, že to není potřeba, že to nevadí... teď mám pocit, že to tak není... Děkuju za otázky i předem za radu : )

Sama píšeš, že se cítíš být srab a jsi na sebe naštvaná že to neukončíš. Vlastně ho udržuješ v omylu a to není fér.

Mony, čím dříve to ukončíš, tím méně trápení vám oběma to přinese.  

Nemůžeš být s někým z lítosti. Protože se bojíš to skončit.  

Jednou mi moje kamarádka řekla, že lidi vydrží víc než si myslím a že si zaslouží moji upřímnost. V té době jsem taky řešila rozchod. Ty jsi ještě mla´dpunká na to, aby jsi nebyla zamilovaná a rozhodovala hlavou, né srdcem.  

Já to tuším a děkuju... Ale co když se s ním rozejdu a zjistím, že jsem to udělat neměla, že mi chybí.. ? Myslím, že to všechno dělám špatně. Chodila jsem s klukem, který mě podvedl (a já do něj byla hrozně moc zamilovaná). A pak ze strachu, že by to mohlo dopadnout stejně jsem radši byla sama nebo chodila s klukama, kteří byli nejdřív kamarádi (takže ta jiskra z mý strany moc nebyla). Ale pocit mi říká, že se nesmím bát lásky... Ale bojím se i samoty a mám výčitky, jak ho trápím : (

Všechno v našem životě je dané a pokud máte být spolu, tak prostě budete, tomu se nedá vyhnout.  

Nesmíš se bát. Poslouchej vnitřní hlas, impulsy, které vnímáš zevnitř, ty vždycky radí dobře.  

Pokud tě kluk podvedl, byla to zkouška, jic jiného. To neznamená, že to budou dělat všichni kluci. Není to mustr mužského chování.  

Samota není na obtíž, je třeba ji využít ve svůj prospěch a uspořádat si to v hlavě i v okolí. Udělat si na sebe čas a popřemýšlet, co chci.

Láska přichází, když ji nejméně čekáš. Když ji nehledáš.  

Buď fér a ukonči to. A věř mi, že uděláš moc dobře a otevřeš cestu tomu druhému, který má přijít.  

Mony88,  

sorbonos je dnes tak pozitivní.  Ale má pravdu!  

Nestačí milovat z lítosti. Člověk potřebuje víc a to víc může mít. Bohužel není nikde garantováno, že najdeš něco lepšího, ale to, že se bojíš, není důvod se o to nepokoušet znovu a znovu.

To co teď řeknu bude znít sobecky, ale sobecké to není. Někdo to dokáže pochopit, jiný to odsoudí, ale to je zákonitost života - nemáme všichni stejné zkušenosti: život mě naučil, že člověk musí myslet trochu i na sebe a své štěstí. Smysl života, i přes všechny pokusy o jeho hledání, je velice jednoduchý -  smyslem života je život žít!  

Nestačí vždy jen myslet na druhé. Nemá smysl obětovat svůj život úplně ve prospěch někoho jiného a potlačit tím své štěstí. Prostě nemá!  

Časem by se to pro Tebe stalo trápením. Neudržitelným trápením a to by dřív nebo později stejně vyšlo na povrch. A to co by vylezlo by vztah zničilo.  

Teď máš šanci možná zničit romantický vztah, ale zachránit Vaše přátelství, pokud o to stojíš. On časem odpustí. Muži časem odpouští. Nefungujeme stejně jako ženy, které mají v povaze pálit mosty.  NE všechny, prosím, netahejte mě za slůvka!  

Tak si dej čas. Nemusíš se rozhodovat dnes. Prostě si dej čas.  

Tedy, Adame, ses překonal. To se mi vážně moc líbilo.

Jen ona asi nemá čas, bude prodlužovat agónii. Oddalovat to, co stejně přijde.  

a kdo z nás se v mládí nechoval stejně, v dobré víře, ten ať první hodí kamenem…

Vzhledem k tomu, kolik je Ti let, souhlasím se Sorbíčkem a Qů Adamem... Pokud bys byla starší, tak bych se s nimi pustil do křížku.   Ale nejseš, tak si jdi pro zamilovanost a pro to, co potřebuješ!

Micánku, kdyby byla starší, napsala bych jí něco jiného.

Píšeš, že máš svého přítele ráda, ale bojíš se, že mu tím, že se s ním rozejdeš, ublížíš. Myslím si, že tím, že s ním budeš dál, jako by se nic nedělo, a budeš v něm udržovat iluzi fungujícího vztahu mu ublížíš mnohem víc. Pokud je pro tebe víc přítel než partner, tak buď k němu i k sobě upřímná a prostě mu to řekni. A co se týče obavy, že v něm ztratíš kamaráda a blízkého člověka, tak já říkám, že nikde není napsané, že to tak musí být. Pokud to oba ustojíte, můžete zůstat přáteli i nadále. Já jsem se zhruba v tvém věku taky rozcházela s přítelem a zůstali jsme kamarádi. Takže z vlastní zkušenosti vím, že to může fungovat. Držím pěsti, ať to zvládnete a zůstanete přáteli.