Téma: Expřítel se se mnou rozešel, potratila jsem a teď se snažím začít znovu - on se mi znovu připletl do života

Zdravím,

je to rok (začátek r. 2014), co mne opustil přítel po 5 letech vztahu (2009-2015). Plánovali jsme dovolenou, společnou budoucnost a on náhle přišel se slovy, že je konec. Doteď mám v těch důvodech velký zmatek. Nejprve tvrdil, že bylo ve vztahu příliš starostí a že jsem byla v poslední době smutná (problémy v rodině) a tudíž už to nešlo dál. Pak mi natvrdo řekl, že mne nemiluje a že si to jen myslel, což samozřejmě bolelo nejvíce.

Trvalo několik týdnů než jsem z něj dostala úplně všechno: starosti, málo sexu a konečně i nevěra z jeho strany. Nějakou dobu se vůbec nekontaktovali. Ale ani jeden to nevydržel. Ať to bylo obyčejné popovídání nebo potřeba tomu druhému vynadat, psali jsme si skoro pořád. Neustále jsme si vyjasňovali to co se stalo, ale nikam to nevedlo. Já po večerech brečela, odřízla se od lidí a myslela jen na to, jak ten život bez něj zvládnu. Samozřejmě, že jsem se na nohy opět postavila, začla jsem znovu provozovat své záliby a stýkat se s lidmi. Když se mi zalíbil jeden kluk, dalo mi to naději, že snad nejsem úplně ztracená a že dovedu myslet i na jiné muže než svého ex. Problém nastal, když ten nový vztah začal po pár týdnech skřípat. Nenapadlo mne nic lepšího než jen tak napsat svému ex. Naprosto bez pocitů, jen jsem si chtěla popovídat… Psali jsme si každý den a já si v duchu říkala jak krásně se mi to povedlo, že spolu dovedeme normálně komunikovat. Dokonce jsme se i setkali. a skončili v posteli. Já zadaná. on zadaný. Táhli jsme to tak asi měsíc a já zjistila, že ho stále miluju. Cítila jsem se šťastně, protože i z jeho strany to vypadalo nadějně. Hladil mne ve spánku… objímal mne a já si říkala, že přece kdyby v tom nebyly city, nedělá to… Prdlajs. odkopl mne a mne to bolelo ještě mnohem víc než po rozchodu. Moje sebevědomí a sebeúcta byly úplně na bodu mrazu. Nebyl to ovšem největší problém. Na ten jsem přišla až o pár týdnů později. Zjistila jsem, že jsem v 6. týdnu těhotenství. Nevěděla jsem co dělat, nechtěla jsem si to nchat vzít, ale být svobodná matka mne taky zrovna nelákalo. Svěřila jsem se svému expříteli, několikrát jsme se sešli, obrečeli to, hrozně mne v tu dobu podporoval, jako bychom byli pořád spolu. Ale už jsem tomu nevěřila.

Vyřešilo se to samo: zamlklý potrat v 9. týdnu těhotenství. Tehdy jsem mu řekla, že už ho nikdy nechci vidět ani s ním nijak komunikovat.  Vydrželo to do listopadu 2014. Začínala jsem nový vztah, i když se strachem, ale prostě jsem šla dál.  
No a můj expřítel mi začal psát naprosto nevinné zprávy: "jak se máš… co děláš? " Nejprve jsem to ignorovala, ale pak jsem mu teda ze slušnosti odpověděla. Asi jsem to neměla dělat, protože teď mi píše každý den.

Oba jsme zadaní a přesto cítím, že mezi námi pořád něco je. Naši společní známí tvrdí, že mne pořád miluje, ale neřekne to. A mne to děsí, protože mám ráda věci dořešené a jasné.   
Našla jsem si psychiatra, protože do toho nechci znova spadnout a chci si užívat svůj život.
Jen nemám jasno v tom, co se mému ex honí hlavou, proč se chová tak jak se chová. : /