Téma: Odmlčel se, chci ho zpátky - miluji ho, chybí mi a nechci rozchod

Neříkej, že nevíš na čem jseš. Tomu prostě nevěřím.

vím na čem jsem, ale prostě to strašně bolí. Chtěla jsem jen přímo od něj slyšet, že je konec. Takhle pořád jak blbá v něco doufám.

No právě … já si myslela, že to tak nějak je.

Na čem jsi, no, asi nechce s Tebou sdílet vše (radosti i starosti) - tedy vztah z toho nebude. Kdyby chtěl, napíše, zavolá, sejde se a řekne Ti narovinu co a jak. "Nevím co bude…nějak se to vyřeší…", to nezní moc přesvědčivě, upřímně a zamilovaně…Ale i takoví někteří muži jsou a nějak jim nedochází, že tudy cesta k budování vztahu nevede, právě naopak. Od takového partnera ani nečekej, že Ti narovinu řekne, že je konec = jeho slovy: "nějak se to vyřeší…" Tomu, že napsal že se i sejdete, už bych nepřikládala žádnou váhu.  

Víš něco podobnýho se mi stalo on mě ignoroval tak jsem mu řekla svý že už bude konec a on mě začal vyhánět z domu jenže když příjdu do práce vidím jak se na ně smutně dívá snaží se mě zbalit a taky mě chce naštvat tím že se\ s mou úhlavní nepřítelkyní anaží flirtovat ale když jsme se ocitli sami řekl mi že mě pořád chce takže ti radím zajdi k němu domů a možná se to vyřeší uvidíš zjisti jestli nemá jinou

Děkuji ti moc za zprávu. A ty jsi ho začala tedy ignorovat? Já k němu domů zajít sice můžu, ale nevím jestli na něho natrefím. On je pořád v provozu. Má vlastní firmu, takže nemá pevnou pracovní dobu a těžko se dá odhadnout, kdy tam bude. Jediné co mi zbývá je čekat, až k nám přijede něco dodělat . Jinak jsem mu psala, ještě koncem února a myslím, že jsem to trošku přehnala. Bylo mi opravdu strašně a tak jsem už chtěla vědět, jak to s náma vidí, napsala jsem to asi hodně ostře - něco ve smyslu - vím, že už spolu nebudem, ale nevím, proč jsi mi to neřekl - a on odpověděl, že nic takového neříkal, ale respektuje. Dál jsem psala, že mě to prostě hodně trápí a že potřebuji vědět co se děje a on odepsal - že mi přeje, že jsem si někoho našla. Tak jsem odepsala, že nikoho nemám, to spíš on. A on na to, že nikoho nemá a nehledá, má jiné starosti. Tak opravdu nevím, nevím. Nyní si s ním píši ohledně práce, ale občas sem tam nějaký email. Pořád doufám, že se to nějak vyřeší, až se uvidíme. Strašně mě to trápí. Nechci ho ztratit.

Jó, to já taky zažila v minulém vztahu, měl depku, že musel skončit v práci, kde byl mnoho let. A ty jeho stavy se promítly i do vztahu, Možná by ten náš vztah nepokračoval ani tehdy, kdyby vesele pracoval, možná ano. Těžko říct, ale nemá moc cenu nad tím bábat. Prostě chceš/nechceš. Dát mu najevo, že stojíš při něm, podpořit ho, dát mu chvíli čas, ať se vzpamatuje, ale nevnucovat se, nefňukat…Žít a čas ukáže. Je to tvrdé a vím, že pokud mě podobná situace zase potká, zase budu hotová, smutná atd. Ale chlapi často nedokáží říct, že chtějí rozchod, svádí to na své problémy apod. Nebo s nimi skutečně ty problémy tak mávají a neumějí to skloubit se vztahem…Dobré je promluvit si o to, několikrát, ukázat, že o vztah stojíš, ale pokud prostě nechce, lásku si člověk nevynutí. A hlavně nedávej opakovaně najevo, jak strašně chceš, dej to najevo párkrát. Ale ať se taky snaží a nemá tě jistou, to některé pány nudí.