Téma: Podvedl jsem přítelkyni - vyspala se s jiným klukem, jsem z toho nešťastný

Tohle jsi už zkazil, jak to jen šlo.

Ber to jako lekci pro budoucnost, co se stane, když to zopakuješ.  

Nechapu, co ocekavas za radu? Vsechno jsi to spackal sam a ted cekas politovani? Nejspis se ho nedockas. Snad ses aspon poucil?

Je to tak, milující citlivá holka pozná, co se stalo. Žijeme sice v době, kdy se ve škole učí, jak používat kondom, ale jak zacházet s city, to se musíme učit metodou pokusů a omylů. V lásce se probouzí k životu mnoho neznámých sil, které v nás skrytě dřímou, a do té chvíle jsme si je ani neuvědomili.  

Moderní společnost jako by tyto síly popírala, soustřeďuje se na podružné hlouposti, verbální mechanismy, milostné techniky, oblečení, parfémy. Nikdo kluky nevaruje, že existuje cosi velmi důležitého, nehmotného, často nepopsatelného, že milující dívka je čarodějka, bohyně a dárkyně zázraků, ale pokud se nám otevře, pokud se nám bezvýhradně oddá, musíme být velmi opatrní, neboť je v tomto případě nesmírně snadné ji hluboce zranit. Nemohl jsi to vědět, pokud ti to nikdo neřekl, a pokud ses nenaučil vnímat hlas svého a jejího podvědomí.

Za lásku se nedá bojovat, to je jen hollywoodské klišé. Nevynutíme si ji, nevyprosíme, nevytrucujeme. Láska je dar, který, pokud jsme měli štěstí, můžeme od osudu dostat. Nevím, co poradit, nenapsal jsi ani, jak to vnímá ona.

Jestli si uvědomuješ, že jsi jí ublížil a trápí tě to, napiš jí to, pokud to dokážeš, naprosto otevřeně. Ne smskou, dlouhým dopisem, emailem. Co pro tebe znamenala, jak se na to díváš dnes, co krásného ti dala, co naučila, jak ji máš stále v sobě, na co nikdy často vzpomínáš… Prostě jen to, co doopravdy cítíš, žádné napodobování rádoby vtipných sitkomů nebo diletantských rad z barevných časopisů, ani hraní si na geroje. Ano vím, vydáš se jí tím v šanc tě ponížit, vrátit ti to. A o to tu přesně jde. Ćím víc jí tuto možnost dáš, tím více od toho budeš moci čekat. Nevím, jestli ji tím získáš zpět, nebo se definitivně vzdálíte, ale ty z toho vyjdeš už ne jako kluk, ale jako chlap, který udělal to, co bylo správné udělat. A věř mi, to není málo.

A hlavně,  nenabízej  jí žádná řešení, ať si sama není jistá, jestli je to omluvný dopis na rozloučenou nebo bys jí chtěl zpět. Když o tom bude přemýšlet, pomůže to vám oběma.

teď jsme spolu zas nespali čtvrt roku a ona mi už nevěří že jsem nikoho neměl

To je nějaký zmatený. Velký prázdniny jsou teď - druhý měsíc. Ale Ty teď píšeš, že jste spolu nyní zas nespali čtvrt roku. To jsi jí podvedl již vloni o velkých prázdninách?

Jak se s tím máš vyrovnat? No jednoduše. Nedělej jiným to, co nechceš, aby oni dělali Tobě. Jinak si myslím, že jsi ještě poněkud nezralý a bude Ti chvíli trvat, než poznáš vše okolo opravdových vztahů. O tom svědči to, že v jednu chvíli napíšeš, že jsi měl tu nejúžasnější holku na světě, ale v zápětí píšeš, že jsi jí o velkých prázdninách podvedl   (ona poznala, že něco není v pořádku) a že: "Já se o ní přestal snažit, už jsem s ní ani nechtěl trávit čas, nedokázal jsem se jí podívat do očí a říct že jí miluju, šlo to jen přes sms.", a že: "Dávam to ale za vinu jí, protože se nedokážu vyrovnat s tím jak to skončilo… "

A vůbec se to v Tobě všechno nějak pere, myslím emoce - jakoby nevíš, co chceš. Když si našla kamaráda, chvíli jsi žárlil, pak Ti to bylo jedno. Když jsi řekl, že za ní budeš bojovat, neudělal jsi to. Teď zase Ti to je chvíli jedno a pak zas máš tendence jí psát. Také jsi jí asi až tak moc a opravdově nemiloval a to, že nyní píšeš, že byla ta nejúžasnější říkáš až teď, když jsi jí ztratil, neboť kdyby jsi to tak oparvdu cítil již v obě, když jste byli spolu, neudělal by jsi to vše, co jsi udělal a čím jsi Váš vztah pokazil a definitivně pohřbil. Mimochodem ta slečna má víc rozumu než Ty, když Ti uštědřila stejnou lekci, aby jsi také pochopil a ochutnal, jak někoho podvést bolí a ještě byla ochotná Ti dát šanci tím, abys jí dokázal, že Ty jsi pro ní ten lepší

Nemluv za ni, čemu věří a čemu ne. To možná neví ani ona. Navíc není důležité to psát tady, lepší te to napsat jí. Když píšeš dívce dopis, mysli při tom hlavně na ni, aby se ona cítila při čtení dobře, netlač na ni, neskuhrej, piš tak, aby se při čtení dopisu lehce usmívala.  

Druhý den si to po sobě přečti a vylepši to a další den třeba zase. A teprve, až budeš vědět, že je to správně, tak to pošli. Když si s tím budeš chvíli hrát, zjistíš, že slova žijí svým životem, že je můžeš skládat k sobě tak, aby se z nich stali tví spojenci.  

Vaše generace je o hodně ochuzena. Všechny ty smsky, facebooky, chaty a skajpy jsou jen nástroji pro plytké tlachání. Jak se můžete dobrovolně vzdát psaní dlouhých milostných dopisů?

Silvio, přesně!!!!  Taky nejradši píšu, kupříkladu nenávidím telefonování!!!