Téma: Přítelkyně strávila víkend s přáteli a poté se se mnou rozešla - prý chce být sama
Uživatel: Obikvankenoby
Věk: 26
Zdravím.
Mám takový problém. A opravdu nevím co to je. obou nám je 26, a oba máme už delší vztahy za sebou.
S přítelkyní jsme se seznámily na seznamce. Prvních pár dní jsme se bavily a poznávali na oko. Zjistily jsme i po těch zprávách, že toho máme dost společného. Nejvíc jí překvapilo, že mám rád stejnou hudbu jako ona. A dřív jsem tančil tance co ona teď. Tak nabídla první schůzku, ta dopadla neuvěřitelně. Hned jsme si sedli, jak prdel na hrnec, oblezli město, kecali o všem a dál jsme zjištovali, že máme na svět, vztahy, uplně stejný pohled. Takhle to šlo asi měsíc, kdy jsme si řekli že do toho praštíme. I když už to bylo víceméně jasný. Uběhli 5 nadherných měsíců, bez jediné hádky, problému. Každý den jsme se viděli, a když ne tak jsme si volali. Sex nadherný. Z předchozích vztahů sem si bral ty chyby, které jsem nasekal, a tudíž tenhle vztah jsem chtěl vzít uplně jinak. Na nic nespěchat… Občas překvapila ona mě, pak zase já jí… To co ona neměla v bývalým vztahu jsem jí dával. Prostě to co neznala. Že její přítel taky může něco darovat, nebo jen tak pro ní udělat protože chce. Jezdily jsme na akce. Chodily do města, ven na procházky. Prostě jsme měli stejnou nápln života. CCA po 4 měsících už mi na ní bylo jasný, že mě má o dost víc jak ráda. A sama se asi bála mi říct. A čekala na mě. Já jsem to cítil, tak jsem počkal na dobrý okamžik a ty slova jsem jí řekl. Byla štastná, bylo to na ní vidět. A i nasledně odpověděla co tak dlouho chtěla říct. Vztah dál pokračoval krasně. Seznamila mě z rodinou, přáteli. Já se svojí a s mými kamarádi. Všechno plynulo krásně. Až do teď.
Prostě na ní přišla depka a všechno to na ní asi padlo. V práci to má naprd a bůh ví kde ještě. Par dní jsme se neviděli ale i tak jsme si volali a i tak jsem jí říkal že jí ve všem podpořím, ať má problémy jakýkoliv, že jí chápu. V týdnu mi říkala jak mě moc chce vidět, v pátek mi píše že jsem pro ní moc důležitý, a že mě nechce dávat na druhou kolej. Tak jsem jí řekl, ať víkend stráví s práteli, s rodinou a vypustí trochu páru od všeho. No a to byla asi chyba. V neděli mi píše jak to s náma vidím. Já uplně opařený co se děje. Natož napsala že od vztahu očekávala víc, a že se nezamilovala za celou dobu, a že teď neni štastná. WTF LOGIC? Chápete to? Ona mi celou dobu říká jak mě miluje, jak mě nechce ztratit a pak tohle? Ještě 3 dny předtím mi při odjezdu dala velkou pusu a moc tě miluju. A teď že se rozhodla ze dne na den takhle.
No nedělal jsem z scény nechápal jsem byl jsem jak puk. Prostě 5 Měsíců mi něco říká, nějak se chová a pak ze dne na den tohle, a ještě po facebooku, co tvrdila že to nesnáší řešit problémy. No večer mi to nedalo sebral jsem špetku hrdosti, a koule, a jel jsem za ní si to vyříkat na ferovku. Nečekala to. Nebyla nadšená, ale jinak bych to nedal, kdybych nevěděl co za tím je… Celou dobu říkala co to napsala, že myslí važně a nic jiného tam není (Prý to psala s kamarádkou) Nemyslím že by v tom byla ta kamarádka vycházíme spolu dobře i když jí moc neznám ještě. , no moc jsem tomu nevěřil, ale dobrá. Bylo vidět že jí něco trápí a né jedna věc. A přes všechno jsem se k tomu prokousal.
Očividně má problémy i někde jinde než jenom v práci. Já jí říkal, že po celou dobu vztahu jsem za ní vždy stál. Že tohle ona ví. Ale stejně z ní lezlo, že o ní ještě spoustu nic nevím (divný sotva jsme spolu 5 měsíců) Za to prostě ten člověk nejde poznat celý, a to jsem jí taky řekl. A musí to vědět. Dál říká že není štastná nic jí neděla štastnou momentálně. Asi se to na ní celý sesypalo. Jenže já nechci aby to řešila takhle. O problémech se musí mluvit. To jistě ví. Natož jsem podotknul, že pokud mi něco nechce říct sama, tak to z ní přece páčit nebudu. Prostě až bude chtít, sama mi to řekne. Ví že za ní stojím ať se děje co se děje, v problémech neproblémech, a když si nebude vědět rady rozseknu to… Naznačovala nějaký problémy, a to že jí ještě hodně neznám. A, že prý neříká že to nedáme dohromady, ale klasika, že to chce vyřešit sama, a být teď sama. Bylo vidět že celkem asi nechce abych odešel. ALe už bylo pozdě večer. Domluvily jsme se že jí dám ještě věci. Až jí napíšu, kdy jí to přivezu. Pak jsme zase řešily, co a jak, chtěl jsem vědět co jí trápí nebo co se stalo. Samozřejmě říkala furt to stejný. Při odchodu mi sama od sebe řekla že si určo napíšeme. Ne kvůli tim věcem. A já dodal. Že číslo, facebook, mobil na mě má. Až sama bude chtít, tak se ozve… No jel jsem domu a za půl hodky sms. Že doufa, že neudělám nějakou blbost (Nemyslela sebevraždu, to bych v životě neudělal a ona to ví) … Nechápu asi se bojí abych neojel půlku vesnice. No napsal jsem, že to nemám v plánu, a šel spát. Pak jsem si akorát přečetl že je moc ráda.
A teď co stím. Asi nic co? Prostě čekat až napíše, ozve se sama… Jenže já nechci aby to takhle skončilo. Zaležími na ní. A celý to je divný. A jestli se stydí, kvůli tim problémům. Nebo se bojí mi je říct, že bych to nechápal. Nebo nechce problémy házet i na mě. Nechápu to celý absolutně… Já přece za ní stojím, ať jsou problémy jakýkoliv… Nebo se něco o tom víkendu stalo v tu sobotu? Co jí trápí a myslí si třeba že bych jí to neodpustil nevěru atd, a vymýšlí tohle? Co myslíte? Ona mi tam napíše, že chce chlapa, který se sní bude chodit bavit a bude se na těch akcí bavit celkově. Odůvodním prostě jednou jsem na akci řekl, že mě ty songy moc neberou, a teď to vytáhla? Přitom sama řekla že ta akca byla tragédní. Nechápu. Na všech ostatních jsme se báječně spolu a s kamarádily bavily. A nebo že jí občas zarazilo že jsem něco řekl blbě. Ale tak jsem člověk, že jo to se stane, ale to mi má říct. Já si teď uvědomil, že pár slov byli špatně. A teď bych je neřekl. No nenapsala přímo co. Takže jsem to bral jako okecávání toho všeho. A vymýšlení zbytečných prkotin… Já fakt nevím co teď…
Těm kdo to přelouskal gratuluji píšu fakt v afektu, a za každou radu budu vděčný.
Jen dodám že sama od sebe semnou chtěla jít bydlet. Že se tak rozhodla. I pro to aby jsme za sebou nemusily každý den dojíždět a bylo by to tak o dost lepší. A mohli být spolu víc. Já s tím souhlasil byla to fakt první holka s kterou jsem chtěl jít doopravdy bydlet protože jsme si prakticky ve všem rozuměli a ten pohled na vše jsme měli stejný. Hledali jsme byty všechno okolo.
Nebo že do svých ex se vždy zamilovala po roce a víc až. A u mě to šlo prostě snadno a takhle do toho spadla a je to krasný. A pak mi píše tohle?
Rozumíte tomu?
Jinak dva dny na to napsala… Jak se mám. Napsal jsem dobře, že jsem dělal to a to. Tak odpověděla, že je ráda, když to takhle beru. Odepsal jsem, Koplo mě do zadku ten pocit, když semnou někdo nechce být, a já jen sám na tom nic nezměním. Takže život jde pro mě.
Ona, že se to může změnit časem třeba (asi naznačovala, že by jsme to mohli zkusit znova)
Pak psala že jí to vše moc mrzí. Natož říkam, že mě taky. Měla asi nějaký důvod a že to nechci řešit po facebooku.
Pak jsme ještě řešily, že to není jen o mě ale i o ní co chce apd. A že prý ted chce být jen sama. Odpověděl jsem, že to respektuju a do ničeho jí nutit nebudu/nechci. Pokud sama nebude chtít. A tím to končí.
Co teď? Já fakt nevím. A nechci promrhat nějakou šanci. A nechat to uležet. To né. I když vím že ted krok je na ní. Jenže psát = dolejzání nechci nic pokazit.
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 3275x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Věk: 26
Ještě mě napadlo.
Dnes jsem přemýšlel, že by jádro pudla mohlo být v tom. Jak na ní každý naléha, že ne něj prdí. Rodiče jí říkají, že tam snima neni, segra jí říka že na ní nemá čas, a vědomě to dělali i přátelé, že za nima nezajede nic. A ona se z tohodle sesypala… Protože si uvědomila že každý po ní něco chce, a díky té práci, a to že chce mít čas i na mě. A to teď nemůže, ne tak jako měla ve staré práci. A pak tomu nepřidalo ani to že je to v práci naprd… Dneska jsem nad tím tak uvažoval, že tohle může být ten pravý důvod všeho. že se prostě nemůže rozkrájet pro všechny. Já jsem jí nikdy nevyčítal, že se třeba nevidíme nebo tak dávala mi tolik času kolik chtěla sama, a já jí. Bohužel pak přišli řeci od segry, rodičů, kámošu… A to jí asi položilo.
Věk: 44
Město:Praha
Člověk si těžko hledá svůj bezpečný kruh, za který nikdo nesmí. Pokud se setkáme s někým, kdo si nedokáže vybudovat svoje hodnoty bez ostatních. Komu nezbývá nic jiného, než se spolehat na druhého, ale vnitřně se za to stydí až z toho má vztek sám na sebe. Kdo sám ze sebe nevydá žádné odvážné rozhodnutí nebo čin a jedná jen podle větší nebo menší míry pocitů méněcennosti v závislosti na porovnávání s ostatními. Kdo dokáže promarnit snahu druhých nechat se z toho koloběhu rozporuplných pocitů vysvobodit. Ten z veselého upřímného mladého psa nakonec udělá opuštěnou vysátou trosku, na to totiž nikdo sílu nemá. Vnímám to tak, že je to s mým příběhem jako přes kopírák. Kdybych mohl přetočit čas o 20 let zpátky nikoho bych nezachraňoval. Každý se musí probít svými problémy sám, jinak si nedokáže vážit sám sebe a ani člověka ke kterému má nejblíž jako sám sebe cítit nemůže. A pokud se rozhodne s někým žít a nemyslet na to, ani 20 let slabochovi slabošce nestačí na to, najít v sobě klid, že všechno bylo tak jak to mělo být. Zcela bez výčitek jí můžeš poděkovat za hezké chvíle. 26 let je správná věk pro to, najít takovou ženu, kterou budeš s přibývajícím věkem hledat jen těžko, protože takovou hned tak někdo nepustí jenom kvůli svojí krizi středního věku. Nemusíš si nic vyčítat mít pocity selhání, nedostatečnosti, pocty viny, nízké morálky. Těžko to vysvětlíš ty jí, těžko i já tobě. Můj závěr, než snahy o nasměrování pasivní agresorky, je lepší být sám a dělat si co tě baví, než se objeví někdo, kdo bude mít hlavu plnou nápadů jak tě udělat šťastným. Budeš zaskočený opačnou rolí, ale protože budeš vědět jak je to hloupé odmítat, přijmeš to s vděkem a pokorou.
Věk: 56
Máš to rozebraný na všechny strany, ale tohle je na ní, to si musí srovnat sama v hlavě, jak to vlastně chce, jestli žít život v souladu se sebou, nebo se chovat jak požaduje okoli. Říká se, lidi co se chtějí všem zavděčit mají málo lásky a i sebe namají rádi a tím, že ostatním vychází vstříc si je jakoby zavážou, aby je měli rádi. Asi toho moc nemůžeš udělat, jak jsi psal - budˇji oporou a nějak ji povzbuď, aby se i zasmála a viděla svět i v jiných barvách. Člověk si někdy musí sáhnout na dno aby se mohl odrazit.
Věk: 26
Já bych rád, jí podpořil. Ale mám obavu, aby to nebylo kontraproduktivní. Že moje snaha = větší nechuť z její strany. Žádná hrdost, a náznak nějaké fixace na ní. Aby se nezalekla. A já prostě takový nejsem že bych měl někam dolejzat. Ale tady plyne i ten problém, že pak nevím kdy je ten čas. Napsat nenapsat. Počkat až napíše ona. Rád bych s ní strašně šel ven. Choval se přirozeně, šel s ní někam kde to známe je tam fajn, a prožily jsme tam něco. tak jakého mě prostě poznala, a až když by to téme nahodila by jsme si o tom promluvily. Vyjasnily. Třeba i. Absolutně teď netuším co a jak. Vím kde jsem udělal pár chybiček. Uvědomuji si to, nemyslím si že by to bylo něco strašného. Ale uvědomuji si, že ona to mohla brát sice na venek s usměvem, ale vnitřně jí to trochu mrzelo. Ale za půl roku jsme toho prožily víc jak já za můj předešlý 2 roční vztah. Možná to bude i tím, že jsme spolu trávily fakt hodně času. Jak venku, tak i po internetu. Ale ona to tak chtěla. Nikdy ale nebyl problém, že jsme si řekl ted budu doma. Teď jdu za kámošem ven, nebo za kámoškou. Žádný vyčítání nic. A pak ze dne na den tohle? . 2x Krát jsme spolu mluvily a 2x mi naznačovala (psala/říkala), že neříká že to nedáme dohromady, když bych chtěl. Ale že ted chce být sama… Já bych i pochopil to napsání po facu, prostě se to na ní sesypalo a takhle zblbla, jsme jen lidi kruci (blbnem) … Já jsem absolutně vykolejený, a nerad bych to zazdil. Rád bych aby jsme spolu byli. Pochopil bych hádky/nevěru/fyzická nepřitažlivost/ nerozumění. To bych chápal. Ale my jsme si ve všem dokonale rozuměly. A ovšem spoustu nakecali. Nasmáli. Žádná hádka. Žádný chlad mezi náma. A proto jsem jí ani na jednu chvilku nevěřil, že by mi Miluji tě řekla jen tak, nebo se nezamilovala. Ona moc neumí lhát. Takže to šlo na ní dost poznat, že to bylo vaření z vody. Já fakt nevím jak se zachovat. Chci jí dát prostor. Ten krok je asi na ní teď…
Věk: 56
Ona ty hezké chvíle určitě také nezapomněla. Pokud jsi to tak cítil, že je to vzájemný, tak na to se nezapomíná, to v člověku zůstane. Moc o tom přemýšlíš, nechceš to přepálit ale také se bojíš že bys o ni přišel. Hledat přesnou míru jak se zachovat si myslím nemá cenu. Chovej se prostě jak to cítíš a moc to rozumem nepromýšlej coby kdyby. Jestli je ti po ním smutno tak jí to řekni nebo napiš, ať to ví. Jestli ti vynadá nebo tě odmítne, je to její volba-tak se rozhodla-to musíš respektovat. Buď velkorysý, má teď blbý období.
Věk: 26
Je to divný. Mám v tom mariáš hrozný. Na jednu stranu si říkám. Chybí ti, tak jí to řekni, ať o tom ví. A že časově se to dá vždy vyřešit, není problém si to uspořádat, tak aby měla čas na všechny i mě. Jo někdy to hold neklapne, ale co. nic hroznýho se nestane. Na druhou stranu si říkám. Já sem to celý neiniciativoval (Jasný mám na tom asi taky podíl). Ona se tak rozhodla. Ona prý potřebuje být teď sama. Přijde mi to jako vtěrka ode mě, a byla by si mnou moc jistá, a co je jistý víme jak to s tím je. Tak by jsi přeci mohla trochu posnažit, jestli jí na mě záleží a chtěla by to slepit… Třeba po tejdnu dvou by mohla napsat… Mě by stačil jediný náznak snahy, a pak bych si chytnul. Protože si říkám, že já udělal až až. Teď je řada na ní. Jasný nemám rád slepovaný vztahy, ale vždycky se musí přeci koukat na důvod. A jestli tady tomu figuruje čas, že do ní všichni štourali, a jí to taky vadilo, tak to přece není nic hroznýho na tom se dá domluvit zapracovat. Ale to si taky mohu nalhávat pravda. Do hlavy jí nevidím. Fakt se to ve mě miš mašuje.
Věk: 56
Ano, máš v tom guláš. Ujasni si co chceš. Máš ji rád natolik, že je ti jedno, jestli si vtěrka, prostě ti za to stojí a chceš ji, budeš o ni bojovat a pomáhat ji, anebo z tebe mluví uražené ego a ješitnost a necháš ji v tom vymáchat, at udělá krok ona. Možná potřebujete čas na rozmyšlenou oba.
Věk: 26
Já vím co chci. Moc dobře to vím. Jí. Bohužel čeho se obávám je to, že "čeho moc toho škodí" Prostě aby to nebylo kontraproduktivní v tom co já chci… To je ten jediný problém. Teda samozřejmě ještě musí chtít ona to je to taky jedna z hlavních věcí… Já jsem o tom přemýšlel. Celou dobu. Říkám si ok někdy sem na ní moc naléhal, sem tam něco blbě řekl ok. Vím to. Ona není můj majetek. A má právo být s rodinou přáteli. A nejen semnou (I když to chtěla ona sama) Nevyčítal jsem jí to… Tím víkendem jsem jí to chtěl dokázat. Že to není pro mě nějaký problém. Plány si já udělám. Tohle vše jsem si uvědomil. Ale teď nevím jak ten krok udělat. Ten práh čekání nečekání. Napsat nenapsat. Vůbec nepochybuji o tom že bych jí nechtěl.
Četla jsem si to tady i jinde, kam jsi psal ten samý dotaz. Já si myslím, že jádro pudla bude v tom, jak Ti říká, že: "jí ještě hodně neznám… " Jenže, co si pod tím představit, netuším - to ví jen ona sama. Možností je mnoho, třeba i takové, které ani netušíš, protože se znáte krátce. Částečně to může být vše, o čem dedukuješ, ale částečně to tipuji i na něco, co zatím netušíš, s čím se Ti ještě nesvěřila. Třeba to nějak souvisí i s jejími minulými vztahy, když se do každého zamilovala až po roce a více - něco asi bylo někdy špatně, když se dokázala zamilovat až po roce a déle, což mě přijde zvláštní, proto uvažuji, že v minulosti bylo u ní něco špatně ve vztazích, případně doma v rodině. S Tebou to bylo sice mnohem dříve, ale možná na ní nezvykle moc rychle + pokud se jí do toho nakupily nějaké jiné ostatní problémy - práce, doma rodiče, sestra, pak známí, přípaně kamarádka, se kterou to prý psala… Taky mi přijde zvláštní, proč mají rodiče, sestra, tedy její rodina problém s tím, že jí málo vidí, když je jí už 26 let, že už je přeci jen velká holka, tak je jasné, že nebude každý den doma s rodiči jako dítě. Prostě si myslím, že ta slečna má nějaký problém, pro který to neustává a ten odhaduji možná pramení už z rodiny, nebo minimálně z nějakého nevydařeného vztahu, ale stejně je mi tam je divné i to, že rodina ji vyčítá, že tam s nimi není, proto odhaduji, zda-li tam není začátek jejího problému. Bohužel, jak není zvyklá, že by takhle někdo při ní ve všem stál, jako Ty, tak jí nedochází, že jsi její šance na překonání toho nějakého problému, případně ne jen jednoho. Zkusila bych zpomalit, ale já osobně bych jí zároveň nenapsala to, že: "Koplo mě do zadku ten pocit, když semnou někdo nechce být, a já jen sám na tom nic nezměním. Takže život jde pro mě dál… ", hlavně tu poslední větu, jak jsi psal v jiné diskusi. To je takové nějaké, jako kdyby jsi jí řekl nebo dal najevo, ok, beru to, přijímám to, je mi to jedno, tak jdu dál. Já vím, že Ti na té druhé diskusi všichni radí, že máš dělat to a to, aby Tě neměla jistého, ale já si myslím, že momentálně, pokud o ní opravdu stojíš, není toto na místě, že by minimálně měla vědět, ať už to dopadne jak chce, co k ní cítíš a tak. Samozřejmě, že pak už je to jen na ní, ale Ty budeš alespoň vědět, že jsi udělal vše proto, aby to mělo šanci dopadnout dobře. Nemyslím, že by to byla z Tvé strany jakákoliv slabost či kontraproduktivní. Naopak, maximum toho, co jsi mohl udělat. Tak to vidím já a nejen proto, že jsem žena. Jednala bych tak, i kdyby se jednalo o muže - kdybych o něj stála, chtěla bych, aby to věděl, i kdyby to nakonec nedopadlo - pak teprve bych šla dál. To je můj osobní názor.
Věk: 26
Díky za názor… Ano i já si říkal, že tam něco je… Já si říkám že mám v mnoha tich problémech pravdu. A ještě o nějakých nevím. Prostě se mi je bojí říct. Trapně. Nebo nechce abych s tím si lámal hlavu i já. Jánže já sem šel do toho vztahu, s tím že kdykoliv něco bude. Tak se za ní postavím. Samozřejmě ta důvěra proč sem to tak chtěl se nevybudovala za měsíc ale buduje se furt… Všechny její minulý vztahy skončílo tím že jí partner podvedl. A ona to pak ukončila… S tím posledním byla 2 roky a poslední 1 rok jí podváděl. A od začátku vztahu ve všem lhal. Ve všem jí přitakával. A přitom to byla prostě jen lež. Další problém bych viděl i doma. Její mamka je fantastická hodná, vtipná, ale prostě jí dává sežrat všechno. Vodu, sprchu, jí kontroluje, jídlo, dává tuny pouček. Peníze co si od ní pučila chce tolik a tolik vrátit. A tak to je. Tady bych viděl taky silný problém… Na druhou stranu táta je opak mamky… Protože to mají tak asi naprogramované. Ze kdyz sla zpet k rodicum bydlet nez si najde jiný byt. Tak tam musí trávit i cas. Ne furt, ale víc… Její mamka má o ní hodně strach, takže když jela ke mě vždy jí volala. Dřív se jí stala taková jedna nemilá věc. A od te doby je to takhle. A ted když její sestra měla problémy s přítelem, tak brala sestru jako zpovědnici a nejlepší kamarádku. Na tom nic není zvláštního kdyby jí furt nepsala, že je semnou, a to samé možná takhle podávali přátelé. Ale na druhou stranu já s ní neměl problém ani s jejími rodiči, přáteli nikde, a když přidáte tu práci kdy jí všechno sypali na hlavu (i když jsem jí říkal at dá výpověd že tu práci vždy sežene) … A pak to takhle dopadlo. Možná jen usuzuji. Ale chci aby jste v tom bylo co nejvíc zasvěcený. Já to psal prostě v afektu kdo mi co poradil. Nemyslel jsem to tak hrozně. Ale chtěl jsem aby viděla že jsem se z toho nesložil. … ASi máš pravdu, že by to měla vědět. A já bych měl aspoň pocit toho že jsem proto něco udělal. A ona by to taky viděla. ŽE to nejsem jen JA JA JA JA v tom vztahu… I když si říkám že i tak už jsem pro to udělal. Ale prostě ten pocit kdy nevím jestli napsat nenapsat… Nejradši bych si to vyříkal z očí do očí. Ale. Bude chtít jít ven? Není ještě brzo? Chci aby trochu vypustila od toho… Ale zároveň nechci aby to co ke mě cití vychladlo. Prostě nepromarnil čas. Nechci aby to takhle skončilo. O to mi jde. Snad jsem trochu ty problémy objasnil… Záležími na ní.
Věk: 56
Nechci se jí zastávat, ale po těch zkušenostech s chlapama, může mít v sobě nějaký blok a když se k tomu přidá neúspěch v práci, zřejmě ztratila pevnou půdu pod nohama a utekla domů. Tomu rozumím. Po takovém opakovaném zklamání je těžké znovu někomu uvěřit. Jestli ji máš rád tak přece nebudeš přemýšlet jestli dolejzáš nebo ne. Prostě za ní půjdeš. Vždyť už jste spolu bydleli, už jste spolu dál v tom vztahu. Ona se asi bojí. To bude chtít od tebe velkou dávku trpělivosti.
Věk: 26
No nebydleli jsme spolu přímo, ale většinu času u mě spala. Klidně i víc dní, po celý ten čas. Já to vím že to měla naprd v tich vztazích ona mi to sama říkala. Proto jsem na to chtěl jít jinak, netlačit. Nespěchat. Však nám nic neuteče. Samozřejmě že jí mám rád, záleží mi na ní. Ale pořád tu je to "Jen chci být ted sama" a díky tomu já pořád nevím. Co, nebo spíš kdy napsat, Jak si to mám vysvětlit. Nebo co znamená ted zkusit zpomalit.
Věk: 56
Tak nějaký kontakt snad budete udržovat. Sama znamená, že fyzicky bude u rodičů, ale existují další kontakty -mobil, skype, icq. Měl bys se zajímat co dělá, jak žije na co myslí. Já si myslím, že se bojí vztahu a když to necháš na ni, tak se ti odcizí a uteče ti a to přece nechceš. Ty jí musíš stále opakovat, že si tady pro ni, aby se obnovila její důvěra. Já to vidím tak, že bys měl být víc akční. No a když tě někdy pošle někam, tak se z toho hned nepoděláš, když ji máš rád tak něco vydržíš. Říká se, sejde z očí sejde z mysli. Tak aby ti nakonec nesešla. To je můj pohled.
Věk: 26
Tak par dni jsme si potom psali. To jsem sem házel… To napsala. A ted sem to par dní nechtěl nějak hrotit a držel si trochu odstup… Přemýšlím, že bych jí večer napsal. S tím jak je apd… Třeba by se konverzace rozběhla k schůzce (Třeba) Což bych byl rád a bylo by to asi to nejlepší. Samozřejmě nebudu na nic spěchat ani tlačit na pilu. V tom souhlasím. Ze nechávat to déle a déle by byla chyba… A nic nedělat…
Věk: 33
od nezrele holky co takhle jedna bych sel co nejdal … nejdi si nekoho kto uz to ma v hlave srovnane… tohle je jen ztrata casu …
kdyz budes starsi uvidis ze to bylo to nejlepsi rozhodnuti …
Věk: 26
Jinak abych přiblížil. Dnes mi psala. Ze by ráda její tel zpátky aby měla nějaký do rezervy. Kdyby něco, což je ok ona mi ho tenrkát pučila. Chtěl jsem jí to tam hodit po její práci, rozumíte pak ještě chvilka na pokec třeba. A říct jí to jak to citím k ní. apd a celkově. Aby to věděla. Z očí do očí. A odešel bych. S tím že to ví. Ze bych pro to něco udělal. A já měl takový pocit. Pak už by to bylo teda na ní, a ten krok… No nedomluvily jsme se napsal jsem že něco mám. A abych neignoroval dodal jsem že se můžeme sejít zítra po práci večer nebo v uterý. Přes den taky něco mám… Tak zatím neodpověděla. Jo a jinak další nemilé zjíštění. Smazala všechny společné fotky. Co jsme teď posledně fotily. A to tam ještě byli asi předevčírem v pátek… Takže asi špatné znamení…
Řekla bych, že si ji moc idealizuješ a že má pravdu, když říká, že ji moc neznáš.
Věk: 26
Má 
. To jsem jí taky říkal. Že jí znám jen z povrchovýho hlediska a ten vnitřek teprv poznávám … Jinak uvedu do situace:
Já jsem s ní byl včera venku. Chtěl jsem jí dát ten mobil protože bude (Slava) končit nejspíš v té práci. Tak aby měla nějaký tel. Sama od sebe mě pozvala na drink, chtěla být se mnou… Večer probíhal normálně. Prostě nemáme problém se sebou, sranda, doteky, náznaky, škádlení. Ale ona sama prostě neví co se to s ní děje. Nikomu nic neřekla, nesvěřila se. Její máma sama nevím proč to takhle utla se mnou, líbil jsem se jí. Což u každýho ex radila na začátku, ať ho kopne do zadku ještě než se něco potentuje, a měla vždycky pravdu. Za tich 14 dní nasekala kupu chyb, o kterých se mi svěřila (sama od sebe), když jsme o tom mluvily. Že chtěla pomoct prostě letitým kamarádům od fetu. A uplně se to obrátilo proti ní. Byla prý uplně mimo, a chtěla takhle ten svůj stav přejít. Ten člověk jí dokonce uhodil (vědět to tak ho asi přerazím) totální smažka! . Ale prostě to byli letitý přátelé které znala 7-10 let. A v tu chvíli si prý uvědomila co dělá. Jak moc chybuje. A že si to uvědomuje. Natož dodala že už chce být jen v kontaktu s lidmi na který jí moc záleží, a má je ráda… Jsem tam i já dodala. Zeptal jsem se, jestli si myslí, že budeme kamarádi? Ona, jestli mi připadá, že tohle celý, to jak se k sobě máme, chováme vypadá jako kamarádství. Že nikdy nebudeme kamarádi. Když nás to k sobě tak táhne… Já odpověděl, že já bych ani nechtěl být kamarád. Že to nejde. Když k sobě cítíme to co cítíme. Ale ani jeden teď neodpověděl co jsme momentálně. Já řekl jen, že jsme dva lidi, který si v hodně věcech rozumí a přitahuje je to k sobě… V průběhu večera se už ke mě dost měla. Naše společná kamarádka (a její nejlepší) jí tam neustále říkala ať neblbne. A jako by mi pomáhala, ať spolu jsme. Ona tam pak říkala že to nejde ze dne na den, takhle udělat. Teď se s ní sejdu abych vyjistil info, a třeba mi něco poví. Jinak za celý večer se mě dotýkala, mluvila v množném čísle o nás! Ne o sobě… Chtěla se dokonce líbat, jenže to já nechtěl, z důvodů trochu napitého. Když už, tak chci aby to bylo v normálním stavu.
No šli jsme si lehnout a tady to prostě nešlo udržet. Prostě jsme se dotýkali, hladily. Sama mi brala ruku a dávala si jí k sobě. Tiskla se ke mě uplně na kůži. Já jí k sobě prostě silnějším objetím přitiskl ke mě. Hladil, trochu líbal části těla, silněji stisknul rukou, tam kde to má ráda. No měla z toho husinu, dost se jí to líbilo, bylo to vidět. Už jsme byli v normálním stavu, jen se nám motala hlava krapet. Řekla, že jí to chybělo. Tenhle pocit, těch doteků, toho kontaktu. A začala to rozebírat. Že prostě dělala chybu za chybou. Že to ví, ale jen teď nevím co to s ní je… Řekla že věděla, že to bude mít dohru že tam přijedu, tenkrát ten den, a že jí to zbořilo. Říkala, že kdyby tomu nechtěla dát šanci, tak by mi už tenkrát řekla konce šlus apd. A vůbec by mi neříkala něco o tom slepení. To mi řekla asi 5x jo od té události… Že to není ztracený, a že by to chtěla dát časem dohromady, kdybych i já chtěl, a jí odpustil pak teda. Že by jsme mohli být spolu. Že ví že udělala chyby. Že mi ublížila. No řekl jsem jí prostě, jak to cítím. Že nikdy jsem druhou šanci nedal (ona že taky ne). Ale dodala že prostě chybujeme, a že nic není ztracený. Já akorát řekl že mi na ní prostě moc záleží, a že bych si připadal, pak jako kdyby mi na tom vztahu nezáleželo nikdy, na ní taky ne. Jako kdyby mi to bylo vlastně jedno. A prostě tomu tu šanci nedal. Že za ní stojím at je problém jakýkoliv. Že to zvládnem a já s ní.
Jen abych dodal ptala jsme mě proč jsem jí nepsal, proč jsem jí ignoroval trochu, jestli mi chyběla. Odpověděl jsem, že jsem se chtěl zachovat jak idiot. Nechat to plavat, a jít dal. Řekla jestli si myslí že by to bylo správný. Ne nebylo uvědomil jsem si počas té odluky, že mi za to kruci stojí, ta holka, a že nechci aby to skončilo, takhle blbě, bez šance, ignorem. A že chci být s ní. Pak jsme šli spát, ještě několikrát za noc se ke mě tulila i ráno kdy jsme byli už normální mi říkala kde jsem ať jdu k ní. Ráno uplně ko. Doprovodil jsem jí k busu, a při odjezdu jsem jí dál dlouhou pusu na tvář (Tady asi moje debilita měl jsem to zkusit na pusu), a pohladil po boku a dolních partií (zadek).
Takže takhle do dopadlo naše schůzka.
Takže bych ani neřekl, že tady ten obrázek je na místě. Jako je možný že by lhala ale tomu nevěřím…
Idealizovat ano. Vtom je taky problém. Ale zase vím že mi ublížila a sama si to i uvědomuje. Nemyslím si, že by bylo na místě jí ještě víc podlamovat nohy. Ano musí vědět že to potentila. Ale jsme lidi a chybujem. Tak to je. Takže to nemusí být ztracený. I když jako taky mluví ze mě city. Snažím se to brát z pohledu i jí no…
Věk: 56
Tak to vypadá už dobře, čte se to jak červená knihovna.
10 nejnovějších témat v kategorii:
|
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
|---|---|---|---|
| I po rozchodu vzájemné urážky, možný návrat? | 3 | 1347x |
03.09.2022 21:38:36 (antivir) |
| Odešla po 5 letech byl sem d*bil | 3 | 2601x |
28.06.2020 21:28:33 (Tojeasijedno) |
| Ochlazení ve vztahu, nezájem, přítel nemá rád moje děti | 13 | 2069x |
01.06.2020 11:10:29 (janičkakočička) |
| Nemohu se odpoutat | 6 | 1956x |
12.03.2020 20:39:26 (Diana) |
| Co vytěžit ze samoty po rozchodu | 6 | 1702x |
03.03.2020 20:47:41 (Introvertka) |
| Opustil mě milenec | 5 | 2808x |
29.02.2020 19:42:04 (Neznámá podvodnice) |
| Rozchod se ženatým mužem | 15 | 2176x |
13.02.2020 06:43:58 (janajka) |
| Rozchod po 6 letech | 12 | 1942x |
19.01.2020 22:09:00 (Pablo92) |
| Po půl roce otěhotněla, rozešli jsme se, vrátí se ke mě? | 27 | 1878x |
06.01.2020 16:49:47 (BMDejv) |
| Má cenu doufat v návrat? | 7 | 2405x |
02.01.2020 23:03:36 (X) |
