Téma: Proč mě expřítel ignoruje mezi společnými přáteli?

Dobrý den,

chtěla bych se poptat na nějakou radu ohledně toho, jak se vyrovnat s tím, že pro bývalého partnera nemám cenu ani jako člověk. (nevím jak jinak to přesně formulovat. )

Bývalý přítel mě uháněl něco kolem 3/4 roku. No, uháněl, když jsme byli na nějaké společné akci, tak po mě vždycky pokukoval, flirtoval se mnou, pak se i ozval. Já to ze začátku brala tak, že z nás můžou být dobří kamarádi, na vztah jsem nemyslela. Po nějaké době jsme spolu začali chodit.

Myslím, že jsem byla jeho úplně první vztah, myslím takový ten, do kterého jdete s tím, že chcete, aby to bylo navážno- aspoň on to dost vážně bral. PO třech měsících, kdy to fungovalo, i když jsem cítila, že bych potřebovala, aby se mi víc citově otevřel (i když teď zpětně vím, že mě si pustil nejvíc k tělu, jak to jenom jde), jsem na něj stále netlačila, jenom jsem mu naznačila, co bych si přála. Po tomto našem hovoru se stáhl, nekomunikoval a poměrně slušně, ale dost chladně (měla jsem a pocit, že jsem pro něj otravná, příěž atd. ) se se mnou rozešel.

Problém je, že jsme oba vysokoškoláci (23,22) a máme spolu dost známých a kamarádů společných, s těmi jsme jezdili na všechny akce. Já se s ním nijak nekontakuju i když mám pořád pocit, že i přesto, jak je to s ním komplikované, je to první partner, který mi sedl jako "člověk". Po rozchodu, který se stal před 2mi měsíci, jsem ho neodprošovala, nestíhala, dala jsem mu prostor a doufala, že se to buď dá dohromady, až mě uvidí nebo že se spolu budeme moct aspoň normálně bavit, ale teď si tím nejsem tak úplně jistá. nedávno měl narozeniny, tak jsem mu popřála (prostřednictvím zprávy, byl to první kontakt od rozchodu) a ani nepoděkoval, prostě mě úplně zazdil, což mě nejen mrzelo, ale i vytočilo. Protože ve chvíli, kdy tvrdí, že nemá problém být se mnou někde, mi tohle příjde skutečně vrchol ignorance a neomalenosti.

Mám jet teď s naší partou lyžovat, on tam také bude. Jemu je podle jeho slov jedno, že tam pojedu, společným kamarádům řekl, že ten rozchod je o tom, že si v sobě musí něco vyřešit, se mnou to nemá nic společného. Nechápu, jak se ke mě může tak nepříjemně chovat- jako by mu čistě jenom má přítomnost vadila a zároveň tvrdit, že je mu jedno, když spolu někde budeme.

Co mám dělat? Nechci se vzdát přátel a s ním bych chtěla být v kontaktu, protože si ho vážím a jako člověk je dobrý. Ale tu ignoraci, kterou si nezasloužím, vážně nesnesu. A poslední dobou vážně uvažiji o jeho duševním zdraví.

Moc děkuju za odpověď a hezký den