Téma: Rozchod z ničeho nic jako blesk z čistého nebe - co ji k tomu vedlo?

Bývalá přítelkyně byla hodně dobrá herečka. Ber to pozitivně, alespoň Tě nepřipravila o majetek, jak to v podobných situacích, kdy muž ještě neumí rozpoznat nevěru, chodí.  

Bolet Tě to může nejen 2 měsíce, ale mnohem déle. Tak to už v životě chodí. Ale musíš věřit tomu, že to časem přebolí. Protože ono to opravdu přebolí a do života Ti vstoupí mnohem lepší žena.  

Lehko se mi to říká, protože já už to mám za sebou, ale pokud si zachováš optimismus a otevřenou mysl, dobře do časem dopadne. To, že jsi teď psychicky slabší neznamená, že v budoucnu nebudeš silnější.  

Ahoj.

I to se stává.  Možná Ti pomůže tato stránka:  

• PSYCHOLOGIE ROZCHODU - proč se cítíte jak se cítíte a co s tím

Díky za reakce. QAdama: máte pravdu, tím, že jsme neměli majetkové ani jiné závazky, je to alespoň racionálně snažší…

Napsala nebo řekla Ti nějaký důvod?  

V tomto případě by se hodil i názor druhé strany, informací je málo.

Teoreticky je možné cokoliv, že to bylo ze dne na den, nebo taky ne. Píšeš, že to byl Tvůj první vážný vztah, tak třeba tím, že ještě nemáš větší životní zkušenosti s vážnými vztahy, mohl jsi něco přehlédnout, nějaké náznaky, signály atd. , pokud chyběla komunikace mezi Vámi o tom, že něco není v pořádku.

Taky by mě zajímalo, když Ti oznámila, že je konec, tak jsi to přijal jen tak, beze slov, nebo jste se snažili si to nějak vyříkat? Když už jste spolu bydleli, tak jste se museli ještě vidět, než se jeden z Vás odstěhoval, nebo ne?  

"Pravda, psychicky jsem nikdy nebyl nejsilnější… "

Nehrálo třeba tohle ve vztahu nějakou roli?  

Chtělo by to napsat toho více, zatím mám pocit, že v Tvém psaní něco důležitého chybí.

Jinak, někdo se z rozchodu dostane poměrně rychle, někdo třeba ani za rok, to je velmi individuální a bez ohledu na to, jak k rozchodu došlo. Čas je v tomto případě jen číslo, pro někoho jsou 2 měsíce krátká doba, pro někoho dlouhá, zejména, pokud se v tom útápí a nemyslí na nic jiného, nebo je citlivější atd.  

Zkoušel jsi nějak, jakkoliv zaměstnat své tělo (práce, aktivity, koníčky, známí, kamarádi atd.) tak, aby Tvá mysl se obrátila či obracela i jiným směrem a k jiným myšlenkám?  

Možno si len potrebovala pddcýhnuť… možno ste neboli na vážny vzťah pripravený. Vôbec za tým nemusí byť žiaden iný.  

Skús porozmýšľať nad tým, čo si urobil ty pre to, aby si ju nestratil, keď sa s tebou rozišla?  Zabojoval si o ňu alebo si ju nechal odísť? Zavolal si jej po rozchode občas alebo si to vzal tak ako to bolo povedané a si príliš hrdý na to, aby si sa k nej ozval?  

Namiesto písania na MS, skús napísať svojej bývalej, to čo si napísal sem, pretože tebe na nej ešte záleží… a to že ste sa rozišli slovne, ešte (môže) nemusí znamenať, že ste i naozaj už rozídený.

Vôbec ťa nemusela podviesť… možno sa len pri tebe necítila tak šťastne ako ty pri nej, možno ti to i viac krát povedala, no ty si tomu neprikladal dôležitosť.  

Píšem to takto, lebo i ja mám s týmto skúsenosť a u mňa to nebolo tak ako u Adama, ale skôr takto ako som to napísala ja.

On ale píše, že to nepoznal a "ještě včera (18.02.2017) mi posílala srdíčka".  

Dva nesrovnatelné průběhy vztahů.

Takový rozchod z čistého nebe od žen ve vašem věku - narazila na lepší partii. Bohatší, lépe zajištěný, hezčí, je lepší v posteli. Bohužel. Generace dívek od 20 let v současné společnosti se chce mít hlavně dobře - nedělat, drahý luxusní život, dovolené a tak si pořídila někoho lepšího a řeší to rozchodem ze dne na den a vsadím se, že nic ti ani moc nebude vysvětlovat, nebude se s tebou ani chtít vidět a to je usvědčující důkaz. Mně se to stalo taky akorát v manželství - podobná slečinka mi odvedla manžela a než zjistil co je zač, bylo pozdě. Teď dolízá a došlo to tak, že se léčí z alkoholismu. Buď rád, že šla ždímat někoho jiného…

Jak jsem tak četl vše, tak souhlasím s Dannym. Taky mi tam chybí nějaká důležitá informace.

Jen ti dám radu z mých vlastních zkušeností… S moji holkou jsme již dobrých 5 let a už přemýšlím, že ji požádám o ruku, ale jde o to jak jsme se poznali.
Měla tenkrát 21 a chodila s poměrně starším klukem, potkali jsme se na festivali of colours v Ostravě. Řekla mi, že má kluka a tak se z nás stali kámoši. Chodívali jsme spolu na kafe, do parku na prochazku, i na pivo (to na ni miluju, ze všeho nejvíc). Jenže pak už jsme spolu trávili noci v barech a mé/její posteli. Vždycky mi řikala, že jim to neklape ve vztahu. Tak to pokračovalo až ho nakonec opustila a je teď se mnou.
Ale důvod proč to píšu. Jestli má tvá ex tolik roků, co měla moje v době, kdy se rozešla s ním, tak by v tom šla hledat spojisto. Neměla nějaké podobné lidi? Nebo nezačala chodit na party? a při nejhořším se zeptám. Zda ji si někdy předtím lištil… Možná se bála 

Hned po přečtení se mi rozblikala červená kontrolka.  

Měl si víc rád Ty, než ona.  

Má životní tragedie. Po 23 letech plného soužití a spokojenosti, si mámanželka našla kamarádku. Zřejmě a vím na 100%, jí ovlivňovala, až jí ovlivnila. Respektive, nechala se ovlivnit. Nejdříve to začlo facebokem a schovávání mobilu a stále až do noci textovala. A kde se vzalo tu se vzalo, jdu od tebe pryč a pronajala jsem si byt, ale rozvádět se nechci. ˇKoukal jsem jak blázen a bez vysvětlení co jsem udělal, se sebrala a odstěhovala se. Kamarádka jí velice pochválila, že to udělala velice dobře a tak mě zbyl i náš syn, který chodí do účení. Od srpna není žádné výživné a ani příspěvek. Nějak to zvládám, ale jsem v depresi a neumím se s tím smířit. Chápu plně v této stránce úvodní psaní, kdy člověk, aniž by něco udělal, tak přijde tato katastrofa, kdy je prázdná židle, spolu nevstáváte, v noci sahnete a je tam prázdno. Strašné!!! Po té zjistíte, že se nabízí lidem na erotických stránkách, včetně fotogrfií. Hnus!!! Životní tragedie, neumím se stím porovnat a srovnat, mimo to nemohu pochopit, jak se může naslouchat kamarádce, která je do světa a jaký to může mýt zásadní vliv na plně funkční rodinu. Omlouvám se, že jsem to nevydržel a podělil jsem se ohledně mé životní trgédií.

V našich životech se mohou stát a stávají se i těžké životní situace.

Můj názor a zkušenost je taková, že není dobré tyto situace v sobě dusit, je potřeba o nich mluvit, mluvit a mluvit = to pomáhá a ulevuje. Někdy to nestačí, pak je dobré si o tom promluvit s někým povolaným, kdo nám pomůže tyto situace pochopit, zpracovat atd.

Není dobré, aby v nás zůstal vztek, zloba, stres, trápení atd. , zkrátka nevyrovnání se s onou životní situací, ať se jedná o cokoliv.

Jsou věci, které stanou-li se, nejde je změnit. Tím, že se jimi budeme doživotně trápit ve výsledku uškodíme sami sobě. Za to nic a nikdo nestojí, jinak nám zbyde pouze přežívání a to je škoda, na to je náš život příliš krátký.

Moc děkuji za Vaší odpověď. Moc si toho vážím!!! Pravdou je, že to trápení je veliké a bolestivé. Musím se s tím vyrovnat, ale je to zatím dost a dost těžké. Ve všem máte pravdu. Život je krátký a za někoho kdo o člověka nestojí a přehkíží ho, tak škoda každého dne, toho strádání a užírání se. Moc děkuji za pochopení mého strádání a lítostí. Jsem opravdu z toho zdrcen. Moc děkuji za podporu. Dnes (17.02.2018) je to ojedinělé!!!

Děkuji 

Nevím, jestli to je ojedinělé, ale co mám zkušenost, tak chápající a empatičtí lidé naštěstí stále ještě jsou

Ještě k Tvému trápení. Snad nevadí, že tykám, tady si tykáme všichni 

Chápu, že je těžké se vyrovnávat s něčím tak ne zcela běžným a v podstatě majícím zásadní změnu v Tvém životě a v životě Tvého syna.  

Také chápu to, že čím je člověk starší, je to o to složitější, přeci jen už člověk nemá tolik fyzické a psychické energie, jako když je mu 20, 30 například. To sama znám.

No, být Tebou, začala bych přemýšlet rozumem nad vzniklou situací. Nepřijde mi úplně ideální to, že manželka odešla, dělá to co dělá, ale rozvádět se nechce. To by mohlo do budoucna také přinést i komplikace, např. finanční, co když udělá nějaké dluhy atd.

Jinak bych být Tebou zkusila na odreagování to, že bych si plánovala více aktivit společně se synem, cokoliv doma i mimo domov, co Vás bude společně bavit. To Vás více stmelí a můžete svůj vztah posunout z úrovně rodič a syn na úroveň i kamarádskou tak, aby to lépe mohl překonat i syn, měl k Tobě důvěru, protože děti potřebují mít k rodičům či rodiči důvěru tak, aby věděli, že se mohou svěřit, přijít si pro radu a tak, a to i později, i když už jsou dospělé.  

Také můžete podnikat nějaké věci a aktivity i se svým okolím, známými, kamarády atd. Zkrátka snažit se najít si pozitiva a pozitvní věci tak, aby pomohly pomalu odsouvat až postupně nahradit ta negativa, která se stala či nastala. Ta už se stala, nic je nevymaže a nezmění, je dobré a třeba se posouvat do dalších fází po prvotním šoku a trápení, tedy se s tím smířit a přijmout fakt, že a jaká se stala změna + hledat cestu/cesty jak a kam jít dál.  

Také je dobré si udělat i čas pro sebe, na své zájmy a koníčky, na které třeba dříve nebyl čas.  

Zkrátka to chce zaměstnat si hlavu něčím užitečným a pozitivním sám i spolu se synem, nevěnovat se pouze práci a povinnostem.

Jak už jsem psala, je dobré o tom co se stalo mluvit. Může to být i okolí, známí, kamarádi, tady na MS atd. Když to nebude pomáhat či stačit, pak není ostuda si nechat pomoci od odborníka psychologa atd.

Jde o to, aby ses v tom neutápěl moc dlouho (nevím, kdy se to s manželou stalo) tak, aby se v tom pak neutápěl zbytečně moc dlouho i syn, prostě aby Vás to nepoznamenalo oba dva. Ono ano, odžít a projít si tím člověk musí, to za nás nikdo neudělá, ale tak nějak přiměřeně, aby z toho nebyly těžší deprese, paralýza fungování v životě atd. , protože to je škoda, vzhledem k tomu, jak rychle čas letí.

Pořád ještě existují možnosti jak si pomoci, jak si nechat pomoci, ale hlavně, pořád ještě existují věci, pro které stojí za to žít a těšit se na ně. Jen prostě budou součástí nové kapitoly našeho života, která může být ještě lepší a hezčí, jen jiná 

Moc děkuji za velice dobrou radu a poznatek celé věci. S odstupem času, dávám plně za pravdu a poznání je opravdu ve skutečnosti je takové, jak je psáno! Je to smutné, ale je to tak. Syn už nebere ani nezvedne telefon, protože co bylo naslibováno, tak se nekonalo a po celou dobu od září 2017 není placeno výživné, ač je školou povinný a půjde ještě dál na nástavbu, svého řemesla. Je to ještě někdy dost živé, ale již přišla, že požaduje rozvod. Plně vyhovím!!! Není to člověk mé důvěry hoden. Dával jsem nespočet šancí, ale skončilo to vždy kategorickým " NE". A to se týkalo i všeho okolo co bylo ještě jako v rodině potřeba zařídit a bylo rozděláno. Tak jsem pomalu vše dal do pořádku a život jde dál. Je pravdou, že byly bezesné noci a spal jsem tak dvě hodiny v hlavě plné zrady. Tak jsme si s klukem našli koníčky a chodíme a jezdíme po různých pořadech a událostí, jak kulturních a sportovních. Nevím co bude dál, ale dnes (15.06.2018) již toho člověka po těchto událostech, bych nechtěl a byla by nedůvěra. Jinak přišla o syna-manžela a střechu nad hlavou, protože jsem měl dům před svatbou. Tak moc děkuji, že jsi se mě věnovala, ale stejně po čase napíši, jak to pokračuje. Ale hodně, ale hodně zamávalo!!! Ještě jedno od srdce děkuji.

Moc děkuji za velice dobrou radu a poznatek celé věci. S odstupem času, dávám plně za pravdu a poznání je opravdu ve skutečnosti je takové, jak je psáno! Je to smutné, ale je to tak. Syn už nebere ani nezvedne telefon, protože co bylo naslibováno, tak se nekonalo a po celou dobu od září 2017 není placeno výživné, ač je školou povinný a půjde ještě dál na nástavbu, svého řemesla. Je to ještě někdy dost živé, ale již přišla, že požaduje rozvod. Plně vyhovím!!! Není to člověk mé důvěry hoden. Dával jsem nespočet šancí, ale skončilo to vždy kategorickým " NE". A to se týkalo i všeho okolo co bylo ještě jako v rodině potřeba zařídit a bylo rozděláno. Tak jsem pomalu vše dal do pořádku a život jde dál. Je pravdou, že byly bezesné noci a spal jsem tak dvě hodiny v hlavě plné zrady. Tak jsme si s klukem našli koníčky a chodíme a jezdíme po různých pořadech a událostí, jak kulturních a sportovních. Nevím co bude dál, ale dnes (15.06.2018) již toho člověka po těchto událostech, bych nechtěl a byla by nedůvěra. Jinak přišla o syna-manžela a střechu nad hlavou, protože jsem měl dům před svatbou. Tak moc děkuji, že jsi se mě věnovala, ale stejně po čase napíši, jak to pokračuje. Ale hodně, ale hodně zamávalo!!! Ještě jedno od srdce děkuji.