Téma: Rozchod z rozumu - co udělat když se nemůžete vzpamatovat

na to je úplně jednoduchá odpověď- ona do vztahu šla z vypočítavosti a rozumu a když teď poznala, že ani po tak dlouhé době, k tobě nic cítit nebude, tak se s tebou rozešla.

Nemilovala tě předtím a ani tě nikdy milovat nebude. jdi dál, zapomeň na ni, protože to nemá cenu. na světě je spousta dalších ženských, tak nevěš hlavu a hledej jinou.

A rozhodně se jí nevnucuj, sám vidíš, že prostě nemá zájem. Drž se

Co s tím dělat? Poučit se, že láska se nedá vynutit a vztah z rozumu má smysl jen tehdy platí-li to pro všechny zúčastněné.

No a také si zapamatovat, že kopírovat osobní text někoho jiného, je přinejmenším neslušné. Lze to  napsat vlastními slovy.

Děkuji za rady - myslel jsem si to. Kopírovat co mi ex napsala je možná neslušné, ale chtěl jsem to uvěst, tak jak mi to napsala - mohl jsem to napsat vlastními slovy, ale chtěl jsem vědět názory jiných - zdali jsem něco nepřehlédl. Vím, bylo to hloupé, ale když je šlověku hodně blbě, tak se chtá "stébla" a hledá jiný smysl vět i když tam není … Bohužel v hledání vztahů nejsem příliš průbojný a tak ve 45 je to docela těžké a taky nevěřím, že ještě někdy takovou ženu potkám (myslím ženu, která by to chtěla se mnou "zkusit")…

A proč tomu nevěříš, že nějakou potkáš? Moje mamka po rozvodu nikoho neměla a  potkala svého současného přítele v 50 ti letech a je spokojená takže ve 45 ti je to ještě v pohodě, ne?

Abych byl upřímný tak před 4-5 lety se mi taky rozpadl 6 letý vztah a tak že jsem se pak někoho našel (náhodně přes internet a to mě kontaktovala první ona)  jsem považoval za malý zázrak a teď už moc odvahy nemám. Prostě je mi z toho všechno hodně smutno. Každý den se probouzím s nadějí, že se něco stane a budeme spolu… vím kdy její rodina maá oslavy (zrovna dneska), vím kdy holky vstávají do školy. prostě z toho blbnu a navíc stále hledám práci, takže mám "hromadu" času o tom přemýšlet.

Ex partnerka si už práci našla (práci ukončila před rokem protože nejmladší dcera šla do 1 ročníku a moc jí to nešlo, tak jsme se dohodli, že se jí bude věnovat. ) a to mne štve. Samozřejmě že jí topřeji ale ona je "za vodou" protože do toho šla s rozumem a já se v tom stále plácám. Zapomenout na ní není jednoduché, dokonce jsem byl párkrát ve městě, kde bydlí s nadějí, že ji uvidím (zazvonit u ní v bytě jsem neměl odvahu, zvláště potom, co mi napsala). Je to "směšné" že jedna žena takto dokáže zblbnout člověka.   

Před 14 dny jsem s ní mluvil po telefonu a řekla mi dost ošklivé věci např. že kdyby měla normální práci od 7-15:00 a né večení směny, tak by si mne do bytu nenastěhovala, nebo že bych jí možná přitahoval kdyby byla nějak znetvořená a podobně. V ten moment jsem jí nenáviděl, ale nechápu, že po týdnu jako by můj mozek nic neslyšel a stále po ni toužím. Někdy si myslím, že nejsem normální a z jejího pohledu je asi ráda, že mne opustila. Mrzí mne, že jsem jí po rozchodu plas sms a emaily - ztratil jsem hrdost a úctu, ale něco mne pořád nutilo se snažit něco zachránit…

Přeji všem aby toto nepoznali, nebo alespoň se z toho rychle dostali… Můj poslední rozchod mě trval 2 roky a neumím si představit, že to teď bude stejně dlouhé a bolestné…

Pokud ti říká takové věci, tak bych být tebou, už se jí vůbec neozývala. máš přece nějakou svoji hrdost a nemyslím si, že pokud jí budeš psát a volat, že tím něco vyřešíš.

naopak se v tom budeš pořád jen plácat a přemítat co kdo udělal špatně a to nemá cenu. sám přece jasně vidíš, že o tebe nemá zájem a jen tě uráží- a to si přece nikdo normální nenechá líbit. pokud ji pořád miluješ a ona nemá ani tu slušnost, aby s tebou mluvila bez urážek, tak taková ženská nestojí ani za jedno propsaný písmenko, nebo provolanou minutu.

Ty se na ni vykašli, zkus třeba zase nějakou seznamku a uvidíš, že se zadaří, neboj

Hlavně už na ni přestaň myslet a soustřeď se na jiné věci, vím, že to není jedoduché, ale jinak to nepůjde. teda pokud se dál nechceš nechat urážet a ponižovat.

Myslím, že je to jedinná cesta jak z toho ven (vykašlat se na ni i  když to bolí). Snad budu mít tu výdrž protože jedině čas mi může pomoci. Ještě ráno jsem udělal blbost (snad už poslední), že jsem jeji sestře poslal sms k narozkám jejich dítěte a vůbec jsem si neuvědomil, že na oslavě bude i ex a že jí mojé sms asi ukážou (něco v tom smyslu, že se stále "snaží" a otravuje). Musím si hlídat svou hrdost a i když jsem se hodně ponížil, tak nemá smysl v tom pokračovat, jen to prodlužuje mé trápení. Chtěl jsem jí sice zavolat třeba po prázdninách, ale doufám, že v té době budu už "jinde" a hlavně budu mít práci.  

Děkuji za pomoc 

NEchci ji omlouvat, ale možná to byla má chyba protože mi řekla, že chtěla být na mne slušná, ale když to "nezabíralo" a já stále posílal emaily (nebyly to desítky je 5 za týden, ale …), tak "musela být hrubá", ale myslím že to přehnala.

Blbé je to, že já ne ni až na posledních pár měsíců, nemám ošklivé vzpomínky, ale jestli to nebylo tím, že jsem měl "růžové brýle".

Ok. Chápu proč jsi to kopíroval. Nicméně… teď budu nejspíš hodně ostrá, ale říkám, resp. píši to pro Tvé dobro (jasně, je to opruz)… Neznám Tě a tak skutečně reaguji na základě Tvého projevu tady, můžu se klidně mýlit, ale řekla bych, že nebudu nejspíš daleko od pravdy.

Příliš se v tom babráš a moc se vážeš, jsi trochu jako pijavka a to jednoho unaví. Je jasné, že "to myslíš dobře", ale zapomeň, tenhle vztah prostě skončil.

Není to o věku, znám muže který svoji živnotní lásku potkal až v padesáti, ale o Tvém náhledu na život. Není nezbytné být v páru, ale umět žít sám, být svobodný a až budeš mít tu "pravou" potkat tak se to stane a nebo taky ne… to nikdo neví, ale brát to jako konec světa. to ne.

Ať tak nebo tak, v každém případě na vztah musí být ta správná doba a až přijde, musíš ji využít, tak bys do té doby mohl trochu zapracovat na tom, abys uměl být sám a i když budeš v páru, abys druhého nechal nadechnout.

Je to jen můj odhad, ale myslím si, že šlo o víc než jen vztah z rozumu a proto že skončl.

Vážně nevím jestli mám pravdu nebo ne, ale nemůžu si pomoct a vidím Tě jako muže který pořád "prudí", pořád vyžaduje pozornost a neustále podává a požaduje důkazy lásky. Milovat je skvělé a být milován ještě víc, jenže každý se někdy potřebuje "nadechnout".

A nebo je všechno jinak a jsem vedle jak ta jedle.

VESELKA: Tvůj názor na věc je malinko jiný než u ostatních (i když v hlavních věcech je stejný…) a proto budu rád když mi pošleš svůj pohled. Samozřejmě rád uvítám i názor ostatních…

Asi máš pravdu, že jsem jsem nedokázal žít a upnul jsem se na ni a tím to zkazil. Je to možná tím, že nemám přátele (teda né moc), sourozence, děti ani koníčky a jen jsem se zaměřil na práci. Moc jsem se nepoučil z předchozího rozchodu… Bože to mne štve!!!! Před definitivním rozchodem ji začalo vadit když jsem jí říkal, že ji mám rád a miluji ji. Já toto ale nezneužíval neříkal jsem to každý den a ani po ni nechtěl důkaz lásky. Vlastně jsem ji jen párkrát říkal, že mne mrzí, že mne sama neobejme a nepolíbí. Prý se o to párkrát pokoušela, ale já si toho nevšiml (např. když jsme šli do sklepa, tak mne chtěla políbit, nebo když jsem jí koupil luxusní spodní prádlo, nebo když si oblékla sportovní podprsenku a já na to nereagoval …). Asi jsem ty náznaky neviděl.

Když o tom teď přemýšlím tak jsem ji asi moc neznal. Ještě v březnu a dubnu jsme se bavili že se přestěhujeme do většího bytu (vyměníme to se sousedama za příplatek) a začátkem května jsme se rozešli. Vůbec to nechápu - ztratil jsem práci na konci března, ale peníze na větší byt jsem měl. Ale asi pletu hrušky s jablky protože o nový byt nešlo - šlo o vztah 2 lidí, ale proč o tom mluvila (dokonce jsme se byli podívat u sousedů), když už byla rozhodnutá se rozejít…???? Nebo možná v té době ještě váhala. Já to nevím a to bude jedna z mnoha záhad na které nikdy nedostanu odpověď. Ted se ke mne chová jako by mne vůbec neznala a jako bych byl úplně cizí. Copak to jde po 1,5 roce vztahu když jsme spolu i žili? To jsou věci které prostě nechápu a trápí mě to - člověk po rozchodu asi hledá odpovědi na spoustu otázek, ale je to marné… Vím, že i kdybych znal odpověd, tak by se nic nezměnilo, ale i tak si kladu různé otázky…

Chtěl jsem se zeptat jak jsi to myslela s tím "šlo o víc než jen vztah z rozumu a proto skončl. "?

Problém je v tom, že po rozchodu jsem na ni moc tlačil a na spoustu otázek nemám odpověď a ani je mít nebudu. Štourám se v tom abych zjistil co jsem "zvoral". Možná je to chyba, nevím. Pamatuji si, že jsem od ní dostal ještě jeden email něco v tomoto smyslu: "Myslím,, že to máš ve světě dospělých těžké, jako dítě se o tebe postarali rodiče a teď, no ale musíš s tím něco dělat, učit se jak žít a být spokojný, hledat náplň života!! " A to bohužel dokazuje, že jsi asi měla pravdu.

Proč jsem začal psát na tomto foru, bylo to, že jsem se chtěl vyzpovídat a taky mne zajímaly názory jiných lidí - hlavně žen. Hledal jsem inspiraci a co bych zastíral, trochu jsem doufal, že mi někdo poradí (nasměřuje, vnukne nápad, který by mne jinak nenapadl, prostě colkoliv…), co  bych mohl udělat abych vztah zachránil, ale je pravda, že jsem tušil, že je to nemožné a člověk musí jít dál. Nesmím se v tom asi dál pitvat, ale chtěl jsem zkusit vše (možné i nemožné) protože mi na ni hodně záleželo a záleží (nebudu lhát, dělal jsem to hlavně pro sebe protože mi s ní bylo fajn a nechtěl jsem o ni přijít i když to byl z její strany "vztah z rozumu"). Chtěl jsem ji toho ještě tolik říci, ale když jsme byli spolu, tak jsem nic neřešil a mlčel a teď už nemám příležitost a hlavně ona už nic nechce řešit a pro ni jsem vzduch. Dokonce jsem v minulosti uvažoval, že bych někdy ráno, až dovede děti do školy na ni počkal až půjde zpět a pokusil se s ní mluvit, ale myslím, že by to k ničemu nevedlo a bylo to jen horší. Možná už má jiného (kdysi jsem se jí na to po telefonu zeptal a řekla mi že to nemám řešit a smála se u toho)… Posledních pár týdnů jsem o tom všem přemýšlel a dokonce párkrát zajel do města, kde žije v naději, že ji uvidím. Neměl bych to přiznávat, ale dokonce jsem šel kolem činžáku kde bydlí ale nikdy jsem nenašel odvahu u ní zazvonit. Myslím si, že to už hraničilo s "pronásledováním" a že to není normální, tak jsem toho nechal, jen mi vždy bylo z toho dost těžko na duši a srdci, žádná úleva … Asi je čas to uzavřít i když se mi to neříká lehce ale hůř to bude uskutečnit - zrealizovat (zrovna včera měli oslavu prvních narozenin dítěte její sestry a mne nenapadlo nic jiného, než se kouknout na Facebook její sestry, kde pochopitelně byli fotky i s ex. - prostě jsem zase udělal blbost a nálada byla mizerná…), ale nechci být stále závislý na ni a žít život bez radosti (i když teď nevím co by mne mělo těšit, vím, že musím najít práci, ale nechci aby to bylo to nejdůležitější v mém životě - sám v tom mám velký zmatek protože to, na čem mi nejvíce záleželo, se najednou rozpadlo a já ztratil cíl a smysl života. Možná to nedává smysl, někomu to může připadat i směšné, nebo zbytečně dramatické (nikdo neumírá), ale já to teď tak cítím - jenom přežívám a snažím se hledat cestu jak z toho ven ale zatím se mi to moc nedaří).  Je těžké o tom takto mluvit a vystavovat na veřejnosti, ale jsou to skutečně mé pocity. Vím, že jedině čas to vyřeší, ale toho mám teď až moc a vše se tak vleče …   

 Kdysi mi někdo řekl, že se musím "zdravě naštvat" a pustit ji k vodě. To se mi zatím podařilo jen krátce (jeden - dva dny), ale vím že to časem přejde, jen mne děsí jak dlouho to bude trvat a mám obavu co se stane o vánocích a na Silvestra. Jediné co mi teď může pomoci je získat práci - denně odpovídám na inzeráty, chodím na pohovory, ale ve 45 to opravdu není jednoduché a mám z toho dost strach. Navíc moje sebevědomí je na bodě mrazu a i když se to snažím skrývat, tak to je na pohovorech cítit. Na pohovorech se člověk "prodává" a  obávám se, že bych sám sebe asi teď nekoupil. Představa, že bych tento měsíc nesehnal práci a následující 2 měsíce byl bez práce je pro mne děsná. Přes léto se práce shání kuli dovoleným obtížněji. Moje ex mi radila vzít i nějakou brigádu, ale to bych přišel o podoporu, leda že by to bylo neoficiálně. Prostě je toho hodně a jak jsem už tady někde psal:  ať byla jakákoliv, bylo to mé "zázemí" (domov) - místo kam se člověk vracel rád … a to možná byla další chyba protože ona chtěla partnera o kterého se může opřít a né člověka který se bude opírat o ni…

Myslím, že jsem toho o sobě a svých problémech už napsal hodně. Jen si přeji aby to vše bylo už za mnou a děkuji všem, co mne vyslechli, pročetli můj "román" a snažili (snaží) se mi pomoci.  

Trochu mi přijde, že po rozchodu s manželem si chtěla dokázat, že je ještě žádoucí a od začátku to byla jen hra - ten email a telefonát na mě tak působí. Že se jí nikdy nestýskalo atd… Kdyby chtěla vztah z rozumu, myslím, že by se zařídila, abys neodcházel. Neumím si představitk, jak bude hleat dalšího partnera, který bude takový dobrák, aby jí a dcerám zasponzoroval bydlení a toleroval její vztah nevztah s manželem. Možná se zase vrací k němu.

    Myslím, že jsi o nic nepřišel, krom nějakého ztraceného času a peněz - zdá se mi, že nebylo o co stát. Zato Ty působíš jako férový a rozumný chlap, tak bych se nebála, že zůstaneš sám. Neztrácej čas a jí nezvyšuj ego tím, že jí budeš kontaktovat a něčeho se doprošovat - je sama proti sobě (a svým dětem). Ty se drž, ať to brzo přebolí…

Ona po rozchodu s jejím mužem měla "údajně" 2 další vztahy. ten sposlední prý skončil protože ten muž byl trochu "jednodušší" a neměla si s ním o čem vykládat. Ale nevím detaily, protože jsem do toho nechtěl moc štourat. Její muž žije s novou partnerkou a mají roční dítě. Prý se nechce rozvést protože by si musel vzít tu druhou, ale toto mám od ex, takže nevím, kde je pravda. Nicméně se stará vzorně o své děti (přestože ji opustin na mateřské), platí na ně, každých 14 dnů si pro ně jezdí na víkend atd. Prý by se rozdal (několikrát jsme ho viděl a vypadl sympaticky a přátelsky. ). Děti v něm vidí "hrdinu" a proto asi chtěla ex. někoho do své rodiny aby se mu "vyrovnal", ale v tomto jsem asi selhal.

Kdysi mi řekla, že by se k němu nikdy nevrátila, ale na druhou stranu se s ním rozvést nechce protože je pro ni oporou, tak nevím, co si mám o tom myslet…

Fakt je ten, že já ji miloval a šel do toho na plno a i když jsem udělal spousty chyb (nehrál si moc s dětma, ale měl jsem je rád, jezdili jsme na různé výlety, ale doma jsem moc zábavný nebyl, údajně jsem ji nikdy nerozesmál a špatně jsem se oblékal a někdy jsem měl košili i 2 krát na sobě…), tak jsem ji nikdy nepodvedl a chtěl vztah zachránit, ale byl jsem na to sám. Její rodina mne přijala fantasticky a já byl štastný o když né tak zábavný jak čekala. Ona čekala někoho kdo jí bude rozesmívat a bavit když budeme doma, kdo jí bude oporou a to já údajně nebyl. Řikala mi jak a co mám dělat (jak líbat, jak milovat, jak na děti …), ale né vše jsem zvládl podle její představy´a přitom  ona se moc nesnažila, nebo jsem to neviděl.

Vše by se dalo změnit, ale musela by chtít i ona. Vím, že si brzo najde někoho dalšího (je vážně pohledná a stále se nádherně směje), takže se s tím musím poprat, ale i tak nepochopím jak rychle se z toho dostala.

Ona se z toho rychle dostala proto, protože tě nikdy nemilovala. Takže se vlastně ani neměla Z ČEHO dostávat. Podle mě, tě jen využívala, tak to vidím já. A ještě k tomu ti diktovala, co máš dělat a jak to máš dělat. Máš teda můj obdiv, že jsi takovou diktátorku vydržel snášet a ještě k tomu jsi ji miloval.

A k tomu, jak jsi psal, že potřebovala někoho, kdo by se vyrovnal jejímu manželovi- tak já bych to z tvé strany nenazývala rozhodně selháním, to v žádném případě. Nehledej chybu v sobě, vždyť jsi dělal co jsi jí na očích viděl, jen ona si toho nedokázala vážit.

Podle mě jsi nikde chybu neudělal, to jen ona si nedokázala vážit toho, co má.

Ona to dělala chytře - nebyla "diktátorkou" v pravém slova smyslu. Říkala co by se jí líbilo, jak bych jí mol rozesmát a vždy to podávala tak nějak přirozeně, že mi to nevadilo. Vypadá to, že ji omlouvám, ale chci být upřímný k sobě i k ní. Já nejsem moc zábavný člověk a proto si myslím, že mi chtěla i tak trochu pomoci (samozřejmě, že to hlavně dělala pro sebe, ale i tak. Chodili jsme spolu nakupovat a pomáhala mi s oblečením - prostě to v té době bylo fajn a určité věci se mi i líbily…

Je možné, že jsem ještě mladé "tele", ale myslím, že v určité fázi života by měly přestat být hlavními prioritamy, aby byl partner krásný, sexy, vtipný apod, ale začne být důležité, aby byl spolehlivý, zodpovědný, pomohl s prací a uměl se postarat… Od dospělé ženy a matky dvou dětí bych očekávala, že ocení Tvé vlastnosti a ochotu starat se o cizí děti přijmout je a mít je rád a ne se zlobit, že ji nepobavíš. Neříkám, že to není důležité, ale myslím, že by to neměla být priorita. Za pár let ji spolu s její krásou opustí i ti fešní vtipálci a pak bude nejspíš litovat, že pustila schopného chlapa, byť se s ním nesmála od rána do večera.

    A výmluva, že se nebudou rozvádět protože on je jí pořád oporou a nechce se ženit s jinou mi přijde trochu hloupá. Vrána k vráně sedá - jestli oni nejsou dva zastydlí puberťáci, kteří neví co chtějí  a proto potrápí několik lidí, než si uvědomí, že se k sobě chtějí vrátit (a nebo na sebe zbyli).

    Hlavně se netrap tím, že ses nevyrovnal jejímu manželovi - z nějakého důvodu se s ním rozešla a čekala bych, že bude právě hledat někoho jiného (myslím jako jiný typ člověka). Pokud chce doma někoho jako manžela, asi bude nejlepší, když se vrátí k manželovi. Máš můj obdiv, kdyby mě partner srovnával se svojí ex, tak mým partnerem dlouho nebude. Každý jsme jiný, ber nebo neber a nesrovnávej. Čím víc o tom píšeš, tím víc se mi zdá, že jen neví co chce a bouří se jí hormony. Opravdu si myslím, že nemáš čeho litovat.

Její manžel se s ní rozešel proto že si našel mladší a ted s tou novou přítelkyní žije v jejich novém baráku, ale to mi říkala ex. Navíc mi v minulosti řekla, že by s ním žila kuli dětem i nadále, že by si dokázala představit takový život s tím, že by každý měl vlastní soukromí a partnery…                         Překvapilo mne to když jsem to uslyšel, ale tenkrát mi to bylo jedno protože jsem byl s ní.

Podle mě není až tak důležité to, co ti mailem napsala nebo po telefonu řekla, nýbrž to, co tomu vlastně předcházelo. Ty jsi chtěl rodinu, a přesto jsi šel do vztahu s ženou, která nemá dodnes vyřešeno svoje manželství a nijak jí to nepřekáží. Navíc ti hned na začátku po 2 měsících řekla, že do vztahu s tebou jde čistě s rozumu. Takže jsi dobře věděl, do čeho jdeš. Podle toho jak to popisuješ, to na mě dělá dojem, že tě spíš celkem i využila, protože ve chvíli, kdy jsi přišel o práci o tebe už nestála ani z rozumu, nebo právě proto…No a pak, když přeci jen použiju její slova z toho mailu:…"Jen ti připomenu…když jsi jezdil na služebky a byl mimo, že mi nebylo smutno!!! …To je dost podstatné ve vztahu, když ti není po partnerovi smutno, nemyslíš?? …Tak to všechno dohromady mluví za vše, ne? A není co řešit. Chlape, měj taky trochu rád sám sebe, tohle přece nemáš zapotřebí…

Já to vím a měl jsem to ukončit hned po 2 měsících, ale to byla doba kdy jsem se do ní zamiloval a tak jsem toleroval i to co mi řekla. NEchápu proč mi to řekla až tak "pozdě". Prý jsem se měl dovtípit že já ji nepřitahuji ale přitom jsme se i milovali a to mi dávalo právě tu šanci, že se něco může změnit. Ale posledních pár měsíců se ode mne odtahovala a já měl problém v ráci, tak jsem to moc neřešil a to možná byla ta chyba. Teď už to těžko můžu posoudit, ale fak je ten, že mi po rozchodu do telefonu řekla, že byla rozhodnutá se se mnou rozejít až si najdě práci. To co mne trápí, je to, že jsem se po odstěhování choval jak blázen a posílal ji sms at mi dá druhou šanci atd. A ted se cítí spokojeně protože se utvrdila v tom, že udělal dobře že mne odkopla a ten špatný jsem byl já (přesto, že jsem ji všechy věci, co jsem koupil, tam nechal a nic po ní nechtěl. respektive chtěl jsem tiskárnu a notebook, ale jak mi napsala, že by mi musela pc zaplatit protože jej potřebuje a že mi klidně dá i myčku, tak jsem už nic nechtěl, protože jsem věděl, že si také hledá práci …) a navíc jsem jejímu bratrovi půjčil peníze na rekonstrukci prodejny (ale ty peníze snad dostanu zpět, protože její bratr je férový člověk).

Myslím, že jsem byl zamilovaný hlupák, kterého jen využila a pak odkopla - bohužel i to dost bolí a to jsme před pár měsící plánovaly vyměnit byt za větší. Stále nemohu uvěřit, že by toto plánovala od začátku. Dokonce se prý ptala holek zda-li jim nechybím a prý jim nechybím - ona vždey věděla jak mne dostat a kam zatlačit.

prostě a jednoduše- ty seš moc velkej dobrák a ona je vypočítavá mrcha

Příští týden je koncert IMT Smile v městě kde bydlí její rodina a ona tam určitě bude. Tato skupina je moje i její srdeční záležitost (vlastně mne ně upozornila ona). Moc rád bych tam chtěl jet, ale nevím zda-li je to vhodně. Možná ji tam uvidím, možná i někoho z její rodiny, tak nevím …

Naše společná píseň od nich byla : http://www.youtube.com/watch?v=bYLQkprbBgY

no tak pokud si ji pořád chceš připomínat, trápit se a vzpomínat na váš společný život, tak tam jdi.

ale můžu ti říct, že tím si akorát celou situaci zhoršíš. myslela jsem že na ni chceš zapomenout a ne se dál sebetrýznit.

Chci na ni zapomenout - raději už na to nebudu myslet. Musím se teď soustředit na práci (příští týden mám 3 pohovory). Najít si práci ve 45 není vůbec jednoduché, ale to patří jinam. Vypadá to, že se budu muset i přestěhovat za prací. Snad i to mi pomůže zapomenout. Za poslední dva měsíce se stala spousta ošklivých věcí. Někde jsem četl, že 3 nejhorší traumatické věci co se člověku mohou stát jsou následující: Rozchod / úmrtí, Ztráta práce, Přestěhování a mne potkalo skoro všechno. Někdy je život opravdu těžký a proto všem, kterí se podělili o mé trápení, děkuji a děkuji i za to, že jsem se tady mohl trochu "rozpovídat" a získal názor různých žen…

Myslím, že v tvé situace bys právě mohl vytěžit spoustu pozitiv- když si najdeš práci a přestěhuješ se, tak budeš mít kolem sebe tolik nového, že ti to právě velice pomůže zapomenout a bude to snazší.

Teď to možná vypadá strašně a já to chápu, rozchod, stěhování,, je toho na tebe moc. ale možná právě to potřebuješ aby ses oprostil od myšlenek na ni a začal znovu.

Uvidíš, že za pár měsíců se tomu už usměješ

Doufám že se mi podaří najít brzo práci protože si neumím představit, že bych o prázdninách "bloumal" sám létem a bez práce. Je to zatím jedinné řešení jak z toho ven a to nemluvím o finacích…Myslím si, že kdybych měl práci, tak by ta situace byla trochu jednodušší,  protože bych neměl tolik času o tom přemýšlet. Já se nemůžu dívat na televizi, protože když vidím ty štastné páry v pořadech, romatické písničky, tak mne to úplně rozhodí. Přítel bohužel taky moc nemám a navíc je to natolik osobní, že si nedokáži představit, že bych o tom s někým mluvil. Vypadá to smutně, ale je to tak. NEchci se litovat, jenom bych rád viděl nějáké to "světélko na konci tunelu". Něco co mi zvedne náladu a budu si moci říci, že za to má cenu bojovat… Myslel jsem si, že jsem už dostatečně starý abych toto zvládl s grácií, ale věk v tom asi nehraje roli, možná jen negativní… , ale toto forum mi dodalo naději a trochu zlepšilo náladu a to je taky dobře.

Krom úmrtí to nejsou nejhorší věci - naopak je to "propustka" do nového života. Všechno necháš ve starém městě - půjdeš do nového bytu, práce, společnosti, nové zážitky a pěkné vzpomínky. A to co nechceš necháš v tom starém. Myslím, že změna prostředí je velmi dobrý lék. Radikální, ale spolehlivý.

    Pokud máš možnost, seber sílu a jdi začít znovu.

Uvidím kdy a kde ta práce bude - zatím stále hledám…

Jedinné co mne bude asi nejvíc mrzet je to, že jsem pro ni znamenal tak málo, respektive, že jsem pro ni nic neznamenal. To když si člověk po 1,54 roku uvědomí, tak ho to hodně bolí a nechápe jak dokážou být některé ženy takové. Vzpomínám si, že mi napsala něco v tom smyslu, že " jedinné co mi můžeš vyčítat je že jsem to nechala běžet tak dlouho" a nic víc… žádná lítost, cit ani omluva. Prý neumím žít život - možná, ale co je na tom, když člověk upřednostňuje rodinu…

Někdy bych si přál abych alespoň v něčem byl jako ona - možná bych byl dnes někde jinde a štastný, ale jak kdysi někdo moudrý řekl: "Každý je strůjcem svého štěstí".

Určitě by mne zajímalo kde bude ex za pár let, ale s její povahou určitě bude na tom dobře, ale to mne už tížit (zajímat) nemusí

přesně tak- tebe už to vůbec zajímat nemusí, kde ona bude za pár let. a znáš to. Boží mlýny melou pomalu…ale JISTĚ.

Ty jsi fajn chlap a ona je povahově úplně někde jinde, jak říkám, je to vypočítavá mrcha a tebe si nezasloužila.

Je to poprvé za 2 měsíce co někdo vykouzlil na mé tvéři úsměv. Děkuji

A s úsměvem jde všechno líp tady na MS jsou lidičky, kteří ti rádi pomůžou a poradí, od toho to tu je.

Taky jsem to moc potřebovala - takto otevřít oči, když jsem na tom byla (a ještě někde "tam vzadu", stále jsem) podobně. A toho se mi dostalo od kámošek, i  tady od Barušky, dost - potřebovala jsem to.

Mmch - my se se svými problémy svěřujem kamarádkám běžně, i když vím, že jsou výjimky, ale mě by hlava snad praskla, kdybych  to měla držet v sobě.

Líbí se mi moc Tvé psaní, i to jak ses to snažil zachránit, prostě pro to něco dělat. A jak to tak čtu, všechny holky mají pravdu v tom, co píší a co bylo doopravdy důvod pro to, aby se s Tebou vůbec sestěhovala, vše už tu bylo řečeno.

Bude to ještě bolet (tak jako mě), ale přebolí to. Jsi citlivý kluk a to se mi líbí. Zvládneš to. Jistě ne prvně. Celý život se učíme a musíme se z toho poučit a jít dál. prostě zdalší zkušenost navíc.

Taky se s tím ještě pořád trochu peru a v duchu s ním mluvím apod. Třeba dnes by jsme slavili 3. výročí. njn. Ne, nešlo o manžela, s tím jsme byli před tím 14 let v poho. A i proto jsem se s tím  srovnávala dlouho, taky skoro 2 roky.

Chtěla jsem Ti napsat soukromě víc, ale nemůžu se dostat na Tvůj profil, by jsme to mohli klidně probrat, kdybys teda ještě chtěl. Tohle je prostě "Tvoje" téma.

Už jsem se zaregistroval

Vím, že ženy to mají v tomto možná jednodušší. Moje ex mi taky říkala, že to vše probírala se svýma kamarádkama a ty ji doporučili aby z našeho vztahu vycouvala. Je smutné se dovědět, že všichni z její rodiny věděli (možná jen ženská část), že se chce se mnou rozejít, jen já byl mimo. Prý mi vše naznačovala, ale já si to nevšiml.

Naznačovala…ach bože. I já, o 16 let mladší, 2 děti a několik vztahů nezkušenější, jsem nedávno pochopila, že náznaky jsou ve vztahu k prdu. Taky jsem to dělala, vymýšlela jsem jak důmyslně naznačit, aby to přítel pochopil, ale já nic "nevyzradila" a čím důmyslnější mé naznaky byly, tím hůř vztah fungoval.

    Jak říkal bývalý, "buď to napiš nebo ser písmenka, ale s náznaky na mě nechoď. " Ať byl jakýkoliv, v tomhle měl pravdu. Mezi ženama náznaky fungují, ale dospělá žena ve vyspělém vztahu by se měla umět vyjadřovat - obzvlášť pokud jde o větší rozhodnutí jako jeho ukončení. A je fajn se vyzpovídat mamince, babičce a tetičce, jak jsi strašný, aby ji všechny politovaly a dodaly ji pocit, že je ta ukřivděná, než aby došla a řešila s Tebou z oka do oka co ji trápí. Přestaň vzpomínat a litovat. Není čeho.

Ona se to pokoušela se mnou řešit - na začátku když jsem se nastěhoval mi říkala, co se jí ma mně nelíbí (více mluvit, žít život naplno, usmívat se. ) ale pak to "nejak" vzdala a já na to vše pozapoměl (na některé rady …). Vím že chyba byla na obou stranách, ale fakt je ten že nakonci nechtěla už nic řešit a to byl konec. Prý jsme se ani nehádali a ona potřebovala znát i můj názor a ještě jsi pamatuji její poslední hodnocení na mne: něco v tomto duchu:

"Nevím jestli ti je pomoci…že si nepamatuju že pomáháš- to si pamatuju, že co se ti řekne uděláš- jak voják. ať mě i celé mé rodině, to vím a to je jediné pozitivum v tvé povaze. Možná bych mohla přidat že neodmlouváš, jenže jseš ticho až moc…"

No už se v tom zase pitvám. Jen hledám kde jsem co udělal špatně, ale na stavu věci se stejně nic nezmění, takže je to jen plýtvání časem a zbytečné sebetrýznění, ale asi jsem to potřeboval dostat ze sebe.

Tak když to teď vidím, tak jsem během 5 hodin rozebral 1,5 roku svého neúspěšného vztahu. Pár vět, shrnutí a to vše pokrývá 17 měsíců života - normálně bych se tomu zasmál, ale není čemu… Psychologové někdy přirovnávají rozchod k úmrtí protože ten kdo zůstal to prožívá podobně. Během posledních týdnů jsem se znažilo o tom přečíst na internetu a v knihovně kde co a zjistil jsem, co jsem dělal špatně atd. Někdy to člověku dá sílu, ale vyrovnat se s tím nakonec bude muset sám. Ve svých snech stále přemýšlím, že kdybych neztratil práci, kdybych se zbrkle neodstěhoval, mohli jsme být spolu a komunikovat a možná by se něco změnilo,  sním o tom že jsem měl na sobě víc pracovat abych byl pro ní atraktivní, ale to snad bude užitečné pro nový vztah i když teď v to nevěřím. Nechci zůstat sám a možná proto jsem do posledních vztahů šel po hlavě, bez rozumu.   

ježíííííš, pořád… kdyby, kdyby… Kdyby nebylo kdyby, nebyly by chyby a v rybníku ryby. neřeš to. ty to řešíš jen proto, protože más málo sebevědomí- ale to je kvůli ní.

Okamžitě toho nechej, žádný člověk nestojí za to, aby kvůli němu člověk ztratil úctu sám k sobě. Kdyby jsi neztratil práci a zbrkle se neodstěhoval, jak píšeš, tak by se nezměnilo NIC NIC a vůbec nic. za všechno může její povaha a přístup k životu, tak to už jednou pro vždycky pochop, že ona si tě nevážila a teda teď s prominutím- jí už nelez do prdele. Nechce tě, nechtěla tě a už tě nikdy chtít nebude. a nějaký "kdyby" vůbec nemají cenu.

Leda tak- KDYBY jsi ji nikdy nepoznal, bylo by ti teď líp. omlouvám se za upřímnost, ale tak to vidím já.

Dík, máš v tom pravdu, jen to ted musí mozek zpracovat a vyrovnat se s tím   …

Tady máš něco o sebeobvniňování, o tom, jak se s rozchodem vyrovnat, apod.

Sama si pročítám to, jsem to náhodou našla.

To je úplně trefné!  Ten odkaz sedí - bohužel, no alespoň vím, co se za tím skrývá…

"Sebeobvniňování - brání nám totiž v tom, vystavit se bolestnější realitě, a to je plné uvědomění si toho, že je našemu vztahu konec. Zvonec. Tečka. Ende"

Ono to zní šíleně, ale moje ex mne na to vše "systematicky" připravovala když mi psala: "Říkala jsem ti prober si náš vztah… " Možná čerpala ze své zkušenosti a chtěl mít rozchod v poklidu, bez dodatečných sms a proseb z mé strany atd. ale moc jí to nevyšlo.

a něco podobného radí i odborníci: Pokuste se, alespoň na několik málo chvil, oprostit se od emocí a zmapujte si, co vše onomu rozchodu předcházelo, jak jste se chovali vy a jak se choval váš partner/partnerka. Pokuste se vnímat tzv. fenomenologicky, aneb bez hodnocení „dobré“ a „špatné“, jen prostě popište, co že se to vlastně dělo. Možná budete výsledkem překvapeni.

"Kdyby" už neexistuje a proto mu nedávej už další energii, "sny" jsou fajn, snít a plánovat je potřeba a co se týká toho kdy to přebolí, tak máš vyloženě statistickou lhůtu, říká se, že to trvá tak asi čtvrtinu až třetinu času toho co trval vztah, takže šestiletý Tě přebolel za dva roky, no tento by měl být překonán nejpozději do půl roku, takže čím kratší vztah tím rychlejší "uzdravení". No a  v lásce přeci "vyhrává" ten kdo má rád míň, proto Tvá expřítulkyně to má jednodušší než Ty. Není tomu tak proto, že to mají ženy jednodušší.  

JInak přeji, ať se Ti podaří brzy najít práci, a vůbec jakákoliv činnost je moc dobrý "lékař"

Děkuji - ta práce je to ted životně důležité i když už ji hledám 2,5 měsíce a jsou dny kdy ztrácím naději protože je mi 45 let a na nižšší pozice jsem prý "překvalifikovaný" a těch lepších tady na Břeclavsku a Hodonínsku moc není. Hlásím se i jinam, ale je to buhužel i otázka peněz, protože bych tam musel i bydlet, takže Brno nebo Praha je fajn, ale min 10 tis. dá člověk za pronájem bytu.

Proto tu ztátu partnerky nesu tak těžce, ať byla jakákoliv, bylo to mé "utočiště" když mi bylo nejhůř, ale asi u ní zapracoval rozum a když jsem ztratil práci a byl pořád doma, tak to byla poslední kapka v tom to skončit. Je to dost smutné, když uvářím co jsem pro ni vše dělal, ale život je prostě takový…

Je toho teď na mne trochu moc a někdy ta deprese vyhrává. Někdy se probudím a mám strach, že práci neseženu a pak mne napadají myšlenky co dál a napadají mne věci, že jedinný způsob jak to trápení zkončit je to celé ukončit, ale občas mám i světlé dny…

Závidím své ex že má děti, sestru a bratra a spoustu kamarádů (já jsem jedináček a moc přátel nemám). S dětma jde vše líp a člověk na chmurné myšlenky nemá čas - je to blbé když jste sám, bez práce a je vám 45 let - teprve teď si člověk uvědomí, že mu v určitých věcech ujel vlak a o co vše přišel… Není to pěkné bilancování žívota a proto má zbytečná snaha zachránit něco, co nejde …

Nebudu Ti psát do SZ, vše tu je tak výstižně řečeno děvčaty, že není třeba.

Ano, je těžké to ustát. Když ji potkáš, může se Ti ze začátku dělat až zle a pocit, že Ti srdce vyskočí z krku bude taky normální, ale normálně ji pozdravit, nehrát žádné divadlo, že jsi nad věcí ani se chovat jako když potkáš po letech kámoše - prostě aby viděla, že ji neuháníš (i když si Tě stejně nezaslouží).

Hele - ten, o kterém já psala, se se mnou vlastně nerozešel, nic takového sice neřekl, ale přestal se prostě snažit nedělat mi dokola 1 a tu samou věc, kterou mě trápil a raději dělá mrtvého brouka místo snahy urovnat to?? Týdny nekomunikuje, neodepisuje a pak si přijede mi popřát k narozkám a dělá jako by nic?

Dělá něco úplně jiného, než říká (do očí mi přijel říct, že mě má rád a pak zas týdny nic - co to jako je za chování?? Ještě mi tím tou kudlou v zádech otáčí a je úpl. fuk, jestli to tak myslí nebo ne - PROSTĚ TO DĚLÁ! ), takže je mi jedno, jestli pochopil mou zmínku o tom, že si zvolil sám a že nejde někoho nutit mít rád a dál to neřeším (i když v sobě stále a bolí to o to víc).

A práci jsem jako invalida hledala několkrát a je to o moc těžší, než u "zdravých", kdy po rozvodu jsem ji neměla dlouho a doslova počátala každý krajíček chleba, kdy stačilo už to, jak jsem na tom byla psychicky, ale musela jsem to zvládnout. Dodnes nevím, jak, ale i když teď to s pár kačkama na dlouhé PN kv. plánované operaci (není bohužel možné s tím zvládat chodit do práce)  taky není snadné, musím to nějak ustát zas. Život je boj a když bolí srdíčko, je to těžší, ale ne smrtelné. Tak se drž, i Ty to zvládneš, chlape.

Děkuji ti za podporu a držím i tobě palce!

Je teď to samý, co nedávno já. On si na to musí přijít sám, pak se přestane tolik obviňovat a hlavně ponižovat.

Teď na to moc ještě "neslyší". Si to musí projíít/prožít/odžít. Ty fáze jsou skoro na chlup stejné u všech.

Třeba zde.

Rozum to chápe, ale je těžké to dostat ze srdce. Asi to chce čas - problém je v tom, že ho teď mám až moc a na to nejsem zvyklý…

V jednom článku jsem našel popis fází při rozchodu i dobu trvání a já se stále nacházím ve fázi 3 i když už uplynulo 5 týdnů…

1. fáze – rochod – šok: Opouštěnému se hroutí svět jak domeček z karet – vždyť jsme přece plánovali děti atd. Muž se opíjí a ptá se všech okolo, proč se to stalo? Hledá příčinu, kterou stejně nepochopí (protože ten druhý ho ještě před měsícem tak moc miloval, ne? ). Opouštěný se snaží ještě přesvědčit toho druhého, ať zůstane. Prosby ovšem nepadají na úrodnou půdu. Partner, který opouští, je pevně rozhodnut. Chladne ještě více, druhým pouze opovrhuje. (cca 1 týden po rozchodu)
2. fáze – opouštený se začne trochu klidnit: Přesto stále, ale již ne tak intenzivně kontaktuje partnera a snaží se (teď již maskovaně) přijít na jádro pudla. V některých případech udělá siláka, ale na druhý den příjde s kytkou. Ovšem partner, který opouští, je proti podobným útokům obrněn a očekává je. (1–2 týdny po rozchodu)
3. fáze – rezignace a fyz. odloučení: Opouštěný rezignuje na další snahy o udržení partnera, uzavírá se sám do sebe, partnera již nekontaktuje a vyčkává, neustále o něm přemýšlí, taktéž i partner, který opustil teď najednou přemýšlí a rekapituluje, jestli to bylo skutečně nutné a co tím získal a ztratil. Opuštěný veří v návrat, ale postupem času si uvědomuje, že k němu dojít nemusí a začíná se koukat okolo sebe, stále ale doufá v návrat. Za několik měsíců již doufat přestává. Ten, který opustil, samozřejmě neví, co se s opuštěným děje. Pokud se tedy nekontaktují, vůbec netuší, že opuštěný už háčkuje někoho jiného. A tady se dostáváme do poslední fáze rozchodu. Ano. Ještě stále je to rozchod i po několika měsících. (1-24 měsíců po rozchodu)
4. fáze – úplný konec nebo obnova vztahu: Opuštěný už začíná háčkovat nové objekty a je již smířený s tím, že k návratu nedojde. Ovšem v některých případech ten, který opustil, může tuto situaci zjistit a začít se chovat obráceně než v posledních měsících. Bude se snažit opuštěného kontaktovat a dělat si na něj nároky. Opuštěný na tu hru přistoupí nebo nepřistoupí. Pokud ne, tak ten, který opustil, bude najednou u v pozici, kdy věnuje veškerou energii tomu, aby se mohl vrátit. Opuštěný na hru o návratu přistoupí a tady se roztáčí spírála nových námluv atd. Tohle vše buď vyústí do obnovení vztahu, nebo do úplného konce

Jenom by mne ještě zajímalo co má člověk kdyby svou ex tak brzy po rozchodu náhodou potkal.

Má se ji vyhnout, nebo pozdravit a jít pryč… a co když potká její děti?

Asi těžko můžu dělat, že je neznám, ale dát se s nimi do řeči…???

Prostě nevím co udělat aby to bylo správně a já se příliš neztrapnil a zbytečně neponižoval … 

Co by? Chovat se normálně nebo se o to minimálně snažit. Já se s ex scházel záměrně nebo ona se mnou - i po rozchodu mi pekla, takže jak by mi to předala.  A taky ji na mě stále záleželo, i když už ne jako na partnerovi.

ty když potkáš bejvalku, tak si nemyslím, že se budete bavit, takže se pozdravte a hotovo. Co bys chtěl dělat? To by ses pak zas chytil do pasti vypočítavovsti.

A jak regovat když uvidím její děti samotné (holky 6 a 11 let) ? Vyhnout se jim, nebo je pozdravit, či je ignorovat - ale toho poslední bych asi nedokázal…????

Ignorovat bys neměl nikdy nikoho, ani třeba její známé, protože oni si pak uvědomí, žes nebyl zas tak špatný jak Tě třeba Tvá ex vykreslovala a do budoucna Ti to může nevědomky pomoct.

S holkama se klidně pobav, to by asi i od Tebe čekaly. Ale jen si u toho uvědom, že už s nima prostě nebudeš. A i když ony třeba se budou ptát proč a proč ne apod. , tak jim to jako dospělý slušný člověk, který je má rád, musíš v klidu vysvětlit, že zkrátka dva lidi ztratili společnou řeč, jejich cesty se rozcházejí apod. Hlavně žádné naděje. Taky asi nevíš, co jim povídala Tvá ex, takže Tě klidně můžou ignorovat ony.

Já si taky myslím, že by ses s nimi měl bavit úplně normálně, pokud se potkáte. o normálních věcech, na nic se moc nevyptávat a hotovo. tak jako kdybys potkal známýho na ulici.

Děkuji. Zrovna minulý týden jsem potkal jednu z holek - viděl jsem ji z dálky jak šla s dalšíma spolužačkama a protože to bylo nečekané a já nevěděl co udělat, tak jsem raději přešel na druhou stranu. Myslím že mne ani neviděla.

Hlavně se zkus chovat přirozeně a tak jak to sám cítíš (ne podle toho co tomu řeknou nějací lidé), možná by Ti pomohlo něco o asertivitě, pokud už se v ní neorientuješ a připomínám něco co už máš zmáknuto.  Chápu, že vše je teď dost nepříjemné a bolestné, ale asertivní přístup by Ti mohl pomoci se tolik emocionálně nevysilovat, také chápu, že jsi teď plný pochybností, otázek atd…jak už jsi psal…to patří k "věci", ale s výhledem na lepší zítřek (třeba i partnerský), by Ti to mohlo třeba pomoci.

Co udělat, když se člověk nemůže vzpamatovat z rozchodu?

Počkat. Čas je nejlepší lékař.

Snaž se nic nehrotit, za půl roku na to budeš koukat už jinak. jedenou budeš možná rád, že spolu nejste.

Jistě, že bude rád, že spolu nejsou. a to by měl být rád už teď, vzhledem k povaze dotyčné paní

Asi bych měl být rád, ale chce to čas, zatím to vidím spíš smutně…

Dnes jsem odpovídal Veselce, ale je to až nahoře (takový dlouhý román - nedá se to přehlédnout - něco jako finální zpověď ), tak část z toho jsem dal ještě sem protože stále zjištuji, že jsem ji vůbec neznal…

Ještě v březnu a dubnu jsme se bavili že se přestěhujeme do většího bytu (vyměníme to se sousedama za příplatek) a začátkem května jsme se rozešli. Vůbec to nechápu - ztratil jsem sice práci na konci března, ale peníze na větší byt jsem měl. Ale asi pletu hrušky s jablky protože o nový byt nešlo - šlo o vztah 2 lidí, ale proč o tom mluvila, když už byla rozhodnutá se rozejít…???? Nebo možná v té době ještě váhala. Já to nevím a to bude jedna z mnoha záhad na které nikdy nedostanu odpověď. Ted se ke mne chová jako by mne vůbec neznala a jako bych byl úplně cizí. Copak to jde po 1,5 roce vztahu když jsme spolu i žili? To jsou věci které prostě nechápu a trápí mě to - člověk po rozchodu (ten kterého to zasáhlo) asi hledá odpovědi na spoustu otázek… vím, že i kdybych znal odpověd, tak by se nic nezměnilo… jen to nedokáži vypudit z hlavy.

Vím, že ji zaujaly knížky "Ženy jsou z Venuše a muži z Marzu" od John Gray (napsal jich více) a možná podle toho jedná (jednala). Přiznám se, že jsem to před rokem četl, ale už si to moc nevybavuji - možná, že je tam odpověď na její chování… Já nevím …

Přečetla jsem si krátkou anotaci tady té výše uvedené literatury a podle toho co píšeš je to zřejmě "Bible" Tvé ex přítelkyně.

To se mi vybaví, jak mi jednou přinesla dcera (bylo jí tehdy asi dvacet) a její kamarádka jí dala ke čtení knížky Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč a Proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet, podala mi je se slovy: mami koukni na to, jestli to není ztráta času a třeba tam najdeš něco pro sebe…, ona ta kamarádka to brala dost vážně a prý ji to podle těch "návodů" s přítelem vychází. Mě to pobavilo, ale návod na život to opravdu nedává, jako všechny knihy tohoto druhu, jsou spíše pro pobavení, ovšem možná by si je měli přečíst muži, aby byli v určitých situacích pozornější a nenechali se tzv. "utáhnout na vařené nudli".