Téma: Smutek z rozchodu - chtěla bych přítele zpátky

  Pokud on už nechce, tak si myslím, že nemá cenu jej jakkoliv přemlouvat, nebo na něj tlačit. Respektovala bych jeho rozhodnutí a snažila bych se vymanit ze zajetí vzpomínek. Prostě bych tu bolest v sobě dál neživila. Hodně štěstí.

Přemlouvat určitě ne. NA to jsem dost hrdá, abych ho přemlouvala, aby se ke mně vrátil. Spíš, zda má cenu se začít snažit. Výdy vypadat dobře a dát jasně najevo, že těch chyb, které jsem ve vztahu dělala, jsem se nyní už vyvarovala. Myslela jsem, že partnerský život se časem pormění s lásky ve přátelství, pohodu, to, že tomu druhému můžete věřit a spolehnout se na něj. Samozřemě to vše musí být živeno sexem. Ale přece nikdo nemůže čekat po 4, 5 roku, že budeme mít motýlky k břiše, když se potkáme a kor, když už spolu bydlíme. Svět se mi zhroutil.

Ano... člověk zažívá smutek a je to bolestivé... nevím, jestli je to pro tebe dobré se s tvým druhem scházet...asi bych to nedělala, nechej mu čas a vyčkej jak se věci vyvinou.je možné, že si po čase uvědomí co ztratil i on, ale, chce to čas.
Nedělej mu to tak lehké. To, že se vidíváte, je jako by sis sypala sůl do rány.
Vyčkejjdi ke kadeřníkovi, pracuj na sobě a kdo ví? Začni se věnovat více sobě a výsledek se dostaví.

Taková doba se nedá jen tak vymazat ze srdce, taky myslím, že šance tu je.

MOc všem děkuji za VAše názory. Nikomu tuto bolest nepřeji, ale trochu mě ukidnňuje, že v tom nejsem sama. Já mám teď nějaká zdravotní problémy a on stojí pevně při mě. Když se to dozvěděl, zhroutil se. Na druhou stranu vím, že mu lichotí, že se ženám líbí. Právě, ta doba se nedá vymazat. Snažím se ted na sobe pracovat. Když jsem spolu začali chodit, měla jsem 50 kg, postupem casu jsem pribrala 10 kg. On jako sportovec, s pevným tělem, no, asi se mu to moc nelíbilo. ale nikdy mi nic škaredýho neřeků Takže ted jsem zhubla a jsem spkojená se svým tělem. Snažím se, kamkoliv jdu, jít upravená. A taky dělat nové věci, které jsem dříve nezkusila. Ale pořád na něj myslím. Nechci, ale pořád to nějak přichází samo. Mám pocit, že se to bohužel pokazilo v tem moment, kdy jsem si jím byla moc jistá a přestala jsem o sebe pečovat.

Určitě mu lichotí především Tvůj zájem, pokud jsi ho sama poslala pryč. Dělej jak píšeš, já věřím, že nezapomněl....

Přesně jsi to vystihla, to je ono...jinak tu bolest, kterou prožíváš máme všichni za sebou...já osobně, jsem si taky sáhla až na dno, cítila tu bolest ale čas vše vyléčil...i když, trvalo to dlouhou dobu.

Zlatíčko, ze vzpomínek nelze žít, já skončila po 10 letech - krásných letech - vlastní blbostí  NEVĚROU...odešel, hned ho zobla jiná a už jsem ho zpět nestáhla - a to jsem se sakra snažila a měla v rukou hodně silnou zbraň... jeho dceru...dívej se dopředu, jdi rovně a nekličkuj, hodnotu věcí si uvědomíme až když je ztratme...a on tě ještě neztratil. přeju hodně klidu a pevné boty. R.

Jenže on se toho chytl, když jsem to řekla. Já rpostě musím bojovat do poslední chvíle, dokud to nebude ztracený. Ale bojovat hrdě. žádný ponižování. Bohužel budu muset využít všechny ženské zbraně. I když, popravdě, neumím tyhle věci.

Mužské ego....proto musel odejít. Buď ráda, že se neukázal jako slaboch a neprosil. Nemohla by sis ho už vážit.

Vztah se v této době buď rozpadne nebo lidé spolu žijí ze setrvačnosti a mají se rádi. Bohužel u Tebe došlo k prvnímu případu a možná je dobře, že Ti to řekl takto upřímně.

To že tu bude vždy pro Tebe je ale hloupost. Jednou (za měsíc, půl roku či rok) si najde někoho jiného nebo ho pohltí nějaký koníček a už tu pro Tebe nebude. Tomu nevěř. Ale zatím si to užívej, že i když spolu nejste jako partneři, tak je Ti aspoň nablízku.  

Každopádně "slepování" vztahu nemá význam. Chce to jít "o dům dál".

Avatárku, to není pravda, že tady pro ní nebude, až si někoho najde. Já jsem se se svým přítelem rozešla, on si našel jinou a přesto je mi pořád nablízku a zajímá se o mě a pomáhá mi.