Téma: Zatajil mi svou minulost - např. kamarádky na sex apod. - rozchod nebo ne?

Text uživatele: 

Ještě doplním, že se sice říká, že co bylo to bylo, ale pro mě bylo důležité, jaké ten člověk měl hodnoty. Myslela jsem si, že je má přítel stejné. Až po takové době se dozvím, že ne a že mi navíc dost lhal. Navíc vždy měl spousty kamarádek, které se mu často účastně nabourávaly do vztahů - nebo si je tam sám vtáhnul, což jsem se dozvěděla také pozdě. Tohle se vlastně stalo i nám, i když to nemělo pokračování. I proto jsem vždy chtěla vědět, jakou má dotyčný minulost. Dost často se mi stávalo, že minulost bohužel ovlivňovala i přítomnost. A také jsem nechápala, proč třeba přítel o sex. oblasti v našem vztahu nemluví otevřeně - s kamarádkama evidentně takový problém neměl : / Připadala jsem si jako něco méně…

Text uživatele: 

Víš, Ty mluvíš o hodnotách, ale přitom všechny SKUTKY, které spolu prožíváte, chceš zahodit, kvůli něčemu, co odvál vítr minulosti, kvůli přeludu, domněnkám, které již možná ani neexistují?

Opravdu?

A navíc jen kvůli sexu kdysi dávno?

 

Sex je pro nás muže potřeba, něco jako sport. Dokážeme mít sex s osobou, kterou milujeme a sex s „masem“. To jsou dvě rozdílné věci. A to „maso“ jsou pro nás ty ženy, které říkají, že jsou „věrné“ svým partnerům. (PS: neznám věrnou ženu)

 

Myslím si, že zahýbat se nemá. Ale ono ta věrnost se někdy přeceňuje naprosto zbytečně.

Pokud si myslíš, že najdeš člověka, se kterým budeš mít společné aktivity, který k Tobě bude pozorný, budete si dobře rozumět a ještě Ti bude celý život (50-80 let) věrný, nebo Ty jemu, tak nevím. O takovém vztahu jsem slyšel ve svém životě jenom tři krát. Zbytek lidí se bohužel dříve nebo později rozvedl (ti odvážnější), nebo žijí nešťastné životy (ti, co se doma hádají a na veřejnosti vypadají nóbl).

 

Myslím si, pokud všechno klape, tak sex z minulosti by měl být nejmenší problém.

 

A pokud ty požaduješ, aby Ti vyprávěl o svých bývalých úletech, tak je čas uvědomit si, že tenhle požadavek ničí Tvůj vztah. Ne to co se možná stalo, ale to, co se z toho snažíš udělat Ty.

 

 

To, že už není tak otevřený jako kdysi zřejmě souvisí s tím, že když byl otevřený k ženě, tak se opakovaně spálil. Nechce to udělat s Tebou. Podle mé zkušenosti dělá dobře. Mnoho lidí by otevřenost chtělo, ale sami ji neují dávat a ani nejsou schopni ji ustát. Je potřeba si uvědomit, že otevřenost není to samé co důvěra. Otevřenost znamená být schopna mentálně porozumět věcem, které slyšet nechceš a být schopna je přijmout. Neznám nikoho, kdo by to dokázal.

Text uživatele: 

QAdame, hned v prvním odstavci dost situaci zlehčuješ odvoláváním se na něco, co odvál čas a další pindy. Neodvál, zřejmě jsi dobře nečetl, co slečna píše (minulý rok (2015) za mými zády přespal plánovaně u bývalky, s vínečkem a filmečky. A pak ji vypisoval, jak si to zavařil, že se projevili abstinenční příznaky po ní).

A už vůbec nelze souhlasit s přeceňováním věrnosti.

Text uživatele: No ba. Tazatelka je poměrně nejistá a velmi jí záleží na vzájemné důvěře a jako na potvoru si našla partnera, který má právě v tomto problém, moc důvěryhodný není. Jakoby se její obavy zhmotnily, a není to tedy vhodný partner. Navrhuju napsat do všech možných fór, poraden, třeba na Idnes (15.06.2016) Jitce Douchové, prostě kamkoli, kde se někdo s názorem ozve. Prodebatovat to, promyslet si to a získat nějaký náhled. Pravděpodobně to skončí tak, že si tazatelka uvědomí, že opravdu si přitáhla do života někoho, kdo lže a pravděpodobně manipuluje a že by to chtělo jiného partnera. Ale k tomu je třeba dospět a tak rychle to nebude.

Text uživatele: 

Právě, že nevím, jestli přeháním já a můj partner opravdu dospěl, anebo mu prostě vyhovuje dlouhodobý vztah, ale potřebuje si něco stále dokazovat i mimo něj. Tvrdil mi, že to, co kamarádkám a bývalkám říkal, bylo zveličené. V tom případě mě to děsí ještě víc, protože takhle lhal lidem, které měl rád/miloval a věřili mu. Kdysi jsem po něm chtěla, ať mě s jeho kamarádkami seznámí, vždy se z toho vymluvil. I to mě mohlo varovat.

Je to jinak velmi hodný člověk, pracovitý, pomáhá ostatním, přemýšlivý atd. Snažím se chovat také hezky, ale stává se, že to ve mně prostě bouchne a jen brečím a brečím…

Říkala jsem mu, že ze sebe nechci dělat čistou lilii a z něj někoho špatného, ale že prostě pro mě není jako partner v tomhle vhodný a měl by být s někým, kdo ho bude chápat a bude mít obdobné zkušenosti. Chodíme i k poradkyni, ale zatím bez výsledku.

Text uživatele: 

Tvrzení že muži si musí něco dokazovat sexem je stejně směžné jako tvrzení, že ženy jedí čokoládu proto, že si musí něco dokazovat.

Text uživatele: Prostě mu nevěříš, no. V tom si ale moc neporučíš. Takže buď uděláš něco se svou nedůvěrou, je li zvýšená, to posoudí terapeutka, anebo se přes to nedostaneš. Předpokládám, že jste ale o tom, že partnerovi nevěříš a nedokážeš se přes to přenést + zdali je tvoje potřeba důvěřovat nepřehnaná alespoň začali mluvit, pokud ne, téma otevři, ale snad by to chtělo jednu individuální, ne párovou konzultaci, tedy u té samé terapeutky. Něco už ti poví. Jinak to celkem chápu, Pokud cítím osobní pocity nedůvěry, jsem taky rezervovaná a jakoby uzavřená.

Text uživatele: 

Mluvíme o tom stále, v tom opravdu problém nemám. Nejsem člověk, který by v sobě tohle dusil, prostě to nevydržím. Kdo o tom nedokáže mluvit, je on, což i sám přiznal. K terapeutce chodíme na střídačku. Jednou jako pár, pak jsem tam byla několikrát sama, byl tam sám i on. No, s tou důvěrou je to u mě těžší, věřívala jsem někomu třeba dost, ale až od jiných jsem se dozvěděla, že mě ten člověk využívá nebo moje problémy roznáší po okolí. Někdy jsem byla dost naivní : / A právě tak jsem si předtím připadal taky, že jsem naivně věřila, že všechna ta jeho kamarádství byla čistá, jak mi od počátku tvrdil a nebyl by s tím problém. Protože takhle jsem to měla já, po zjištění, že to tak není a že partner si kolikrát opravdu nehlídal svoje hranice kamaráství/vztahů aj. , to začalo. Vysvětlila jsem mu, proč se mi třeba přespávání a domlouvání randíček s kamarádkami nelíbí, on v tom nic zvláštního neviděl. A to předtím tvrdil, že u přítelkyně by mu to příjemné nebylo. A to je člověk, který nežárlí, i když mě evidentně někdo balil a já mu to řekla, měl z toho jen legraci. Je tam také jiný problém, rád by se stěhoval za prací, do hlavního města. Já ne, chtěla jsem jej podpořit, ať tam tedy jede sám, že mu třeba i trošku finančně pomůžu, když to bude možné. Pak názor změnil a že beze mě nepojede nikam, i kdyby ta práce byla sebelepší. Kdyby se rozchod vyřešil prací, bylo by to opravdu nejjednodušší. Nedokážu si ale opravdu představit, že si jen tak pobalím věci, odejdu a on zůstane sám prakticky v cizím městě : /

Text uživatele: 

Myslím že trochu manipuluje, líto ti ho být nemusí. Sbalit se a odejít lze. Tak uvidíš, ale nevěříš mu a máš proč.

Text uživatele: 

Co je tak strašného na tom, aby dospělý člověk byl sám v cizím městě?  On není tvoje malé dítě a Praha je město, co osamělému člověku může nabídnout dost rozptýlení.

Že měl tyhle plány se ti může hodit. Změnit kotviště je při rozchodu leckdy lepší než sedět tam, kde furt ve všem vidím toho druhého.

Jen ať jede.

Ale myslím, že fér by bylo mu včas vysvětlit, že s ním nezůstaneš ani když se stěhovat nebude. Aby nakonec nepřišel ještě o nějakou pracovní příležitost jen proto, že se jí vzdá kvůli tomu, aby zachraňoval váš vztah, protože ho necháš v blahé naději, že zachránit jde.

Text uživatele: 

Lethe, podle mně si hlavně zodpověz, co k němu cítíš a pak se teprve zabývej tím, proč to tak je a je-li to změnitelné nebo ne.

 

Myslím, by pro tebe mělo být to nejhlavnější to, co jsi s ním zažila ty sama a ne to, co s ním kdysi zažili jiní. Partnera znáš léta, žiješ s ním, a myslím, že to už bys ho měla trochu znát a ty jeho hlavní hodnoty, které mu přisuzuješ, bys měla odečítat z této osobní a prožité zkušenosti.

 

Co se týče jeho minulosti - trochu mi přijde, že sama máš ve vztazích minulost minimální. Ano, asi jsi nikdy nepřešlápla, nemáš na kontě žádný úlet, žádné pochybení a pod. A chceš partnera se stejně bezchybnou nebo nepopsanou minulostí. Je to pochopitelné, ale co tedy má dělat člověk, který to s tebou myslí vážně, ale tu bezchybnou minulost nemá?

Stěžuješ si, že to partner zatajil, ale polož si otázku, jestli by u tebe vůbec měl šanci, kdyby to neudělal. Jestli se jen nesnažil tě získat - a dělal pro to vše právě proto, že to myslel vážně. Stěžuješ si, že ke kamarádkám je otevřený a k tobě ne - ale ruku na srdce: má jinou možnost? Může tobě odhalit pravdu, aniž bys ho soudila nebo dokonce odsoudila jeko někoho, s kým už tedy nechceš být?

Nenapadla tě možnost, že ono o některých věcech se s tebou dá mluvit špatně, pokud s tebou chce člověk žít a mít doma pohodu - protože ty je prostě nepochopíš a také neodpustíš? A že tím sama dáváš důvod k tomu, že ti raději některé věci neříká, o některých lže a některé raději řeší s kamarádkami, které s ním - na rozdíl od tebe - nemohou rozejít?

 

Na druhou stranu - to přespání u kamarádky podle mě důvod k pochybnostem dává - a pro mě mnohem větší než nějké historky z jeho minulosti.

 

Vrátím se na začátek - podle mě si odpověz, co k němu cítíš.

Pokud už nic, je to sám o sobě důvod s ním nebýt - i kdyby byl svatý.

Pokud ho stále ještě ráda máš, asi se to neobejde bez toho, aby ses pokusila za minulostí udělat tlustou čáru a začít nanovo. Minulost je důležitá, ale zároveň to není něco, co nejde změnit, nebo za co má člověk pykat nadosmrti. Že někdo ve dvaceti děvkařil neznamená, že nadosrti nebude stát o vážný trvalý vztah a že na něj nikdy nebude spolehnutí. A i ten, kdo je ve dvaceti slušňák, může začít dělat vylomeniny ve třiceti nebo čtyřiceti.  

Žít s někým, komu nelze věřit, je obtížné a dlouhodobě asi i nemožné - ale popravdě stejně obtížné je žít s někým, komu musím tajit svou minulost, abych o něj nepřišel. Přeci jen každý má potřebu být milován takový jaký je, a ne takový, za jakého se dokáže vydávat.

 

 

Text uživatele: 

Měla jsem možnost také dělat vylomeniny, ale vždycky jsem stála o vztah. Odmítla jsem zadaného, návrhy na sex atd. Prostě proto, že jsem to tak nechtěla. A chtěla jsem člověka, který tohle má stejně. Neříkám, že má být bez zkušeností. Paradoxně, dva přítelovy vztahy o kterých vím a o kterých mi řekl hned na začátku, neřeším. Věděla jsem o nich od počátku, nevadily mi. Doposud jsem si o něm, i dle jeho chování, myslela, že moc vztahů nezažil. A pak jsem se dozvěděla opak a ta minulost byla opravdu drsná. Mluvím o tom s ním hodně, ale nemůžu to hodit za hlavu. Jsem prostě takhle nastavená, vyrůstala jsem mezi děvkaři a proto jsem to takhle nechtěla. Než jsem se seznámila s přítelem, dvořil se mi jeden skvělý člověk, který mi však jako partner nic neříkal. Byl opravdu hodně otevřený, ale byla jsem ráda, že vyklopí hned všecko a nedělá ze sebe svatého. Nic jsem s ním nikdy neměla, i když se o mě hodně snažil. Se mnou se právě o minulosti dá mluvit, hodně lidí ke mně chodí jako k vrbě a dost mě zarazilo to, že o minulosti svých kamarádů vím daleko víc než o partnerově. Jde mi i o to, že když jsem se ptala, jen tak, ze zvědavosti, mlžil nebo vysloveně lhal. A až po čase z něj třeba vypadlo, že to bylo jinak. A to mi vadí nejvíce. Prostě to, že jsem měla ráda někoho jiného.

Co k němu cítím? Celkově mi přijde, že jsem vyhořela a necítím už nic. Je mi s ním fyzicky dobře, smějeme se spolu, ale necítím nic. Nepožaduju zamilovanost, ta stejně vyprchá, ale prostě jsem se před ním začala uzavírat i citově.

Text uživatele: 

Lethe, pro mě je z toho, co píšeš, zásadní pouze to, že k němu nic už necítíš.

Kdybys ho měla ráda, možná bys i na jeho prohřešky měla jiný metr, ale takto není důvod o tom hloubat.

Prostě si běž hledat jinou lásku a držím palce, aby byla víc podle tvých představ.

 

PS: to, že ti vadí jeho přespání u kamarádky naprosto chápu, ale s tím, jak nadsazuješ význam jeho minulosti nad vše pěkné, co jsi s ním za ty roky zažila, s tím sympatizovat nemohu. Podle mě není ani tak důležité to, co člověk má za zkušenosti, ale jak je sám bere. Protože ona i "ctnost" může ukazovat na negativní rysy, třeba že je člověk zamindrákovaný a nemá žádnou kuráž, nebo že je naopak příliš egoistický a netolerantní, nebo třeba asexuální a "leklá ryba" - nic z toho nemyslím nijak osobně vůči tobě, jen to je příklad toho, že jsou různé možnosti interpreatce čehokoliv. Čili myslím, že je spíš důležité vnímat, jak člověk tu svou minulost hodnotí - s čím je spokojený a s čím se nadále identifikuje - a co už třeba nechce opakovat. A výpovědní hodnotu má i to, že člověk o své minulosti nechce mluvit. Někdy to znamená prostě to, že na něco vzpomíná nerad a chce, aby to bylo "pohřbené" a někdy jde třeba o to, že se dotyčný bojí, že bude souzen a odsouzen a že mu budou věci, které má uzavřené, nadále nějak připomínány - čili nejde o to, že by člověk chtěl ze sebe dělat něco, co není, ale že chce být někým jiným, než kým byl. Chce začít s čistým listem a ne s popsaným "kádrovým posudkem".

Text uživatele: 

To chápu. On mi tvrdí, že se z toho právě poučil, ale možná až se mnou, ještě pár měsíců před seznámením se choval jinak. Po tom s bývalkou mi přišlo, že ty kamarádky měl právě "co kdyby náhodou". Nebyl zvyklý se ze vztahů úplně odstřihnout, s většinou svých kamarádek v minulosti chodil a sexuální napětí tam vydrželo stále, choval se takhle i jako zadaný. Když jsem mu přespání vyčetla, říkal, že mu ještě nikdo nikdy nic nezakázal. Nezakázal, ale také to často dopadlo blbě. Prakticky nemá zkušenost s tím, co je to být delší dobu fyzicky sám. Zajímavé je, že s kým se nestýkal  a dosud nestýká byly jeho dva první, nejdelší a trochu vážnější vztahy. Samotné holky o kontakt s ním už nestály. Přitom je to jinak starostlivý a velmi pozorný partner. Kdyby se tenkrát minulost neprojevila, asi bych na ni zkusila zapomenout.

Necítím nic, je to tak. Co cítím, když o tom s ním začnu mluvit je vlastně jediné - lítost. Cítím o něj starost, když je nemocný, když se něco stane, jsem ráda, když mu něco výjde. Ale takové mít rád jen tak už prostě necítím.

Ano, s těmi negativními rysy a možnými interpretacemi také souhlasím. Také je ještě možná jedna interpretace Prostě to ten člověk nedělal proto, že neměl na tohle čas  

Asi to nebudu lámat přes koleno, snažili jsme se o to oba dlouho. Nikdy nebude nikdo dokonalý, to ani nehledám, ale společný pohled na věci, podobné hranice ve vztazích a i lepší kompatibilita v milostné oblasti je už pro mě důležitější než to, že máme kupříkladu stejné cestovatelské cíle a máme rádi podobné filmy. Ty pochybnosti pak ještě znásobilo to, že v okolí je momentálně hodně svateb. Nehledám za každou cenu manžela a otce svých dětí, ale tak nějak jsem začala přemítat o tom, jestli vlastně oba máme mít dál takový vztah, který se mi zdá, že vlastně ani nikam nevede a necítím se v něm v bezpečí.

Text uživatele: 

Já myslím, že odpověď na to, co ohledně tohoto vztahu chceš, už máš.

Teď jen se rozhoupat ke změně.

Tak držím palce.

Text uživatele: 

Možná bych to shrnula tak, že to, co mi hlavně vadí je, že nevím, jestli mu můžu věřit. Že se může zase něco vyjevit/udělat a já nebudu vědět, jestli mu mám věřit nebo ne. S těmi událostmi z posledního roku ta důvěra vymizela. A nemůžu se ani za boha přinutit ji opět obnovit. Tvrdí, že s kamarádkou nic neměl, mělo jít původně o opravu mobilu. Ale na to si nemusíte domlouvat přespání, když je vaše přítelkyně v bezpečné vzdálenosti od vás. Kamarádky teď vlastně ani nemá, dřív ten harém opravdu měl. Naopak já jsem ta, která ho pobízí, ať jde s někým na pivo nebo do čajovny, aby se rozptýlil. Ale sedánky u někoho opravdu nepodporuju, u něj to většinou právě skončilo špatně.

Text uživatele: 

To, zda někomu můžeme nebo nemůžeme věřit je komplikované a bezpečně se to dozvědět můžeš až po své nebo jeho smrti. Ne dříve.

 

Osobně jsem přesvědčen o tom, že absolutně nemůžeš věřit nikdy nikomu, proto každý je schopný lhát a podvádět když má dobrý důvod. A stejně tak může být věrný, pokud má dobrý důvod.

 

Myslím si, že život je o tom neustále si dávat důvody, proč nesklouznout z cesty. Protože pokud někdo očekává, že důvěra zůstane navždy jen tak ze setrvačnosti, tak se plete.

 

Podle mého jsou právě nejspolehlivější lidé, kteří již chybu udělali a uvědomili si ji. Jsou již poučení a vědí zda podvádět cenu má nebo ne.

 

Ti ostatní jsou jako motorkáři (o motorkářích se traduje, že existují jen dva durhy motorkářů – ti po nehodě a ti, které to čeká a nemine). Prostě lidé, kteří nevědí, jak se zachovají v té situaci i když dnes (15.06.2016) 100x prohlašují, že oni by nikdy nepodlehli. Podle mé zkušenosti podlehne každý, kdo ještě neví o čem to je.

 

Ale pokud si myslíš, že najdeš muže se kterým Ti bud lépe, tak se neboj hledat a zkoušet. Jednou se to možná povede.

Text uživatele: 

Děkuji.

Snad jej jednou objevím. A to samé, vhodnější partnerku, bych přála i svému drahému. Snad nám bude oběma přát štěstí.

Text uživatele: 

Náhodou jsem zde našla svůj starý dotaz. Dopadlo to tedy nakonec tak, že za rok jsem potkala jiného muže, byli jsme si sympatičtí na první pohled. Příteli jsem to okamžitě řekla a rozešla, i když vztah prakticky ještě chvíli "dojížděl" - než se vyřešilo bydlení aj. Najednou šlo všechno. S tím druhým jsem ani nedoufala, že se někdy dáme dohromady. Byl to jen impuls, ale po přibližně 3/4 roce a měsících vzájemného oťukávání se tak stalo. Bývalý byl původně z rozchodu špatný, ale prakticky okamžitě mě vyměnil za jinou. Tloukla jsem hlavou do zdi, že jsem se tak bála zbytečně a mohla se klidně rozejít o rok-dva dříve. Bavíme se spolu, nepotřebuji se k němu vracet, ani se nějak vídat, ale v kontaktu občas jsme. Ten druhý se ukázal zatím jako sice trošku nemotorný ve vztazích, ale hodný, nicméně už jsem vztah opětovně nechtěla. Myslela jsem, že to bude jen chvilkové randění, poznání nových zážitků (máme společné koníčky) a samotného jej to přestane bavit. Ale u něj je spíš vše po roce vztahu silnější, mně se po rozchodu změnily priority a už nechci s někým zůstávat a znova pak zažívat problémy a nedorozumění. Vím, že se s ním brzy rozejdu, i když si sedíme. Prostě potřebuju být nejmíň rok-dva opravdu sama.