Téma: Jsem tahoun manželství - vztahově, citově, finančně
Cítím se pod psa. Příjde mi, že s manželem nejsme ani po 11 letech naladěni na stejnou notu. Připadá mi, že celý vztah buduju sama a on se jen veze. Ušli jsem velký kus cesty, vybudovali spoustu věcí, zabezpečili si stáří, máme malého syna a nestrádáme.
Ale skutečnost je taková, že pokud bych nebyla já ta iniciátorka všeho dění, tak máme holou prdel. To samé se odehrává i v oblasti intimní. A to samé i v oblasti plánování volného času, dovolených aj.
Manžel nemá žádné přátele, se kterými bychom si společně vyšli - měl, ale jeho přátelé z dětství se mi svěřili, že zpychnul. A nemají si s ním o čem povídat - když to řeknu slušně.
Nevyčítá mi, když se jdu pobavit s mými kamarády, ale vidím, že mu to není recht. Nejraději by mě měl doma u plotny ve zlaté kleci, ale se všemi bonusy - kuchařku, ero pracovnici, finančně úspěšnou manželku.
Mě taková situace dusí. Ale hlavné problém a otázka je - neumím se na něj spolehnout, nevěřím mu (ženy pochopí - krásně se to ukáže v porodnici při porodu). Nevěřím a co víc nemám proč bych si ho vážila. Ráda bych napsala, že má hezký vztah k synovi - ano to má, ale spíše, jako starší bratr, než jako otec.
Nevím co s tím. A přiznávám, už několikrát mi ve vypjaté situaci vyhrklo slovo rozvod.
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 3403x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Vzpomeneš si, proč jsi se do něho zamilovala?
To je dobrá otázka- do manžela jsem nebyla zamilovaná tak jako se mi to v životě stalo s jiným mužem.
Nebyla to ta spalující dechberoucí láska. Líbil se mi, přitahoval mě. Když bych byla zpětně zcela objektivní- asi to byl vzhled a jeho zdrženlivost a to, že byl slušný a ze slušné rodiny /tím si nevykládej movité to ne/ a co pro mně hrálo nemalou roli-úplné rodiny-..... musím napsat, že jsme randili 5let, než jsem se vzali.
A sňatek z lásky- opět té dechberoucí to vážně nebyl. Takže slovo zamilovala není na místě...
Nevím co poradit, jestli jsi k manželství přistupovala ne z "velké lásky", ale s rozumem, pak se něco muselo změnit později. O tom bys měla něco sama vědět.
Tvůj manžel Tě asi něčím hodně zklamal.
V něčem jsis sama odpověděla, od začátku byl zdrženlivější, tudíž se asi dalo očekávat, že bude méně akční. Ovšem, něco nechápu, před svatbou jste se znali 5 let, čili jsi musela již tehdy vidět, že ta akčnější ve vztahu budeš Ty. To ti tehdy nevadilo? Nebo se jeho chování a celkový přístup změnil až v době manželství?
Trochu na mne děláš dojem, že jsis ho brala spíše z rozumu- něco ve smyslu "lepšího bych už asi nenašla, tak do toho praštím, ikdyž to není to pravé ořechové". 
Je také možné, že si u Tebe zvykl na Tvou iniciativu, tudíž se podvědomě stáhl, a dává Ti prostor. Možná jsis z něj tak trochu sama vychovala papučáka a domácího mazlíka. Jsou to jen mé doměnky, jelikož tady ještě není mnoho informací.
Určitě by jsis měla o všem otevřeně pohovořit s ním, možná zjistíš, jak situaci vidí ze svého pohledu a třeba dojdete k nějakému rozumnému závěru k oboustranné spokojenosti. Je ovšem třeba vše naprosto, do detailu rozebrat a dát jeden druhému prostor k vyjádření.
Pak také manželská poradna.
Hezký den
Hrála jsi moc dlouho první housle a marně čekáš na vystřídání. Nějaká domluva s manželem, kompromis a pod. nejde?
Děkuji za VAše příspěvky. Všichni máte svým způsobem pravdu. Rozhovory- jsou spíše monology bez valných výsledků. Manžel se neumí a ani nechce vyjádřit, jen se hned nas. e a je hotovo. Je pravda, že je to všechno z velké části má chyba- rozmazlila jsem si ho tak, a až porodem dítěte si uvědomila, že to není CHlap o kterého bych se mohla opřít. Resp technicky by to asi šlo, ale mé nitro to tak necítí. Tu sounáležitost, harmonii, porozumění a hlavně oporu. Je to už 5let co ho nechávám "dospívat" do stavu, kdy bych si ho mohla opravdu vážit. ale je to čím dál tím horší. On najednou zjistil, že jsem pustila otěže a že koňa vede on- ego mu sice narostlo, ale seká průser za průserem. to ho demotivuje a vzteká se. čímž u mně jen ztrácí body. Rozhovory - jsem po třech celodenních vzdala. také pomýšlím na manželskou poradnu, ale buduli upřímná, jen kvůli synovi. nevím, zda to v této fázi není z mé strany nevratný jev. nemám tuto zkušenost.
Podle toho co píšeš si myslím, že když zjistí, že by opravdu mohlo dojít k tomu, že se bude muset postavit sám bez opory své rodiny na vlastní nohy, může přijít změna k lepšímu. Že si může uvědomit Tvoji cenu ve svém životě. A je taky možné, že až tu snahu ucítíš a bude upřímná, že i u Tebe se ještě může leccos změnit.
Barborko, mezi Vámi je také komunikační problém. Taky si myslím, že manžel reaguje podrážděně, jelikož si plně uvědomuje, že zklamal.
Vřele doporučuji: přečtěte si knihy
John Cray- Co vám matka říci nemohla a otec nevěděl
Muži jsou z Marsu- ženy z Venuše
Jsou tam opravdu velmi dobré rady pro začátek a je tam velmi hezky vysvětleno, proč někdy muži reagují, jak reagují, věř mi, stojí za prostudování
Držím Vám palce, myslím, že ještě není vše ztraceno 
Děkuji za Vaši psychickou podporu, opravdu si toho moc cením, obzvláště nyní před Vánoci.
Knihy už vyhledávám a určitě přečtu. Už jsem koukla i na možnosti v okolí, co se manželské poradny týče.
Tak Vám přeju hezké svátky a klidný vstup do NR.
Věk: 41
Milá Barborko. I já jsem byla v podobné situaci. Nyní se rozvádím. Problém byla komunikace. Manželskou poradnu nám na tři měsíce nařídil soud. Manžel se tam choval jako vzorný otec. Dopadlo to tak, že jsem pod tlakem pracovnic souhlasila na zkoušku se střídavou péčí. Výsledek? Starší dcera si u soudu řekla, že chce být v mé výlučné péči a mladší, jelikož to "fungovalo" je ve střídavé péči. Výsledek 2 : 14 dní po vynesení rozsudku jsem měla doma doporučený dopis z magistrátu, že bude na děti uvalena exekuce, kvůli nezaplacenému komun. odpadu, ačkoliv to manžel v poradně slíbil, že za obě děti zaplatí. A ještě se u soudu odvolal, že se mu zdají alimenty na starší dceru vysoké. Výsledek : Nevěřím těmto institucím, protože dle mého úsudku jedou podle zavedených pravidel a ne podle toho co se v rodině ve skutečnosti předtím dělo.
