Téma: Manžel neumí zabezpečit rodinu a nechce se mu pracovat
Uživatel: uztotakje
Věk: 25
Možná se potřebuji jen vypovídat, ale i tak budu ráda za případné příspěvky. Jsme manželé přes rok a už takhle brzo mluvíme o rozvodu. Problém je v tom, že manžel už skoro tři roky nepracuje. Máme malé dítě, jsem na rodičáku, mám 11.000 Kč měsíčně a z toho 6500 jde na splátky dluhů, které nasekal manžel, ale nemá je z čeho platit, tak platím já.
Manžela jsem vyhodila z bytu do doby, než si najde práci. Takže spolu nežijeme. Budu se muset asi nastěhovat k rodičům, protože už je to půl roku, co žijeme odděleně a práce pořád žádná. Naopak mi přijde, že je víc nad věcí. On žije u své mámy, která ho živí, dává kapesné, on tam má pohodu. Za dítětem se přijede podívat tak jednou za týden na dvě hodinky a to jenom, když už mu nadávám, že to snad nemyslí vážně, že na malého kašle. Peníze mi žádné nedává. Vím, že si asi každý z vás řekne, proč jsem si ho brala, proč jsem si s ním dělala dítě, když nepracoval ani tehdy, ale už to tak prostě je, vrátit to nemůžu.
Doufala jsem a věřila, že když otěhotním, budeme mít dítě, začne se starat. On sliboval hory s horákama a já věřila. Než jsem otěhotněla, bylo to jiné. Já měla dost vysoký příjem a nevadilo mi, že je dočasně bez práce. Jenže z měsíce se staly najednou a tak rychle roky.
Už mi ani nevadí, že jsem sama, jen nevím, jak to finančně zvládnout. Malému není ještě ani rok a do jeslí jít nemůže, abych šla do práce. Hlídání nemám, jedině si zaplatit chůvu, ale to bych musela vydělávat opravdu hodně, aby mi po zaplacení chůvy zbylo dost na živobytí. To by ale znamenalo, trávit prací hodně času. Akorát by tím malý trpěl, máma by měla být s ním, starat se o něj a ne běhat po pracích. Takhle jsem to nikdy nechtěla, chtěla jsem být se svým dítkem alespoň do dvou let doma. Jak se s tím vyrovnat?
Skončila jsem sama, bez manžela, s malým dítětem, bez peněz, s dluhama. A to jen proto, že jsem se zamilovala.
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 7226x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
I teď, když bydlíte odděleně, platíš jeho dluhy a nenutíš ho přispívat na dítě?
Věk: 25
Nutím, ale nikam to nevede. Dluhy platím proto, že si je nabral v době manželství, takže to jsou vlastně naše dluhy.
Nezbude Ti, než se obrátit na soud, přece to nechceš pořád táhnout sama? Neuvažovala jsi o rozvodu?
Věk: 25
Jj, rozvádět se budeme. To už je jistý. Ale jak z něj dostat nějakou korunu, když nepracuje a je bez příjmu?
I z podpory je povinen platit a pokud není schopen, jeho vyživovací povinnost přechází na prarodiče. Předpokládám, že pokud živí jeho, mají dost na to, aby i této povinnosti dostáli. Ale o tom už rozhodne soud.
u zletilého přechází povinnost alimentů na rodiče? to čtu prvně... Z jakého titulu? přijde mi to divné, dospělý je zodpovědný sám za sebe, takže myslím, že sociální dávky pak vyplácí stát, nikoli dědeček s babičkou... ostatně existuje i děsivý zákon, který ukládá manželům povinnost zajistit druhému stejnou úroveń jako sobě samému - tedy dělit se, takže absurdně manžel povaleč tím uvalí na svou ženu povinnost ho živit... ale o předchozí generaci jako povinné pochybuji. JInak pokud by byl rozvod ihned problém, tak alespoň rozdělení majetku a zrušení všeho, co by mohlo jen vzdáleně zavánět BSM, ekonomicky se oddělit, rozvod bude asi komplikovat malé dítě a dohady kolem alimentů a péče, pokud se dohodnete, bude rozvod asi rychlý. Nevím, jak nadělal manžel dluhy, ale i na půjčky a investice (tedy utrácení ze společného) jsou v našem zákoně jisté klauzule, do jakého objemu a co může pořizovat jeden zmanželů bez soujlasu druhého. Nad tuto hranici už se potom může jednat o neplatný právní úkon tuším... ale tohle jsou věci, které by se měly probírat s kompetentním právníkem i když názory na diskuzích mohou být inspirativní....
Megero je to tak. Vyživovací povinnost přechází na prarodiče, pokud oni jsou schopni to platit. Ale záleží na rozhodnutí soudu.
Podporu žádnou nemá, nemá na ni nárok, protože dluží na zdravotním a sociálním. Jeho matka je v psychiatrické léčebně, ta platit bude jen těžko a jeho otec je opravdu zlý člověk, hodně ublížil celé rodině a má problémy se zákonem. Takže bych byla nerada, kdyby potom projevoval zájem o styk s malým. Proto od něj raději žádné peníze nechci. Prozatím nás živí moji rodiče. Jim to nevadí, ale mě je z toho zle, že jsem na nich závislá, tak by to být nemělo, ale díky Bohu za ně, jinak nevím, co bych dělala.
Když své matce řeknu, že hledám muže který umí zabezpečit rodinu, řekne mi že se chovám jako zlatokopka. Protože studuju, já do studia investuju dost peněz, síly, nervů a žádný rozverný studentský život to není. To možná vymysleli podnikatelské děti - sladký studentský život. Jde mi právě o to, že i když mi je 27 let musím myslet na budoucnost, viděla jsem sama u svého otce jaké to je, když dítě nemá co do huby, on pije a vše prochlastá. Měla byste mu dát jasné ultimátum, když píšete, že mu to u rodičů vyhovuje, je čím dál víc nad věcí. Pochybuju, že existuje něco, co ho donutí tu práci najít. Čekat a myslet si, že ho dítě změní, ne. Já bych to začla řešit radikálně. Ubíhá Vám čas s někým, kdo za to možná nestojí a to, že se to obrátí, je minimální šance. Zvažte to.
Je normální nastavení ženy, že hledá zabezpečení, protože pokud by se normálně starala o potomstvo a zázemí rodiny - takhle je to zakodované - tak je to prostě plný úvazek. Že je to dnes tak, že žena se zabezpečí i s dětmi sama, nechce zústat doma už proto, že muži nejspu v posledním období spolehlivými zabezpečovateli rodin (ať už je na vině cokoli od sexuálního uvolnění až po frustrace kdečím), je prostě fakt. Ve skutečnosti není přirozené mužům konkurovat dokazovat jim, jak jsou nepotřební a k ničemu, ale bohužel (ke škodě obou stran) doba je tak nastavená. proti přirozenosti, takže se všichni tak nějak snažíme dokazovat si, jak jsme lepší než ti okolo, vzniká prostředí vysoce konkurenční, místo spolupracující, zaměňujeme si role, ale přitom jksi nejsme schopni se zhostit svých vlastních... LIdé ze svých trablů utíkají různými uličkami, nezřídka slepými, takže na konci stejně narazí... alkohol, drogy, stav pasivity nebo naopak nepřiměřených aktivit, adrenalin, sex přes míru (jistě pánové, souhlasím, žádná porce sexu není dostatečná natož přes míru 
)) ) agresivita a vulgarita nebo naopak nadměrná submisitita jako důsledek ztráty buď sebevědomí nebo ochoty nést odpovědnost, rezignace. Takže, kudy z toho ven... ? snad zase staré známé - až budeš mít uděláno dobře to své, hrab se do toho, co mají dělat jiní... v práci, v životě, v rtrolích... lidově "zameťme si každý před vlastním prahem"
Ahojte, tak uživatelce "uztotakje" bych chtěl především popřát hodně sil, protože jsou v tomto případě důležité a věřím, že silná budeš i nadale, minimálně tak, jak jsi byla doposud. Přesto bych ti doporučil být ráznější. Píšeš, že jsi měla pěkné představy, ale zároveň už jsi smířená s rozvodem a s tím, jak to je (i proto asi ten nick "už to tak je"), ve skrytu duše však stále věříš, že se něco zlepší a změní. Nebudu chytrý rádce, protože jen ty sama danou situaci znáš nejlépe, povím ti však zkušenost z mého okolí...
Znám případ, který je tvému hodně podobný: Zamilovanost, dítě, pak svatba, muž nemá práci a nemá ji dlouho, žena zklamana, pak naštvaná, pak rozvod atd. Jako by to bylo přes kopírák, až si říkám, jestli je to normální. Ze zkušenosti jednoho starého může vím, že spousta rodin v ČR se nerozvádí kvůli podvádění, ale kvůli financím... Zažíváš to asi stejně tak.
Pokud bych se vžil do tvé role, asi bych začal již dříve někde jinde - pojistil si svou práci, jestliže jsi měla už dříve vyšší příjem než muž. Je to sice věc zpátky, ale poučit se z ní můžeš. Následek totiž nyní vidíš - i proto vítám to, že mateřská je nyní dělená jak pro muže tak i ženu.
Máte dluhy? Pokud je tomu tak a ty nemáš zájem je platit všechny, zaplať jen 50 %.... Rozveď se, protože muži, kteří nepracují a nechtějí pracovat (a že takového znám), jsou mi odporní, protože udělat dítě umí každý, starat se o ně, živit ho a postarat se o rodinu už tak každý neumí, možná i nechce. Tvůj chlap by potřeboval dostat na přesdržku, aby se probudil = takovou preventivní výchovnou, aby si uvědomil, jakou hraje roli. V malé míře ji asi od tebe dostával formou vyhrůžek, nadávek apod. , s vírou, že se něco změní, jsi však, jak vidíš, neuspěla. Proto bych opravdu zvažoval okamžité podání k rozvodu... Pozor, nejsem rozvraceč rodin, protože jsem přesvědčen, že rodina je základ státu a společnosti, ale to také znamená, že to má být fungující rodina a ne polorozbořenej povoz, který má co dělat, aby dojel do cíle.
Musíš sebrat sílu a odvahu a uvědomit si, co sama chceš, jaké máš možnosti a co chceš pro sebe i své dítě.
Rozvod...
Klady: Nebudeš platit všechny dluhy, při soudním vyrovnání byste měli jít i s dluhy napůl, takže bys mohla zaplatit (bohužel/bohudík) jen 50 % toho, co vám manžel nasekal (zaleží, jestli budeš mít i právníka, který třeba dokáže vyřešit lepší vyrovnání pro tebe = budeš platit méně, i když si nejsem jistý; domácnost jste totiž byli vy 2). Tvůj muž bude mít vyživovací povinnost, bohužel/bohudík, pokud nebude vyživovat, mohou ho i zavřít, povinnost splatit vše, co ti dluží však neodpadá (platí to ale však až po rozvodu), pokud bude pracovat ve vězení, bude to (nebo část) muset stejně odvádět na alimenty. Nebudeš pod tlakem toho, že existuje někdo další, kdo by se měl starat o tvé dítě a nedělá to, budeš smířená s tím, že jsi na to jen ty (prozatím, než najdeš lepšího chlapa) a že jsi dostatečně silná a vyrovnaná k tomu to zvládnout a získáš sílu a sebevědomí k tomu, že se dokážeš postarat sama o sebe i své dítě jako řádná matka 
Zápory: tvoje dítě nebude moci být pýšné ná svého biologického otce, bude vyrůstat s tebou, protože ho miluješ více než jeho otec (jak už jsem psal opět do doby než najdeš lepšího chlapa, který ví, co se sluší a patří v rodině), budeš muset projít tím státem daným rozvodovým mechanismem. Můžeš mít občas pocit, že jsi na to sama, pokud bys byla slabší povahy (což z tvého psaní neplyne), mohla bys mít pocity úzkosti (na to bacha, když budeš věřit v to, že to zvládli ostatní, že to musíš hlavně kvůli sobě a dítěti, bude to OK)
Sumasumárum - buď silná, rozum do hrsti a držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv
Odjít. Nejen že na něj není spolehnutí, ale ještě je přítěží.
Z přístupu toho chlapa je mi smutno. Teda on to není snad ani chlap takhle se chovat 
Co se týče právní situace, bylo by to na dlouhé povídání. Kažedopádně dluhy jednoho z manželů vzniklých před manželstvím nespadají do společného jmění manželů SJM a vy nejenže nemusíte dluhy splácet, ale dokonce máte nárok na vrácení dluhů od manžela. Akorát to byste se asi načekala, pravda, že? Nicméně právní nárok by tu byl a kdyby mu třeba zemřela matka a on dědil, tak máte možnost. Pokud byste někdy potřebovala pomoci, napište do Bezplatné právní poradny online.
Může se hodit:
Dnes jsem se sem vrátila a chtěla jsem vám poděkovat za čas, který jste věnovali, abyste mi odpověděli. Situace je pořád stejná, možná horší. Půjdu do práce, malej bude muset do jeslí. To je na tom to nejhorší, malej je opravdu ještě hodně malej a potřebuje mámu, která ho každý den odstrčí do jeslí, protože nemá na výběr a do práce musí. Bojím se toho, až budu odcházet a on plakat. Vůči tomu dítěti je to strašně nefér.
Papíry k rozvodu mi momentálně vyjíždějí z tiskárny. Až se nějak finančně zpamatuju, najdu bydlení, najdu chlapa 
a začnu znova.
