Téma: Nešťastné manželství - má cenu zůstat spolu kvůli dítěti?

No potěš koště.

Ted už uděláš víc škody než užitku, jakýmkoli rozhodnutím. Nechci tě nijak soudit, ale možná jsi tenkrát měla myslet míň na sebe, každopádně, dostala jsi za to lekci.  

Dnes není doba, kdy za nás rodiče domluví snatek a je na nás, abychom si prostě zvykli, tak jak píšeš, možná jsi měla spíše zvedat si sebevědomí než se hnát nesmyslně do manželství. Nepíšeš roky, takže by tě mohla omluvit mladická nerozvážnost 20 let.  

Revi - neuvádíš svůj věk, tak Tě nevím věkově odhadnout, ale ve svém příspěvku píšeš dost o *POCITECH*. Taky by bylo zajímavé jak dlouho si chodila se svým manželem než jste se vzali? Protože píšeš: … *přehlížela jsem to podstatné, tedy že ho nemiluji a že mi u něj vadí spousta věcí*…. Hm, přemýšlím jak jste s manželem spolu dlouho chodili než jste se vzali, protože v podstatě jak můžeš říct že jsi ho nemilovala, když pravá láska se rozvíjí právě až v manželství - láska totiž není jenom POCIT - EMOCE. Láska je upřednostnění potřeb toho druhého, před svými vlastními a to se zakouší právě v manželství. Sice emoce, pocit zamilovanosti hraji určitě svoji roli mezi dvěma zamilovanými lidmi, ale většinou jsou to lži a opantavají mysl, protože zamilovaní si je dost často v určitém slova smyslu zaměřují  jenom na sebe . Přece byt sentimentální ještě neznamená že skutečně miluji. Taky mně zarazilo jak píšeš, že fyzická přitažlivost tam nebyla, no když si někoho vezmeš za manžela tak Ti musí byt po fyzické stránce alespoň trochu (v něčem) sympatický.

Revi, působí to na mně zda si to až moc nenalháváš, ale chápu Tě jak to myslíš o pocitech. Zkuste s manželem trávit spolu víc času, mluvte spolu…. Vztah kvůli POCITŮM neukončuj (to je zaslepená varianta), ale zkusila bych manželskou poradnu. Myslím že teprve teď by se měla rozvíjet ta pravá láska. A skutečně pravá láska zapomíná na sebe a trochu bolí.

Ahoj, nadpis tvého problému mě zaujal, jako kdybych ho psala já, jen s tím rozdílem, že my máme syna také dvouletého, také jsme spolu plus mínus 3 roky…a co také máme společné je to, že jsem s manželem nešťastná :-/  hodně mi toho navykládal, teď už vím, že je pěkný pohádkář, jenže já hloupá uvěřila. a pak mě svými činy přesvědčil o opaku …ale to už bylo pozdě - byla jsem vdaná a těhotná… jak píšeš, když jsem s ním, jsem podrážděná, nevrlá, … když jsem sama s malým nebo s mojí rodinou (brácha, ségra, rodiče atd.) tak se cítím úplně jinak a mnohem lépe… přemýšlím o tom, že nám to moc dlouho nevydrží, ani nemám nějaký větší zájem tento vztah dlouho udržovat a být celý život nešťastná… je ulhaný, nespolehlivý, vulgární, až přehnaně velký šetřílek, dává přednost kariéře (sice tvrdí že to dělá proto aby vydělal peníze pro rodinu a mohli jsme si koupit dům), teď nemáme pořádně kde bydlet, pendlujeme od jedné babičky ke druhé, do bytu nechce - šetřílek - "přece nebudeme platit drahý nájem, opravovat si to tam a velebit, když bychom stejně za nějaký čas odešli a vše tam nechali hezky opravené vyzdobené", takže to musíme u těch babiček prostě vydržet, nikdo neví jak dlouho, nic nevím, nemám žádnou jistotu ani toho zázemí, nemužu se na něj spolehnout, cítím beznaděj.

Když se rozvedeš, ublíží jim to na chvíli, ale po čase můžete být všichni šťastní.

Když v tom budeš vyhnívat dál, budeš jim oběma ubližovat dál a dál, protože jestli si myslíš, že svojí dceři prokazuješ nějaké dobro, když musí vyrůstat s podrážděnou a nešťastnou matku a koukat na vztah rodičů v němž není láska, tak to jí fakt žádný velký dobro neprokazuješ, naopak jí ubližuješ taky, jen mnohem rafinovaněji.

Do Poradny si zajdi, srovnáš si to tam líp v hlavě než někde v nějakých internetových diskuzích.

Mezi příspěvkem Neznámé a Revi jsou hodně velké rozdíly.

Neznámá narozdíl od Revi má opravdu co řešit. Pokud si ovšem Revi neuvědomila celou věc díky někomu třetímu.

Život je moc krátký na to, aby se dlouhodobě udržoval vztah, ve kterém se necítíte být šťastná. Z toho vyplývá mé doporučení.  

Bohužel mám stejný problém, to co jste napsala vypadá, jako bych to psala já

Bohužel já mám taky podobný problém, ked jsme začali chodit spolu jsem byla osamnelá a sklamaná, tak jsem sním skúsila ale nikdy to láska nebylo, no netrvalo to ani mesíc a prisli prvné nezhody a rozchod, ale uz bylo pozde uz jsem byla tehotná, tak ma prosil ak mu odpustím a skúsíme znovu, ze se zmení atd. a přisel ku mne bydlet. Máme spolu 2 a pul rocnú holcicku, ktorá je závislá na mne lebo tatínek príde domu z práce, sedne pred pocítac a hraje do noci a na nic iné uz nemá cas. V doma nic nedelá. Asi před rokou prisel domu naštvaný, ze ostatný chlapy dostanú daně spátky lebo mají manželky tak on chce taký, a ze ma zobere za manželku, ze aspon budeme mít rovnaký přímení kvůly holce. Tak jsem řekla ze jo, tak už 5 mesícu jsme manželé a je to jeste horší, téměř každý den poslouchám že už jsem len jeho a že on smí všetko a já nic. Už mi leze vše na nervy, jsem neuvěřitelně nešťastná, neustále naštvaná, podrážděná, nic mě netěší taky spolu nemluvíme, netrávíme spolu žádný čas, ked mozu tak radsej z holkou jdeme ku babicke. O rozvodu nechce ani šlyset a hroží že se zabije.

Podle mého:

Šťastný vztah, je vědomé budování, je dennodenní aktivní činnost obou partnerů.

Předpokladem je dodržování několika zásad:

Svoboda. Pocit svobody obou. Svobodou dáváme najevo svou lásku, protože upřímná láska znamená milovat bez omezení.

Důvěra. Víra v kvalitní vztah je povýšená důvěra v nás samých. „Důvěřuji Sobě, znamená, důvěřuji Tobě. “

Přirozenost. Být a chovat se přirozeně je důkazem vlastní důvěry v sebe. Přijímání přirozenosti druhého je důkazem respektu, že každý má právo být sám sebou. Nikdo nemá právo soudit, jací jsme, jak se chováme, či jak jednáme. Všechno to platí, máme-li respekt sami k sobě.

„Milovat a nechat volně žít, milovat bez předsudků, bez očekávání, být sám sebou! “

Z toho vyplývá. Pokud váš vztah není podložený láskou, znamená ničení partnerů, utvrzování negativních postojů, vzniku nemocí, ale hlavně ničení předpokladů zdravého vývoje dítěte.

Než poškozování dušiček dětí, je třeba se domluvit, zcela zodpovědně, pokud neumíme vztah napravit, zda je třeba se rozejít a uspořádat kvalitní péči o dítě.

Souhlasím s Avatárkem, že život se musí prožít kvalitně a bez zbytečného trápení v nefunkčním vztahu.

Právě to je v zájmu našich dětí.

Dobrý den potřebuji radu. Uvažuji o rozvodu nebo aspon o odchodu od manžela. Všechno začalo před 6 lety, kdy jsem se s ním seznámila byla jsem po rozchodu a nějak jsem si myslela, že už zůstanu sama. Najednou tu byl on. Člověk, který se chtěl o mě postarat a vyplnit místo samoty. Přijala jsem to. Měly jsme první rande, které zkončilo u něho doma což bylo pro mě něco nového a tím jsem nějak tušila, že po tomhle musím zůstat s ním. Překonaly jsme zpoustu překážek jako byla moje rodina, můj bývalý přítel. Tak ubýhal čas a já se snažila vnutit si myšlenku, že všechno dělám správně. Otěhotněla jsem a narodil se nám syn Daniel. Všechno se točilo kolem něho a já neměla čas přemýšlet jestli jsem štastná. Tehdy ještě můj přítel, ze kterého je ted můj manžel, začal pracovat jako zahraniční montér. Takže jezdil pryč na dva až tři měsíce. Vždy jsem se na něho těšila tak jsem si myslela, že ho musím milovat. Krátce poté jsme u syna zjístily dětský autismus takže se mi zhroutil celý svět a já se snažila najít oporu tak jsme se vzaly jsme manželé skoro 2 roky. Jsem po druhé těhotná prvnímu synovy bude 5 let. Manžel už pracuje v Česku je doma každý den. Sice to je to co jsem si přála, ale díky tomu vidím, že je náš vztah chladný. Mám sice v něm oporu a jistotu, že bude o vše postarané, složenky zaplacené atd. Ale po citové stránce nic necítím. A vůbec nevím co mám dělat. Kdyby došlo k rozvodu nemám kam jít nemám ani finance, když nepracuji. Nemám nic jen mě bolí srdce

Kristýnko, a mluvíte s ním o svým pocitech? Nebo se stalo něco, co to u Vás "nastartovalo"? Zkuste si vzpomenout a vrátit se v myšlenkách/čase zpět, možná přijdete na to, co způsobilo.

Možná "jen" spolu málo mluvíte, což často bývá velký kámen úrazu (když je jinak na něj spoleh a stará se atd). Komunikace je základ vztahu!