Téma: Chci prostě jen fajn parťáka, se kterým mi bude dobře a zatím jsem ho nenašla - je nás takových v mém věku (24 let) víc?

Je jen otázka času, kdy potkáš někoho, kdo ti za to bude stát.  

Dáreček: Já si dovolím nesouhlasit, tohle zdaleka nemusí platit o všech. Podle mého názoru jsou podobné rady i nebezpečné - evokují pocit, že stačít jen čekat. Což samozřejmě zdaleka nestačí…

Je takových lidí víc a nic divného na tom není . Já mezi ně taky patřím

Není to nic zvláštního, takových lidí jsou spousty. Obě pohlaví mají totiž nereálné představy o svých potenciálních protějšcích a někomu prostě trvá déle, než přijde na to, že musí mít opravdu velké štěstí, aby našel takový, jaký si vysnil a většině se to nepodaří nikdy. Tak buď zůstanou sami, nebo se spokojí s někým, kdo se objeví ve správnou dobu na správném místě a protože ho budou brát jako "nouzové řešení", tak s ním nikdy nebudou zcela spokojeni. V momentě, kdy se objeví někdo lepší (zpravidla někdo, kdo nemá negativní vlastnosti, které nejvíce vystupují na tom předchozím), tak "přejdou". Po nějaké době zjistí, že nový objev sice nemá negativní vlastnosti toho předešlého, ale má zase nějaké jiné a tak se situace oprakuje a ten člověk vlastně není nikdy šťastný.

A to že kluci "spěchají"? Taková je prostě doba, nejen ve vztazích, ale i v zaměstnání platí "kdo chvíli stál, hned stojí opodál". Život je krátký a utíká nám velmi rychle mezi prsty. Ta část života, která opravdu stojí za to, je velmi krátká a tak se není čemu divit, že málokdo ji chce "pročekat". Navíc muži jsou na vrcholu sexuální aktivity mnohem dříve, než ženy a kdyby na svoji partnerku "netlačil", tak by asi ani nebyl normální. Pokud je muž ochoten třeba půl roku čekat, než dojde na první sex, tak s největší pravděpodobnéstí sex má, jen jinde. Mám kamaráda, který takto podniká "kobercové nálety", prostě chodí s několika holkama najednou a vlastně jen čeká, až se mu nabídnou. Tím, že má sex prakticky neustále, nemá důvod na žádnou tlačit a ony to oceňují a myslí si, jak je úžasně romantický a úplně jiný, než všichni ostatní kluci, kteří je hned na prvním rande chtějí dostat do postele.

Píšeš, že máš spoustu koníčků, hudbu, sport, zvířata - provozuješ je sama nebo ve společnosti nějakého smíšeného kolektivu? On k tobě žádný partner nespadne z nebe, pokud si chceš vybírat, musí být z čeho, musíš je pravidelně potkávat.

Blbé je, že lidem je vlastní přetvářka. Každý se snaží vypadat jiný, než ve skutečnosti je, proto to chce dát potenciálním nápadníkům šanci, abys je mohla poznat.

Pěkně napsáno.

Ahoj, zkusím Tvůj dotaz rozebrat z trochu jiné roviny - píšeš, že o Tebe nějací kluci stáli, ale že se Ti nezdáli. Zkus sama sobě nejprve položit dotaz, jestli to, že sis s nimi, jak píšeš, nerozuměla natolik, abys s nimi začala chodit, je opravdu skutečně jediný důvod? Nemyslím tím orientaci, asexualitu apod. , ale spíše to, zda nemáš zábrany, respektive stud právě proto, že ve svém věku zatím nemáš žádné sexuální ani vztahové zkušenosti, což sice není nic neobvyklého ani nic, za co by se člověk musel stydět, na druhou stranu to není nic, čím by se dotyčný chtěl chlubit a mnoho lidí to může považovat za slabost. Samozřejmě to tak být nemusí, jen se snažím poukázat na možnost, že máš podvědomý strach z toho, že Tě potencionální partner buď odmítne nebo mu budeš připadat "divná", a proto se nevědomky bráníš možnosti vztahu pod záminkou "on není dost dobrý, najde se lepší". Odpověď znáš ale jen ty sama, zamysli se nad tím, co píšu a analyzuj své pocity. Pokud je tato možnost úplně mimo, souhlasím s názory výše uvedenými, že není dobré mít přílišná očekávání, protože realita je úplně jiná a ideální partner neexistuje, takže pokud je tam základní oboustranná přitažlivost, určitě bych do vztahu šla a příliš neřešila nedostatky, ty budou vždy a až čas ukáže, zda vám to spolu vydrží či nikoli.

Ahoj, musím taky přispět. Nic si z toho nedělej, že nemáš žádné zkušenosti. Byla jsem o 7 mladší než ty, když jsem chtěla se vyrovnat ostatním a zkusila jsem internetovou seznamku. Za sebe říkám, abys byla opatrná, někteří jsou přímo sedmilháři, jen aby holku dostali. Vydržela jsem víc než rok s člověkem, co mi snad nikdy neřekl pravdu, týral mě, využil mě a odkopl mě. Pak se po roce ozval, omlouval se, škemral. Nevzala jsem ho zpátky. Po dalších dvou  letech jsem nešťastně potřebovala jeho pomoc. Bylo mi hrozně, když jsem se mu musela ozvat. Naštěstí se to vyřešilo samo a nemusela jsem s ním dál komunikovat. Mně se od té doby změnil život, díky tomu, co mě vždycky moc bavilo, jsem potkala někoho, kdo mi ukázal jaké to je, když tě má někdo rád a záleží mu na tobě. Jaké to je, když se na tebe druhý nevykašle jen proto, že ti není dobře. Pak jsem absolvovala i křesťanský festival United. A tam mi to došlo, že i když uděláš sebevětší hloupost, ztropíš sebehorší scénu, tak ten, kterému na tobě záleží, nikdy neodejde.