Téma: Epileptický záchvat v tramvaji - všichni radí, ale nikdo nepomůže

Chápu Vás. Zachovala jste se správně, buďte na sebe hrdá. Jak vidíte, pomoci druhému není samozřejmé. A k tomu radění? Po bitvě je každý generálem… Jednou jsem šla po pěší zóně, kde je plno obchodů a spousta lidí - uprostřed ulice stálo asi tříleté dítě a bezradně se s pláčem dívalo sem a tam. Všichni chodili okolo a tvářili se jako "chudáček malej", ale nikdo se u něj nezastavil, až jedna paní, která šla těsně přede mnou. Zůstaly jsme tam s ním my dvě, už už jsem se chystala se ho ptát, jak se jmenuje a jestli ví, kde bydlí, ale v tu chvíli přišla jeho maminka- byla v obchodě hned vedle, malej jí asi utekl. Ale ta lhostejnost lidí!! Nebo se mi stalo, že jsem jela v autobusu, učila se, vedle si přisedl páchnoucí zarostlý muž, který mi slovensky začal navrhovat…ehm. Snažila jsem se ho ignorovat, pak jsem mu zhrublým hlasem odsekla, nedal se odbýt. Tak jsem začala ječet. On se tedy zvedl, ale pořád nade mnou stál. Všichni cestující mlčeli. Až když ten Slovák vystupoval, tak jeden pán na něj houkl - když už bylo po všem… Jo jo, lhostejnost… hlavně se do ničeho nezaplést, to je problém někoho jiného…

To jsou další případy ignorace. Jsme snad tolik otupělí a vystrašení z médií, že bychom přihlíželi znásilnění nebo vraždě?

V takovýchto situacích vidíte jasně jací lidé opravdu jsou. Často je to překvapivé, protože nemůžete uvěřit tomu co vidíte. Je to lekce pro Vás. Drtivá většina lidí  totiž neumí stát sama za sebou. Nedokáží být soběstační. Mají strach z té svobody. Jsou závislí na sociálních systémech státu na vládách a co jim politici, reklamy, a kdoví co ještě nabulíkují. Neví, že se mohou rozhodovat sami a sami si zjišťovat informace. Ač se to nezdá, drtivá většina lidí jsou pasivní což je pak jasně vidět v krizích. Pokud by přišla bída a zhroutila se ekonomika, hodně lidí by prostě nepřežilo, psychicky, fyzicky, protože by se najednou museli starat sami. To není jako se dnes nadává na politiku. To je pak skutečná nouze o bytí a nebytí. Ty lidi v tom autobuse totiž vůbec nenapadlo, že by měli zvednout zadek a zajímat se. Nikdo jim to toiž neřekl. Vám to nikdo říkat nemusí. Mohu Vám zcela zasvěceně říci, že jste jedna z mála. Bohužel.

Taky jsem byl u takového incidentu (asi 1m) a všichni přítomní pomáhali. Ovšem s tím člověkem ve křečích se nedá nic moc dělat, že?

Jinak na fyzickou obranu od druhých se nespoléhat a udělat si zbroják, to je snad jediné řešení. Naše soudy naštěstí už soudí rozumně…

Tebe snad omlouvá jen ten věk.

Ja jsem zazila podobnou situaci, kdyz mi bylo 23let. V jednom knihkupectvi upadla pani a mela penu u pusy, chrcela. Stalo kolem ni asi 8 lidi, ale nikdo nic nedelal. Ja, ackoliv nejsem zdravotni sestra ani kurs prvni pomoci jsem tenkrat nemela, jsem pani odebrala bryle a zakricela na prodavace, at prinesou rucniky a zavolaji sanitku. Jeden rucnik jsem ji dala mezi zuby, aby se nemohla pokousat. Tenkrat jsem netusila, ze slo o epilepticky zachvat. Pak mi to doktor potvrdila a podekoval mi. Ja jsem jenom nemohla pochopit, ze vsichni, co stali kolem, byli starsi a jiste i zkusenejsi, ale nikdo nic nepodnikl. Dneska uz mam za sebou kurz prvni pomoci a vim,  ze civilni kuraz muze lidem zachranit zivot. Je potreba jednat a rozdelit ukoly. Lide se totiz vetsinou boji, ze neco udelaji spatne, takze radeji nereaguji vubec.  

A to mně přijde právě strašný, raději neudělám nic, pak nemohu nic pokazit. Co když ale pak půjde o jejich mámu, tátu, dceru, syna. Ujet od dopravní nehody a neposkytnout první pomoc je postižitelné, ale banda čumilů, kteří nemají ani ten ostych pak radit a říkat, co a jak se má udělat, je nepostižitelná? ! Mají vůbec takový lidé svědomí?

Tímto jsi mi připomněla …když jsem byla kdysi dávno, jako dítě za rodinou v Anglii, tak na parkovišti u jednoho nákupního centra se stal podobný příběh …ovšem bez čumilů.  

A tenkrát mi moje sestřenka na to řekla, že tam je to tak, že když nemohu pomoci, tak nezavazím.  

Těžko říct, jak je to tam teď, doba se změnila.  

Ovšem věřím, že v takovém Japonsku je to pořád. Tam se úcta k člověku nevytratila.

Byl to epileptický záchvat, tipla jsi to správně. U hypoglykémie nebo hyperglykémie nebývají většinou křeče (spíš opocení, nevolnost, různě závažné poruchy vědomí -  někdy až kóma).

U epileptického záchvatu může dojít (a dochází) i k pokousání jazyka (a tím ke krvácení z úst) - někdy je krvácení opravdu masivní. Spíše výjimečně dojde i k relaxaci sfinkterů (pomočení, pokálení). Různé grimasování, propínání do oblouku, stažení svalů končetin je u epileptických záchvatů běžná věc.

Při záchvatu se toho moc dělat nedá. Výhodou skutečně může být ta horizontální poloha, stabilizovaná poloha není nutná, ale neuškodí (stabilizovaná poloha je velmi vhodná u pacientů, kteří upadají do šoku).

Po záchvatu bývají lidé zmatení a někdy nehýbou polovinou těla (postparoxysmální zmatenost, postparoxysmální hemiparéza). Je to normální, netřeba se děsit, v řádu desítek minut, maximálně za několik hodin se porucha hybnosti i zmatenost upraví k normálnímu stavu.

Určitě je chvályhodné, že jsi chtěla pomoci. Byť není epileptický záchvat život ohrožující (kromě status epilepticus, což je vzácnější "záležitost" a tu fakt musí řešit doktoři a to tak, že efektivně), přístup toho člověka co říkal "vysadit na zastávce a jedééém" není moc hezký, s tím souhlasím. Možná ste měli vysadit jeho - toho stěžovatele

Mmch - ze kterého jsi města? Praha, Brno, Ostrava, Olomouc? Tipuji Praha. Tam se hrozně spěchá a lidi ani moc neví kam … je to pražský folklór.

Tak paní "popcornkářka" byla v těžké pohodě

Jsem z Prahy a jak píšeš, moc se tu spěchá.

Děkuji, že jsi to tady tak hezky vypsal, třeba si to někdo přečtě a i použije v praxi a pomůže tak někomu.

Mrzí mě, že ti lidé neměli ani špetku sebereflexe. Je to smutný, co se s námi stalo.

Podobná situace - hoří stánek s popcornem, všichni koukají, natáčí mobilníma telefonama až jeden inteligetní pán vypíná přívod plynu z propanbutanové léhve a další muž (zřejmě z nějakého obchodu opodál) přibíhá s hasicím přístrojem.

(mimochodem, kdyby paní hned v počátku požáru použila tu svou modrou bundu a položila ji na hořící popcorn, je možné, že by požár zadusila)

No jo, Avi, ale to by si tu svoji bundu přece úplně zničila. A zničit si bundu kvůli tomu, že někomu jinýmu shoří stánek s popcornem? Co je jí po nějakém cizím popcornu, přeci si nezničí svoji bundu, že?   No a pak to takhle dopadá.

Tuhle jsem slyšela, že je dokázáno, že pokud se vám něco nepěkného děje, tak čím víc lidí je okolo, tím menší máte šanci, že vám někdo pomůže. Důvod je hlavně ten, že člověk v davu pozbývá pocit osobní odpovědnosti, proto taky v davu se nejlíp lynčuje. Nejde ale o rozumovou úvahu, že JÁ se tím z nějakého racionálního důvodu nechci zabýávat, je to podvědomý pocit, že to vyřeší někdo jiný, možná i kompetentnější. Když ten pocit mají všichni, neudělá nikdo nic.

Kdežto když je tam člověk sám, je to jen na něm. Když jste tam dva, taky vyhodnotíte, že ten druhý je k ničemu a je to jen na vás. V davu už to nevyhodnotíte.

Když budu upřímná, tak po přečtení úvodního příspěvku jsem si uvědomila, že já osobně bych maximálně tak uvědomila řidiče a volala záchranku mobilem. Ale co se týče první pomoci, asi bych se do toho taky spontálně nevrhnula. Když se mě zeptáte proč, odpověď je přesně ta, co uváděli v tom dokumentu - měla bych pocit (zdůrazňuji, že nejde o racionální úvahu, je to pudové jednání), že to někdo jiný vyřeší líp, já to neumím.

No, tím spíš smekám před těmi, co tento pocit nemají nebo i přes něj jsou schopni jít a jednat.