Téma: Lidé obklopení ostatními lidmi a ... osamělci aneb každý má šanci na lásku a přátele - myslíte si to?

Bohužel samozřejmě, že je to o štěstí. Na to, aby ses seznámila musíš buď mít štěstí na přátele, kteří mají třeba nebo ví o  nějakém chlapovi a musí mít odhodlání a chuť ti ho dohodit, což je v dnešní době opravdu štěstí. Jinak musíš mít štěstí na místa kam chodíš, aby si tom někoho poznala. Vezmi si kolik je v dnešní době hezkých holek, chlap si může opravdu vybírat a vesměs to dělají a zase musíš mít štěstí a něčím ho zaujmout. stačí to jako odpověď. Píšeš, že si skoro furt zavřená doma, proč? Jaké to má důvody - takhle ti opravdu princ domů nepříjde.

Při čtení tvého příspěvku mně napadlo mnoha citátů o štěstí, ale tento mám nejraději.  

Psala jsem pravý opak. Nejsem pořád zavřená doma. Vlastně poslední dobou se domů chodím jen najíst a vyspat.

Peluňko, promiň, ale já se v Tobě v některých věcech nevyznám. Cca před rokem jsi sem psala o svém prvním příteli, pak se z toho vyklubal ženatý milenec, a teď píšeš, že: "Reálný vztah jsem také neměla, jen snůšku lží." To ale nebyla jen snůška lží, ale "vztah" postavený na lži již od počátku, o čemž jsi dopředu věděla. A dle Tvého dnešního psaní soudím, že ten "vztah" se ženatým kolegou v práci již skončil, což se dříve či později dalo čekat. Takže jsi asi z toho zklamaná, možná jsi od toho čekala něco víc, a tak dnes píšeš to vše, co píšeš. Jenže všechno v našem životě není jen o štěstí, ale i o spoustě jiných věcech, které jsem se snažila Ti naznačit a poradit, co si o tom všem myslím, ale už jsi na to tehdy nereagovala, ani na ostatní.

Tady je moje tehdejší odpověď z 22.11.2014 na Tvé téma o ženatém milenci:

"Ahoj Peluňko. Seřvávat Tě nebudu, tím bych Ti nijak nepomohla, protože jsem si četla i Tvoje předchozí témata a vidím, že se v tom nějak, jak se říká "plácáš". To, že si začala žít intimněji později, ničemu nevadí, rozhodně je mi to sympatičtější, než-li když sem píšou a žádají rady po nechráněném sexu14 - 15ti leté slečny,  stále ale děti. Můj názor je, že první vztah nebo sexuální zkušenosti nás však mohou ovlivnit či ovlivňují po celý budoucí život. Chci tím řici, že si myslím, že jsi v této oblasti začala žít poněkud nešťastně - ještě nedávno bez antikoncepce a navíc se zadaným, ačkoliv jsi před tím opakovaně psala, že se jedná o přítele. Dnes píšeš, že s ním jsi měla první sex a on o tom nevěděl, minule jsi psala, že jsi mu přiznala, že jsi byla panna a pár věci sis přibarvila atd. Tak přemýšlím, proč to takhle u Tebe je - myslím ta neupřimnost. No a protože nás do života ovliňuje výchova, příklad a vzor rodičů + vztah s rodiči atd. , tak zřejmě se stala v tomto někde chyba - asi jsi neměla takový vztah s rodiči, aby jsi se mohla svěřovat, nebyla mezi Vámi důvěra, možná Ti chyběl lepší vzor - nevím. Tím se Tě nechci nijak dotknout, jen uvažuji. Moje první rada je, zační být k sobě a k ostatním více upřímná - jinak se v té neupřímnosti a přibarvování budeš stále více zamotávat tak, že to stejně dříve či později praskne a pak se z toho budeš blbě rozmotávat. Stejně tak s tím Tvým prvním "vztahem" se zadaným = teprve sbíráš v tomto zkušenosti a hned je to vztah postavený na nedůvěře a nevěrnosti, jenže tím nezískáš zkušenosti se vztahem založeným na důvěře a věrnosti, a nebudeš vědět, jak takový vztah vlastně vypadá či měl by vypadat, protože jsi ho zatím nezkusila a nezažila. Navíc Ti v dalších vztazích díky této zkušenosti opět a čistě teoreticky nemusí vadit zadanost, neupřímnost, nevěra atd. Tím směřuji k mé radě druhé, a sice té, že by jsi měla tenhle "vztah" ukončit. Jak známo, lež má krátké nohy a taky se Ti klidně může stát, že to dříve nebo později také praskne, zejména, když se jedná o kolegu v práci. Asi se oba dobře přetvařujete, že si toho ještě nikdo nevšimnul + on se přetvařuje, když je se svojí s přítelkyní, a to není zrovna dobrá vlastnost, zejména ne pro opravdový vztah. Prostě jeden z Vás by měl mít rozum. Zkus si představit sebe na pozici jeho přítelkyně, že by se to stalo Tobě - zcela jistě by se Ti to nelíbilo. Představ si, že by jsi roky s někým žila v domnění, že je vše v pořádku a pak by jsi přišla na to, že ten, který se Ti klidně díval do očí při všem, co jste spolu zažili, se současně klidně díval do očí jiné. Věřím tomu, že to by jsi zažít nechtěla. Také se Ti může stát, když budeš v tomhle "vztahu" pokračovat, že až to praskne a rozkřikne se to, že budeš budeš mít pověst či "nálepku" snadno dostupné ženy, když Ti zadaný nevadil a toho se pak také blbě zbavuje. Ono se to nezdá, ale takové zkušenosti si muži mezi sebou rádi sdělují. Tak se zkus nad tím vším, co jsem Ti napsala, zamyslet. Rozhodnutí či další kroky + zapracování na sobě (na větší upřímnosti, své dostupnosti vůči zadaným mužům + možná Ti chybí i sebevědomí, máš se málo ráda atd.) jsou stejně jen na Tobě "

Jenže tím, že jsi již nereagovala, jsme se v komunikaci s Tebou neměli možnost se posunout někam dál, tak jsme, tedy hlavně Ty, opět na začátku. Píšu to proto, protože můj názor je, že všechno souvisí se vším, tedy již i s tím, co jsi jsem psala Ty a co jsem Ti již psala např. i já před cca rokem. Také, podle toho, jak píšeš, že s rodiči nemáš důvěrný vztah, tak tam bude jádro a počátek toho, proč se Ti nedaří to či ono, respektive nevíš, jak na to, jak na různé situace v Tvém životě a proto také máš problém věřit lidem. Pak samozřejmě nemůžeš najít partnera, kamarádky, přítelkyně atd. , neboť Tvá nedůvěra k lidem je jistě cítit z Tebe jako takové + z Tvého chování. Jenže teď už jsi 4 roky dospělá, a budeš muset se spoustu věcí v životě naučit sama, nebo s něčí pomocí, když Ti to samotné nejde či nepůjde.

Podle mého názoru máš tedy 2 možnosti, buď tady začni reagovat - komunikuj s námi a spolupracuj s námi = upřesni třeba co a jak, buď více konkrétní a otevřená, jen tak se Ti dá lépe odpovědět a poradit, nebo druhá možnost je navštívit psychologa - psychoterapeuta, který by s Tebou rozebral vše související a poradil Ti, co Ty sama a jak můžeš u sebe změnit + jak si počít s různými životními situacemi. Protože podle mého názoru nikomu z nás v životě nespadne do klína všechno jen tak samo a jen proto, že někteří máme štěstí. Mnoho záleží také na tom, jací jsme a co ze sebe vyzařujeme, neboť to i přitahujeme + samozřejmě platí, že když něco v životě chci, musím proto také něco udělat. Ovšem nedůvěra k lidem není dobrým začátkem

Dobře, tak abych to rozvedla a odpověděla. Ano, vztah jsme ukončili (jen pro upřesnění, nebyl ženatý )

A myslím si, že snůška lží a vztah založený na lži je to samé, ne? obojí nevede k dobrému konci.

Každopádně tohle se toho až tak netýká. Abych to více rozvedla tedy: studuji v jednom  městě a pracuji v druhém. Prakticky to vychází tak, že pondělí až středa jsem ve škole a pak jedu domů a čtvrtek až neděle pracuji (at to počítám jak chci, pořád si vydělám více i s týdenním dojížděním - práce s mým hodinovým platem a zkráceným uvazkem se shání blbě).

No a výsledek? Jsem bez reálných kamarádů. S přáteli trávím volný čas, povídáme si ve škole, zajdem na vafli… ale ani v jednom městě se mnou nepočítají na nějaké společné akce (protože já přeci nikdy nejsem ve městě a nebo nemám čas) a už více než rok mě nikam nezve nikdo. Kdybych se pořád ptala, kdy, co je, tak si přijdu jak vtěrka. Vždy je nějaká dvojice kamarádů či mini parta a já všude stojím jaksi na okraji

Vadí mi ten fakt, že pro nikoho nejsem tou prioritou. Tím člověkem se kterým chcete někam vyrazit a pak se pozvou ostatní přátelé. ale zase čemu se divím.

Jsem hodně veselý člověk. Bylo mi řečeno, že jsem naprosto skvělá, protože si ze sebe dokáže udělat srandu. Jsem přátelská, dokážu rozesmát. Jsem spolehlivá. Umít poradit. Jsem dost splachovací. Nevadí mi téměř nic. Jsem až moc přizpůsobivá. Svoji nedůvěru VELMI dobře maskuji.

Ohledně té psychologie… no… 5 let ji studuji sama sobě si dokážu i poradit. vím, co by bylo dobré udělat. Více se veřit, nebát se reakce ostatních, zapracovat na komunikaci. ale!! jde to pomalu a mně je občas smutno…

A ohledně nějakého chlapa? Ráda bych nebyla sama. ale přijde mi, že o mě nikdy nebyl velmi zájem. Jsem obyčejná holčina. Musím zaujmout

Možná jsem moc náročná…

Nevím, zda to celé dává smysl.

A omlouvám se za chyby. Píši z telefonu.

Vztahy k rodičům se mají tendenci opakovat delý život, zvlášť ty neuspokojivé. Tam pak pomáhá jen terapie.

A treti moznost je zacit s duverou u rodicu. Kdyz to nevyslo tenkrat, kdyz jsi byla mala, muze to vyjit ted. A je to daleko lepsi a osobnejsi, nez cizim a uplne neznamym. Sve rodice znas uz ze strany neduvery, tak se muzes je pokusit poznat ze strany duvery a otevrenosti.

Nikdy neni pozde zacit budovat rodinne vztahy.

Není to tak, že bych s rodiči neměla vztah. Kdykoliv můžu zavolat, je jedno s čím a pomohou. Když jsem omylem projela s autem horkým asfaltem, tak jsem maminu budila asi o půlnoci… ale to jsou problémy finanční, materiální… prostě nejsme ten vztahový typ. Nedokážu si představit, že bych jí volala a řekla, že je mi smutno… ona také není dobrá v mluvení o osobních věcech. Okolo všeho chodíme po špičkách…

Ale můžu to občas zkusit, vím, že se mi nic hrozného stát nemůže.

Milá Peluňko! Píšeš, že po tobě ani pes neštěkne.  To bych netvrdil. Podívej se, Peluňko, jak pejsek vrtí ocáskem a štěká od radosti, že vidí ježečka.  

Člověk má právo na lásku, má právo milovat a být milován. Všichni potřebujeme lásku. Bez lásky nelze žít. Důležité je, ale mít lásku k sobě, milovat sám sebe. Láska má mnoho podob. Ty zřejmě nejvíce toužíš po lásce muže. Co Ti napsat. Cituji bibli: „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.   Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. “

Konfucius – myšlenky

Přátelé jsou důležití

«Nepřátelte se s člověkem, který není lepší než vy sami».

Vaši přátelé jsou proroctvím vaším budoucnosti. Směřujete tam, kde oni už jsou. To je jistě dobrý důvod hledat takové přátele, kteří jdou po stejné cestě, kterou jste si vybrali vy sami. Obklopujte se lidmi s ohněm v srdci!

Za dobro je třeba platit

«Je snadné nenávidět a těžké milovat.  Na tom jsou založeny mnohé věci našeho života».

Nenávidět a vyzařovat špatné myšlenky je lehčí než milovat, odpouštět, cítit soucit. Láska, odpuštění a velkorysost si žádají velké srdce, velký rozum a velké úsilí.

Ahoj Peluňko,

zkus si přečíst můj příběh.
Mě se také nedaří najít přátelé a už vůbec né dívku kterou bych měl rád. Je to smutné, teď před koncem roku přemýšlet nad tímhle… Ale nejsi v tom sama. Mě pocity samoty sžírají každý den a každý den se přemáhaám aby to na mě nikdo nepoznal. Uvnitř však křičím bolestí.

http://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/vztahy-s-ostatnimi-lidmi/pocity-samoty-a-stesk-mam-malo-pratel-a-zeny-o-me-nemaji-zajem-trapim-se.html#post166178

Zkus si to přečíst a napsat mi tvůj názor

A co názory a rady, které jsi dostal tady? Už jsi ve svém tématu nereagoval, tak proto se ptám. Byly pro Tebe užitečné, inspirující atd. , vzal jsi si z nich něco k srdci a vyzkoušel z nich něco? Nebo byly málo litující a Tobě připadajíc málo chapající?

AHoj Dany,

odpovídal jsem dlouhým textem, ale ted vidím, že se neodeslal nebo neuložil. Moc jsem v něm děkoval za reakce.

Nerozumím tvojí poznamku - málo litující? Nebo chápající?

Nepsal jsem na tyto stránky z toho důvodu abs mě někdo litoval, ale abych se vypsal z věcí co mě trápí.

Ahoj Zklamaný,

tak to se v tom případě omlouvám a ta moje poslední otázka už neplatí 

To víš, často se tu stává, že už tazatel buď vůbec neodpoví a nereaguje, nebo se cítí i nepochopen. A tak tím, že se tu objevila Tvoje odpověď Peluňce, ale v Tvém tématu nic, tak jsem si myslela, že třeba se Ti odpovědi pro málo lítosti nelíbily, neboť i to se tu stává často - čím upřimnější a nelitující odpověď, tím ukřivděnější reakce tazatelů, nebo vůbec žádné. Jsem ráda, že jsem se mýlila, a budu ráda, když ve svém tématu třeba napíšeš, jak se Ti daří dál

No něco malinko jsem napsal, ale mrzí mě ta mopje původní odpověd. Asi jsem zaklapl laptop brzy, nebo jsem špatně opsal písmenka. Bohužel… Vyjádřím se znovu, až si to vklidu přečtu znovu a odepíše vše co jsemk měl na srdci.