Téma: Mám divné zájmy, záliby a koníčky - jak se seznámit s nějakou holkou?

Tak kamaráde, pokud Ty si myslíš, že máš špatné zájmy a že neumíš mluvit, mohu Tě uklidnit, ale v tom problém nebude.  

Zájmů máš hodně a k tomu jeden řekl bych doslova královský – tančíš.  

Ty se jen strašlivě zbytečně podceňuješ. To je jediná věc.  

Příliš přemýšlíš o negativních událostech, které v Tobě vyvolávají panickou hrůzu. Ale ta panika samotná je ve Tvém případě přitažena za vlasy. Kladeš příliš velký důraz na to, co si o Tobě ostatní myslí.  

Těm myšlenkám uměle přidáváš na důležitosti a v obou případech se mýlíš.  

1.  Negativní události kterých se bojíš se v reálu nestávají tak často jak si domýšlíš.  

2.  Ve Tvém životě hraje to, co si o Tobě myslí ostatní pouze nepodstatnou roli. Ovšem opačně, kritickou roli hraje to, co si o sobě myslíš Ty sám.  

Jaký je na to lék?

Musíš si uvědomit, že Tvým největším nepřítelem nejsou holky nebo lidé. Ale je to Tvá vlastní hlava, kde máš nastaveny špatná kritéria pro hodnocení situací a sebe.  

Stručně řečeno, Tvé myšlení je Ti jen zbytečně na obtíž. Ty nesmíš tolik myslet. Respektive, pokud chceš myslet, tak si musíš uvědomit, že každá situace a každý výstup má nejméně dva řešení: pesimistické a optimistické. Ty jsi si nechal (školou, rodiči, …) naprogramoval hlavu tak, že si vybíráš negativní scénáře a proto se stáhneš ještě před samotným bojem.

Stačí, když si tohle uvědomíš a začneš si vědomě vybírat optimistické scénáře. Ty pak začneš i postupně prosazovat do života. Oni se Ti neplní teď proto, že se o ně nepokoušíš. Pokud se o ně nepokusíš a pár krát si nenabiješ držku, jak se chceš aby se Ti pozitivní věci stávali?  

Pro mě bylo překvapením, když jsem zjistila, že synova manželka čte válečnou literaturu. A taky hraje na netu World of tanks. Vůbec by mě to nenapadlo, protože působí křehce, je drobná blondýnka a pracuje jako zdravotní sestřička. Takže jsou i děvčata, která se zajímají o ryze mužská témata, ač by to do některých nikdo neřekl.

Neříkám, že to tak není, ale takových je málo. Pokud nějaká taková bude, tak o ní budou mít zájem i ti všichni chlapi, co se o to zajímají taky.

A co má být? Konkurence?

Vždyť každý chlap má naprosto stejný problém. Nejsi výjimkou.

Jde o to, že o holku s chlapským zájmem by se chlapi poprali a ona si vybrala toho nejlepšího. A to určitě nebudu já.

irish, píšeš, že s nějakou dívkou randíš - v čem je problém? Ona asi zájem má, když šla na dvě rande, ale vypadá to, že nemáš zájem ty. Jinak by sis to užíval a nelámal si hlavu nad dalšími seznámeními. Asi jsi se do ní nezamiloval - jak se říká, jiskra nepřeskočila. Ne?

Na nějakou seznamku nechodíš? Zkus to. Nikde jinde nenajdeš na jednom místě tolik děvčat, které se vyloženě seznámit chtějí. Nemusíš to zkraje brát ani vážně, prostě třeba jako takové cvičení nebo trénink komunikace s děvčaty - aby ses jich pak v životě nebál.

Ono je to mezi námi takové složitější. Myslím, že zájem nemá ona. Je totiž o dva roky starší a naposledy jsme se viděli před dvěma měsíci. Byl jsem s ní na kafi a pak takové polorande na zábavě, protože jsme nebyli úplně sami. Od té doby se s ní snažím marně zase někam jít. Ona psala diplomku a teď bude mít státnice, tak toho má moc, ale přesto jsem se jí několikrát zeptal, jestli se vůbec se mnou chce sejít (a tím ji dal možnost, aby mi řekla ne a přestala se vymlouvat). Vždycky napsala, že ano. Já jsem jí pozval na bruslení (přišlo mi to jako romantická aktivita pro pár evokující držení se za ruce) a ona mi to na poslední zrušila. I když měla asi dobrý důvod, protože byla ve stresu z té své diplomky a nevěděla, že na to bruslení bychom museli do sousedního města, protože v tom našem už není led a cesta tam a zpět by jí zabrala dost času nutného k psaní diplomky. Takže nechtěla být ve zbytečném stresu. Místo toho mi navrhla zábavu. Trochu jsem na ní byl naštvaný a vymluvil jsem se, protože na zábavě bychom nebyli sami, nemohl bych jí dát pusu a měla by tam své přátele. Tak teď  se snažím s ní jít na kafe a ona mi v pátek 22.4. navrhla další zábavu, jenže řekla mi to na poslední chvíli, to už jsem měl jiný program, ale jinak bych s ní už šel. A taky je problém, že já jí něco napíšu a ona odpoví skoro až za týden, takže si myslím, že zájem nemá

Seznamky jsem nezkoušel, ale obávám se, že je to předem ztraceno. Chlapů je tam strašně moc a holek málo. Velká konkurence.

To, že Ti holka neodpoví hend je naprosto normální. Nehledej v tom nic víc. Je to normální.  

To, že zájem nemá si vytváříš v první řadě ve své hlavě. Pokud si tohle budeš vytvářš, dosáhneš toho! Vždy dosáhneme toho, na co myslíme! Platí to pro negativní věci a naprosto stejně i pozitivní věci, protože mezi negativní a pozitivní není rozdíl.  

Seznamky ztraceny nejsou. To, že je tam více chlapů než žen nemáš ničím podloženo. Každá seznamka má sice jiné osazenstvo, ale v prmůreu je to témeř paddesán na padesát.  

A i kdyby nebylo, nehraje to žádnou roli, protože témeř všichni dnešní mladí chlapi trpí stejným strachem jako ty - tím se to hodně pročistí pro ty, kteří dokáží svůj strach překonávat.  

O tom, zda svůj strach překonáš nebo ne rozhoduješ Ty sám. Nikdo jiný.  

Možná máš pravdu. Nebo má pravdu ten, kdo říká, abych od ní nic neočekával, abych si jí neidealizoval, a abych si nepředstavoval, jak už s ní chodím. Kdyby se to nevyplnilo, tak by to bylo horší než kdybych si od toho nic nesliboval.

Já slyšel o seznamkách, že průměrný chlap tam nemá šanci. Zatímco obyčejné holka má stovky vzkazů a roste jí díky tomu sebevědomí.

Ahoj, ano, skutečně se snaž k tomu hledět s nadhledem, nedělat si iluze, že to teď hned klapne. To však neznamená, že bys nadále neměl vyvíjet snahu! Té slečny, se kterou si píšeš, bych se prozatím nadále držela

A seznamky: podívej, ta poslední věta je hrozně srandovní, sorry Jistě, možná nějakejm trhlejm puberťačkám ze základky takto roste sebevědomí, ale jinak to není ani tak o sebevědomí, jako o překonávání sebe sama. Bohužel, co jsem pochopila od mužů, tak většina holek jen píšou, ale skutek utek. Muži v tomto mají asi víc odvahy a neřeší to kolem, ale ženská se hned zděsí a radši do ničeho skutečného nejde (to neznamená, že nejsou i odvážnější ženský). Což by ale v tvém případě zřejmě nevadilo, pro začátek psaní bohatě stačí.

Nicméně pro tebe by to skutečně byl dobrý stav - nemusíš hned chodit ven. Prostě si jen psát s ostatníma holkama. Pronikl bys tak alespoň virtuálně víc do běžné komunikace mezi klukama a holkama. Otrkával by ses. Jediný, na co si dávej pozor, je to, abys to nebral příliš vážně. Nedělj si iluze, ber to s nadhledem. Tady v diskuzi se pořád snižuješ a vše moc hrotíš (s prominutím), takže pokud by tě urazilo, že ti holka neodpeíše, nebo napíše něco, co se  ti nelíbí, pak se na to vykašli. Musíš mít trpělivost a brát to spíše jako hru a cvičení, které do budoucna můžeš zúročit.

Já se o ní nadále budu snažit, ale zároveň se budu připravovat na porážku a neúspěch.

Já počítám s tím, že na seznamkách holky neodepisují. Není se čemu divit. Dostávají desítky vzkazů, ve velkém městě možná i stovky za týden a nemůžou odpovědět všem. Chlapovi na seznamkách odpoví jedna z deseti a ženská odpoví jednomu z deseti. Připadá mi to jako ztráta času tam chodit. Aby mi odpověděla ještě nějaká zoufalá máma, která hledí náhradního tatínka. Nezávazně si tam s nějakou psát může být fajn, jenže o čem, když jí vůbec neznám? Kdybych se s ní viděl naživo, tak bych už něco vymyslel, ale přes net jsem neschopný. To se týká i toho mého "objevu", také moc nevím o čem si s ní psát, ale v reálu bych jí chtěl říct tolik věcí.

Já se o ní nadále budu snažit, ale zároveň se budu připravovat na porážku a neúspěch.  

Chlape, to je zase extrém a ještě si protiřečíš! Nejde o to, paranoidně myslet na porážku. Není to o tom, aby ses chytal za hlavu a říkal si, že to určitě nevyjde, že se ztrapňuješ, že jsi nezajímavý. A že to na sto pro nevyjde. Ty rady ohledně pozitivního myšlení jsou správné, prosím, zamysli se nad nimi, pro své dobro! Čteš přece vojenskou literaturu, vem si z toho takovou tu bojovnou náladu a případné prohry ber se ctí. Ale nic se nemá přehánět. Napoleon natolik věřil své šťastné hvězdě, až zpychl a doplatil na to dost brutálně.

Nicméně s druhou části souhlasím - ano, holky maj miliony vzkazů a někdy ani není chuť odpovídat, mnohdy je to najedno brdo Je ovšem zajímavé, že ti jde mluvení  v reálu, ale po netu ne. To je fakt zajímavý a pro tebe z toho vychází něco dost dobrýho - můžeš toho přece využít ve svůj prospěch! Jen si musíš přeladit  tu šílenou negativitu : -/. Přesto, kdybys měl někdy chuť, tak to vyzkoušej i po netu. Jen maminy tam opravdu nejsou a když by ti odepsalo víc holek, snad by ses trochu chytl a šlo by to tak nějak samo. No a kdyžtak by sis prostě vymazal profil a tím vy to haslo. Opět dodávám, že to chce onen nadhled a nehledět k tomu otráveně už hned zezačátku.

Ale toho, že máš co říct v reálu skutečně využij!  

To je paradox. Čtu si o válkách, smrtonosných zbraních, bojích, válečných krutostech a zločinech a ve skutečnosti jsem útlocitný chcípáček, co se bojí holek. To je co?

Netvrdil jsem, že mám v reálu co říct. Já nevím, jestli mi mluvení v reálu jde, myslím, že ne, ale komunikace online je pro mě většinou utrpení. Protože co je napsáno, vypadá jinak než když se vysloví. Já se bojím holky oslovovat a nějak s nimi interagovat, ale když bych s nějakou už byl na rande, tak sice taky občas nebudu mít co říkat a bude trapné ticho, ale nebude mi to vadit tolik jako na netu. Nevím proč. Oslovit nějakou holku u baru nebo v klubu je pro mě zhola němožné, bojím se jich jako čert kríže. Ale kdybych s nějakou měl být na rande, tak se nebudu tolik bát, protože budu vědět, že tam je jen se mnou, neuteče mi a nikdo mi jí nepřebere. Samozřejmě jen za předpokladu, že budeme spolu jen my dva.

To je důvod, proč jsem nechtěl a váhal, proč s tou holkou nejít na zábavu. Teď už bych s ní šel, aspoň bych jí viděl. S těma seznamkama to možná zkusím, jestli se přestanu bát.

Hmm, teď to možná budu moc hrotit já, doufala jsem, že s tím já ani nikdo jiný nezačne, ale čím dál víc mě udivuje tvé vlastní hodnocení, resp. sebepodhodnocování. Div ne zloba na sebe sama. Nevím, zda je to "jen" tvá povaha, ale zdá se mi, že tvůj postoj k sobě samému má snad nějaký hlubší kořen. A možná ne jeden. No nebudu tě trápit, to víš ty sám nejlíp, co tě k tomuto dovedlo. Skutečně je nejvyšší čas řešit to, nejen svůj stud, ale i obecně svůj obraz. Ale možná je to má "MS deformace"

OK. , je to zajímavé - že tě děsí víc onen net, ale jak už jsem psala, využij toho svého pocitu z toho, že bys to naživo spíš zvládl. Protože na to hledíš aspoň trochu s optimismem, aspoň decentní sebedůvěrou. Že nedokážeš jen tak sbalit holku na baru, to se ti vůbec nedivím, taových lidí - žen i mužů - je myslím spoustu. Každej je jinej a není třeba se tím  trápit

S tou děvčicou si nadále piš, protože pokud by z toho bylo jednou reálné rande, konečně bys sis to vyzkoušel pořádně v praxi. Hlavní je, že se na to cítíš! Ať to bude zábava, nebo půjdete jen vy dva někam. Počítej prozatím ale pořád s tím, že jí diplomka a zkoušky trochu kříží plány a volný čas

Jo btw taky mě napadá, že není zdaleka jen krize středního věku, ale i krize mladistvého věku Jakoby se to po 20 věku nějak lámalo a mnozí tápou. Jen se o tom nemluví.

Měl by o tom udělat studii nějakej psycholog!

Nevím čím to je. Prostě si vůbec nevěřím, mám pocit, že jsem nic nedokázal a ve srovnání s ostatními si připadám jako nula. Nechce se mi o tom rozepisovat.

Reálné rande jsme spolu už dvakrát měli.

Tak vidíš, aspoň už tedy víš, jaké to je.

Jaký z toho máš pocity?

Tím pádem již máš aspoň trochu přehled o svých, stejně tak i jejích reakcích. Doufám, že ti přitom bylo dobře a odnesl sis z toho příjemný zážitek. Hned ze začátku není třeba vše hned hrotit (viz to, že jsi jí nedal pusu)

No jo, ono by to zřejmě hodně napovědělo, očividně máš nějaké důvody k tomu všemu. Nemusíš o tom psát, ale možná by ti prospělo, kdyby si tvůj příběh - nejlépe reálně - někdo vyslechl. Nemáš nějakýho ochotnýho a naslouchavýho kámoše? Nebo třeba někoho z rodičů, prarodičů?

Hlavně se nesrovnávej! To je cesta do pekel. Poměřování je už moc velkej hardcore.  Mysím, že zdravý obdiv a nějaký hmatatelný vzor je fajn. Buď se inspirovat, nebo někoho v jistých věcech i následovat. Ale ne se poměřovat a snižovat se tím. Tak si sám pod sebou řežež větev, s prominutím.

Zájmy nemáš vůbec špatné, máš i snahu se sebou něco dělat, nevidím čistě virtuální optikou žádnej problém . Máš taky ohromnou výhodu toho, že nesedíš jen doma. Máš partu kamarádů, vymetáš zábavy a jiný akce. Když jsem to začla číst poprvé, čekala jsem nějakýho inťouše zabedněnýho věčně doma . Máš esa v rukávu, jen je třeba se s nimi naučit lépe zacházet a využívat je ku svému prospěchu.

Bylo to s ní moc fajn. Ale nebylo obejmutí ani pusa a viděli jsme se před dvěma měsíci naposled. I když je pravda, že třeba moc nemá náladu kvůli těm státnicím. Já když jsem měl zkouškové nebo před maturitou, tak holky byly to poslední co mě zajímalo. Prostě si chvílema představuju, jaké to bude, když bude mít zájem a pak když nebude. Tím se to vyrovná.

Rodiče vinni určitě nejsou. Ti mě ve všem podporovali a byli na mě pyšní. Já když vidím, jak každý kolem mě má holku nebo kluka, zatímco já nikdy neměl, tak si oprávněně připadám nejhorší.

Já bohužel jsem ten intouš věčně zalezlej doma. S partou v hospodě jsem byl naposled asi před měsícem, od té doby nic. S nikým si moc nepíšu a zájmy dělám jen sám, viz to čtení. K tomu nepotřebuju nikoho, ani holku. Mrzí mě to, ale vážně by mě nebavilo chodit do nějakého kroužku.

Jinak děkuji, že na mě reaguješ a už nemusíš.

Na tom nevidím nic špatného, vlastně chodím ven snad míň, než ty . Každej je jinak nastavenej, někdo se musí každej den nudit někde venku, no a jinej si čte nebo čučí no noťasu. Škoda, že to bereš jako něco špatného. Asi právě proto, že máš dojem, že ti to bere možnosti seznamování.

Podle mě ty již jmenovaný jsou zcela dostačující. Do toho máš aspoň tuhle děvčinu - sice to zatím není to, co bys chtěl, ale máš na čem stavět. Jak už jsem psala, máš esa v rukávu, jen máš až vyhrocenou touhu po nějaké partnerce a přehnanou sebekritiku. Je to až záražející. Nevím, jak tě víc podpořit. Upřímně, člověk se musí též podporovat sám. Je třeba si dělat radost a cítit z něčeho uspokojení. Vím, že máš koníčky atp. , ale skutečně ti dělají radost? Je něco, co tě vždy nadchne, zlepší náladu, nebo na co jsi dokonce pyšný? Připadá mi, jako by radost nebya snad v ničem. Jen stále nevím, kde se vzala ta negativita, zda to máš prostě v sobě, či co. Sálá to i z obrazovky - s prominutím.

Btw. nevím, jestli je to  k něčemu, ale za jedny z nejkrásnějších letních prázdnin považuji ty, které jsem strávila s šíleně tlustou knížkou o Napoleonovi (to byla kdysi má manie). Každý ráno jsem se těšila, až zalezu do postele a začtu se znova. Hltala jsem to s nevídaným nadšením. Dokonce jsem si udělala podrobné výpisky, to bylo práce a času… Ale bavilo mě to a dodnes je mi hezky, když si na to vzpomenu. S kamoškama bych se nudila, doma sice blbý klima, ale s knížkou jsem unikla v jiný, dobrodružný svět.

Jo ještě to, že nebyla ani pusa ani obejmutí. Prostě nemusí být vše, tak ja si myslíš, že to má být, jak se to "asi" dělá. Spontaneita a přirozenost je lepší, než dodržovat nepsaná pseudopravidla. Pak se podívej na "Můj přítel Monk" , ten taky lpí na detajlech a pravidlech (myslím to s nadsázkou )

A to, že nemusím reagovat Pokud to nemyslíš tak, že tě moje odpovědi otravují, takk mi neva odpovídat. Stejně píšu komu chci a co chci. Vždy to někdy skončí.

To není o tom zda si holku idealizuješ nebo ne.  

To je o tom, že jí musíš nechat prostor dýchat. Žádná normální holka nebude pouze sedeť u mobilu a čekat jen na to, kdy Ti může odepsat. To, že Ty máš čas a touhu to dělat neznamená, že to bude dělat i protějšek.  

A to, že Ti nepíše každou vteřinu neznamená, že Tě nemůže milovat.  

Žena je společenská bytost. Má kamarádky, rodinu, povinnosti a seberealizaci. Ty nejsi a nikdy nebudeš jediná věc, na kterou má myslet. Neočekávej to.  

Důležitá zásada dlouhého a kvalitního vztahu znamená dát druhému svobodu a vytvářet mu pro ní podmínky.  

Máš pravdu.

irish, obávám se, že tvůj problém trochu je v tom, že příliš často vymýšlíš, proč ně co nejde, než aby ses soustředil na to, jak si zařídit, aby to šlo.

Viz. zábava - mraky prvních pus padlo právě na zábavě nebo po ní. Nějaký ten ploužák, pak doprovodíš dívku domů a je to. Navíc zábava má tu výhodu, že tam nejsi sám na to, abys dívku pobavil, zábava tam vzniká víceméně sama.  Ta dívčina se asi do vztahu opravdu nehrne, ale holka klukovi většinou nenavrhne zábavu, když je přesvědčená, že s ním nechce nic mít.

Tos propásl šanci…

A ta Seznamka - to myslíš, že v životě je situace, kdy nemáš konkurenci? Ty nepotřebuješ přeci být nejlepší z chlapů, ty potřebuješ najít JEDNU dívku, s níž by sis rozuměl. Když pro to nic neuděláš, tak se opravdu seznámíš jen těžko.

Myslím, že problém naprosto není v tvých zájmech, ale v tom strachu. Ty se bojíš i na tu Seznamku, i když máš možnost tam být vlastně anonymní, nemusíš nikomu na živo koukat do očí, odpověď si můžeš vždycky dobře rozmyslet a když nevíš kudy kam, stačí se přestat přihlašovat na profil. Lepší způsob pro stydlíny není. Navíc ani nejde o to, aby sis tam fakt našel "tu pravou", ale aby ses trochu "otrkal" a přestal se kontaktu s holkama bát. Ale ty se bojíš zkusit i to - a kdo nechce, ten si důvod vždycky najde.

Jediná rada na seznámení pro někoho, kdo má strach se seznamovat je ta, aby s tím svým strachem zkusil zabojovat.

No jak jsem s ní byl na té zábavě, tak jsem jí potom vezl autem domů, ale nevěděl jsem jak to udělat s tou pusou v autě. Takže jsme se jen rozloučili a ona vystoupila.

Asi se moc díváš na filmy, když si myslíš, že ta pusa musí být, nebo musí vyjít. Moc to řešíš.

Neřeš to. Ono to přijde samo od sebe v moment, kdy se to nejvíce hodí.  

Máš pravdu, ovšem někdy přijít musí.

Ahoj, před rokem jsi tady už tohle řešil, že?

Snad ti rady uvedené výše konečně pomohou… opravdu by to chtělo změnit myšlení pozitivním směrem a vše půjde… když rád čteš, zkus si třebas přečíst něco na toto téma…