Téma: Neupřímnost mé kamarádky mi vadí

Veverko, pokud si s ní nerozumíš, začni omezovat čas, strávený s ní na minimum a začni dělat jiné věci, jinou zábavu a najdeš si jistě kvalitní kamarádku. Nenuť se do toho kamarádství, pokud cítíš, že to není ono.

Jak už píše Pavla, můžeš omezit jí věnovaný čas, ale taky jí můžeš dát najevo, ale tak nějak mile, že Ti nemusí lhát, že kamarádkami můžete zůstat i když se poměry změnily. A schůzky si můžete dávat střídavě. Věřím, že Tě tohle její jednání mrzí i když sama víš, že není nic jednoduššího, než to utnout.   Nejspíš jste dříve sdílely hodně věcí a postupem času to opadá.... ale život je takové síto a sem tam někdo propadne a někdo další přijde.

. Přátelství je  hluboký vztah, který si neklade podmínky, nároky a pravidla. Měl by bít ryzí, nesobecký a bez hranic. Založený na toleranci, porozumění, důvěře, upřímnosti a bez osobních kalkulací. Zní to krásně, jasně a jednoduše, ale tak snadné to není.

Možná si řeknete, že to sem nepatří, ale jeden krásný příklad z přátelství zvířat.

Je to jeden z nejdojemnějších příběhů ze zvířecí říše! Je o tragické ztrátě a skutečném přátelství. Odehrává se ve světě zvířat – a přesto je tak lidský. Pohádka začala vloni v africké Keni. Roztomilý hrošík Owen žije se svou rodinou na břehu řeky Sabaki. Hrošík se hrozně rád rochní v bahně a svou tlustou kůži líně vystavuje slunci.

Owen si připadá jako v ráji. Ale potom se to stane: Gigantická přílivová vlna zničí jeho bezstarostné dětství. Obrovská tsunami vyvolaná prudkými dešti spláchne hrocha a jeho rodinu z řečiště až do Indického oceánu. Owen bezmocně zápasí s mocným živlem, zoufale hází malýma nožkama, aby se neutopil. Tátu, mámu a sourozence už nikdy nespatří. Všichni zahynou v mořských vlnách.

Přírodní katastrofu jako zázrakem přežije jen Owen... Moře ho pak milosrdně vyvrhne na korálovém útesu před pobřežím keňského městečka Malindi. Rybáři vytáhnou zcela vysílené 300kilové zvíře z vody pomocí sítě na žraloky. Na náklaďáku převezou vyděšeného hrošíka do Hallerova přírodního parku. Tady má najít novou rodinu.

Ale tamní hroši ho ignorují. Nechtějí mít s nově příchozím nic společného. Owen se smutně potuluje obrovskou přírodní rezervací a přilne k prvnímu živému tvoru, který je stejně velký a šedivý jako on a stejně zatuchle páchne: k obří želvě Mzee. Ta není z Owenových snah o sblížení nijak nadšená, syčí na něj a snaží se mu utéci. Je ovšem bez šance.

Owen dokáže se želvou snadno udržet krok. Když chovatelé druhý den chtějí uklidit výběh, nevěří svým očím: Owen se mazlí s Mzee! Tiskne se k jejímu krunýři. Je to neuvěřitelné, ale hroch a želva se spřátelili! Nejtlustší kámoši světa – a přesto rozdílní jako den a noc.

Owenovi jsou dva roky, váží 300 kilo a je stádní zvíře. Mzee (ve svahilštině to znamená bílý stařec) je 130 let, na zádech má krunýř a je samotářka. Jak je možné, že se spřátelili, zůstává záhadou. Jisté je jen jedno: Owen a Mzee jsou nerozluční. Spí vedle sebe, koupou se spolu. Owen dokonce jí totéž co jeho kamarádka Mzee – listy, kterých by se žádný jiný hroch nedotkl.

Ani želva nešetří milostným vyznáním. Dokonce se odvážila strčit svůj vrásčitý krk do Owenova jícnu – ačkoliv hroch je jedno z nejnebezpečnějších zvířat Afriky. Za tuto statečnost byla Mzee odměněna něžnými polibky hrocha, který už dnes váží dvě tuny.

Owen utrpěl nenávratnou ztrátu: přišel o rodinu. Ale s podporou, péčí a láskou Mzee mohl začít nový život. Dokonce se zamiloval a „hodil očkem“ po Cloe – samičce hrocha ze sousedního výběhu. Je snad přátelství s Mzee ohroženo? ! V žádném případě.

Owen nikdy nezapomene, co pro něj želva udělala. Jsou totiž kamarádi na život a na smrt. Čím se mohou lidé z tohoto krásného příběhu poučit? Své nejlepší přátele často najdeme tam, kde je nejmíň čekáme...

Veverko, z toho, co jsem si přečetla jsem nabyla dojem, že ta Tvá kamarádka není šťastná.... Píšeš, že jsou movití atd. Nevidíš do zákulisí jejich rodiny, nemusí to být tak růžové, jak vypadá, bohatství, příbuzní v USA nemusí být vždy zárukou štěstí. Možná, že to, jak se chová (nepřirozeně k její povaze, podle mne ze sebe dělá někoho, kým není) je jakýmsi jejím výkřikem do ticha v závislosti na tom, jak uvnitř strádá. Samozřejmě to tak být nemusí, jen jsem si to vydedukovala z Tvého psaní, kdybych ji znala osobně, viděla bych víc.

Nebo věc druhá- je asi rozmazlená své chování bere jako přirozené a zatím se nenašel nikdo, kdo by jí otevřeně, upřímně a do očí řekl, že tohle chování není správné. Je sobecká!

Možná by nebylo od věci jí někdy při vhodné příležitosti říct, jak se věci mají. Samozřejmě způsobem, který uznáš za vhodné, znáš ji, takže jistě víš, co na ni platí. Někdy pomohou tvrdá slova, někdy jemné jednání. Pokud to s ní ale ani nehne a ona bude dál hrát divadýlko, já konkrétně bych o takovou kamarádku rozhodně nestála. Omezila bych setkání na minimum, řekla bych proč a hledala človíčka, který se ke mně více hodí.

  Zvláštní kamaráda. A k ostatním se chová jak?   Co jiné kamarádky o ní?

Děkuji vám všem za odpovědi.

Jo, Juli, je to něco podobného i u jiných, Ale zcela u všech nevím, nemám s ní moc společných přátel.

Je to kravka.

 Bych řekla falešná kravka...

Jojo, mám taky takové kamarády, resp. 2 kamarádky, které říkají pořád "musíme se sejít" a neviděli jsme se už dva roky. Jen podotýkám, že jsem opakovaně navrhl termíny setkání. Marný...

Taky to moc nechápu. Když prostě Aviho nechci vidět, tak mu nepíšu. Nevím... mě to připadá jako ostych. Jako že sme se dlouho neviděli, tak maj snad pocit, že si nebudeme mít co říct, ale v praxi je to přesně naopak - za ty roky se toho hodně děje a fakt je o čem povídat.

Ale u Tebe je to možná něco jiného. Tvá kamarádka upřednostňuje ostatní a přitom to hraje na všechny strana asi aby byla oblíbená. Mě osobně už to začíná být jedno a vždy se jen usměju, když je odmítnut další mnou navržený termín Prostě buď chci nebo ne... když nechtěj, termín nesedne nikdy

Dnes všichni někam pospíchají. Ale kam? Do hrobu, kam jinam…

V jiném tématu píšeš, že čas rychle plyne. (Počkej za 8 let, to bude teprve jízda! )

Neztrácej ho proto s lidmi, kteří o to nestojí. Neboj se zbavovat se falešných přátel v marné naději, že se to zlepší. Nezlepší! Pouze tímhle smutným krokem otevřeš místo pro nové!

Nejhorší je obětovávat svůj život na úkor jiných. Proč bys to měla dělat, když o to nestojí? A když o Tebe stojí, tak z času na čas taky oni přijdou za Tebou.