Téma: Osamělost - krutá epidemie dnešní doby
Uživatel: luděk
Věk: 32
Město: Praha
Zdravím,
chtěl bych se jen vypsat z problému, který se mě již několik let trápí a to je osamělost. Pokud se někdo cítí obdobně, za jakékoli reakce budu rád. Příliš informací na toto téma v současnosti není.
Je mi 32 let a ne vždy jsem se cítil tak osaměle, jako v posledních letech. Nemyslím si, že bych patřil mezi introverty či typy, které se straní společnosti nebo koletivu. Zkrátka nemám nikoho, komu bych mohl třeba jen tak zavolat či napsat, zda bychom nemohli jít na kafe či něco podniknout. Pracuji mezi lidmi a to je možná kamenem úrazu, že se s nimi jen mechanicky potkávám a již nerozlišuji rozdíly mezi nimi a podvědomě si k nim vytvářím odpor. Přesto mě práce baví.
Nejsem nikterak pasivní, mám pár zájmů, jezdím na kole, do přírody, věnuji se geocachingu, plavu. Ale pouze sám. Nikdy jsem vlastně ani nikoho třeba nepotkal, s kým bych hodil řeč a podobně a se zvyšujícím se věkem si uvědomuji, jak prázdný život vedu. Snažím se na to nemyslet, nějak se vyrovnat s tímto stavem, ale trápí mě to. A proto mám z budoucnosti strach, jestli mohu doufat ve změnu.
Děkuji za možnost se vypsat z toho, co třeba nejen mě, trápí.
Luděk.
Reakce čtenářů
Věk: 22
Ahoj Luďku,
myslím, že jsi narazil na hodně pravdivý a ožehavý téma. Mám trochu pocit, že pocity osamění se týkají každýho z nás. Když budu mluvit za sebe - zažívám prakticky to samý. Kvůli tomu, že pracuju i studuju, nemám moc volnýho času. Za den se dostanu do kontaktu s lidma (a díkybohu za to), ale kamarádky mi odjely studovat do jiných měst a nový kamarády si ani nestíhám "vytvářet", protože nemám čas. A tak mám alespoň kamaráda tady na internetu (protože bydlí přes celou republiku daleko) a můžeme si tak napsat, když je chvilka. Ale není to ono. Není moc snadný potkat někoho, s kým si člověk sedne. Plkat u piva se dá asi častěji než si povídat o něčem, co mě zajímá víc (tím nikoho neházím do pytle).
Ještě mě napadlo, přítelkyni máš? I tak se dá tak trochu kompenzovat pocity samoty, ale nejsem si jistá, jestli to je správná cesta.
Ahoj Marky,
díky za odpověď.
To, co popisuješ, přesně vystihuje pocity, kterými procházím já a většina z nás.
Nedostatek času, práce, únava apod. jsou jistě nepříjemnými faktory v komunikaci s ostatními a tím spojenými pocity samoty. A moderní technologie jen nahrávají osamělosti, jelikož osobní kontakt nemůže nahradit nic ( si myslím ). Taktéž jsxem kdysi s někým takto komunikoval jako Ty, ale dlouhodobé to nebylo.
Momentálně přítelkyni nemám, ale uvědomuji si, že i když jsem ji měl, tak mě provázely obdobné pocity, snad jen v menší míře. Myslím, že důležitý je i ten soulad vůbec si rozumět, jestli druhý cítí stejně to, co Ty. myslím, že vytvořit si přátelství je mnohdy těžší, než navázat vztah.
Můžeš s někým sedět u piva či na kávě a nevíš, zda ten druhý cítí to samé a nebo už odpočítává minuty, kdy tomu bude konec ( ale to bychom narazili na jiné téma).
Na googlu se o osamělosti píše pouze v jednom článku, který je dle mého názoru zajímavý, ale odkaz již nevím. Třeba Ti bude mluvit "přímo do duše", jako mně.
Měj se hezky a pokud budeš chtít mi napsat další Tvoje zajímavé postřehy, budu rád.
Díky. Luděk.
Musím přiznat, že zažívám naprosto to samé…a to pracuji s lidmi, studuji…a vlastně jsem sama jen minimálně - když jsem doma…a přesto jsem furt sama.
Věk: 27
Město:Praha
Ahoj, souhlasím s tím, že najít si dobré kamarády je dosti náročné. Někdo jich má hodně, někdo jen pár.
V posledí době taky mám podobný pocit a kruh přátel bych si rád rozšířil. Kdybys chtěl, tak můžeme někdy jít na pivko a hodit řec. Rád poznám novou tvář
můj email romano86 zavinac seznam. cz
|
Možná, že tady najdeš odpověď na své otázky. Spřízněné duše se chtějí a potřebují |
| ________________________________________________________________ |
|
Vztah se spřízněnou duší je prostředek k tomu, abychom ze sebe dokázali vydat to nejlepší, a časem nás udělá mnohem úplnějšími, než bychom se kdy dřív mohli stát sami. Podobný oheň však nikdy nezažehnou dva lidé, kteří se ve vzájemném vztahu snaží o maximální nezávislost. Nemají totiž přístup k obrovským zásobám energie, kterou generují nesčetné vzájemné výměny na všech úrovních. Problémy rostou z jejich zdrženlivosti, nikoliv z touhy a vzájemné potřeby.
„Představte si magnet, který integroval své kladné a záporné póly. Takový magnet nepřitahuje a ani není přitahován jiným magnetem. Stejně tak to bude s bytostí, která je úplná sama v sobě. “
Všechny věci ve vesmíru počínají na úrovni mysli. To znamená, že se nejprve vyskytne nějaká představa a přání, a pak se teprve projeví v hmotném světě.
Pro vztah spřízněných duší to znamená, že si dva lidé nejprve musejí přát být spolu, a pak se teprve mohou potkat.
Zní to jako poměrně banální postřeh, nicméně jsem snad nepotkala nikoho, kdo by žil zrovna sám a neřešil občas dilema, jestli to tak náhodou není lepší, jestli by si spíš neměl budovat samostatnost a nezávislost než hledat partnera. To samé navíc platí i o mnoha lidech, kteří se právě v nějakém vztahu nacházejí. I oni často cítí rozpolcenost mezi přáním uniknout citovým karambolům větší samostatností a touhou po hlubším, láskyplném spojení s partnerem. Bezpečí samotyVěčné napětí mezi touhou po nezávislosti na jedné straně a potřebou láskyplného vztahu na straně druhé se zdá být pro lidi charakteristické. A je pro to dobrý důvod, obě možnosti totiž mohou být stejně lákavé.
Citová nezávislost například poskytuje slušné vyhlídky na to, že vás už nikdy nikdo nezraní. To zní dobře. Nakonec nejbolestnější prožitky si většina z nás zažila v souvislosti s někým, koho jsme milovali a komu jsme chtěli být blízko. Naprosto chápu, že si pak někdo řekne "co je moc, to je příliš, odteď se pokusím žít natolik samostatně, abych už něco takového nikdy nemusel zažít". Opravdové spřízněné duše však žijí mimo takové obavy a vědomě na sebe berou riziko, že mohou přijít k dalšímu úrazu, že se třeba někdy mohou i úplně sesypat. Vzdaly se potřeby nezávislosti jako obrany před možnou citovou újmou a z celého srdce přistoupily na to, že si přejí být spolu. K tomu je zapotřebí odvahy. Hledat celistvost v sobě? Jen teorie…Možná jste se už někdy setkali s názorem, že aby dva lidé dokázali vytvořit plnohodnotný vztah, musí každý z nich nejdřív dosáhnout úplnosti sám v sobě, nebo dokonce že musí sám v sobě nejdřív dojít k mystickému spojení, a pak teprve se dočká pravého štěstí s partnerem. Z toho vyplývá, že musí spojit své mužské a ženské stránky s cílem překonat svou potřebu druhého pohlaví a vyhnout se tak spoustě problémů s potenciálním partnerem. Teoreticky to zní dobře, podle mě je to ale úplně od věci. Pokud někdo opravdu dosáhne úplnosti sám v sobě, veškerá potřeba soužití s partnerem zmizí.
Osoba, která nachází všechno potřebné sama v sobě, je buď duchovně vysoce vyspělá bytost, nebo androgyn bez potřeb a vášní. Někomu takovému ovšem blízký a sexuální vztah s jinou osobou nechybí a ani by mu nic zvláštního nepřinesl. Představte si magnet, který integroval své kladné a záporné póly. Takový magnet nepřitahuje a ani není přitahován jiným magnetem. Stejně tak to bude s bytostí, která je úplná sama v sobě. Právě neúplnost nás přitahuje k lidem s vlastnostmi, které sami postrádáme, to z ní se rodí touha láskyplně se spojit s druhým ‒ sexuálně, citově, mentálně i duchovně. Na neúplnosti totiž není vůbec nic špatného, stejně jako není nic špatného na přáních a touhách. Právě naopak, ve vztahu se spřízněnou duší můžeme touhy použít jako palivo, které ve spojení s palivem partnerovým vydá takový žár, až nás vystřelí daleko za naše osobní meze. Umět milovat a umět odejít"Z toho čiší hrozná závislost, " může vás napadnout. "Právě taková, jaká zničila mé předchozí vztahy! " Dovolte, abych vás upozornila, že jsme všichni ve všech ohledech náramně závislí, ať se to někomu líbí nebo ne. Jsme závislí na jídle, na vzduchu, na přístřeší, jsme nesčetnými způsoby závislí na ostatních. Každá květina vždy závisí na vodě, půdě, slunečním svitu, a není na tom vůbec nic špatného! Závislost problémy netvoří ‒ závislost je prostý životní fakt. Problém je v tom, že se neumíme zavěsit na toho správného člověka, který by se stejně zavěsil na nás tak, abychom se vzájemně podpírali, spíše než vytvářeli spoluzávislé vztahy. Nepotřebujeme být nezávislí, ale vzájemně závislí. Potřebujeme se naučit změnit své vztahy nebo najít partnera, s nímž utvoříme vzájemně se podporující tým. Nemá smysl zůstávat závislí na někom, kdo si nechce připustit, že nás potřebuje, a nechá nás strádat.
Existuje však určitý typ nezávislosti, který člověk toužící po vztahu se spřízněnou duší opravdu potřebuje: Musí být schopen odejít, když se vztah zhroutí (i když vztah opravdových spřízněných duší se nikdy úplně nezhroutí). Schopnost stát na vlastních nohou patří k základní výbavě každého, kdo chce zakusit vyšší formy lásky. Pokud neumíme říct ne a odejít ve chvíli, kdy se zpřetrhají základní pouta, dostaneme se dříve nebo později do problémů. Není nic špatného na tom, když se člověk cítí neúplný, když má pocit, že mu někdo chybí. Právě tyto pocity nás přitahují ke spřízněné duši, k osobě, která je jiná než my, a tím nás doplňuje. V běžných vztazích lidé potřeby a touhy vůči svému protějšku často zadržují v sobě, takže pak jejich svazek trpí neúplností dokonce i v sexuální rovině. Spřízněné duše na druhé straně své potřeby a touhy radostně sdílejí, takže si dokážou vyměňovat energii na všech úrovních ‒ sexuální, citové, mentální, a především duchovní. Tím ze sebe oba partneři dokážou dostat to nejlepší, co v nich je.
|
Věk: 34
Město:Praha
Ahoj Luďku, ono je to tak, že podobně jako ty to má spousta lidí, jen o sobě navzájem neví. Lidi, co potkáváš v práci si možná říkají to samé, jak by se rádi s někým poznali blíž, ale mají pocit, že o to ten druhý nestojí. Stejjně jako u přátelství je to i u vztahů, hodně lidí je samo a rádi by to změnili, ale neví, kam jít, kde se seznámit. Proto tak kvetou internetové seznamky, dříve to byla výjimka a skoro ostuda, dnes je to skoro jediná možnost…No a co se přátelství týče, tam je to složitější. Během studia, při práci, v nějakém zájmovém kolektivu, no a to je tak asi vše…Taky nemám zrovna moc přátel, i když pár ano, které mám právě ještě z dob studií, buď ze střední nebo z vysoké. Ale jsou různě po republice, takže se vídám jen se dvěmi, třemi, jinak si občas s někým napíšu…A tak to má asi hodně lidí. Klidně se ale s někým novým seznámím a klidně s tebou na to kafe zajdu a třeba se k nám i někdo přidá .
Věk: 32
Město:Praha
Ahoj Hanko,
děkuji Ti za postřehy a zajímavá fakta, která mě velice oslovila.
Podvědomě si člověk uvědomuje, že by třeba chtěl s někým navázat kontakt, ale když nevíš, jestli to ten druhý cítí také, má v sobě blok a raději nic nepodnikne ( z vlastní zkušenosti ). Přitom by nešlo o žádné rande, ale pouze o klasické popovídání si, rozebrání trochu toho života, sdílení názorů ( nevím, jestli to popisuji správně ).
Taktéž dnešní doba si myslím není příliš nakloněna přátelství. Pokud kluk osloví holku, může si ona myslet, že je v tom postranní úmysl, pokud kluk kluka, může si on myslet, že je třeba "jiný" a odmítne a dochází k situacím, že opačná strana upadá do ještě větší osamělosti. V zaměstnání mnohdy není ani čas na to, aby se lidé seznámili, jelikož dnešní doba je zřejmě příliš hektická. Když budu konkrétní, tak u mě
v zaměstnání jsem rád, že si povíme "dobrý den" a "nashledanou". A to, jak se ten druhý cítí, bohužel vyčíst nedokáži a netroufám si ani odhadnout. A atmosfera k tomu příliš nakloněna není. A také bych byl plný nejistoty jen tak někoho oslovit a navrhnout něco, když do něho "nevidím". Je to asi začarovaný kruh,
ale jsem rád, že mi rozumíš a že třeba někdy dojde k tomu, že si popovídáme.
Můj mail je calvaro@centrum.cz
Děkuji. Luděk.
Věk: 27
Město:Praha
Vážení Luďku a Hanko, možná i někdo další, tak proč bychom se tedy nesešli na nějakém tom kafi/pivku/vínu? Pokud všichni máme zájem o nová seznámení, proč bychom toho nevyužili? Aby to nebyl ten začarovaný kruh, kdy si o někom něco myslíš, aniž bys ho lépe poznal? .
Věk: 32
Město:Praha
Ahoj Romane,
díky za reakci na toto téma. Myslím, že by bylo dobré se setkat a popovídat si. O tom začarovaném kruhu a problémech ne každý rád hovoří, pro někoho to může být nejistota, pro druhého tréma a pro třetího třeba zmiňovaný nesoulad. Cesty do osamělosti mohou být různé a asi se týkají i jiných oblastí ( můj názor ).
Budu se těšit, pokud bychom se setkali a našli společnou řeč.
Díky. Lud.
Myslím, že Vám všem chybí láska, životní partner. Kamarád či přítel nezaplní zcela díru osamění, páč nejste důležitou součástí jeho života, tou je láska, potažmo partner. Člověk je naprogramován žít v páru, rozmnožovat se a sdílet vše s někým druhým. Přeji Vám, aby se co nejdříve někdo našel. 
Ano, všichni mají svůj svět, ale Vy všichni osamělí máte dočasně vakuum, prázdno, mezeru, kterou neumíte vyplnit a je Vám z toho smutno. Tak to zkuste vzít za opačný konec. Je to pro Vás výzva, začít dělat něco nového, obnovit třeba staré vztahy z mládí atd. Máte na sebe čas, tak můžete dělat něco pro sebe. Ať to bude cokoliv, třeba cvičení, jóga, tanec, fotografování, malování, prostě cokoliv, nač budete mít chuť a kde se potkáte i s novými lidmi, kteří mají společné zájmy, jako Vy.
Jste osamělí a necítíte se tak dobře? Pak máte dvě možnosti: 1) cítíte-li potřebu to změnit = změňte to, udělejte pro to něco, jděte tomu naproti. 2) nemáte-li potřebu to změnit = neměňte to a jen si stěžujte.
Pokud chcete změnit něco, v čem se necítíte dobře, měli by jste být sami aktivní a iniciativní. Vaše pouhé konstatování či stěžování si a Vaše pasivita pro změnu nestačí - samo se to nezmění, nikdo to za Vás neudělá. Když budete aktivní, určitě se do nějaké skupinky začleníte, pak budete mít lepší pocit, že někam patříte, nejen k příteli/přítelkyni, ale vůbec.
Důležíté však je, jak se k tomu postavíte. Šanci má každý, ale to záleží na Vás a na Vaší životní energii. Zkuste přemýšlet, kde jí získat. Základ máte v sobě, ale můžete jí získat i prostřednictvím druhých. jen se do toho nesmíte nutit, musíte prostě najít svůj vlastní opravdový program, který Vás nadchne. Čili chce to chuť a sílu, to ostatní - když tomu budete i věřit, přijde samo.
Takže aktivita a iniciativa je jen na Vás.
Ještě bych dodala: ono to taky záleží na tom, co z Vás vyzařuje. Otevřete-li se světu a pro budoucí partnery, bude to z Vás cítit a okolí Vás tak bude vnímat.
Informace + rady = téma: Osamělost
Krutá epidemie moderní doby: Osamělost
Jak zacházet se samotou a pocitem nicoty?
10 nejnovějších témat v kategorii:
|
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
|---|---|---|---|
| Co napsat holce do prvni zpravy(Badoo) | 6 | 7385x |
10.01.2021 10:18:44 (Superkluk16) |
| Jake lidske vlastnosti povazujete za nejhorsi? | 12 | 1710x |
13.06.2020 09:51:56 (Listicka) |
| Bezplatná seznamka pro osoby s duševním, tělesným a smyslovým postižením | 10 | 1913x |
28.03.2020 15:14:00 (Jiricek) |
| Nesplněné sliby v rodině | 2 | 1123x |
28.03.2020 09:53:03 (Ivona) |
| A jak se cítím já? | 2 | 1224x |
16.03.2020 00:12:17 (Neznamykluk) |
| Náklonnost/láska k osobě stejného pohlaví- zažili jste někdy | 4 | 1217x |
20.01.2020 21:15:53 (veverka) |
| Mám problém celkově se vztahy a vytvářením nových vztahů | 1 | 1525x |
18.01.2020 20:51:42 (Matesos01) |
| Přátelství s ostatními - jednostranná iniciativa | 2 | 1456x |
29.11.2019 12:15:44 (Ladaa) |
| Flirt s o hodně mladším mužem. | 9 | 1685x |
17.11.2019 13:49:24 (Juliet) |
| Co mám dělat? Samota, úzkosti? Můj život krok po kroku | 6 | 2081x |
14.10.2019 17:50:46 (Fr0gy) |
