Téma: Umíte se omluvit? Jak se omluvit?

Text uživatele: 

Já s tím nejen nemám problémy, ale považuju to za tak samozřejmou součást mého "slovníku", jako "dobrý den, dobrou chuť, dobré ráno, na shledanou, děkuju, s dovolením "...

---

Taky nějak nechápu, proč s tím někteří (nejen) chlapi mají problém. Uznání chyby není vůůůbec nějaká "slabost"(to je ale pěkná blbost! ), ale právě NAOPAK.

---

Kruciš, kdyby tak moje máti mi tohle někdy dokázala říct, když mě zmlátila i mou vlastní berlou... víte, jak HROZNĚ MOC by v mých očích "vyrostla"? Prostě by dala najevo, že svou chybu dokáže jednoduše uznat.

Text uživatele: 

OMLOUVÁM SE, jsem klikla nechtěně 2x.

Text uživatele: 

Omluva je vlastně vyjádření lítosti nad něčím, co kdo udělal, nebo neudělal, či nesplnil. Mělo by v ní jít o pochopení, toho druhého, že už se to nebude opakovat. Někdy i dobře míněná omluva může narazit na protiútok druhého. Záleží na okolnostech a myslím i náladě toho, kdo se omlouvá a hlavně toho, komu se omlouvá.

 Já se omluvit umím, ale volím takovou tu kratší verzi. Promiň, je mi to líto, už se to nebude opakovat  apod. krátce. Nerozpitvávám detaily.

 

Jde - li o partnerskou omluvu, tak tam je omluva prostředkem, jak udržet harmonii vztahu tak, aby v něm byli oba spokojení. I když si myslím, že muži celkově omluvy moc nepoužívají.

 

Text uživatele: 

Medvěde, nepíšeš nic konkrétního, ale omluva vždy uleví oběma stranám. Když to bude v partnerství, tak použiju jiná slova a dotyky než v práci, jinak se zachovám, když to bude dítě a nebo soused, či cizí člověk, ale určitě je dobré, omluvit se. Aby to nejméně bolelo? Musí to jít úpřímně od srdce, to pak i druhá strana omluvu lépe přijme a již se k problému nevrací.  

Text uživatele: 

Méďo, až teď jsem si přečetla pozorněji, co píšeš... Jestli se "umíme"(? )omluvit? A jak nám při tom je.. ? Co je to za zvláštní otázky? To je přece "sdělení", jako každé jiné. Něco pokazíme, blbě se vyjádřím, někoho se dotknu atd-co má být na to zvláštního, když se člověk omluví? Vážně nic ve zlém(! ), ale bohužel mi jaksi potvrzuješ má slova, že s tím chlapi mají problém. Fakt nevím, proč a s čím. Je to běžná věc(teda-měla by být! ).

---

A potvrzuješ to i tím, že "omluva NEZNAMENÁ(? ), že člověk neměl pravdu? A ještě něco dodáš o egu? ! ? No, sorry, ale na nějaký ego já v té chvíli fakt absolutně nemyslím, jak  to s tím jako má souviset.. ??

---

Promiň, nemyslím to opravdu jako že na Tebe útočím(taková ani nejsem), jen mi něco připadá zvláštní, no...

Text uživatele: 

Jejda, nepitvej ten dotaz tak moc... Myslel jsem to obecně, jestli máme problém s tím, abychom se někomu omluvili... I v mém okolí jsou lidé, kteří prostě mají s omluvou problém... Nedávno jsem jednomu kamarádovi do xichtu ochotně sdělil, že když má problém s omlouváním, tak má jednat tak, aby se omlouvat nemusel... Já vím, to se lehce řekne...  

Text uživatele: 

Leni, ono to ani nemusí být o tom, kdo měl tu pravdu... omluva může přijít i za způsob sdělení, nebo vůbec za sdělení pravdy. Téma je hodně široké, myslím, že Medvěd téma ani nemyslel nějak osobně, jen možná chtěl znát názory a snažil se naznačit směr rozvíjení tématu.

Za sebe můžu říct, že nemám problém s omluvou, ale mám velký problém pochopit člověka, který se omluvy domáhá a to jen z titulu své domněnky, že si ji zaslouží.

Text uživatele: 

Právě jsem se Méďovi omlouvala za ty názory před tím, se mi spíš vybavily jednak jiné věci a jednak i jiní chlapi, vím, že to vůbec blbě nemyslel. Nejraději bych ten poslední příspěvek smazala.

Text uživatele: 

Leňo, to je úplně v pohodě...  

Text uživatele: 

je zřejmé, že každý tady vnímá tohle téma a reaguje na něj přesně podle svých postojů k omluvě a ke svým zkuenostem s ní a to nejen e strany olouvajícího se,, ale i toho, komu se někdo omlouvá. Osobně se omlouvám jen tehdy, pokud to považuji za vhodné a skutečně je za co se oluvit. Snažím se chovat se tak, abych nebyla omluvami ověnčena a opavdu neposkytuji a ani nepřijímám omluvy formální. Také zároveň s omluvou za své minulé chování neslibuji žádný výhled do budoucnosti. Vynucenou omluvu neposkytuji zásadně. Vadí mi i to, kdž se lidé omlouvají nemaje za co, prostě takové to "stále v předklonu, stále v pozici submisivního, očekávajícího "hromy a blesky" …  Pokud někdo opakuje dlouhodobě chování, za něž se omlouvá, přerušuji kontakt, takové chování ukazuje na něco úplně jiného než jsou dobré vztahy a upřímnost omluvy. Právě tak jako když se někddo chová  způsobem urázejícím a nevhodným a nepovažuje za vhodné takové věci uspořádat (ani se za takové chování omluvit, třeba minimálně kvůli faktickým následkům, přeruuji kontakty. omluva je jeden ze způsobů smírného řešení, pokud je upřímná a nepříliš četná.

Text uživatele: 

Já teda nevím, ale třeba mému příteli dělá mnohem menší problém se omluvit než mě... myslím že tohle vůbec nesouvisí s pohlavím, ale spíš s tvrdohlavostí jedince - a zrovna ženy jsou často podstatně paličatější... a co se týká toho ega, myslím že chtěl medvěd prostě jen říct, že se neptá na případ "chovala jsem se špatně - musím se omluvit", ale i na situace, kdy někteří radši volí omluvu, než aby se dál přeli o svojí pravdu, a její zase nepřekousnou že by "falešně" uznali svůj omyl, a neomluví se ani za cenu delšího dusna. ty to třeba bereš jako "chlapskou" namyšlenost a egoismus, já jako upřímnost - a o tom to je

Text uživatele: 

Ahoj

Teď se mi stalo něco podobného. Pohádala jsem se s osobou mému srdci nejbližší.   a jen kvůli tomu že jsem si neuvědomila nějaké věci - chovala jsem se hloupě, sobecky a hlavně egoisticky tedy arogantně 

Myslím že omluva je i o tom pokořit své vlastní ego a dát najevo tomu danému lítost a že se při podobných situacích chovat lépe.  

Že jsme se poučili 

Text uživatele: 

Omluvit se je základem slušnosti vůbec vztahu lídí, ale je vždy ještě  nutné se z chyb poučit.

Ale nerozpitvávat situaci, to se potom človk dostane do bludiště slov a je to ještě horší než před omluvou. Ano já byla v tomto dobře vychovaná, moje maminka se omluvila i nám dětem, což je myslím největší hodnota do života.

 

Text uživatele: 

Kdybych uměl udělat taková kukadla, tož to by se to omlouvalo...  

Text uživatele: 

Dobrý večer,

vím, že jste psal, že nechcete rozebírat " za, co omluva je", ale pokud mohu reagovat, u mě na tom záleží. Kdyžse jedná o maličkosti jako šlápnutí na něčí nohu, je omluva přirozená. Pokud jsem ale již někomu svým chováním, slovem, činem ublížila a jsem si toho vědoma, mám omluvu spojenou i s pocity viny či nejistoty, jak druhá strana na mou omluvu zareaguje, pak u mě mohou převážit i negativní pocity. A jak bylo napsáno výše, souvisí to i s upřímností omluvy. Když si nejsem jistá, že se to nebude opakovat ( například zareaguji podle své povahy, ale druhé straně ublížím, omluvím se, abych ji neztratila či obnovila pozitivnější atmosféru), pak je tu možnost, že omluvu sama nebudu vnímat jako upřímnou a nebudu se cítit dobře. Mám totiž omluvu podvědomně spojenou se slibem " už se to nebude opakovat"

Snad jsem se do toho moc nezamotala.

 

Text uživatele: 

Omluvit se umím.

 Tak například: „Zlatíčko! Prosím tě promiň mi moje zpoždění k večeři, ale potkal jsem v lese medvěda a znáš to. Zašli jsme na jedno pivko a s ním se tak dobře povídá, že pak padlo ještě další pivko. Zlatíčko a co máme k večeři? Mám hlad jako medvěd. “

„ Po večeři, jdu ještě relaxovat. " 

 

Text uživatele: 

Pluto, nevymlouvej se na mě... Tobě paní odpustí a mě nebude mít ráda...  

Text uživatele: 

 Paní Plutová je hodná na zvířátka a moc se ji líbí, jako tančíš. Jsem zvědavý, jaké další zvíře si příště přinese domů.  

Text uživatele: 

 

Rybka, jí slíbila žirafu.  

Text uživatele: 

Není omluva jako omluva. Když se někdo omlouvá, měl by cítit jakousi lítost a pokoru. Ten kdo omluvu přijme, uvolní jakýsi balvan z beder omlouvajícího. Nesouhlasím s názorem že omluva je součást každodenního života. Je to něco víc, je to takový základ naší západní nebo křestanské civilizace. Stejně tak je důležité odpuštění.

Text uživatele: 

Mě se upřímně příčí omlouvat se, pokud to nemyslím upřímně, takové to "jen abych měla klid". Zkrátka pokud jsem přesvědčená že jsem v právu, omluvy se ode mě nikdo nedočká když ale zjistím že jsem šlápla vedle, nemám s tím problém. Připadá mi mnohem důstojnější chybu uznat a omluvit se, než se hádat dál "z trucu".

Text uživatele: 

   Mám to podobně.   Ale s čím mám problém, tak odpouštět. Jak mě někdo n@sere, má útrum.

Text uživatele: 

Svému nepříteli odpusť... ... ale nikdy nezapomeň jméno toho HAJZLA!!!

 

Text uživatele: 

To jsem poznal, julie...

Text uživatele: 

  A co?   Pro Tebe mám slabost a naštvaná nejsem..... Něco jsem přehlídla?

Text uživatele: 

Jejda, já jsem se celou dobu trápil zbytečně.. ?  

Text uživatele: 

  Kecko!  

Text uživatele: 

No, tak to si trošku protiřečíš Julie. takže když Ty uznáš, že by ses měla omluvit, předpokládáš, že bude Tvá omluva přijata. na straně druhé říkáš, že když Tě někdo na.. re, má u Tebe "utrum". Takže suma sumárum i Ty a Tvé omluvy by byly k ničemu, pokud bys měla naproti sobě člověka stejného založení. Měla bys u něho jednoduše také to "utrum".

 

Text uživatele: 

ale to si neprotiřečí... neřekla že je dokonalá, nebo že by sama se sebou dokázala vyjít... což já bych třeba sama se sebou nedokázala, sežrala bych se zaživa

Text uživatele: 

Omluva mi nedělá problém. Podle mého názoru by měla by se měl člověk omluvit co nejdříve a tvářit se při tom upřímně.

Text uživatele: 

Ahoj, před pár dny jsem byla na večírku u přítele doma, jeho rodiče se vrátili domů až pozdě v noci. Bohužel jsem se ten večer opila a s přítelkyní přítelova bratra jsme si povídali. Moc si to nepamatuji, ale nejspíš to nebylo moc lichotivé pro přítelovu mamku. Strašně mě to mrzí, mám ji ráda, ale navím jak se jí omluvit, aby bylo zřejmé, že to myslím vážně a hlavně abych to ještě nezhoršila. Před tím jsme spolu vycházeli velice dobře  

Text uživatele: 

Promluv si spíš s tou přítelkyní bratra a vysvětli jí, proč jsi řekla, co jsi řekla. Možná jsi neřekla nic až tak vážného, možná Ti jen něco na jeho mamce vadí a v opilosti jsi to vyventilovala. Nemělo by logiku, abys jí řekla něco, co si ve skutečnosti nemyslíš. Pokud se to ale už dostalo až k přítelově mamce, pak bys měla zajít za ní a říct pravdu. Určitě to ocení víc, než jen omluvu za nevhodnost sdělení té nepravé osobě.

Text uživatele: 

Právě, že to slyšela přítelova mamka. Asi jsem se špatně vyjádřila.

Text uživatele: 

A řekla Ti to. Ať už je to jak chce, omluva a vysvětlení je na místě. Přece Tě už trošku zná a pozná, jak upřímné to je, ne?

Text uživatele: 

neřekla, ráno se mnou nemluvila. A řekl mi to přítel, až když jsme jeli v pondělí do školy. Zná mě téměř 5 let. No budu doufat, ale je mi z toho hrozně, od pondělí jsem nespala… Připadám si hloupě, že jsem někomu takhle ublížila

Text uživatele: 

Dějí se horší věci na světě. Teď se snaž o nápravu, hlavu Ti neutrhne a pro příště raději tolik nepij. Alkohol je sfiňa

Text uživatele: 

Snažit se budu a alkohol už si nejspíš nikdy nedám…

díky, doufám, že to dobře dopadne, nerada bych o přítele přišla, moc mi na něm záleží

ahoj

Text uživatele: 

Záleží o co jde, pokud vím, že jsem něco přehnala, nebo řekla, co jsem neměla/nechtěla, tak se omluvím a není mně trapně, protože umím uznat svou chybu a i se omluvit, když je za co, když ne a vím, že to nebyla moje chyba, tak se neomluvím a ''očekávám'', že se omluví ten, kdo to zapříčinil.

Omluvit se není žádná ostuda, ba naopak každý něco udělá/řekne co nechce a je slušný se omluvit. Neberu to jako slabost, naopak si toho člověka cením, že dokázal uznat chybu a omluvil se.  

Text uživatele: 

Pro mě je velice tuhé unést tu tíhu a vytlačit to z nitra na povrch, je to třeba tím, že my lidé si nepřipouštíme vlastní chyby, myslíme si, že jsme "dobří lidé", a maximálně kritizujeme druhé, přebíráme jejich chyby, aby je oni uznali, zatímco vlastní chybu skrýváme jako podvodný hráč skrývá falešnou kartu…

 

Někdy v práci mi není lehké se omluvit zákazníkovi, mám asi tužší hrdost než jsem si myslel, pomáhá "otřít se o firmu", neřeknu tedy:,, Já se Vám omlouvám", ale:,, Náš podnik se Vám omlouvá.", snáze mi to jde přes hubu.

 

Jinak u přítelkyně kolikrát hledám chybu u ní a dokonce si myslím, že mám skutečně většinou pravdu já, ale opravdu jen většinou, ne vždy, takže menšinou pravdu nemám a nejde mi to přes hubu a přes hrdost… Kolikrát se vymlouvám na okolnosti, na naléhání a tlaky druhých lidí atd.

 

Jinak jednou jsem si tu svoji omluvu po roztržce s nejlepším životním přítelem hodně dlouho připravoval, nebavili jsme se, nějak pomaličku jsem to střádal a plánoval a pořád měl na mysli:,, Vždyť máme přece celá léta života před sebou.", jenomže náhle tu zemřel a omluvit jsem se nestihl…

 

Radím Vám, zkuste tu hořkou pilulku občas spolknout… a pokud máte někoho rádi a nebavíte se, najděte si čas za ním přijít a omluvit se, nikdy nevíte, jestli a kdy Vás okolnosti a osud nedoženou…

Text uživatele: 

Opravuji obec: "Petřvald", kde jsem žil, a Radčice, kde žiji nyní.

Text uživatele: 

Ahoj vim ze je to trapny ale potrebuju poradit parkrat jsem nepozdravila jeho mamku a ona mu to vycita. Jenze u me je problem velka stydlivost jsem spis tiche povahy ani doma nemluvim s nasima pritel se semnou kvuli tomu rozesel a ja bych se chtela jeho mamce omluvit jenze nevim jestli uz neni pozde a jestli je to dobrej napad potrebovala bych poradit prosim dekuju