Téma: Upřímnost lidí kolem vás - je to dobrá vlastnost?

   Jestliže je upřímnost řečena s citem, je to určitě dobrá vlastnost. Určitě lepší jak podlézání, falešné lichocení a líbivé řečičky. Beru to tak, že když si jako samouk ušiji šaty na léto a poprosím kamarádku aby se mi na rozpracované šaty přišla podívat, zhodnotit jak v tom vypadám a co je třeba ještě dodělat. Kamarádka omrkne a řekne:„Tady ty záševky udělej znovu, u krku to podšij vlizelínem  divně se to vlní a délku bych ještě zkrátila. , . , . , " Jde zcela jistě o upřímnost, která mi něco dá a někam mě posune. Jistě, taky to může říct:„ Jsi úplně blbá, vybodni se na šití, když to neumíš a dej to profesionálům". V tom je ten rozdíl je říct a říct. A to že je spousta lidí negativních a za vším hledají spíš to zlé, je věc druhá.

Já mám k upřímnosti zvláštní vztah. Je osvobozující, čistá, ale musí se s ní umět zacházet. Jinak bereš upřímnost od kamarádky, kterou znáš a víš, jak to myslí, to co řekne, jinak od člověka, který ti není zas až tak blízký a netušíš, jak si jeho slova vyložit.  

Jak psala Julča, upřímnost je třeba používat s citem, jako sůl. Když to přeženeš, naděláš více škody.  

Upřímnost a diplomacie by měli být siamská dvojčata.  

Mám takovou vzpomínku na upřímnost pana doktora, když mi tátu odvezli do nemocnice. Na jeho slova nezapomenu. Přitom stačilo trošku změnit slova a říci šetrněji, že jeho stav je kritický a noc bude rozhodující.  

A ne, že asi tu noc nepřežije, tak ať s tím počítáme. Ona i intonace hodně pomůže. Tak nebo tak.  

Stejná upřímnost, ale podaná tak, aby to dotyčného nesemlelo. Aby to dokázal přijmout lépe.  

Mmch. noc přežil a ještě asi rok tady byl, ale tu větu  slyším dodnes.  

"marki", možná někdy člověk ve své úpřímnosti může druhého ranit. Asi ke svým blízkým jsme více upřímní a tolik nepřemýšlíme, jak svou upřímnoust sdělit, než u cizích, nebo nadřízených. Někdo mluví a jeho slova jsou, jako střely, špatně mířené. I v Bibli je napsáno, že jazyk je, jako meč, na obě strany ostrý. Proto by člověk měl lépe mířit a pak střílet a svůj jazyk používat opatrně, jako ten ostrý meč. Pavla

Nedostatek upřímnosti je špatný, ale její přemíra je přímo zhoubná!

Děkuji Vám za odpovědi. Nepochybně máte pravdu, ale jedno je podezřelé. Jako bychom se upřímnosti přímo báli? Takt a upřímnost mohou jít ruku v ruce, ne? Pravdomluvnost Vás také tak děsí? Je každá nová myšlenka nebezpečná? A jak jinak se lidstvo rozvíjelo, nežli že občas někdo řekl něco nečekaného, vyrobil nový nástroj či našel novou cestu řešení? … Ale jak říkám se všemi, kdo odpověděli, souhlasím. Jen mi jde o pravdu. Je pravda pro nás přínosná? Já sama jsem kdysi přišla ke zkušenému, bělovlasému doktorovi se svým problémem aritmie srdce. Měření nic neodhalilo. Řekl mi, že je to od nervů. Můj humorný přístup byl: "Tak fajn tak to nic není…" "Ale naopak. Ty ženský se nám tak rozdýchají, že nevíme co s nimi…" Nu neví-li doktoři tak pomůže příroda. Uklidnila jsem se a fatalisticky vyrazila do lesa. Jdu tak mezi břízami a je to tu. Jdu dá. Umřu alespoň hezky. Potkala jsem staršího pána jak sedí na pařezu. "Normálně bych se bála, že mě znásilníte, ale protože jsem se bála, že mě zradí srdce - víte aritmie. jsem ráda, že Vás vidím! " "Já jsem po infarktu" odvětil. HMM…

Marki, myslím že z našich příspěvků plynulo jedno, a to, že upřímnost nesmí zraňovat víc než je nutné.

Představ si situaci …máš kamarádku, která žije ve spokojeném manželství, má dítě a považuje manžela za toho nej… chlapa pod sluncem. A ty ho potkáš s jinou.  

Co uděláš? Je to tvá kamarádka, zaslouží si přece věrnost. A tak si řekneš, že to musí vědět. Tak ji to vysypeš v dárkovém balení, jí se zhroutí svět, ale ty ty si byla přece upřímná, nechtěla jsi ublížit.  

O tom tady mluvíme všichni, pravdomluvnost není upřímnost. Jsem pro nelhat, nevymýšlet story, ale volit věty tak, jak bychom je chtěli slyšet my.  

Občas vidím kousky z vyvolených. Tam se to taky hemží upřímností . A pak jsou z té dávky všichni neštastní.

   Marki a není to spíš strach, že se dozvíme pravdu? Že nám někdo otevře oči a řekne jak to doopravdy je? Co se týče zdr. stavu a nemocí, u toho by se mělo obzvlášť mluvit citlivě, ale nelhát. Myslím, že každý by měl být trénovaný umět přijmout nějaký verdikt, stanovisko druhé osoby a hlavně to vyhodnotit co nejpozitivněji pro sebe.

   Když měl syn asi rok, dostal přísnou dietu. Nesměl lepek, mléko, vajíčka. Když jsem šla z nemocnice, byla jsem ráda, že se můžu opřít o kočár, jak mě to šokovalo. Co bude jíst? Z čeho bude růst? „Díky" tomuto omezení jsem poznala spoustu rodičů a dětí, kteří na tom byli daleko hůř a hledali cestu, informace, pomoc. Dietu držel asi do tří let, bylo to náročně, ale zvládli jsme to.

    Marki držím ti pěsti, hodně štěstí.

Marki, pan Ježíš dal lidem radu, když říká: "Buďte obezřetní, jako hadi, a prostí, jako holubice". V jedné větě, tolik moudrosti. Pavla