Téma: Závislost na prima kamarádovi a jeho rodičích - bez nich je mi smutno

To není závislost. Je to spíš o těch pocitech. Každý z nás se přece chce cítit dobře a Ty se cítíš dobře v jeho přítomnosti, nabíjí Tě, jeho rodina Ti dává, co Ti v životě chybělo.

Pravda, říct mu to nemůžeš, mohl by si to špatně vyložit, ale můžeš se snažit tuhle pozitivní energii využívat v čase, kdy se nevidíte. Třeba v něčem, co Tě vždycky bavilo. Zkus se donutit, neplýtvej časem na smutnění a těšení se. Nemáte nějaký společný koníček? Že byste se mohli vídat i takhle?

Jo, to je pravda… Ale s tím koníčkem to je problém, protože oba končíme ve škole poměrně pozdě. Jinak těch společných věcí máme docela dost - dá se říct, že i velmi podobné představy o budoucnosti.

Z toho, co píšeš, si netroufnu posoudit, jestli jsi nebo nejsi na svém kamarádovi závislý. Když nám je někdo hodně blízký a v jeho přítomnosti se cítíme dobře, je celkem přirozené, že v době, kdy s ním nejsme v kontaktu, cítíme smutek a stýská se nám. Smutek by nás ale neměl paralyzovat. Pokud absence kontaktu s Tvým kamarádem způsobuje to, že nejsi schopen normálně fungovat, pak to úplně v pořádku není. Dala bych tomu pár dní a zkusila bych svou pozorno zaměřit na jiné věci - školu, koníčky, další kamarády či známé, pomoc v domácnosti apod. Pokud by se Tě ale tyhle depresivní stavy držely, bylo by asi dobré si o tom zkusit popovídat s odborníkem, protože žít dlouhodobě s těmito pocity by mohlo být dost vyčerpávající. Pokud si  netroufneš jít hned za někým osobně, můžeš zkusit nejdřív nějakou psychologickou internetovou poradnu a napsat jim to, co jsi napsal nám - i když osobní kontakt by byl lepší. Ale přeji Ti, aby Ti brzy bylo lépe a žádného psychologa jsi nepottřeboval

Dnes už to je o dost lepší, ale uvidím co se stane večer, to se to většinou vrací. V nejhorším holt navštívím tu poradnu… Díky.

V první chvíli mě také napadlo to, že Tvé pocity vycházejí z toho, že se cítíš dobře v přítomnosti kamaráda a jeho rodiny, protože v té Tvé Ti to chybí. Když jsem to ale dočetla do konce, nejsem si jistá, zda-li přeci jen tenhle kamarád není pro Tebe víc, než jen kamarád. Přeci jen je Ti teprve 17 a je to poprvé, co máš takové pocity…možná proto Tě to tak ničí a jsi z toho zmatený, nevím, jsou to jen úvahy…

Každopádně taková reakce není v pořádku a neměla by Tě v Tvém životě takhle ochromovat, takže když si zkusíš o tom popovídat s psychologem, tím nic nezkazíš - naopak, pomůže Ti se v Tvých pocitech vyznat.  

Ano, máš pravdu, že v mojí rodině mi to všechno chybí. U nás se všichni soustředí jenom na moje vzdělání a nic jiného nikoho nezajímá. Neříkám že je škola důležitá, ale rozhodně to není to nejdůležitější v životě. Když jsem jim řekl, že jsem měl deprese a kvůli nim špatné známky, tak se mi vysmáli a nic se nezměnilo. Fakt si myslíš že nejsem úplně hetero? Někdy o tom taky uvažuju, ale nemyslím si, že to je pravda, protože převažují fakta, která to vyvracejí. Pokud to bude nějak pokračovat, někoho zkusím. Díky.

Ahoj, já jsem na tom uplně stějně, mám kamaráda, se kterým jsem se seznámil na začátku července 2016 přesněji den po jeho narozeninách.

Vím, že jsem ho ve městě potkával na longboardu a tak různě.

No a dozvěděl jsem se, že jde na stejnou školu jako já a tak jsem mu napsal.

No a psali jsem si jak to u nás na škole chodí, že je to něco jiného než základka a tak. No a tak jsme si psali celé prázdniny.

No a nadešel školní rok a mi jsme se poprvé viděli no a zjistili jsme, že budeme spolu jezdit stejným autobusem.

Povídali jsme si čím dál tím více a psali jsem si i více.

No a čas ubíhal a ubíhal a nadešel asi prosinec a mi jsme se pohádali (ano mohl jsem za to já)

Ale pak jsme se udobřili a já věděl, že mu nemůžu už nikdy víc ublížit.

Přiznávám, že jsem sice trochu bisexuál, ale nedávám to tak nějak najevo.

No a já jsem prostě zjistil, že jsem si ho strašně moc oblíbila nemůžu bez něj jakoby žít

Stejně jako to popisuješ ty

No a teď je konec školního roku a já mám za sebou písemný zkoušky jako automechanik a vím, že budu bez něj asi 2-3 týdny, že bude sám na nádraží ráno sedět hodinu, než půjde do školy.

A vím, že on není gay ani bisexuál, ale cítím to k němu, že ho prostě jakoby miluju, ale vím, že nic nebude.

Píše si s holkama (kamarádkama) každý den.

Ale on to moc nechápe, že nechci aby to dělal s nějakou holkou (ano chtěl bych ho pro sebe)

Ale nechci aby se semnou zase nebavil. je to pro mě nej nej nej top Kámoš.

A za to mu moc děkuju

Ps: Buď dobrej a dáme káves (třeba si to někdy přečetš třeba za 20 let třeba na smrtelný posteli) a pak zjistíš jak moc jsem tě měl a pořád mám rád

Díky Dejve Chali