Téma: Zhoršování vztahů mezi lidmi - může za to doba?

Je to velmi prosté. A přitom těžké napravit. Když někomu řeknete, že za to může úpadek mravnosti, (plný smysl pojmu mravnost málokdo zná) a falešné modly, falešné cíle, jen málo lidí hledá smysl svého života. Dříve byla ve škole na vysvědčení známka z mravů, dnes se hodnotí jenom chování a v tom je propastný rozdíl.

Dnešní zřejmě nejvyšší autorita „Televizní bedna“ předkládá lidem v hlavním vysílacím čase jen něco jako černou kroniku. Pozitivní vzory chybí, až na čestné výjimky ve vysílání někdy pozdě v noci.

Cituji:

Naše cíle a úmysly jsou někdy velmi sobecké, povrchní a materialistické. Přemoženi vlivem společnosti, ve které jsme vyrostli a žijeme, si myslíme, že toužíme po tom či onom a vkládáme svoje úsilí do toho, abychom svých cílů dosáhli. Naše duše ale ví, že pokud by se nám to začalo dařit, spadli bychom do hluboké pasti materialismu a náš duchovní vývoj by byl zcela zastaven. Jen opakovaný a vytrvalý neúspěch nás může ochránit před takovou chybou a přimět nás přehodnotit naše postoje a změnit směr. Když se pak naše úmysly a cíle stanou šlechetnějšími, začne naším směrem foukat i ten příznivý vítr a nám se konečně začne dařit.

Když to vezmu ze svého hlediska, absoutně nemám problém se na lidi usmívat, když jdu na nákup, skoro pokaždé se zastavím s někým neznámým, popovídám, on opravdu dnes stačí úsměv, pár milých a přátelských slov-např. včera jsem potkala paní se srnčím ratlíkem a on chvílemi běhal po třech nožkách, mne to rozesmálo a daly jsme se do řeči, připojila se k nám starší paní se synem a "prokecaly" jsme tři absolutně neznámé 15 minut jen tak. I když mám těžké chvilky v životě, vždy najdu nějak společnou řeč s mne neznámými lidmi, chce to prostě trochu optimismu a jak se říká slunce v srdíčku.

Zkus to sama a uvidíš, jak se ti krásně prosvítí den.

Zdravím,

třeba já jsem prodavačka a obvykle s jakou člověk za mnou přichází, tak s takovou i odchází

Je to těžké, většina společnosti je orientovaná na výkonnost, výsledky…co nejvíc, co nejrychleji. Člověku jde z toho někdy hlava kolem a je třeba si to včas uvědomit a neuzavřít se do světa individualismu a protivnosti.

Jo, všeho je moc a všichni všechno potřebují…hned.

Ale naštěstí jsou tu i lidé, kteří mají srdce a ne kalkulačky Ale i to je boj, nenechat se strhnout davem.

Hezký den přeju

Nedavno jsem cetla clanek o nazorech cizincu, kteri jsou 1-3 roky v CR. Nejvystiznejsi byl nazor jednoho Turka (ma za zenu Cesku), ktery rikal, ze Cesi ztraci moralni hodnoty. Pojem rodina, kamaradstvi, slusnost, vzajemna vstricnost - to nam chybi. Ac nerada, musela jsem mu dat za pravdu.
Vemte si treba jine narody jako je Japonsko nebo USA, jak se lidi chovali v dobe prirodnich katastrof? Vsichni si navzajem pomahali, starsi Japonci dokonce obetovali sve zivoty. U nas staci jedna potopa a jeste vas vlastni sousedi vykradou! Moje rodina je jednou z obeti zaplav v r. 2002. Jsem velice optimisticky clovek, snazim se lidem vychazet vstric a pomahat jim. Po zaplavach v Metlich jsem byla nucena naprosto prehodnotit svuj pristup k lidem!! Bohuzel, uz nikomu  neverim. Porad jsem si rikala, ze jde jenom o majetek, ne o zivot, takze to jeste jde. Ale situace muze nastat uplne jina. Je to smutne, ze clovek s tzv. dobrymi mravy na to vetsinou jeste jenom doplati.  

Ono by stačilo jediné…chovat se tak, aby  svědomí zůstalo čisté.  

za předpokladu jeho vlastnictví

Za nic nemůže doba, jenom lidé sami. A co to je vlastně ta doba? Nejsou to vlastně hloupí a chytří lidé?

To nejkrásnější co si můžeš obléct je úsměv

KDO NĚCO CHCE, NAJDE SI ZPŮSOB. KDO NĚCO NECHCE, NAJDE SI DŮVOD.

Jasně, doba za nic nemůže, pouze samotní lidé zhoršují vztahy mezi sebou. Dnes jsem zažil zkušenost, kterou mi nevěřila ani moje skorošvagrová.

Byl jsem na procházce s neteří v širším centru Prahy. To, že se na mne některé ženy usmívaly na chodníku, s tím jsem počítal, ale zažil jsem velmi příjemnou zkušenost v nejmenovaném supermarketu. Neteř byla hodná v kočárku, čerstvě probuzená, tak jsem si skočil koupit tabák do trafiky před pokladnami. Prodavačky mne obsloužily mimo frontu, chlapík ve frontě udělal místo na zaplacení a odcházel jsem s úsměvy na cestu.

Byla pohoda, tak jsem zašel přímo do supermarketu nakoupit. Když jsem se postavil do fronty u pokladny, tak mi paní z vedlejší fronty nabídla možnost se předběhnout. Jak to slyšeli další tři lidé před ní, tak ustoupili také, ať se předběhnu rovnou k pokladní. Poděkoval jsem za ochotu, ale řekl jsem, že to zvládneme, byl jsem druhý na řadě. Za chvíli jsem zaplatil, pokladní se naklonila do kočárku a pochválila neteř za to, jak je hodná a mně popřála hezký den.

Tak nevím, zřejmě se sešlo několik slušných lidí na jednom místě a dokázali, že když se chce a je dobrá vůle, tak jde i v dnešní době být ohleduplným člověkem. Jenom dodám, že já úsměvy také nešetřil a poslal jsem je dál…

Potřeba stále chodit s dítem v kočárku. Pujčíš mně ho občas?

Ne. Teď vážně. Myslím si, že když člověk má úsměv ve tváři, je nakažlivý a rád ho rozdávám. Pak potkáváš samé příjemné lidi. Je to záhada, ale ono to, aspoň u mne, pořád funguje.  

Například, platím v obchodě a pokladní je evidentně nasštvaná a když odcházím, tak se za mnou usmívá. Že by měla ráda pejsky? Jsem totiž Viszla (Maďarský ohař). Moje zlatíčko říká: A co ty ženské na tobě pořád vidí?

Do chudáků prodavačů se pořád někdo strefuje My máme nařízené od šéfů usmívat se a být milý Já se ráda usmívám a jsem milá. jenže taky pracuju 12 hodin denně. a za dvanáct hodin se tady vystřídá někdy docela dost lidí, a to jsem jen v knihkupectví. Nikdy bych si nedovolila být nepříjemná na někoho jenom proto, že mám zrovna blbou náladu, ale když ji má i zákazník… Někdy se to neudrží.

Obdivuju pokladní v supermarketech, protože tam je to fakt nechuťárna a lidi jsou fakt kolikrát nabroušení…zbytečně. A nejhorší je, když vám probleskne hlavou, jaká vám asi příští měsíc přijde výplata A taky s nadšením vítám lidi, kteří jsou milí - takže díky, i když se asi v obchodě asi nikdy nepotkáme.

Jo to se mi také děje u nás na malém městě. Když mám jen jednu, dvě věci fronta se ozve: "Jen jděte, vždyť toho moc nemáte" a jsem u pokladny, fronta nefronta. Zrovna dnes mě napadlo, že v Praze to neplatí, ale jak je vidět asi ano. Jen dnes asi bylo zataženo, tma a pršelo, tak lidi neměli právě dobrou náladu.

   Nemám pocit, že by se stará přátelství hůř udržovala. A miminko jsem si dneska taky chovala a bylo ááááách.

Já si zase myslím, že to dobou je. Žije se rychleji, lidí hodně přibylo, lidé se míjejí po ulici, ani o sebe okem nezavadí, většinou je každý ponořený do svých myšlenek. Dříve se lidé potkávali, tolik se nespěchalo, dali se do řeči. Když jsme před 30 lety koupili domeček a pomalu ho budovali k obrazu našemu, bydleli kolem nás ještě staří usedlíci. Před domem byly dvě lavičky a odpoledne nebo k večeru se scházeli sousedi na kus řeči. Teď, když už nejsou mezi námi, ale na věčnosti, domky se obsadily novými majiteli, většinou mladšími. Každý jde za tmy do práce a za tmy se vrací. O víkendech si dělají doma, nebo odpočívají, ale nikdo nejde na kus řeči mezi sousedy. I ty lavičky zmizely. Každý zavře dveře a je ve svém soukromí. Nikdo o sobě nic neřekne, nikdo si nepomůže s bídou se pozdraví nebo odpoví na pozdrav. Je na každém vidět, že má plno starostí. Hodně se lidé zamykají, potuluje spousta všelijakých lidí a lidé se bojí. Je to úplně jiné, než když jsem byla dítě. Ale je jedna sousedka už má 78 roků a ta je stále naladěna, když se potkáme s pejsky, to se vždycky zastavíme na kus řeči. Pavla

Doba je vždy taková, jakou si jí lidé vytváří.

Politika ve státu i mimo stát je taková, jakou reprezentaci si lidé zvolí. To znamená v demokracii zcela neúprosně, že vládu mají lidé takovou, jakou si vždy zaslouží.

Vzato do důsledků, jsou-li blbí voliči, mají blbou vládu. Hloupí bývají i pilní, takže ti jdou volit určitě.

Ti co k volbám nejdou, nemají právo si na cokoliv stěžovat, ani na počasí, na to už vůbec ne.

Koukáním vleže z pohovky do bedny se nic nikdy nevyřešilo.

Aktivní lidé jsou také zdravější.  

Na dobu má vliv více faktorů, nejen lidé, lidé jsou mnohdy jako stéblo trávy, které se ve větru ohýbá, aby nápor vydrželo. Nápor techniky, nápor nemocí, nápor uštvaného zvířete, deprese atd. Přijde mi to, jako vír, který se točí a zvyšuje svou rychlost a semele všechno, co mu stojí v cestě. Ráda se dívám na filmy pro pamětníky, ukazuje jinou, klidnější dobu, přestože lidé jsou stejní. I tenkrát prožívali své štěstí i smutek, i tenkrát pavlačové drbny pomlouvaly, ale byli i lidé pevného charakteru, jen se žilo klidněji. Jako když za vším je jiná síla, jako když probíhá boj dobra a zla mimo naše vidění, jako když jde o to, kdo z koho?   

Vy jste, Pavlo, ve svém názoru vyjádřila asi nejpřesněji, jak to vidím také já. Mně osobně je moc líto, že se lidé takto chovají, ale člověku, aby obstál nezbývá, ač nerad, než se přizpůsobit. Zdá se mi a Vaše slova to potvrzují, že starší lidé mají v sobě ještě alespoň stín z té staré ale podle mě lepší doby a tak se mi se staršími lidmi i lépe povídá a celkově vychází. Mladí jsou studení, nepřístupní, lhostejní, závistiví, opatrní…prostě jiní…

Podpoklop, myslím, že to vychází ze zkušeností. To, co jsi vyjádřila v poslední větě má své zastoupení v každé věkové kategorii. To je zase moje zkušenost.

Nó, ono je to těžký. v každé "době" bude někdo nadávat a stěžovat si, že je taková a maková a dřív to bejvávalo lepší. Jo, souhlasím, někdy je z toho člověku úzko a začíná být nostalgický. Důležité ale je, aby člověk našel lidi a místa, kde je mu dobře. Protože jaký si to uděláš, takový to máš. Mně je 26, takže by se dalo říct, že jsem teď někde ve středu. Potkávám se jak s mladýma pakama, tak se středněvěkými či staršími lidmi. Všude najdu někoho, koho budu mít ráda a budu si ho vážit. I mezi náctiletými jsem našla prima lidi, je to taky prostředím, ve kterém se s těmi lidmi setkáváte. (Rozhodně je rzodíl potkat se s někým na táboře než v šalině) A taky námi samotnými. A vůbec je jednoduché říct, že je všechno na houby, sednout si do křesla a tvářit se kysele. Já věřím v lepší zítřky, ba dokonce i v lepší dnešky! Jo, je mezi námi málo autorit, málo vzorů…ale říkám si. jak se asi na mě dívají ostatní? Mohla bych jim být vzorem, oporou, autoritou?

Svým způsobem to dobou způsobené je.  Hodnoty, názory, postoje atd. jsou nám diktovány velmi často nejrůznějšími médii (televizí, časopisy, internetem) a to už od útlého věku. Zatímco dospělý člověk už má ten svůj hodnotový systém nějak utvořený, dokáže si snadněji přebrat, nakolik se může nechat ovlivnit. Ne tak u mladších dětí a dospívajících. Kdyby se třeba takové časopisy vydávaly o sto let dříve, tak by si třináctiletá holčička přečetla třeba to, jak je důležité ctít maminku, poslouchat paní učitelku, nehonit se za chlapci, být slušné a tiché děvče (příklad). Dnes se ovšem stejně stará holčička dočte to, že kluka musí zbalit sama a nejlépe na to, že se bude chovat jako pořádná dračice. Dostane rady, jak někomu přebrat kluka nebo jak se pomstít kamošce, která s ní nešla nakupovat. Tohle je samozřejmě extrém, ale dá se říct, že už malé holčičky přebírají často nesprávné názory (byť v souladu s dnešní dobou), které jim pak do budoucna deformují vztahy. Smutné je ale to, že ony si to třeba ani neuvědomí, protože na tom byly vychovány a považovaly to za normální. Nebo - další pohled - takové chování opravdu je normou a není na tom nic špatného, jedná se o vývoj. Pouze my to jako špatné vidíme a trápí nás to, protože my jsme ze svého života a své doby zvyklí na něco úplně jiného.

Ta poslední věta mi něco připomněla.  

Dr. Savčenko říká, že není nevychovaných lidí. Oni jsou vychovaní, ale jinak.  

A je to tak…každý má NĚJAKOU  výchovu.