Téma: Ztrácím nejlepšího kámaráda - jak se s tím psychicky vyrovnat?

Mám jednoho no, pro mě už posledni dobou spíš vzdálenýho bývalýho kamaráda, poznali jsme se na zakladce na druhým stupni, měli jsme stejnej vkus co se týče aut, hudby, hráli jsme stejný hry, dost sme si rozumněli, a po nějakým tom roce se z nás stali prostě nejlepší kámoši, jenže pak jsme šli oba na střední, oba jiný obor ale byli jsme jedna třída, takže jsme mívali spojený některý hlavní předměty, no tehdy jsme si ještě celkem rozumněli, bylo fajn tam jít s někým koho aspoň trochu člověk zná, jenže časem se to prostě nějak začalo kazit, on poznal jiný lidi na jeho oboru a já na svým ikdyž sme měli jednu třídu tak jsme každej začali trávit čas spíš s jinejma lidma a začali se spíš už jen zdravit, semtam pár slov a bylo to vše.

Jenže pak začal srát na školu, dostal notebook, celou dobu ve škole nic nedělal spíš jen hrál hry nakonec propadl, šel na 3 letej obor a to už jsme se přestali bavit skoro uplně, teď už budu ve čtvrtém ročníku a mezitím jsme se aspon trochu bavili ale pruběhem času a letošních prázdnin už prostě nemá skoro zájem, pořád říká, že mě bere jako nejlepšího kámoše, ikdyž se už skoro nevídáme, spíš parkrat do roka, když za ním dojedu nebo se náhodou někde potkáme na ulici, on tráví čas s jinýma lidma, já s jinýma, jen nechápu proč tvrdí že jsem jeho nejlepší kámoš, když už se skoro semnou ani nemá chuť bavit.

Nejvíc mě štve že když si to chci s nim třeba vyjasnit, tak řekne že to nechápe, že se nic nezměnilo, nevím jak to může nevidět, hrozně mě to mrzí, protože i on pro mě je dobrej kámoš, zažil sem s ním to co s kymkoliv jiným ne. Jenže o to je těžší sledovat jak se od sebe už odlučujem.

Už si nevím rady co dělat.