Téma: Dobrá příležitost, ale strašný kolektiv - jít do toho?

Marně sháním práci od září a stále nic. X pohovorů, x míst, kde jsem psala. Protože jsem byla už fakt zoufalá, tak mi jeden známý mi dohodil pána,který otevírá zubní ordinaci,že bych tam pracovala jako zubní instrumentářka. Protože nemám na to školu, tak jsem myslela, že si udělám půl roční kurz a bude všechno v klidu. Včera jsem byla na pohovoru a ten pán byl naprostý hulvát, ke své doktorce se choval jako ke psovi, něco ho rozhněvalo a ani přede mnou si nebral servítky, nadával té paní doktorce hodně sprostě. Pak mi paní doktorka řekla, že se tam vystřídalo za rok 15 instrumentářek, že tam nikdo nemohl vydržet a že pan šéf se někdy rozčílí a že to co předvedl je ještě mírné. Taky mi bylo řečeno, že krom kurzu instrumentářky mě zaměstnají jen s podmínkou, že si udělám VOŠ v Ostravě obor laborantka. že potřebují někoho, kdo umí všechno a přitom budu zároveň pracova a studovat. To mě totálně položilo. Kurz bych byla ochotna si udělat, ale kdybych chtěla studovat, tak studuju přece teď , denní studium, které mám ještě zadarmo a nemusím si ho platít, ale né abych si školné platila a zároveň u toho studovala. S mou povanou bych tohle tempo nezvládla,navíc jak nejsem vůbec v oboru. Neodváděla bych nikde dobré výsledky. Já se potřebuji soustředit jen na jednu věc, ale tohle bych nezvládla, to vím. Ten pan šéf mi řekl, že si nepřeje ať se někdy vdávám a že pokud nebudu kariérně růst, tak jsem opět jednou nohou na pracáku a že taková šance je jen jednou za život, tak a´t nejsem hloupá a ať toho využiju. Kdybych nebyla na doporučení, tak mě pošle hned do ***. Doma jsem to s brekem říkala a nikdo není pro, ať v takovém prostředí s takovým "hulvátem" dělám. Co si myslíte? Teď nevím, co mám říct tomu pánovi, který mě tak doporučil, protože se hodně o mě prosil a škemral. Ale pracovat za takových podmínek? Od nevidím, do nevidím, sice za hodně peněz, ale v takovém kolektivu? Pořád být ve stresu? Taky není jisté, že bych tu školu dodělala, protože i když člověk chce, tak nic není procházka růžovým sadem a i vošky jsou těžké, to vím sama, protože jsem na jedné vyletěla...