Téma: Máte rádi svou práci, své povolání?

nepracuji ve svém oboru, ani nemám vystudované, po čem jsem toužila... v době, kdy jsem vycházela z osmičky, v hluboké totalitě se obor, na který jsem chtěla jít ani ten rok neotvíral..... chtěla jsem být malířkou porcelánu, nedostala jsem se ani na keramičku...

I když je otázka, jestli by mě to v dnešní době uživilo, jestli bych to vůbec dělala.. nevím nedokážu na to odpovědět...

... no a když jsi tu mluvil o popelářích..... takoví popeláři v Rusku, mají při práci i zábavu.....

Tak já jsem vystudovala VŠ hodpodářská politika a po roce práce v oboru (kdy jsem zjistila, že mně to nebaví) a šla jsem pracovat jako product manager IT (software pro advokáty, exekutory apod. ) kde jsem byladoteď - práce mně baví, líbí se mi a natolik mně pohltila, že jsem si za 6 let práce vzala jen asi 5 dní dovolené (na vlastní svatbu a nějaký pohřeb) a denně jsem pracovala těch 13 hodin. Soukromý život trošku pokulhával, ale jako jediná žena ve firmě s 60  muži jsem musela stíhat stejné tempo, abych byla rovnocenná. Nyní jsem na mateřské se dvěma dětma, práce mi trochu chybí (trochu víc), ale mám zase jiné starosti

Je fajn dělat práci, která člověka těší a naplňuje. Jsem moc ráda, že patřím mezi ty šťastné. Přesto.... bývalo mým snem - a teď se podržte - řídit kamion. Tak snad až se znovu narodím....

Já jsem chtěl být vojákem z povolání a dotáhnout to alespoň na hodnost majora.  

Dnes vám pouze zazpívám. Psát budu až zítra. Ahojte.  

Tak já už píšu  a co vy?  

My to čtem...  

Taky patřím k těm šťastným, kteří dělají to co vystudovali a ještě je to baví. Jsou sice chvilky, kdy bych s tím nejraději praštil a šel prodávat brambory (hlavně kdfyž příjde šéf s tím, že to mělo být včera hotové a mě se nic neřekne), ale ono to přejde a jako vždy se pak vzpomíná na to dobré.

Je sice fakt, že nedělám to po čem jsem toužil - chtěl jsem foukat sklo, ale nemám umělecký talent, takže by mě kdysi ani nepřijali na školu , ale strašně se mi to líbí.

Ale jsem rád že dělám co dělám, neměnil bych.

Tak můj bratranec se vyučil v oboru foukání skla, měli i talent i plíce, i se tím živil - dost mizerně, práce je to špatně placená. Pak sklárnu zavřeli, musel se odstěhovat a teď prodává lepidla. Je to blbá práce - ale skvěle placená. Tak si pak vyberte.

Pracuju v oboru, který jsem nevystudovala. Protože jsem tehdy práci v administrativě nenašla, pracuju v obchodě. Někdy mě ta práce baví, jindy zas ne. Nemám ráda stereotyp a bohužel práce, kterou dělám je stereotypní.

Mám svoji práci rád a vždy jsem ji rád vykonával. Tedy můžu s čistým svědomím říct, že jsem se ještě v životě nikdy ne nadělal. Dokonce jsem byl některé léta silný workoholik.

Moje povolání je kromě toho mým koníčkem. Vystudoval jsem Střední školu Polygrafickou, obor reprodukční grafik – pro tisk a vydavatelství. Již jsem se o tom zmiňoval v tématu jak napsat román. Ve svém oboru jsem pracoval hned po ukončení školy a nikdy jsem si nedovedl představit, že bych mohl dělat i něco jiného. Člověk se, ale nemá zaříkat, protože již pár let nepracuji v oboru, ale svoje původní povolání mám stále zakotveno hluboce v srdci a mám s ním ještě plány. Práci, kterou vykonávám teď, mně také plně uspokojuje a naplňuje. Mám více času, žádné stresy, více peněz a žádného šéfa. Vlastně jsem sám sobě šéfem již několik let. Jsem názoru, že člověk by neměl zůstávat dlouhodobě pracovat u jednoho zaměstnavatele, protože změna, alespoň mně, posunula dál v mojí původní profesi. Nebo bych ještě chtěl pracovat, aby mně práce bavila, třeba v zahradnictví nebo se zvířaty.  

jsem vyučena dámská krejčova a své povolání nemám ráda protože jsem si zničila pateř. Můj sen je dělat průvodčí ve vlaku.

To mi je líto. Je dobré mít svůj sen.