Téma: Zkušenosti s hledáním práce - rady, tipy a názory

Zkusil jsi oslovit firmy, které by Ti vyhovovaly bez toho, aby inzerovaly práci? Já to udělala a do měsíce jsem práci měla (štěstí, já vím).

Jinak bych se na práci dívala asi tak, že se žádný zaměstnavatel nebude přizpůsobovat požadavkům a představám žadatele. Naopak  - zkus se přizpůsobit i tomu, co Ti zrovna nevyhovuje, nemusí to tak být přece na věky … můžeš průběžně hledat dál.

S hledáním práce moc zkušeností nemám, uchytila jsem se v jednom oboru a nabídky mi chodí sami.

Ale mám zkušenosti s hledáním pracovníků a opravdu narážím na to co tady říkáš Ty. Práce je dlouho do odpoledne, nebo moc brzo ráno, nebo mám moc požadavků, nebo je to práce po úroveň uchazeče… a spooousta dalších výmluv! Ale makat, to nechce nikdo.  

Začínám být přesvědčen, že když nemám nikde žádnou známost ani pracovní praxi, normální práci nejde sehnat. Opravdu nemám zájem pracovat na noční směny nebo pracovat do deseti do večera, zkrátka normální práci v normální denní dobu, pokud možno s volnými víkendy…

To je mazec, být bez práce a takhle uvažovat může pouze otrlá povaha. Když jsem byl bez práce já, tak jsem si takto nevymýšlel a vyplatilo se mi to. Bral jsem různé práce, díky tomu jsem získal zkušenosti, které mi poté pomohly k získání místa, o kterém jsem si mohl předtím nechat jenom zdát.

Ad 1) Ano, i firmy, co nikoho nehledali, oslovuji. Zítra zkusím znovu štěstí osobně.

Ad 2, 3) Pracoval jsem v knihkupectví dvanáctky (tedy brigádně) za 55, - na hodinu. Spousta lidí mi řekla, že to je otročina, abych si našel při nejlepší příležitosti něco jiného, ale já tam pracoval dál. Závěr: jsou i mnohem "otrlejší" povahy.
Ona je i totiž otázka priorit. Co člověk, to názor. Někdo vezme opravdu jakoukoliv práci a je mu jedno, jestli dělá 16 hodin, dojíždí do Prahy nebo maká v noci. Mezi tyto lidi nepatřím, naproti tomu nejsem ani jeden z těch co ohrnují nos nad každou nabídkou, že není úplně ideální. Vidím to na zlatý střed: zbytečně nešpekulovat, ale nekývat automaticky na všechno. Moje opatrná povaha mě díky tomu zachránila od dvou podvodnických firem, které psaly líbivé nabídky práce.

Nevím, jestli  - osobně - je ideální. Protože když jim přijde e-mail s motivačním dopisem (šance zaujmout), mají čas o něm přemýšlet. Když osobně - nikoho právě nehledají a taková je hned na místě i odpověď (bez možnosti zaujmout).

Mám právě zkušenosti, že když přijdu na "místo činu" osobně, moje šance byly nejvyšší. Když jsem to zkusil úplně poprvé, hned jsem si našel alespoň tu brigádu. Emaily se životopisy čte jen hrstka lidí a ještě méně jich na něj odpoví. Takové mám zkušenosti, mají je i mí známí. Někdy volám přes telefon, ale tam mě většinou přesměrujou zpátky na email.
Do emailu může člověk napsat cokoliv, ale když zaměstanvatelé vidí toho člověka osobně, mohou si jej ihned zařadit.

Ne, osobně moc ideální opravdu není, pokud si nejdu pouze zjistit kontakt či požádat asistentku o schůzku s person. odd. I když na druhou stranu také záleží v jaké je to společnosti.  

Já tyto lidi moc ráda nemám, vždy když za mnou rovnou někdo přijde, že se jde zeptat na práci a chce to vědět hned mám nutkání mu říct: Proč si kwa myslíte, že nemám na práci nic jiného než Vás?  

Ano, můžeš do e-mailu napsat cokoliv… o tom to právě je. Musíš se umět prezentovat.

Jenomže už jsem se párkrát přesvědčil, že daná společnost, firma atd. skutečně někoho hledala, ale na stránkách neměla nic uveřejněnýho, ani na žádným pracovním portálu. Přišel jsem, zeptal se na práci nebo brigádu, vedoucí přikývla a hned na místě začala se mnou věci projednávat… a přitom ani na obchodě nebyla žádná vývěska ani papír, že někoho hledají! Kdybych tam nešel osobně, nikdy bych se o té brigádě ani nedozvěděl. A to bylo hned v prvním obchodě (knihkupectví). Většinou mi teda řeknou, že si nechají u sebe životopis a kdyby něco, napíšou, zavolají. Jen malé procento z oslovených firem mi řeklo, že tímto způsobem to nejde. Pamatuji si jen na jednu takovou, z těch spoust, co jsem už osobně navštívil. V jedné mě dokonce pochválili, že dělám nejlíp jak mohu, když chci práci - trůnit doma a psát maily anebo občas zvednout telefon, že to je šance minimální.
Pamatuji si i na "případ" mé příbuzné, která rovněž sbalila saky paky, vyrazila do terénu a hned ten den našla práci. Myslím si, že náhoda to není. A co, když řeknou, že ne, mohu zajít jinam.
Všechny varianty kombinuji a rozhazuji sítě, kde se dá. Přesto je to poměrně náročné. Už mi bylo i jednou úřednicí z ÚP řečeno, že některé firmy sice na portál uveřejní volnou pracovní pozici (protože musí tak učinit ze zákona), ale už dávno ji mají obsazenou nějakým svým známým.

zkuste http://www.stazepromlade.cz/

Musím říct, že z vašich slov zní arogance. A proč vy si myslíte, že nezaměstaný má na práci jenom vás? Nezaměstaný neznamená=nic nedělá, já zase nemám ráda zaměstnavatele jako jste vy. když někdo hledá práci, čeká odpověď ano máme, ne nemáme. Ne že odešle žádost, životopis apod. a pak má zase sedět doma a čekat na odpověď, která nikdy nepřijde. Podle mě je slušnost odpovědět a to ve společnosti na jakýkoli dotaz. Obecně: Když se někdo slušně ptá, já mu slušně odpovím, tak jako když slušně někdo pozdraví, jsou holt i lidi neslušní, kteří neumí odpovědět ani na pozdrav, takové lidi pak nezdravím ani já, protože mi za to nestojí.

Vy nemáte ani tušení co já si myslím! A jak máte nebo nemáte ráda jaké zaměstnavatele je dost jedno. Vycházím z toho, že času je málo a je "drahý" pro všechny a proto se mi zdá lepší smluvit si schůzku a vědět, že potencionální zaměstnanec i zaměstnavatel má čas a může se mi plně věnovat.

Inspiruj se mým příběhem:

Je mi 23 let, jsem vlastně už potřetí nezaměstnaný. Prvně jsem byl doma 4 měsíce, potom 2 a teď jsem doma týden. Byl jsem jeden z těch aktivních, co hledali - různé veletrhy, osobní obcházení firem, denní vyhledávání portálů, mraky pohovorů a Assesment center, pohovorů po telefonu a nic. Na pohovorech jsem sledoval mimiku, gestiku a četl různé psychologické návody jak uspět

Tak jsem si říkal, že prostě si budu užívat života, budu sportovat a bavit se. I přesto jsem každé ráno vstával sp ocitem, že jsem flákač a že nemám práci.

Vyšiloval jsem po měsíci, že nemám práci. Pak jsem poznal i lidi, co byli bez práce rok, protože měli vážný úraz či nemoc. Já měsíc doma, svobodný a s koníčkama vs. člověk, který nemůže nic dělat. Chápete tu pointu?

A jak jsem se dostal ke všem pracem? Úplně náhodou, prostě jsem někde viděl inzerát, napsal průvodní dopis, šel na pohovor a začal pracovat. Zrovna když jsem rezignoval a nejméně to čekal.  

 Získat práci přes ÚP, no schválně, kolik takových lidí je? Zaráží mě, proč je fotografie (vyžádaná firmou) v životopise kritériem výběru, když se nejedná o modeling a tomu podoné věci. To je mimo moje chápání. To je důležitější ten "ksicht" víc než dovednosti/poctivost/loajalita?

Chci se zeptat, jestli když chci změnit úplně obor mého zaměsstnání, jestli stačí udělat si rekvalifikační kurz. Pracuju jako asistentka ředitele v jedné firmě a ráda bych si otevřela sálón a dělala vizážistku. Vyučená jsem účetní, takže nic z takového oboru nemám. Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji

Když si děláš rekvalifikaci, tak nevadí že nemáš vzdělání v oboru. Od toho je to rekvalifikace. Musíš z toho udělat zkoušku, abys na to dostala osvědčení a pak si na to můžeš udělat živnost. Kde chceš tek kurz dělat? Už máš nějaký vybraný?

Chtěla bych jezdit do Prahy. Jedna známá si tam taky dělala kurz a hrozně si to chválí. Tak bych htěla tam. Jinak děkuji za informace. Už bych to chtěla mít všechno vyřízené a v klidu si dělat co chci.

já měl docela komickou zkušenost. Přišla mi pozvánka na pracovní pohovor. Název firmy mi nic neříkal, ale posílal jsem hodně reakcí a tak jsem si řekl, že jsem asi na něco zapomněl. Zvali mě z oddělení logistiky, což byl můj preferovaný obor, tak jsem si říkal, že tam přijdu.

No, nakonec se ukázalo, že šlo o chybu v e-mailové adrese, původně chtěli pozvat někoho jiného a nabízená pozice byla - svářeč